Přehled (5 článků)

Základní pilíře války, strategie a taktika, nevyhnutelně závisí na neovlivnitelném faktoru: počasí. S rostoucí sofistikovaností shromažďování, analýz a předpovídání počasí na počátku 20. století se předpovídání počasí stalo nedílnou součástí druhé světové války. Pro Evropu byla nejdůležitější geografickou oblastí pro sběr dat Arktida, odkud se bouřlivé počasí přesunovalo na východ a jih. Důležitá data z arktických stanic, sahajících od Grónska k Sibiřskému moři přes Špicberky a Zemi Františka Josefa, byla téměř úplně odříznuta poté, co byly tyto stanice postupně obsazeny Spojenci. Britové šli o krok dále a do Německa vysílali falešná data o počasí. Německo muselo začít jednat agresivně, aby vyhrálo válku ve shromažďování dat.

Požadavky na nové německé bombardovací letouny moderní koncepce, které se v podobě strojů He 111E-1, Ju 86D-1 a také Do 17E-1 v únoru 1937 objevily na španělském bojišti, vznikaly již v první polovině 30. let. Tedy v době, kdy Německo stále ještě formálně dodržovalo zbrojní omezení vyplývající z Versailleské mírové smlouvy, vnucené Výmarské republice vítěznými mocnostmi roku 1919. Letouny byly proto původně deklarovány jako civilní typy; ve skutečnosti však vznikaly tak, aby jejich konstrukce bez větších problémů umožnila využití v civilní i vojenské roli.

Letoun Do 217 byl přímím následníkem bombardéru Do 17, který byl Luftwaffe hojně používán na počátku války a spojenečtí piloti ho znali pod přezdívkou létající tužka.