Problém pirátství u Somálska 3 - Mezinárodněprávní souvislosti námořního pirátství

Autor: Ing. Ondřej Šimon 🕔︎︎ 👁︎ 18.563

Mezinárodněprávní souvislosti námořního pirátství

Tato kapitola se zabývá právním rámcem týkajícím se problému somálského pirátství, který je záhodno objasnit, vzhledem ke komplikovanosti aplikace námořního práva v případě Somálska, jež postrádá mnohé aspekty funkčního státu.[1] Pro lepší pochopení aktivit Evropské unie, usilující o řešení problému, musíme porozumět právnímu rámci, ve kterém se zde operuje, čili zejména relevantním zdrojům mezinárodního práva veřejného. Fenoménu somálského pirátství se přímo týká poměrně úzká skupina mezinárodních smluv, jejichž významu, obsahu, přednostem i nedostatkům, se nyní budu věnovat. Současně nezapomenu ani na roli obyčejů mezinárodního práva a otázku možnosti uplatnění národní jurisdikce. Za relevantní považuje Guilfoyle[2] následující mezinárodní smlouvy:

Úmluva o volném moři (1958)

Reklama

HS - Convention on the High Seas

Úmluva o mořském právu (1982)

UNCLOS - United Nations Convention on the Law of the Sea

Úmluva o potlačování zločinů ohrožujících bezpečnost námořní plavby (1988)

SUA - Convention for the Suppression of Unlawful Acts Against the Safety of Maritime Navigation

Mezinárodní úmluva o boji proti braní rukojmích (1979)

TH – International Convention Against Taking of Hostages

Reklama

Konvence OSN o boji proti mezinárodnímu organizovanému zločinu (2000)

UNTOC United Nations Convention Against Transnational Organized Crime

Pravidla jednotného postupu při potlačování piráství a ozbrojené loupeže proti plavidlů v západním Indickém oceánu a v Adenském zálivu (2009)

Code of Conduct Concerning the Repression of Piracy and Armed Robbery Against
Ships in the Western Indian Ocean and the Gulf of Aden

Zároveň musíme brát v potaz právně závazné rezoluce Rady bezpečnosti OSN, obzvláště č. 1816, 1838, 1844, 1846, 1851, 1897, 1918 a 1950 z let 2008-2010, které do značné míry zjednodušují postup aktérů v boji proti pirátům, a rovněž několik dokumentů Mezinárodní námořní organizace (IMO).[3] Dvě v současnosti nejvýznamnější úmluvy o mořském právu, HS a UNCLOS, čerpají z „Harvard Draft Convention on Piracy and Commentary” z roku 1932, [4] ze které pocházejí některé archaické předpoklady těchto konvencí.[5] Nyní si relevantní smlouvy postupně ve stručnosti projděme.

