I přes to, že teorie předpokládající, že radikalismus primárně pramení z chudoby, je považována za zjednodušenou, je zřejmé, že špatná ekonomická situace je jedním z faktorů, které přispívají k negativnímu a radikálnímu ovzduší ve společnosti. To se vždy týkalo a i v současnosti týká i palestinského území, především pak samozřejmě pásma Gazy. Ani v rámci mírového procesu 90. let, kdy se zvyšovala míra autonomie Palestinské samosprávy, se nepodařilo nastartovat ekonomiku Gazy[181]. Izraelská blokáda, ještě zesílená po válečném konfliktu mezi Fatahem a Hamásem v roce 2007, přispívá k dalšímu zhoršování ekonomické situace v oblasti. Na tuto skutečnost EU opakovaně upozorňuje, když po Izraeli požaduje její okamžité ukončení. EU uznává, že zmírnění blokády v létě 2010 je nepřehlédnutelným krokem vpřed, nepovažuje ho ovšem za dostatečné a domnívá se, že jeho praktický efekt není v Gaze příliš viditelný.
Z historického hlediska bylo pro evropské státy vždy problematické nalézt v otázce Blízkého východu shodu. Rozdílné zájmy evropských velmocí, v čele s Francií a Německem, dlouho bránily tomu, aby EU (ES) zaujala k otázce izraelsko-arabského a s ním i izraelsko-palestinského konfliktu společný postoj. To se podařilo až v devadesátých letech v rámci SZBP.
Pozice EU byla v minulosti vždy spíše podpůrná, ale především v posledních letech se Unie pokouší aktivněji zasahovat do mírových jednání a i přesto, že hlavní iniciativu stále drží USA, pozice EU jako mediátora a neutrální třetí strany získává na významu.
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.
Zjistit více