Bitva u Dien Bien Phu (díl 01.)

Autor: Karel Oktábec 🕔︎︎ 👁︎ 45.142

Lvi vedení osly? Řekněme spíše, abychom byli uctiví,
 lvi vedení jinými lvy, kterým moli sežrali hřívu...“
(Jules Roy – Bitva u Dien Bien Phu)

I. Zámysl

Dvě světové války se postaraly o celosvětové rozšíření moderních palných zbraní v takovém množství a kvalitě, že palebná převaha, umožňující i malým evropským vojenským jednotkám vítězit v koloniálních konfliktech nad výraznou přesilou domorodců, definitivně zmizela. Obrněná technika, tolik účinná na evropských bojištích, byla v horách a džunglích exotických válčišť s řídkou, případně vůbec neexistující silniční sítí v podstatě k ničemu. Jisté výhody přinášelo pouze letectvo, ať již jako vzdušná podpora pozemních jednotek nebo jako dokonalý dopravní prostředek v terénu bez sjízdných komunikací. Pro způsob myšlení absolventů evropských vojenských akademií bylo příznačné, že se tedy místo na zmizelou převahu v ručních zbraních (a víceméně zbytečnou převahu v obrněné technice) upnuli na převahu leteckou. Ve spojení s podceňováním protivníka a naprostým ignorováním reality vyústil tento postoj v porážku francouzské armády u Dien Bien Phu...

Reklama


Letecký pohled na Dien Bien Phu v roce 1953.
commons.wikimedia.org

V říjnu 1952 dal velitel francouzského expedičního sboru v Indočíně generál Salan vybudovat ve vzdálenosti 190 kilometrů severozápadně od Hanoje opevněný tábor Na San. Velitel vzdušného výsadku plukovník Jean Gilles pro jeho výstavbu použil princip tzv. „ježka“, tj. prstence opěrných bodů, obklopujících jádro základny s letištěm a ostatními týlovými strukturami. Za druhé světové války používala tento obranný systém německá armáda, v Indočíně byl poprvé použit právě v Na Sanu. Na ploše 2 x 1 km se nacházelo 30 opěrných bodů, chráněných zátarasy z ostnatého drátu. Posádku tvořily 3 výsadkové a 8 pěších praporů (15 000 mužů), podporované 6 dělostřeleckými bateriemi a letectvem.

Na San se úspěšně ubránil třem vietminským divizím (60 000 mužů) a inspiroval tím Salanova nástupce generála Navarra k myšlence založit tentokrát nikoli opevněný tábor, ale dokonce „základnu pro útočné a obranné operace“ v Dien Bien Phu, ležícím 300 kilometrů severozápadně od Hanoje v 18 kilometrů dlouhé a 8 kilometrů široké kotlině, obklopené horskými hřebeny o výšce až 1 400 metrů nad mořem a protékané v delší ose říčkou Nam Yum. Jednotky umístěné na této základně měly podle Navarrových představ podnikat útoky v okruhu alespoň 50 kilometrů... 

Vzhledem k tomu, že Dien Bien Phu mělo být zásobována výlučně letecky, přišlo s prvními námitkami dopravní letectvo expedičního sboru. Kromě vzdálenosti, která snižovala váhu přepravovaného nákladu na polovinu toho, co mohla jedna dakota dopravit do Na Sanu, mu vadila zejména pochybná kvalita přistávací dráhy v Dien Bien Phu a její možné ohrožení nepřátelskou palbou. Nemluvě o nedostatečném vybavení pozemními prostředky pro navigaci v horském terénu, obtížném přistávání v případě, že bude kotlina naplněna mraky apod.

Vzdálenost byla nevýhodná i pro stíhací letectvo, jehož šest strojů mělo být sice umístěno přímo na základně, ostatní však musely v některých případech uletět až 800 kilometrů, což snižovalo dobu jejich bojového nasazení na necelých 10 minut...

