Na španělském nebi - Heinkel He 112 V6 a V9

Autor: Miroslav Šnajdr 🕔︎︎ 👁︎ 19.783

Španělské bojiště během občanské války sloužilo nacistickému Německu jako ideální polygon pro testování taktických postupů i vojenské techniky. Mezi letouny, které se ve stavu známého Legionu Condor skutečně pouze mihly za účelem zkoušek v operačních podmínkách, patřil rovněž jediný prototypový exemplář stíhačky Heinkel He 112, V6. Ve Španělsku se vyskytoval od konce listopadu 1936 do havárie 19. července následujícího roku.

He 112 vznikl jako příspěvek společnosti Ernst Heinkel AG sídlící v Rostocku-Marienehe pro soutěž na nový stíhací letoun, který vyhlásilo v květnu 1934 technické oddělení (C-Amt) Říšského ministerstva letectví (RLM). Impulzem pro zahájení vývojových prací byly nicméně ještě starší specifikace, vypsané v říjnu předchozího roku novým říšským ministrem letectví Hermannem Goringem. Zněly na rychlý jednomístný kurýrní letoun (BlitzschneUes Kurierůugzeug), tedy na rychlou stíhačku. Německo v té době ještě formálně neodvrhlo dodržování Versailleského mírového uspořádání a vývoj vojenských letadel tajilo.

Reklama

U zrodu nového letounu stáli konstruktéři dvojčata Walter a Siegfried Guntherovi a Dipl. Ing. Heinrich Hertel. První prototyp He 112 VI (WNr. 1290 obdržel civilní poznávací značky D-IADO) vzlétl 1. září 1935. Vítězem soutěže se nakonec stal Messerschmitt Bf 109 a v základním provedení mateřská firma postavila do října 1936 pouze sedm prototypových exemplářů (VI až V8. s výjimkou značně přepracovaného stroje V7) a následné šest předsériových strojů He 112A-0 (A-01 až A-06), dokončovaných mezi říjnem 1936 a březnem následujícího roku.

Šlo na tehdejší dobu o moderní jednomotorové jednomístné dolnoplošníky, spojující robustnost celokovové konstrukce s nepopiratelnou elegancí. Charakteristické pro ně bylo rozměrné dvounosníkové celokovové dolnoplošné křídlo. Mělo zprvu poloeliptický půdorys a konstruktéři je vyprojektovali s poměrné tlustým profilem a prolomením do mírného W v místě uchyceni zátahovacích podvozkových noh (zatahovaly se směrem od trupu). Zkoušky rychle odhalily, že je zbytečně rozměrné. Již u He 112 VI a V2 je záhy zkrátili, přičemž zhruba zachovali jeho původní tvar. Rozpětí se zmenšilo z dřívějších 12.60 na 11.50 m. Obdobná nosná plocha se zprvu objevila také na prototypu V3. Od prototypu He 112 V4 (a V3 po úpravě) mělo opět mírné zkrácené křídlo (tzv Schnellflüge!) nový eliptický půdorys. Skořepinový trup oválného průřezu byl u prototypů (s výjimkou V3 po úpravě) a předsériových strojů He 112A-0 vybaven nekrytým pilotním prostorem, chráněným pouze větrným štítkem. Pohonnou jednotku u prvního prototypu tvořil vodou chlazený řadový dvanáctiválec importovaný z Británie. Rolls-Royce Kestrel US o vzletovém výkonu 510 kW (695 k). Další stroje měly zastavěny poněkud slabší domácí řadové dvanáctiválce Junkers Jumo 210C nebo (méně často) Jumo 210Da. Na posledním prototypu základního provedení He 112 V8 (WNr 1954. D-DOCO) testovali motor Daimler Benz DB 600Aa o vzletovém výkonu 669kW(910k).