Úmluva o volném moři a Úmluva o mořském právu

Ženevská i Jamajská konvence, jak se úmluvám někdy přezdívá podle místa jejich podpisu, se pirátstvím zabývají v podstatě identicky, proto není zapotřebí mezi nimi rozlišovat, alespoň pokud se týká pirátství. [6] UNCLOS, podepsaná r. 1982 a platná od r. 1994, nahradila pro státy, které ji ratifikovaly, do té doby stěžejní Úmluvu o volném moři z r. 1958/1962, jakož i další konvence námořního práva. Nejpodstatnější rozdíl mezi UNCLOS a HS tedy spočívá v tom, že zatímco starší HS existovala ve skupině smluv zabývajících se různými aspekty mořského práva, UNCLOS se stala jakousi „celosvětovou námořní ústavou“.[7] Dvousetstránková Úmluva o mořském právu se zabývá celou škálou mezinárodněprávních záležitostí moří a oceánů. Doslova pohltila Úmluvu o volném moři a spolu s dalšími konvencemi námořního práva se stala jejich kodifikací. Mnozí odborníci tvrdí, že UNCLOS je z velké části tvořena soupisem již uplatňovaného zvykového práva.[8] Úmluva o mořském právu dnes dominuje nad HS nejen rozsahem, ale i svou skutečně globální členskou základnou – do svých právních řádů začlenilo UNCLOS 161 účastníků smlouvy[9] (v drtivé většině států), naproti tomu HS pouze 63 států.[10]Úmluva o volném moři nicméně zůstává relevantní pro státy, které ji schválily, ovšem doposud neratifikovaly její nástupkyni UNCLOS – zejména USA, Írán, Izrael a Venezuela.[11] Teoreticky i pro země, které neratifikovaly ani HS, ani UNCLOS, platí ustanovení zvykového mezinárodního práva, o jejichž existenci není v případě námořního pirátství sebemenších pochyb, neboť se uplatňovaly dávno před přijetím konvencí ve 20. století.[12] Napříč dějinami, od starověkého Cicerona, přes otce mezinárodního práva Huga Grotia, až do současnosti, byli a jsou piráti považováni za nepřátele všeho lidstva (hostes humani generis),[13] podléhající univerzální jurisdikci, tzn., že každý stát vždy mohl dopadené piráty trestat dle vlastních zákonů.[14] Ani nyní, v 21. století, tomu není jinak.

Piráty sice lze všeobecně soudně stíhat za „akt pirátství“, neplatí ovšem naprostá shoda v jeho vymezení. Nejpoužívanější a právně závaznou definici obsahuje úmluva UNCLOS, respektive HS. K této dominantní definici se ovšem ozývají i kritické hlasy, a můžeme se setkat i s odlišnými definicemi pirátství, které již tvoří součást některých právně závazných dokumentů. Podívejme se nyní, jak a kým je takový čin pirátství definován.

Úmluva o volném moři (v článku 15)[15] i Úmluva o mořském právu (v článku 101)[16] vymezují zločin pirátství naprosto identicky:

Reklama

„Za pirátství se považují následující činy:

(a) jakýkoli protiprávní čin násilí nebo zadržení anebo jakýkoli loupežný čin spáchaný k soukromým účelům posádkou nebo cestujícími soukromé lodi nebo soukromého letadla namířené:

(i) na volném moři proti jiné lodi nebo letadlu anebo proti osobám nebo majetku na jejich palubě;

(ii) proti lodi, letadlu, osobám nebo majetku v místě, které nepodléhá jurisdikci žádného státu;

(b) jakýkoli čin dobrovolné účasti při použití lodi nebo letadla, jestliže ten, kdo se jich dopouští,

ví o skutečnostech, které vtiskují této lodi nebo tomuto letadlu charakter pirátské lodi nebo letadla;

(c) jakýkoli čin, který má za účel podněcovat nebo úmyslně usnadňovat čin uvedený v pododstavec (a)”

Povšimněme si, že definice obsahuje několik klíčových prvků, z nichž přinejmenším tři kritéria způsobují legislativní potíže, na které kritici upozorňují: zaprvé, geografická limitace smlouvy na volné moře a oblasti nepodléhající jurisdikci žádného státu; zadruhé, požadavek na spáchání činu pirátství k „soukromým účelům“; a nakonec zatřetí, nutnost zapojení dvou plavidel (resp. letadel) – útočníka a oběti, aby mohl být zločin považován za pirátství.[17]Kromě toho, nejednoznačně působí i užití sousloví „protiprávní čin násilí“, neboť je namístě tázat kdo a jak činy násilí definuje, a podle které jurisdikce by měly být protiprávní. Úmluva o námořním právu tvoří součást mezinárodního práva veřejného, ale užití pojmu „protiprávní čin“ se pravděpodobně týká národní jurisdikce, neboť UNCLOS nijak nespecifikuje právní řád, který by měl zmíněný čin považovat za ilegální.[18]