Reklama

V Indočíně bylo k dispozici také 35 bojových letounů A-26B Invader, vysloužilých amerických letadel z druhé světové války, která kromě přímé podpory pozemních jednotek mohla účinně napadat i bojová postavení a zásobovací kolony nepřítele – pokud je ovšem v hustém porostu vietnamské džungle a členitém horském terénu našla...

Generál Navarre a celý jeho štáb nakonec kvalifikovaně rozhodli, že:

  • letištní plocha v Dien Bien Phu bude vždy sjízdná a počasí vždy umožní základnu letecky zásobovat.
  • Vietminh nebude schopen shromáždit dostatečné množství těžkého a protiletadlového dělostřelectva, a pokud ano, bude muset své baterie umístit na přivrácené svahy. Pokud je tam umístí, budou vypátrány a zničeny francouzským dělostřelectvem a letectvem, ostřelování letištní plochy nepřipadá tudíž  v úvahu, a když, tak bude trvat pouze tak dlouho, dokud nebude protivník zničen.
  • pokud Vietminh zaútočí ve větším měřítku, nebude schopen shromáždit více než dvě divize, a pokud snad náhodou ano, nebude je schopen zásobovat déle než týden, protože jeho základny leží nejméně 600 kilometrů od kotliny.

Na základě tohoto rozhodnutí (k němuž si ovšem jaksi opomněl opatřit předběžný souhlas jak protivníka, tak místního podnebí) se generál Navarre vyrovnal s námitkami představitelů dopravního letectva způsobem, jímž se velitelé všech stupňů s nepříjemnými námitkami podřízených vyrovnávají odjakživa – zeptal se, zda je operace proveditelná i za jimi uváděných nepříznivých podmínek. Samozřejmě byla. V žádné řádné armádě nikdy neexistovaly, neexistují a bohdá ani existovat nebudou neproveditelné operace. A už vůbec ne v armádě francouzské, která sice od slavných časů císaře Napoleona nikdy žádnou válku bez cizí pomoci nevyhrála, nicméně na tradičním vysokém sebevědomí jí to nijak neubralo...


Tonkin roku 1953

II. Realizace

1. Výstavba základny

20. listopadu 1953

V rámci operace Castor bylo ze vzduchu obsazeno pohraniční městečko Dien Bien Phu. V první vlně byly ve třech výsadkových zónách (Nataša“ na severozápadě, „Simona“ na jihovýchodě a Octavia“ na jihozápadě) vysazeny 6. koloniální výsadkový prapor (mjr. Marcel Bigeard), 2. prapor 1. výsadkového pluku (mjr.  Jean Bréchignac), 17. výsadková ženijní rota a část pochodového oddílu 35. pluku lehkého výsadkového dělostřelectva (mjr. Millot).

Ve druhé vlně byly vysazeny 1. koloniální výsadkový prapor (mjr. Souquet), výsadkové polní obvaziště č. 1 a zbytek pochodového oddílu 35. pluku lehkého výsadkového dělostřelectva.

21. listopadu 1953

Ve výsadkové zóně Nataša seskočili: velitel operace brigádní generál Jean Gilles, velitel výsadkového uskupení podplukovník  Pierre Langlais, 1. cizinecký výsadkový prapor (mjr. Maurice Guiraud), 8. úderný výsadkový prapor (kpt. Pierre Tourret) a 1. výsadková smíšená minometná rota cizinecké legie (por. Erwan Bergot).

Bylo zřízeno letecké velitelské stanoviště, koordinující činnost stíhaček.

Reklama

22. listopadu 1953

Ráno byl vysazen 5. vietnamský výsadkový prapor (mjr. Leclerc).

Ženisté zprovoznili letištní plochu, zatím pouze pro malá letadla. V jednom z nich přiletěl na inspekci velitel tonkinských pozemních sil divizní generál René Cogny. Odletěl spokojen...

25. listopadu 1953

V 11:35 přistála na dokončeném letišti první nákladní dakota.