Prototyp He 112 V1 (WNr. 1290, civilni poznávací značky D-IADO) vzlétl 1. září 1935

Ani po vítězství Messerschmittu Bf 109 se mateřská firma nevzdávala naděje na zavedení typu do výzbroje Luftwaffe a přistoupila k radikálním změnám. Vznikla tak verze He 112 B, představující vlastně novou konstrukci. Její vývoj vedl Heinrich Hertel. Většina konstrukčních prvků nového provedení se objevila již na prototypu He 112 V7 (WNr. 1953. D-DÓK). Byl zalétán v říjnu 1936. Spojoval nový přepracovaný, aerodynamicky velmi vyspělý trup opatřený uzavřenou kabinou (tzv Schneidenrumpf) se starším provedením křídla. Pohonnou jednotku tvořil motor DB 600Aa. Stroj později obdržel zcela nové křídlo s výrazné menším rozpětím a krásným eliptickým půdorysem. Za skutečný prototyp nové verze (od začátku stavěný s novým křídlem) je považován He 112 V9 (WNr. 1944. D-IGSI), který poprvé vzlétl v červenci 1937. Stal se hlavním demonstrátorem na export nabízené verze He 112B. Ani toto provedení se totiž mateřské firmě nepodařilo prosadit do výzbroje Luftwaffe (menší počet pro japonského zákazníka vyrobených letounů sloužil u Luftwaffe pouze během mnichovské krize roku 1938). Situaci pro mateřskou firmu zachránil export. Stroje byly dodány do Japonska, Španělska, Rumunska a Maďarska. Přesný počet vyrobených letounů He 112 není znám; pohyboval se mírně pod stovkou, přičemž převládaly stroje He 112B (nesly vývozní označeni He 112E).

Jisté nejasnosti panovaly dosti dlouho také kolem ..španělské" části historie tohoto elegantního typu. Oficiální služby v německém intervenčním letectvu se dočkal jediný exemplář, který se ve Španělsku objevil již na podzim 1936. Na místo určení demontován putoval po moři a vyloděn byl v přístavu Cádiz na konci listopadu. Dopravili jej do Sevilly na letiště Tablada a zde sestavili. Dokumenty Sonderstabu W ovšem nepodchycují přesnou identitu tohoto stroje, pouze cenu, kterou museli Španěé posléze za stroj zaplatit, ta je vyčíslena na 246 640 říšských marek. Jednotliví historikové a autoři měli (a zdá se, že stále ještě mají) na totožnost letounu zcela rozdílné názory. A tak je tento exemplář poslední dobou identifikován nejen jako He 112 V6, ale také He 112 V3. Starší podklady jej určovaly rovněž coby He 112 V4, He 112 V5 nebo předsériový He 112A-03.

Reklama

Přitom lze k relevantnímu závěru dojít vylučovací metodou na základě rozboru německých podkladů. Důležitou pomůckou pro identifikaci letounu je především fakt, že nakonec, 19. července 1937, ve Španělsku vážné havaroval a byl zničen. Současně příchod na Iberský poloostrov na konci listopadu z okruhu vyřazuje většinu předseriových strojů (s výjimkou prvního z nich, He 112A-01 (W.Nr.1955, D-ISJY), který sice vzlétl již 26. října 1936, ale je o něm známo, že sloužil v Německu až do svého zničení při zkouškách raketového motoru). Zcela jisté tudíž nemohl do Španělska putovat (dříve někdy zrniňovaný) třetí předsériový He 112A-03 (W Nr. 1957. D-EMY). Vzlétl až 20. prosince 1936, a navíc je zdokumentována jeho přítomnost ve Švýcarsku během IV mezinárodního leteckého setkání v Curychu v létě 1937.


He 112V5 (W.Nr.1951,D-IIZO) byl roku 1937 prodán do Japonska

Španělákem" tedy musel být některý z klasických prototypů. V neprospěch často ve spojitosti se Španělskem uváděného prototypu He 112 V5 (W Nr. 1951, D-ITZO), zalétaného 9. července 1936, hovoří fakt, že se k 9. březnu následujícího roku stále ještě nacházel v továrně v Rostocku-Marienehe. Byl zde předveden japonské delegaci a následně prodán do Říše vycházejícího slunce. Ve Španělsku zcela jistě neskončil ani He 112 V4 (W Nr. 1974, D-IDMY), který poprvé vzlétl 24. června 1936. Zápis v dokumentaci letounu z 21. června 1937 (dodaný Sonderraum Kúnzel) jasně ukazuje, že zůstal v Německu. Walter Kunzel měl za firmu Heinkel na starosti spolupráci s talentovaným raketovým konstruktérem Dr. Wernherem von Braunem, letoun se tedy zapojil do programu testů raketových motorů. V rámci tohoto vývojového programu dostalo několik exemplářů He 112 (včetně V4) do zádi trupu kapalinový raketový motor.