Kritérium volného moře, čili geografická limitace působnosti smlouvy na oblast volného moře a terra nulius, poněkud komplikuje přehlednost situace, protože většina pirátských útoků se odehrává běžně v teritoriálním moři států,[19] zatímco pouze incidenty na volném moři a na území nikoho se mohou dle definice UNCLOS nazývat pirátstvím iure gentium. Teritoriální omezenost působnosti protipirátstkých článků úmluv UNCLOS a HS bychom mohli označit za problém víceméně praktický, nikoli legální. Jediná nejasnost územní aplikovatelnosti UNCLOS se týká pásma výlučné ekonomické zóny (EEZ). Na jedné straně sice článek 86 vylučuje EEZ z oblasti volného moře, což by mohlo vést k domnění, že boj s piráty v EEZ spadá výhradně do kompetence pobřežního státu. Na druhé straně ale článek 58 stanoví, že články 88-115 (tedy včetně části věnované pirátství) lze aplikovat i na EEZ, nejsou-li nekompatibilní s touto částí.[20] Z toho vyplývá, že protipirátské články UNCLOS se týkají i výlučné ekonomické zóny a celé vnější oblasti za pásmem teritoriálních vod, pokud nejsou v rozporu s právy pobřežního státu v EEZ.[21] Mezi taková práva řadíme např. právo státu na národní jurisdikci, suverénní práva na těžbu surovin, podmořský výzkum, apod. V EEZ nicméně zůstává zachováno univerzální právo na svobodnou plavbu, které může být ohroženo právě výskytem pirátství. Boj proti zločinu pirátství by tedy neměl být vnímán jako zasahování do výlučných práv pobřežního státu.[22]

Animus furandi, čili loupežný úmysl, hraje důležitou roli v druhém kritériu definice pirátství úmluvy UNCLOS, který vyžaduje, aby čin pirátství byl spáchán „pro soukromé účely“. Ani HS ani UNCLOS se však politickými aktivitami nezabývají a ani „soukromé účely“ nijak nedefinují.[23] Ačkoliv se kritérium animu furandi týká spíše boje s terorismem, který se většinou vyznačuje politickými aspiracemi, dělící linie mezi pirátstvím a terorismem může být někdy velmi tenká.[24] Představme si hypotetický případ somálských pirátů platících vysoké „daně“ či dobrovolné příspěvky ze své činnosti islamistům z Al-Šabábu.[25]Zůstává naplněn předpoklad „pro soukromé účely“? Zatím neexistují dost přesvědčivé důkazy o tom, že by somálští piráti byli zapojeni do mezinárodního ozbrojeného konfliktu a jednali ve veřejném/politickém zájmu.[26] I kdybychom mohli hovořit o pirátech jako o teroristech s politickými cíli, v případě Somálska bychom určitě našli nějaké ty „soukromé účely“ krádeže pro aplikovatelnost UNCLOS, i přes možnou rétoriku pirátů o veřejném zájmu „vybírání daní“ na cizích lodích.[27] Odborníci se v debatě o tom, zda teroristé mohou či nemohou být současně piráty, neshodují. V kontextu Somálska na tom ale nezáleží, protože není vážných pochyb o „soukromých účelech“ pirátů. Zatím. Není totiž zcela jasně definován opak „soukromých účelů“, tedy zda hovořit o účelech politických, veřejných či jiných.[28]