Cognyho zpravodajské oddělení zjistilo, že tři vietminské divize (308., 312. a 351.) dostaly rozkaz přesunout se k Dien Bien Phu, kde už operuje 316. divize. Vrchní velitel v Indočíně generál Henri Navarre tomu nevěřil. Byl pevně přesvědčen, že Vietmninh by nedokázal zásobovat čtyři divize tak daleko od jejich základen...

29. listopadu 1953

Do Dien Bien Phu přiletěli Navarre a Cogny, aby rozdali Gillesovým výsadkářům válečné kříže. Odletěli spokojeni...

30. listopadu 1953

Velitelem nové základny byl jmenován plukovník jezdectva Christian de Castries. Generál Cogny mu oznámil, že se jeho uskupení bude nadále nazývat GONO (Groupement Operationnel du Nord-Ouest) čili Operační uskupení severozápad. Na plukovníkovu námitku, že se jako tankista necítí být povolán k velení opevněnému táboru, generál rezolutně prohlásil, že nepůjde o tábor, ale o „základnu pro útočné a obranné operace“. A neméně rezolutně dodal: „Potřebujeme tam horského jezdce. Vy budete tím jezdcem a budete se prohánět po širých pláních náhorní planiny...


Širé pláně“ generála Navarra...

1. prosince 1953

Na letišti v Dien Bien Phu bylo umístěno šest stíhaček F8F Bearcat.

4. prosince 1953

Při další návštěvě generála Cognyho navrhl generál Gilles zřízení opěrných bodů na kótách 781 a 1066. První z nich ovládala přístupy k základně od východu, druhá byla součástí jednoho z horských hřebenů, které základnu obklopovaly a pro které si kotlina Dien Bien Phu vysloužila od letců potupné přízvisko „nočník“. Cogny oba návrhy zkušeného polního velitele zamítl s poukazem na to, že na kótu 781 vede pouze těžko schůdná stezka, zatímco na kótu 1066 nevede cesta vůbec žádná. Projevil obavu, že by vojáci v tomto postavení mohli „mít pocit, že jsou obětováni...

5. prosince 1953

V džungli severně od základny došlo k hodinové bitce mezi Langlaisovými průzkumníky a vietminci...

6. prosince 1953

Vrchní velitel vietminských ozbrojených sil generál Vo Nguyen Giap vydal rozkaz, v němž mimo jiné stálo: „Musíte  opravit silnice, překonat  všechny  překážky,  zdolat všechny nesnáze, bojovat bez oddechu, přemáhat zimu a hlad, dopravovat těžké náklady přes hory a údolí  a  vniknout až do tábora nepřítele,  abychom ho zničili a osvobodili naše krajany. Kupředu, soudruzi!"

7. prosince  1953

Odcházející generál Gilles předal velení plk. Christianu Castriesovi. Rozloučil se s ním nepříliš povzbudivými slovy: „Jestli ztratíš jedinou píď země, půjdeš k čertu!


Generál Gilles (vlevo) a „horský jezdec“ plukovník de Castries

8. prosince  1953

V rámci operace Pollux byl do Dien Bien Phu z thajského Lai Chau letecky přepraven 2. thajský prapor. (mjr. Maurice Chenel).

10. prosince 1953

Byl zřízen opěrný rajón Beatrice. Jeho obranu dostal za úkol 3. prapor 13. půlbrigády cizinecké legie (mjr. Paul Pégot).

Do Hanoje se vrátily 1. koloniální výsadkový prapor, 6. koloniální výsadkový prapor a 2. prapor 1. výsadkového pluku.

Poblíž Dien Bien Phu byla zjištěna přítomnost vietminské 316. divize...

15. prosince 1953

Do tábora se vrátil pplk. Langlais s výsadkovými prapory (8. koloniální, 5. vietnamský a 1. cizinecký), s nimiž se pět dní marně pokoušel dobýt 16 kilometrů na sever vzdálené Muong Pon...

