Úvaha o typologii a ceně Řádu Slovenského národního povstání

Autor: Ing. Jan Sehnal / seh1 🕔︎︎ 👁︎ 8.230

Květoslav Growka

V časopise Signum M. Karásek nepřímo vyzval sběratele k dopracování typologie Řádu SNP. Prověřil jsem mně dostupnou literaturu a sbírky a pokusil se navrhnout schéma, které odpovídá době ražby a nově zhotovovaným raznicím. Chtěl bych tak reagovat i na kuloárové řeči mezi sběrateli, že se dá vyrobit falzum I. třídy z II. třídy, a proto připojuji i čísla řádů, aby si každý mohl tuto hypotézu ověřit ve své sbírce.

I. třída:

1. typ:

Reklama

nejstarší ražba, byly vyraženy řády č. 1-300
Av: značen iniciálou autora K
Rv: římská číslice I. je mírně vlevo pod písmenem O
prověření:
nečíslovaný (Čs. řády a vyznamenání. Naše vojsko 1964, tab.10), č. 36 (20. aukce AUREA, pol. 294), č. 72 (Signum 2008/4, s.163)

2. typ:

mladší série vyražených řádů s čísly 301-1000
Av: značen iniciálou autora K (někde vlasově jemná ražba, viditelná až pod lupou)
Rv: římská číslice I. je pod písmenem O, resp. mírně vpravo
prověření: nečíslovaný (M. Karásek: Rady a vyznamenania  SNR 1945-1948. s. 29), č. 322, 361, 369, 399, 552, 609, 807, 920

3. typ:

doražba, údajně zhotovená z II. třídy, čísla 1001-1300
Av: iniciála autora chybí
Rv: římská číslice I. je pod písmenem O, resp. mírně vpravo
prověření: č. 1029, 1150, 1252, 1298

II. třída:

1.typ:

Av: značen iniciálou autora K

2. typ:

Av: iniciála autora chybí

Pamětní medaile:

varianta A slovenská stuha/1.typ:

Av: značen iniciálou autora K

varianta A/2. typ:

Reklama

Av: iniciála autora chybí

varianta B československá stuha/1.typ:

Av: značen iniciálou autora K

varianta B/2. typ:

Av: iniciála autora chybí

Je zapotřebí se též vyjádřit k vzácnosti, která sice odpovídá ceně záliby, ale již by bylo konečně zapotřebí stanovit přesná pravidla plynoucí z faleristiky, a ne jen náhodného setkání dvou zájemců při dražbě. Proto je dávám k diskusi. Tato pravidla by se pak měla  uplatňovat obecně pro všechna československá vyznamenání vzhledem k jejich ještě relativně dobré dostupnosti.

100 % cena uděleného originálu vyznamenání by se měla skládat z pěti částí:
1. vlastní vyznamenání 50 %
2. náprsní stužka 5 %
3. etue 10 %
4. dekret či jiný dokument nositele 20 %
5. vzácnost emise (typ, nízké číslo), fyzický stav, záliba 15 %

Uvedu to na příkladu Řádu SNP I. třídy č. 322, jehož nositelem byl účastník SNP mjr. Martin Obdržálek, příslušník československé zahraniční armády ve Francii, Velké Británii a SSSR. Řád se nachází v soukromé sbírce, nedochovala se k němu ani stužka a etue. Není k dispozici dekret, ten však nahrazuje podrobná dokumentace o nositeli v písemné podobě doprovázená fotografiemi. Pro názornost ji uvádím, abych objasnil, proč jsem navrhl takové procentuální cenové vyjádření. Již z ducha zákona o zakládaných vyznamenání totiž plyne, že nejsou vydávána - na rozdíl od poštovních známek a pamětních mincí - k potěše sběratelů a k obohacování obchodníků, ale k ocenění zásluh osob, kolektivů a obcí. Proto i výše uvedený řád je vzácný právě pro činy jeho nositele!

Martin Obdržálek se narodil 15. 10. 1914 v Traplicích. Pocházel ze zemědělské rodiny, školu začal navštěvovat v Napajedlích, odmaturoval na obchodní akademii v Uherském Hradišti. V letech doznívající krize nenašel zaměstnání a hospodařil na rodinném majetku. V r. 1936 nastoupil vojenskou službu, po absolvování školy pro důstojníky v záloze odešel studovat r. 1937 na Vojenskou akademii v Hranicích. Vyřazen byl r. 1938 jako poručík pěchoty. Byl přidělen k 20. pěšímu pluku posádkou v Michalovcích jako velitel roty. Zde ho zastihla mobilizace a také první bojová zkušenost při přestřelkách s Maďary zabírajícími východní Slovensko. Jako velitel praporu se stáhl do nové posádky v Sečovcích, kde zůstal do 14.3.1939.

Po vzniku protektorátu se vrátil do rodných Traplic a zapojil se do ilegální odbojové organizace Obrana národa ve funkci velitele úseku. Po prozrazení skupiny uprchl s Vlastou Grygerou ze Sušic v lednu 1940 přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Libanon do Francie. 3.3.1940 vstoupil v Agde do 1. pěšího pluku nově utvářené československé divize. Po napadení Francie se zúčastnil ústupových bojů, po trapné francouzské porážce prchal z jihofrancouzského přístavu Séte egyptskou uhelnou lodí do Gibraltaru a odtud do anglického Liverpoolu.

