Heinrich Garbers

Autor: Martin Kacafirek / Káca 🕔︎︎ 👁︎ 15.500

Poručík námořnictva v záloze, Nositel rytířského kříže, Zpravodajská služba – Abwehr

 

Reklama

Heinrich Garbers je jedním ze skupiny námořníků, kteří bývají hodně opomíjeni

Prvním velitelem oceánské plachetnice byl Christan Nissen, příslušník úřadu zahraniční zpravodajské služby admirála Canarise. Jeho první mise vedla do Irska, kde měl za úkol vysadit agenta Abwehru. Druhá mise v roce 1941 jej zavedla do Jižní Ameriky. Členem posádky byl pozděší nositel rytířského kříže Heinrich GARBERS.

Garbers nebyl nikdy aktivním vojákem a neabsolvoval ani základní vojenský výcvik. Zkrze dráhu řidiče-specialisty se dostal k námořnictvu, odkud byl přidělen ke Krigsmarine.

Ohlásil se u kapitána Grünvalda, aby s jeho pomocí našel plavidlo. Nejdříve se rozhodl pro Hamburskou jachtu „VOGEL“, která však bohužel patřila Grünwaldovu bratrovi, takže její koupě nepřipadla v úvahu. Proto koupil na kotvišti v Brestu oceánskou plachetnici „PASSIM“.

Loď byla 16 metrů dlouhá, 4,5 m široká s ponorem 2,4 metru. Plochu plachty měla 140 m2 a hmotnost 30 tun. Posádku tvořilo 8 mužů, kapitán – Heirich GARBERS, Bernhard Langhorst, Johannes Gaden a dalších 5 mužů. První cestou celé posádky bylo přeplavení člunu na jižní pobřeží Arcachonu.

Odtud nepozorovaně, se třemi agenty na palubě, kteří měli být vysazeni v Mossamedském zálivu u Namibské pouště (bývalá německá jihozápadní afrika), odplul a vydal se, proti rozkazu plout po konvojové atlantské cestě, jižním kurzem směrem k mysu Finisterre až do výše Lisabonu a odtud směrem na Madeiru.

Telegrafista přijímal každý druhý týden zprávu z hlavní radiokomunikační stanice Abwehru, sám pak vysílal krátké zprávy každý druhý den. Jakmile dosáhli Trinidadu, ostrov východně od Cabo Frio, změnili kurz k východu a 12. září 1943 přeťali rovník.

5. října se dva agenti připravili k vylodění. Bohužel se vylodění neobešlo bez nehody; při přestupování se převrhl nafukovací člun a oba agenti utopili své radiové přístroje. Třetí agent byl vyloděn úspěšněji o 1300 km severněji.

Reklama

Na zpáteční plavbě zastihla Garbersovu loď čtyřdenní nepřetržitá bouře. 24. prosince 1943 dosáhli prostoru domácího přístavu, ale než mohli přivolat na pomoc vlečnou loď z přístavu Bayonne, museli se ještě jednou probít, tentokrát sedmidenní severskou bouří. Na této plavbě absolvoval Garbers a jeho muži za 140 dnů 13 000 námořních mil.

Poté Garbers odletěl do Berlína a vrátil se s novým rozkazem: Na brazilském probřeží, poblíž Cabo Frio, vysadit 2 agenty. Bohužel, až na tři muže posádky, ostatní tento úkol odmítli splnit a opustili Garberse a jeho lóď. Po třicetidenní dovolené, generální údržbě a doplnění posádky se loď „PASSIM“ i s oběma agenty ( jedním němcem a jedním brazilcem) vydala na plavbu. Po 46 dnech doplula ke Cabo Frio, agenti se, tentokrát bez potíží, vylodili a Garbers se po zdolání 11 000 námořních mil za dobu 5 měsíců opět vrátil do domácího přístavu.

Po další dovolené byl Garbers opět povolán na velitelství Abwehru do Berlína k převzetí dalšího rozkazu. Tentokrát šlo o vysazení agenta na Azorech. Garbers však úkol odmítl pro veliké nebezpečí, kterému by byl vystaven jak agent, tak i on sám a celá jeho posádka včetně plavidla. Nadřízení propustili Garberse, avšak již za 48 hodin obdržel nový rozkaz: Plavba do Argentiny. Tentokrát nemělo jít o dopravu Agenta, ale o zvláštní cestu pro potřeby Říšské kanceláře. Přesto však byli na palubu „PASSIMu“ naloděni 2 agenti s místem určení Punta Mogades. Přitom měl být do Argentiny přepraven i několikatunový náklad důležitých léků.

Den před vyplutím obdržel Garbers od jednoho zpravodajského důstojníka neprodyšně uzavřenou ocelovou krabici a dovtípil se, že neobsahuje ani papíry ani výbušninu. Všichni členové posádky, až na kormidelníka Gadena byli vyměněni.

V červnu 1944 vyplul člun na moře.

11. července doplul ke břehům Argentiny a v prostoru Punta Mogades vyložil Garbers i s oběma agenty náklad léků. Ocelovou krabici vložil do kufru přistaveného Buicku. Na palubu lodi naopak nalodil 3 agenty, kteří se vraceli zpět do Německa.

Protože byla většina francouzských přístavů během  a po invazi do Normandie obsazena (do listopadu 1944) musel Garbers zakotvit  pod Argentinskou vlajkou v přístavu Vigo. Ještě předtím, asi 100 km od pobřeží, vyložil do nafukovacího člunu všechny 3 agenty. Poručík Garbers se nahlásil u velitele přístavu a německému konzulovi trvalo celých 6 týdnů, než posádku lodi osvobodil.

Reklama

Když přijel Garbers vlakem do Madridu, byl informován o tom, že mu vůdce propůjčil  k 1. listopadu 1944 jako 271. vojáku Krigsmarine Rytířský kříž k Železnému kříži. Z Madridu odcestoval Fw 200 Condor do Berlína a odtud do Fürstenwaldu,  záložního štábu Abwehru. Tam jej generálplukovník SS  Ernst Kaltenbrunner jmenoval nadporučíkem SS.

V lednu 1945 dostal Garbers rozkas přeplavit starý lodivodský kutr „ PRINZ ADALBERT“ do Brazílie k ústí řeky Orinoka. Úkolem byl výsadek několika agentů.

Garbers se pustil do plnění úkolu, když však druhého dne obdržel rozkaz od Hoeka van Hollanda z Dünkirchenu, že má převzít velení pobřežního člunu a byl začleněn do oddílu malých bojových jednotek pod  velením Albrechta Brandiho.

S novým zařazením vyplul Garbers se svým pobřežním člunem směrem do Amsterdamu, kde byl 10. května 1945 zajat britskými jednotkami. Byl po 14 dní vězněn v nelidských podmínkách a teprve na intervenci agenta CIA se mu dostalo slušnějšího zacházení. Při výsleších mu totiž věznitelé nevěřili, že byl kapitánem plachetnice a považovali jej za kapitána ponorky. Protože Garbers na svém tvrzení trval, byl hospitalizován v psychiatrické léčebně. Poté byl převezen do zajateckého tábora ve Walesu ve Skotsku a 3 dlouhé roky čekal na svůj návrat do Německa.

Heinrich Garbers strávil na moři při svých 3 misích 545 dní a délka jeho cest byla 35 415 námořních mil. Tímto se stal kapitánem, který urazil za dobu 2. sv. války nejvíce námořních mil.

Po válce zůstal věrný plachetnicím a vlastnil až do své smrti malou loděnici v Hamburku. Zemřel 18.12.1963 tamtéž.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více