Byl zřízen obranný rajón Anne-Marie. Jako jeho posádka byl určen 3. thajský pěší prapor (mjr. Léopold Thimonnier).

Byl zřízen  obranný rajón Isabelle. Jako jeho prozatímní posádka byl určen 2. prapor alžírských střelců (kpt. Pierre Jeancenelle).

16. prosince 1953

Do Hanoje se vrátil 5. vietnamský výsadkový prapor.

17. prosince 1953

Tábor navštívili generálové Navarre a Cogny. Navštívili legionáře na Beatrici a vrátili se do Hanoje. Spokojeni...

18. prosince 1953

Do Dien Bien Phu byl letecky dopraven první z plánovaných deseti tanků Chaffee, rozebraný na 82 částí. Byla zřízena improvizovaná dílna, která měla tanky kompletovat.

20. prosince 1953

Po pěti dnech byla dokončena letecká přeprava 1. a 3. praporu 13. půlbrigády cizinecké legie (mjr. de Brinon a mjr. Paul Pégot).

20. prosince 1953

Začala operace „Regata“, během níž pplk. Langlais s 2. praporem 1. výsadkového pluku a 8. úderným výsadkovým praporem vyrazil na čtyřicetikilometrovou cestu do Sop Nao v Laosu. Pochopitelně pěšky. Jediným důvodem této operace, kterou nařídil gen Navarre, bylo prokázat manévrovací schopnosti „horského jezdce“ Castriese...

23. prosince 1953

Langlaisovi výsadkáři dorazili do Sop Nao, kde se setkali s praporem cizinecké legie z Laosu, jemuž velel plukovník Vaudrey. Langlais s Vaudreym si před kamerami přítomných novinářů potřásli rukama a připili kalíškem rumu. Pak se vydali džunglí na zpáteční cestu. Vaudrey do Laosu, Langlais do Dien Bien Phu...

O několik let později Langlais o celé akci řekl: „Co to  dokázalo? Že spojení není možné. Výprava k Sop  Nao, to byla operace  pro komuniké. Žvást. Chtěli dokázat, že Dien Bien Phu není obklíčeno. Co  mi to dalo práce, než  jsem vyslídil mezi našimi Thajci  a  mezi obyvateli Meo jednoho  špatného průvodce pro dvanáct set mužů,  a přitom bych byl  potřeboval jednoho pořádného  na každou  rotu. Na štábu v Saigonu nechápali, proč jsem nešel po těch krásných silnicích, co jsou na mapách červeně vyznačeny...

  
Podplukovník Langlais, velitel výsadkářů

 24. prosince 1953

Štědrý večer přiletěl strávit na základnu generál Navarre. Shromážděné důstojníky seznámil se svým přesvědčením, že „terén v kotlině Dien  Bien Phu  a klimatické podmínky způsobují, že je to prostor, který se dá snadno hájit, jeden z nejlepších  terénů pro vybudování letiště na asijském jihovýchodu a vynikající  místo  pro vzdušný most.  Můžeme tam přijmout bitvu za velíce výhodných podmínek...

K Dien Dien Phu dorazila vietminská 308. divize.

28. prosince 1953

Langlaisovy prapory se vrátily ze Sop Nao. Při průzkumu byl nedaleko od Gabrielle ze zálohy zastřelen náčelník Castriesova štábu pplk. Louis Guth...

29. prosince 1953

Do Dien Bien Phu byly dopraveny 5. prapor 7. pluku alžírských střelců (mjr. Roland de Mecquenem) a 3. oddíl 10. pluku koloniálního dělostřelectva (mjr. Alliou).

1. ledna 1954

Do Dien Bien Phu byly dopraveny 3. prapor 3. pluku cizinecké legie (mjr. Henri Grand d'Esnon),  2. prapor 1. pluku alžírských střelců (kpt. Pierre Jeancenelle) a 1. prapor 2. pluku cizinecké legie (mjr. Clémençon).