Reklama

Základna pro čs. armádu ve Velké Británii byla v zámeckém parku Cholmondeley. Vojenská jednotka, jejímž příslušníkem byl Martin Obdržálek, byla překládána do různých posádek Anglie a Skotska. Prodělával přitom výcvik zaměřený na budoucí bojové akce.

V naší tzv. důstojnické jednotce, kde i ten poslední podavač nábojů měl hodnost důstojníka, nevládla dobrá atmosféra. Prodělávali jsme řadu výcviků, ale to hlavní, kvůli čemu jsme odešli do zahraničí, to je boj proti Němcům, se stále oddalovalo. Bylo nám dáváno najevo, že naše jednotka je víceméně symbolická a že bude nasazena až na konci války. Hlavně se s ní počítalo jako s ozbrojenou silou, která měla prosadit záměry londýnské vlády o poválečném Československu," vzpomínal po letech M. Obdržálek.

Po vystoupení československého praporu u Sokolova v SSSR sílila i u M. Obdržálka touha po přímém boji. V r. 1943 byl přeložen na zkušenou k britské jednotce a v červnu 1944 byl se skupinou dalších 40 důstojníků vyslán do SSSR. Z jihoanglického přístavu Southend on Sea lodí do egyptského Port Saidu, odtud po souši přes Damašek, Bagdád, Teherán do Baku a Rostova na Donu. Cesta skončila v západoukrajinském městě Černovice u náhradního pluku 1. čs. armádního sboru v SSSR. M. Obdržálek byl zařazen do 2. paradesantní brigády, která se v Saraguře připravovala k nasazení na frontu. Po zahájení karpatsko-dukelské operace bojovala mimo československý sbor, aby byla stažena a připravena na pomoc Slovenskému národnímu povstání. M. Obdržálek byl ustanoven do funkce dopravního náčelníka štábu brigády.

Transporty brigády se protáhly až do 13. října 1944, takže po soustředění v obci Badín u Banské Bystrice zasahovaly jednotlivé části brigády ihned do boje. Npor. Obdržálek byl jmenován velitelem pěší roty a účastnil se s ní bojů v prostoru Dobré Nisy, Sásy, Hronské Dúbravy a Detvy na přístupech ke Zvolenu. Po pádu Banské Bystrice následoval ústup zbytku brigády do hor, kde se rozhodli válčit partyzánským způsobem. Obdržálkova jednotka se přesouvala přes Kozí Chrbát na Prašivou a dostala se po severních svazích hlavního hřebene Nízkých Tater do prostoru Soliska a Križanské doliny u Liptovského Mikuláše. Zde navázali spojení s partyzány sovětského velitele plk. Asmolova. V ústupovém boji v obci Svätý Kríž utrpěl M. Obdržálek průstřel pravé nohy. Ráno 8. listopadu začal ústup přes horu Chabenec. Zraněného shodil kůň, přecházející poslední vojáci mu chtěli pomoci, ale on je posílal dál.

Sníh se sypal stále hustěji, byl jsem už skoro zavátý. Slýchával jsem, že smrt zmrznutím je celkem příjemná. Chtěl jsem si ještě vyzkoušet ukořistěnou německou pistoli. Kdyby smrt zmrznutím byla nevyhnutelná, raději bych jí sám pomohl. Zkrátka, byl jsem smířen se svým osudem.

Zachránil jej však por. J. Harus, velitel čety v Obdržálkově rotě. Po dramatických událostech byl se změněnou identitou převezen do nemocnice v Rožumberoku, kde po ošetření na poslední chvíli unikl ze spárů slídících gardistů a gestapa. Ukryt na předměstí se dočkal 4. dubna 1945 osvobození.

Po návratu domů se setkal se svou matkou, která byla po celou války internována ve svatobořickém lágru. Ještě 2 roky se léčil ve vojenských nemocnicích, ale následky zranění zůstaly takové, že r. 1947 odešel v hodnosti majora z armády.

V r. 1946 vstoupil do KSČ. Pracoval v různých hospodářských funkcích, politicky se angažoval s městských orgánech KSČ, Národní fronty a jako místopředseda OV Svazu protifašistických bojovníků. To mu umožnilo vyhnout se perzekuci v 50. letech. Zemřel v Jeseníku, kde byl znám jako ikona odbojáře.

Obdržel tato vyznamenání:

Čs. válečný kříž 1939, Řád SNP 1. třídy, Čs. voj. med Za chrabrost, Čs. voj. med. Za zásluhy 1. st., Čs. voj. pam. med. se štítky Francie, Velká Británie, SSSR ; med. Za vítězství nad Německem (SSSR), Řád bratrství a jednoty 2. st. (Jugoslávie), Řád rumunské hvězdy 5. tř.; vyzn. Za zásluhy o výstavbu a 17 vyznamenání stranických a spol. organizací.

A nyní diskutujme, jak lze posoudit cenu tohoto řádu, co tvoří jeho hodnotu? Domnívám se, že na rozdíl od posuzování mincí je důležitější „rodokmen“ tohoto řádu, jeho vnitřní hodnota, zač a komu byl udělen, než jeho horší fyzický stav. Naopak je mi osobně sympatičtější, že se jedná o udělený řád a skutečně nošený než kompletní, ale anonymní řád.

Popisky k fotografiím:

M. Obdržálek v roce 1946
Řád SNP I. třídy M. Obdržálka, 2.typ

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více