Poslední dobou je někdy jako kandidát na zkoušky ve Španělsku zmiňován He 112 V3 (W Nr. 1292, D-IDMO). Vylučuje to ovšem nejen fakt, že s ním šéfpilot zkušebního střediska v Rechlinu Heinrich Beauvais letěl v Německu 9. ledna 1937, ale také skutečnost, že při úpravě obdržel krytou kabinu a zcela jisté se rovněž podílel na testech raketových motorů von Brauna. Jako nejpravděpodobnější účastník španělského dobrodružství tedy zbývá He 112 V6. Tento stroj výrobního čísla WNr. 1952 obdržel civilní poznávací značky D-IQZE. K úvodnímu letu odstartoval 28. července 1936. Pohonnou jednotku tvořil motor Junkers Jumo 210C, schopný krátkodobě dosáhnout maximálního výkonu 470 kW (640 k). Roztáčel třílistou, na zemi stavitelnou kovovou vrtuli Schwarz. Měl za sebou lehčí nehodu: 1. srpna 1936 s ním v Německu havaroval pilot Kurt Heinrich poté, co se mu během startu zhruba ve výšce čtyř metrů zablokovala směrovka. Poškození byla rychle opravena. Letoun poté obdržel výzbroj. Do trupu zamontovali 20mm kanón Rheinmetall-Boreig MG C/30L, který pálil dutou hřídelí vrtule. Na konci září a v říjnu 1936 prototyp procházel u E-Stelle v Travemunde střeleckými zkouškami (mezi 2. a 5. říjnem se nakrátko přemístil na polygon ve Wunstorfu). Kanónová výzbroj byla považována za perspektivní, a tak padlo rozhodnutí odzkoušet její vlastnosti a účinnost přímo za bojových podmínek ve Španělsku.

Po svém příchodu na letiště Tablada He 112 V6 obdržel označení 5-1 (typovým kódem ve španělském nacionalistickém letectvu tedy byla číslovka 5). Jak dokládají snímky, nejdříve na Iberském poloostrově létal vybaven třílistou vrtulí, pak místo ní obdržel kovovou dvoulistou vrtuli Schwarz, se kterou také posléze havaroval. Zkoušky Heinkelu za bojových podmínek dostal na starost Oblt. Gunther „Fips" Radusch, který v jeho kabině po smontování poprvé vzlétl 6. prosince. Radusch se ve Španělsku objevil v září 1936 a doposud zde létal s dvouplošným He 51B-1.

Ve Španělsku He 112 V6 zprvu převzala experimentální jednotka VK/88 (Versuchs-kommando, tedy zkušební oddíl), tvořící součást Legionu Condor. Úkol VK/88 spočíval v prováděni operačních zkoušek letounů za bojových podmínek. Vedle nových leteckých typů. odeslaných za tímto účelem přímo z Německa, měl oddíl věnovat pozornost také zahraničním konstrukcím. Kromě He 112 V6 testoval VK/88 ze stíhaček rovněž první do Španělska odeslané prototypy Messerschmittú Bf 109. Dvacátého ledna 1937 oficiálně vznikla za účelem testů Versuchsstafel 88 (zkušební letka), zkrácené VJ/88. Do stavu dostala vedle prototypů Bf 109 a He 112 V6 také střemhlavé bombardéry Henschel Hs 123. Ke 2. březnu ji tvořilo 59 mužů včetně 16 civilních specialistů od německých leteckých firem Junkere, Messerschmitt. Henschel a z RLM (Říšského ministerstva letectví).


Prototyp He 112V6 (WNr. 1952) na španělském letišti Tablada. prosinec 1936. Stroj měl v tu dobu třílistou vrtuli

Bojové zkoušky Heinkelu He 112 V6 byly zaměřeny na zjištění efektivity kanónové výzbroje. O prověření bojové hodnoty samotného typu ve stíhací roli nemělo velení Luftwaffe žádný zájem, neboť mezitím definitivně zvolilo jako svůj standardní stíhací typ konkurenční Bf 109. Hodnota kanónové výzbroje se dala za bojových podmínek nejsnáze ověřit útoky na pozemní cíle, a tak He 112 V6 během svého španělského angažmá sloužil v útočné roli. Právě pro svou tehdy u Legionu Condor velmi neobvyklou výzbroj, prototyp získal přezdívku .Kanonevogel" (kanónový pták).