Byl zřízen obranný rajón Gabrielle. Jako jeho posádka byl určen 5. prapor 7. pluku alžírských střelců (mjr. Roland de Mecquenem).

Generál Navarre napsal předsednictvu vlády: „Obávám se, že bitva bude ještě obtížnější, než jsem kdy předpokládal...

2. ledna 1954

Generál Cogny poskytl novinářům prohlášení, v němž stojí, že: „Francouzské velení ujišťuje, že připraví Vietminu u Dien Bien Phu těžkou porážku. Chystáme se na tvrdé a dlouhé boje. Zvítězíme...

3. ledna 1954

V doprovodu Navarra a Cognyho navštívil Dien Bien Phu generální komisař Indočíny pan Maurice Dejean. Ač civilista (anebo možná právě proto), položil otázku, co by se stalo, kdyby nepřítel umístil svoje děla na hřebenech a přivrácených svazích. Důstojníci mu shovívavě vysvětlili, že to není technicky proveditelné. A kdyby to náhodou technicky proveditelné bylo, pak by tato děla byla po prvních výstřelech zničena odvetnými palbami baterií plk. Pirotha...

15. ledna 1954

Generál Cogny poskytl novinářům další rozhovor, v němž prohlásil: „Přeji si útok na Dien Bien Phu.  Samozřejmě vietminské dělostřelectvo nás bude možná nějaký čas obtěžovat, ale my  je umlčíme. Giap nemůže táhnout do Laosu,  protože se bojí  překážky, která za ním  vyvstala, a  tak  cítí,  že musí útočit. Udělám všechno, aby dostal na frak a aby ho přešla chuť troufat si na velkou strategii..."

V Dien Bien Phu bylo dokončeno zprovoznění 10 tanků Chaffee.

26. ledna 1954

Dien Bien Phu navštívil ministr pro styk s přidruženými státy pan Marc Jacquet, doprovázený panem Dejeanem a generály Blancem, Navarrem a Cognym. Při odjezdu se zeptal plk. Pirotha, zda by náhodou nechtěl ještě nějaká děla. Plukovník odpověděl takřka dotčeně: „Podívejte se na můj plán paleb, pane ministře. Mám víc děl, než jich potřebuji...“  

31. ledna 1954

Vietminské dělostřelectvo poprvé za dne ostřelovalo tábor. Granáty ráže 75 mm dopadaly na Elianu, Huguette a Dominique. Na letištní ploše byl zničen jeden letoun. Děla plukovníka Pirotha na ostřelování odpověděla, bohužel bez viditelného úspěchu...

Pplk. Langlais vyrazil s pěti prapory do džungle, aby nepřátelskou baterii našel a zničil. Dostal se až na horský hřeben, ale našel tam jenom vietminskou pěchotu, která mu po krátkém boji unikla do podzemních tunelů...

Nerozumíte moderní taktice!“ odbyl plk. de Castries novináře, který se podivil, že hřebeny kolem kotliny byly přenechány nepříteli... 

3. února 1954

Na oslavu vietnamského svátku Tet ostřelovala letištní plochu baterie Giapových 75mm kanónů, umístěná na přivráceném svahu severovýchodního hřebene. Odvetná palba francouzského dělostřelectva, tankových kanónů a letecké útoky se soustředily především na klamné cíle. Ve skutečném postavení baterie byla zasažena polní kuchyně a způsobena tři těžká a několik lehkých zranění...

7. února 1954

Do Dien Bien Phu přiletěl státní tajemník ozbrojených sil pan de Chévigné. První překvapení mu uchystal pilot jeho dakoty, jenž kvůli vietminské protiletadlové obraně (o jejíž existenci neměl pan de Chévigné tušení) přistával takřka střemhlav. Druhé sám velitel tábora plk. Castries, když kvůli rušivé palbě vietminských pětasedmdesátek zrušil předpisové uvítání na letištní ploše, místo slavnostní přehlídky nastoupené čestné jednotky dal pana ministra naložit do džípu a urychleně odvézt na velitelství. Není divu, že i panu de Chévigné začala kotlina připomínat „nočník, jehož dno obsadila francouzská posádka a okraje Vietminh...