Třetí kritérium bývá přezdíváno jako požadavek „dvou lodí. Definice zmiňuje minimálně dvě plavidla – útočící a napadené. Část odborníků ovšem nutnost existence dvou lodí zpochybňuje a přichází s historickým náhledem do harvardského výzkumu, který naznačuje smysl ustanovení tohoto kritéria, totiž vyloučit možnost obvinění z pirátství osob, které se na palubě dopustí násilného zločinu vůči svým kolegům nebo spolucestujícím, aniž by usilovaly o vzpouru proti zákonu.[29] Navzdory nejednotnosti, dominuje v současnosti interpretace, že vzpoura (internal seizure) uvnitř lodi nemůže být klasifikována jako čin pirátství dle mezinárodního práva. Samozřejmě ale může být považována za pirátství národní legislativou státu vlajky.[30] Převládá tedy názor, že v procesu kodifikace zvykového práva o pirátství do UNCLOS, státy správně odmítly rozšířit čin pirátství (iure gentium) na vnitřní vzpoury.[31] Vždyť právě proto nebyl teroristický incident „Achille Lauro“ (1985) považován za pirátství iure gentium, neboť útočníci tvořili posádku lodi. Navíc nedostatečná mezinárodněprávní úprava UNCLOS vedla k přijetí nové úmluvy SUA (1988).[32]

Při rozboru definice pirátství si nicméně musíme uvědomit, že v době, kdy úmluvy UNCLOS či HS byly vytvořeny, schváleny a podepsány, řešení problému pirátství zrovna nebylo aktuálním tématem.[33] Proto podle Maddena došlo k převzetí řady archaických předpokladů do moderní definice pirátství, kdy „soukromé účely“ rozlišovaly mezi „piráty“ a „korzáry“ (privateers) pověřené a sponzorované některým z vládců;[34] požadavek „volného moře“ se dříve vztahoval zhruba na oblasti, které nebyl stát schopen ze břehů kontrolovat, tedy dále než tři námořní míle od pobřeží. Za touto hranicí se předpokládalo, že na pirátství se vztahuje univerzální jurisdikce z důvodu ohrožení mezinárodního obchodu.[35]Harvardský návrh (základ HS a UNCLOS ohledně pirátství) později počítal s tím, že zločiny cestujících či posádky si stát vlajky vyřeší sám a mezinárodní loďstva se tím nebudou muset zabývat jako pirátstvím. Hovoří tedy o „požadavku dvou lodí“, neboť v minulosti byla aktivita pirátů spojována výhradně s útoky lodě na loď.[36]

Alternativní definice pirátství konkurující UNCLOS zatím doplácejí na svou fragmentaci. Centrum pro ohlašování pirátství Mezinárodního námořního úřadu Mezinárodní obchodní komory se sídlem v Londýně (PRC-IMB-ICC)[37] navrhlo vymezit pirátství jako „vniknutí na loď s úmyslem dopustit se krádeže či jiného zločinu a s úmyslem nebo schopností použít násilí při provádění takového činu“.[38] Definice zamýšlená zejména pro statistické účely[39] se vyhýbá hned třem atributům vymezeným v UNCLOS, nehovoří ani o dvou plavidlech, ani neřeší animus furandi, ani neomezuje výskyt zločinu geograficky. Přestože soukromý přepravní sektor definici používá, není ovšem zatím součástí žádného právně závazného dokumentu.[40] Povšimněme si, že statistika sumarizující výskyt pirátství při použití definic z UNCLOS či od IMB by se mohla diametrálně lišit. Docela jinak chápou pirátství pojišťovny, které krádež bez použití síly či hrozby silou za pirátství vůbec nepovažují, což výrazně ovlivňuje ohlašování pirátských incidentů přepravci, kteří se proti pirátství pojišťují.[41]