Úvodní nasazení přineslo zklamání, neboť Němci ve Španělsku pro 20mm kanón zprvu nedisponovali speciální protipancéřovou municí, a obyčejné granáty měly v cílech nedostatečný účinek. Situaci vyřešila dodávka průbojného střeliva z Německa a v He 112 V6 montovaná zbraň poté prokázala svoji efektivnost.

Letoun byl nejdříve používán na madridském bojišti na centrálním úseku fronty. Oblt. Radusch se s ním zúčastnil z letiště Villa del Prado 6. února 1937 zahájené povstalecké jaramské ofenzivy. V březnu 1937 byl He 112 V6 převelen ke 2. Staffel J/88, vyzbrojené Heinkeiy He 51. V čele letky stál tehdy Oblt. Gunther Lutzow. Letka operovala z letiště Almorox v oblasti Tbleda.

Reklama

Mezi téměř vždy zmiňované epizody z jeho činnosti patří akce 16. března 1937. V Almoraxu tehdy po průzkumné akci s poškozeným He 70 přistál Oblt. Wilhelm Balthasar. Pilot patřil do průzkumné jednotky A/88 a působil v rámci Kette, umístěné v Salamance. Na letišti Almorax právě probíhaly přípravy dvouplošných He 51 k útoku na republikánský obrněný vlak. Pilotovu pozornost upoutal na letišti odstavený menší „bratranec" jeho průzkumného He 70, prototyp He 112 V6. Balthasar požádal o účast na akci v kabině tohoto letounu, přičemž svou žádost podpořil účelovou lží, že je zkušeným pilotem He 112. Během akce pak 20mm kanónem zaútočil na vlak, který se nacházel u železniční stanice Seseňa. Při třetí zteči zasáhl muniční vagon, který explodoval. Cestou zpět ještě pilot ostřeloval a zasáhl nepřátelský tank. Balthasar se poté stal velitelem experimentální jednotky složené ze tří He 45C a jednoho He 112. Sloužila k taktickému průzkumu, korigování dělostřelby a také k útokům na pozemní cíle. Působila na severu při podpoře povstaleckého útoku na Bilbao.


Prototyp He 112V6 získal během zkoušek ve Španělsku označení 5-1

Posledním pilotem, ve Španělsku ovládajícím He 112 V6, se stal Utfz. Max Schulz. Tento příslušník 1. Staffel J/88 dříve létal s dvouplošným Heinkelem He 51. Za řízením prototypu se zapojil do bojů republikánské brunetské ofenzivy, zahájené 6. července 1937. Je mu připisováno zničení tří vládních tanků při akcích z Escalony del Prado. Díky tomuto výkonu se typ dočkal nové přezdívky, .Dosenoffner" (otvírák plechovek). Jeho letová kariéra se završila 19. července. Během návratu z akce se po selhání pohonné jednotky Schulz pokusil nouzové přistát nedaleko letiště Escalona del Prado (tato základna v Segovii je někdy zaměňována za letiště Escalona v Zaragoze). Při tvrdém nárazu se letoun za kabinou téměř rozpůlil, rozsah škod určili na 100 %. Pilot vyvázl nezraněn. Zbytky prototypu poté měly být odeslány zpět do Německa, zatímco Schulz se vrátil k pilotáži v porovnání s He 112 V6 jen málo atraktivních dvouplošnflcu He 51.

Němečtí letci z Legionu Condor dostali ve Španělsku příležitost pilotovat ještě jeden exemplář elegantní Heinkelovy stíhačky, prototyp He 112 V9. Tento stroj však nebyl zařazen do stavu německého intervenčního letectva, ve Španělsku se objevil v rámci obchodních proexportních aktivit mateřské firmy! Mimochodem, někdy zmiňované operační zkoušky dalšího prototypu, He 112 V8, jsou jen spekulací, nepodloženou důkazy. Podle jedné hypotézy se měl na Iberském poloostrově objevit společně s V9 v dubnu 1938, ale záhy mělo dojít k jeho havárii a vrácení do Německa. Je to velmi nepravděpodobné již z toho důvodu, že zastupoval již překonané původní provedení typu (až na motor DB 600A a zhruba odpovídal předsériovým He 112A-0, a to včetně rozměrného křídla a otevřené kabiny) a vedle Heinkelu He 112 V9 již prezentoval jen málo atraktivní konstrukci.