15. února 1954

Nu ano, pane Amourouxi,“ řekl toho dne plk. Castries dalšímu všetečnému novináři, „ostřelují nás. A co má být? Beru si červenou čapku, aby mě bylo líp vidět...

19. února 1954

Dien Bien Phu navštívili ministr národní obrany René Pleven, generální komisař Dejean, náčelník štábu letectva generál Pierre Fay a generál Cogny. Generál Navarre vyslal místo sebe generála Pierra Bodeta. Po přehlídce čestné roty cizinecké legie a prohlídce tábora, která proběhla jako klasický vojenský „oční výtěr“, byli vysocí funkcionáři spokojeni. Až na generála Faye. Ten na výzvu, co si o tom všem myslí, odpověděl dosti ponurým prohlášením, zakončeným slovy: „Radím generálu Navarrovi, aby využil času, který mu zbývá, a možnosti použít obou vzletových ploch, a aby odtud odsunul co možná všechnu posádku, protože je ztracen. Toť vše...

4. března 1954

Dien Bien Phu navštívili generálové Navarre a Cogny. Navarre, jehož vánoční přesvědčení o výhodných podmínkách pro bitvu patrně poněkud ochablo, navrhl posílení posádky o další dva prapory a zřízení dalších obranných rajónů. Generál Cogny i plk. de Castries nabídku vrchního velitele jednoznačně odmítli. A Cogny dodal: „ Nesmíme vietmince odvracet od jejich rozhodnutí. Pro opevněný tábor znamená tato bitva perspektivu velkého defenzivního vítězství. Kdyby vietminci nezaútočili, byla by to katastrofa pro morálku...

 
Vyšší velitelé při přehlídce čestné roty v Dien Bien Phu

6. března 1954

Na pahorcích severně od Beatrice umístili vietminci protiletadlový prapor, vyzbrojený 50 americkými kulomety ráže 12,7 mm.

Pouhé tři kilometry východně od městečka Dien Bien Phu (nyní obranného rajónu Claudine) se vojákům 1. cizineckého  výsadkového praporu  nepodařilo vyhnat vietmince z kóty 781, jejíž obsazení a opevnění generál Cogny v prosinci zamítl...

Pan de Chévigné napsal předsedovi vlády, že „Dien Bien Phu  se  stává soustavou obležených obranných  rajónů a v této  chvíli nelze počítat s jejich  záchranou..."

8. března 1954

Ve směrnici č. 224 se generál Navarre vzletně (a s notnou sebechválou) rozepsal o "své" strategii opevněných táborů. Dospěl k závěru, že když „nepřítel masově zasazuje velké síly, je nucen  podnikat skutečné operace  obléhací  války, které jsou dlouhé, nákladné a obtížné, vyžadují značné početní  stavy, nemohou projít bez povšimnutí  letectva a skýtají tak zranitelné cíle..."

 Organizace opevněného tábora Dien Bien Phu, jenž se měl zakrátko stát cílem jedné takové „skutečné operace obléhací války“, byla k tomuto dni následující:

Opevněný tábor Dien Bien Phu (GONO)

velitel: plk. Christian Marie Ferdinand de la Croix de Castries
velitel dělostřelectva: plk. Charles Piroth
velitel výsadkářů:  pplk. Pierre Langlais
náčelník zdravotní služby: kpt. Le Damany

Severní sektor GONO (pplk. André Trancart)

Obranný rajón Anne-Marie:

  • 3. thajský pěší prapor (mjr. Léopold Thimonnier)
  • Obranný rajón Gabrielle:
    5. prapor 7. pluku alžírských střelců (mjr. Roland de Mecquenem)

Střední sektor GONO (pplk. Jules Gaucher)