Heinkel He 112 V 9 (WNr.1944. D-IGSI) poprvé vzlétl v červenci 1937. Představoval předobraz budoucích sériových He 112B a od prototypu He 112 V7 (prvního zástupce nové verze) se lišil přepracovanými ocasními plochami (obdržel zvětšenou směrovku i výškovku) i aerodynamicky dokonaleji zpracovanou přední částí přídě. Pohonnou jednotku tvořil pro moderní stroj příliš slabý motor Jumo 21 OEa, dávající vzletový výkon pouhých 500 kW (680 k). Naopak výzbroj byla velmi silná. Prototyp obdržel dva pevné synchronizované trupové kulomety MG 17 ráže 7,92 mm (s 500 náboji na hlaveň) a dva křídelní kanóny MG FF ráže 20 mm (na zbraň bylo neseno 60 kusů střeliva). Mateřská firma tento stroj používala především k předvádění v zahraničí, mimo jiné v Rakousku, Madarsku či Rumunsku.

Do Španělska dorazil po moři na přelomu března a dubna 1938. Po smontování obdržel označení 8-2, které nekorespondovalo s typovým kódem (tedy číslem 5), který konstrukce na Iberském poloostrově získala již v čase zkoušek prototypu He 112 V6. Mohlo jít o omyl, nebo o volbu vycházející z neobvyklého statutu letounu (byl majetkem mateřské firmy a s jeho skutečným bojovým nasazením se nepočítalo). Ve Španělsku létal vybaven dvoulistou kovovou vrtulí a bez radiostanice.


Předváděcí He 112V9 obdržel označení 8-2, které nekorespondovalo se „španělským" typovým kódem (číslem 8). Hákový kříž, vepsaný do trupového černého terče, tvořícího součást španělského výsostného označení, byl osobním emblémem pilota 1. StaSel J/88, Hptm. Hardera

Během turné na Iberském poloostrově He 112 V9 pilotoval hlavně příslušník 1. Staffel J/88 Hptm. Harro Harder. Podrobnosti o případných bojových aktivitách se nedochovaly. Obvykle je uváděno, že stroj díky své silné střelecké výzbroji sloužil k útokům na pozemní cíle. Letoun byl rovněž předváděn španělským letcům a někteří z nich dostali příležitost odzkoušet jeho klady i zápory ve vzduchu. V polovině července se prototyp vrátil zpět do Německa. Ztracen byl 14. února 1939 během zkoušek v Madarsku.

Nezvyklé předváděcí turné prototypu přímo na frontě mělo úspěch a Estado Mayor de ¡a Aviación Nacional objednal sérii He 112B. Po dodání na nich bojové létali výhradně španělští letci a věnovat se jim budeme příště.

TTD Heinkel He 112 V9

Rozpětí: 9,10 m
Délka: 9,30 m
Výška: 3,85 m
Nosná plocha: 17.00 m2
Hmotnost prázd. letounu: 2250 kg
Vzletová hmotnost: 10 200 kg
Max. rychlost: 485 km/h
Cest. rychlost: 425 km/h
Výstup na 1000 m 1,2 min.
Praktický dostup: 8500 m
Max. dolet: 1100 km
Zdroje (výběr):
Cerda. J A Los Heinkel He 112 en España Internet;
Dabrowskl H. P: Jagdetnstzer He 112 WoUersheim-Berstadt 1996;
Janovský, V: Heinkel He 112 HaPM-10/2004.11/2004;
Gonzales Serrano. J L: Datos e interrogantes sobre los Heinkel 112. Aeroplano 20/2002;
Conde Bénitez. M.: Heinkel He 112 en España. Internet;
Ríes. K.. Ring H.. Legión Cóndor 1936-1939. Mainz 1980

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 3/2011 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více