  • Obranný rajón Beatrice:
    3. prapor 13. půlbrigády cizinecké legie (mjr. Paul Pégot)
  • Obranný rajón Dominique:
    3. prapor 3. pluku alžírských střelců (kpt. Jean Garandeau)
    2. thajský pěší prapor (mjr. Maurice Chenel)
  • Obranný rajón Eliane:
    prapor 4. marockého pěšího pluku (mjr. Jean Nicolas)
    2. thajský pěší prapor (mjr. Maurice Chenel)
  • Obranný rajón Claudine:

1. prapor 13. půlbrigády cizinecké legie (mjr. de Brinon)
8. úderný výsadkový prapor (kpt. Pierre Tourret)
1. výsadkový prapor cizinecké legie (mjr. Maurice Guiraud)

  • Obranný rajón Huguette:

1. prapor 2. pluku cizinecké legie (mjr. Clémençon)

  • Obranný rajón Françoise:

40 thajských partyzánů (kpt. Bordier)

Jižní sektor GONO (pplk. André Lalande)

  • Obranný rajón Isabelle:

3. prapor 3. pluku cizinecké legie (mjr. Henri Grand d'Esnon)
2. prapor 1. pluku alžírských střelců (kpt. Pierre Jeancenelle)

Obrněné jednotky:

3. pochodová eskadrona 1. pluku jízdních střelců (kpt. Yves Hervouët)
-         10 tanků M24 Chaffee (7 na Claudine, 3 na Isabelle)
-         3 čety pluku obrněné námořní pěchoty (2 na Claudine, 1 na Isabelle)

Dělostřelecké jednotky:

2. oddíl 4. pluku koloniálního dělostřelectva (mjr. Paul Knecht)
-         12 houfnic ráže 105 mm (na Dominique)
3. oddíl 10. pluku koloniálního dělostřelectva (mjr. Alliou)
-         12 houfnic ráže 105 mm (6 na Claudine, 6 na Isabelle)
11. baterie 4. oddílu 4. pluku koloniálního dělostřelectva (kpt. Déal)
-         4 houfnice ráže 155 mm (na Claudine)
1 četa 1. baterie 4. oddílu 4. pluku koloniálního dělostřelectva (kpt. Déal)
-         4 vozidla s čtyřhlavňovými protiletadlovými kulomety ráže 12,7 mm
Pochodový oddíl 35. pluku lehkého výsadkového dělostřelectva (mjr. Millot)
-         12 bezzákluzových kanónů ráže 75 mm
1. výsadková smíšená minometná rota cizinecké legie (por. Erwan Bergot)
-         12 minometů ráže 120 mm (na Claudine a Dominique)
1. smíšená minometná rota 3. pluku cizinecké legie (por. René Colcy)
-         8 minometů ráže 120 mm (na Claudine)
2. smíšená minometná rota 5. pluku cizinecké legie (por. Fetter)
-         8 minometů ráže 120 mm (4 na Gabrielle, 4 na Anne-Marie)

Podpůrné jednotky:

2 roty 31. ženijního praporu (mjr. André Sudrat)
17. rota výsadkového ženijního praporu
2. rota 822. spojovacího praporu
2. rota 823. spojovacího praporu
342. výsadková spojovací rota
71. velitelská rota
6. velitelská rota služeb
9. velitelská rota služeb
3. dopravní rota
detašovaný oddíl 3. muniční roty
detašovaný oddíl 730. roty PHM
712. provozní rota
2. četa 5. opravárenské roty cizinecké legie
detašovaný oddíl 3. legie mobilního četnictva
1. provozní skupina intendanční služby
403. stanice vojenské policie

Zpravodajské jednotky:

smíšená letecky dopravovaná skupina č. 8 (kpt. Hébert)
oddíl pro hlídkovou činnost

Letecké jednotky:

1. eskadra 22. stíhací skupiny (kpt. Claude Payen)
-         6 stíhaček Grumman F8F Bearcat
21. skupina leteckého dělostřeleckého pozorování
-         ? letounů Morane M 500 Criquet
1. zdravotnická odsunová rota
-         2 vrtulníky Sikorsky H-19 Chickasaw
Letecký základnový oddíl č. 195

Zdravotnické jednotky:

Mobilní polní obvaziště č. 29 (mjr. Paul Grauwin)
Výsadkové polní obvaziště č. 5 (kpt. Ernest Hantz)

Ostatní:

2 polní nevěstince BMC (bordel mobile de campagne)
-         30 alžírských a vietnamských prostitutek 

 
Dien Bien Phu 8. března 1954

10. března 1954

V hlášení svého zpravodajského oddělení si generál Navarre mohl přečíst, že v této chvíli má generál Giap v džungli okolo Dien Bien Phu k dispozici 27 praporů, 20 houfnic ráže 105 mm, 18 kanónů ráže 75 mm, 80 protiletadlových kanonů ráže 37 mm a 100 protiletadlových kulometů ráže 12,7 mm. Ve skutečnosti bylo houfnic 24 a kanónů 20. Kromě toho měl Giap ještě 20 minometů ráže 120 mm, 54 minometů ráže 82 mm a 12 sovětských raketometů „kaťuša“...     

Podle zachycené vietminské zprávy měl útok na opevněný tábor začít v noci z 13. na 14. března...

11. března 1954

Vietminci opustili kryt džungle a začali kopat zákopy, pozvolna obkličující postavení legionářů na Beatrici. Palba Pirothových houfnic ráže 105 mm jim v tom ani v nejmenším nezabránila...

Vietminské dělo ráže 75 mm, střílející ze vzdálenosti 4 kilometrů od letiště, zničilo na přistávací ploše nákladní Fairchild C-82 Packet. Stíhačky, které okamžitě vzlétly, však zamaskované podzemní postavení děla nenašly...

12. března 1954

Přiletěl generál Cogny a nechal si dokladovat připravenost posádky provádět protizteče. Protože věděl, že k tomu určené výsadkové prapory byly použity k obraně Claudiny, uložil Castriesovi, aby v případě potřeby zajistil jejich rychlé uvolnění a soustředění. Při odletu se jeho dakota stala terčem vietminské dělostřelecké palby. Vzlétnuvší stíhačky opět nic nenašly...

Na večerní poradě velení rozesmál plk. de Castries své důstojníky telegramem velitele letectva podřízeným útvarům: „Osud Dien Bien Phu nyní závisí  na činnosti vzdušných sil. Dávám svolení k akcím výjimečně nebezpečným...

V noci pronikla vietminská úderná skupina na letištní dráhu a náložemi výbušnin poškodila kovové rošty, jimiž byla pokryta. Návdavkem nechala po sobě i letáky, jejichž francouzsko-německý text stručně oznamoval: „Budete kolonialistickou potravou pro děla...

(Pokračování)


Situační mapa bitvy u Dien Bien Phu (20. listopadu 1953 - 7. května 1954)
commons.wikimedia.org

Zdroje textu a obrázků:
Jules Roy: Bitva u Dien Bien Phu (Naše vojsko 1966)
Josef Novotný: Úředně zapomenutá válka (Fontána 2003)
Peter MacDonald: Cizinecká legie (Praha 1994)
Leonid Křížek: Francouzská cizinecká legie (Praha 1994)
Martin Windrow, Wayne Braby: French Foreign Legion Paratroops (Osprey Publishing Ltd. 1985)
Geoffrey Regan: Guinnesova kniha válečných omylů I (Praha 1993)
Saul David: Osudné bitvy (Praha 1999)
Robert Baar Smith: Muži ve válce (Praha 2001)
www.valka.cz
fr.wikipedia.org
jacqueline-devereaux.blogspot.com
www.cheminsdememoire.gouv.fr
patrianostra.forum-actif.eu

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více