S významnou alternativní definicí pirátství přišla Světová námořní organizace (IMO). Rozlišuje totiž pirátské činy dle právně-geografických měřítek mořských oblastí na pirátství, týkající se volného moře (a EEZ) na straně jedné, a „ozbrojenou loupež proti lodím“, vztahující se na přístavy, vnitřní a teritoriální vody státu, na straně druhé. Nezávazné pojetí pirátství ze strany IMO nabralo na významu, když v r. 2004 vstoupilo do prvního mezinárodněprávně závazného dokumentu – Dohodě o regionální spolupráci v boji proti pirátství a ozbrojené loupeži v Asii (ReCAAP).[42] Průlomovou smlouvu v historii moderního pirátství podepsalo 16 asijských států,[43] nicméně Indonésie a Malajsie jí doposud neratifikovaly.[44] Dokument ReCAAP k definici pirátství přidává i podobně univerzálně trestaný zločin ozbrojené loupeže proti lodím, který z definice sice vyžaduje požadavky „dvou lodí“ a „soukromých účelů“, ale již se neomezuje působností pouze na volné moře a terra nulius, nýbrž platí i pro vody podléhající jurisdikci státu, který smlouvu ratifikoval.[45] Ozbrojená loupež proti lodím se tímto stává mezinárodně stíhaným pirátským činem, který se odehrál na teritoriu jednoho ze států smlouvy. Význam ReCAAp spočívá též v tom, že podobné změny přinesly nedávné rezoluce RB OSN do teritoriálních vod Somálska, neboť tamní únosy lodí s posádkami za výkupné se často týkají spíše ozbrojených loupeží proti lodím, než pirátství.[46]

Nadešel tedy čas aktualizovat definici pirátství UNCLOS? Část odborníků tvrdí, že ano, protože některé důvody původně ospravedlňující kritéria „volného moře“, „dvou lodí“ a „soukromých účelů“ jsou již minulostí.[47] Na druhé straně by se změna UNCLOS týkala univerzální jurisdikce, která představuje pro státy velmi citlivou záležitost s možnými nebezpečnými důsledky, neboť nevyžaduje jejich souhlas, ba naopak ho obchází.[48] Nicméně se zdá, že nyní světu nezbývá než přijmout definici pirátství obsaženou v úmluvách HS a UNCLOS. Přesto ale doplněk ozbrojené loupeže proti lodím definici pirátství vhodně a komplementárně rozšiřuje, a odborníci se shodují v tom, že se otevírá cesta k malé reformě UNCLOS, vždyť pirátství zdaleka nepatří mezi nejožehavější body možné reformy.[49]

Vedle otázky spojené s definicí pirátství, nechává úmluva UNCLOS ještě několik nedostatečně objasněných právních záležitostí. V prvé řadě mám na mysli soubor práv a povinností, týkající se států (i EU) a jejich boje proti pirátství. Dále není zcela vyřešena otázka prioritizace stran smlouvy při uplatňování jurisdikce nad piráty. K výkladu zůstává částečně otevřen i vztah úmluv ke zvykovému mezinárodnímu právu námořnímu.[50]

Povinnost spolupracovat při potírání pirátství ukládá stranám smlouvy UNCLOS v článku 100, omezuje ovšem tuto povinnost na volné moře a terra nulius.[51] Jakmile tedy piráti doplují do teritoriálních vod, obecná mezinárodní povinnost spolupracovat v boji proti pirátství zaniká a přechází na bedra pobřežního státu.[52] Odborníci dlouhodobě debatují nad tím, zdali povinnost spolupracovat vyžaduje po státech přijetí patřičné protipirátské legislativy.[53] Zatímco převládající interpretace tvrdí, že by strany smlouvy takový národní zákon přijmout měly, RB OSN upozorňuje fakt, že mnoho států žádný protipirátský zákon zatím do svého právního řádu nezakomponovalo.[54]Přitom povinnost bojovat proti pirátství se týká všech států (vyplývající z ratifikací HS či UNCLOS, ale i ze zvykového práva). Stát, kterému se naskytne příležitost zakročit proti pirátům a neučiní tak, porušuje mezinárodní právo.[55] Neexistuje ovšem žádný mechanismus, který by státy donutil k akci či její absenci jakkoli trestal.[56]

UNCLOS přiznává státům určitá práva a povinnosti, ale jejich rozdělení mezi jednotlivé státy již nechává pouze na libovůli států, do jaké míry si přejí své pravomoci a svá práva uplatňovat. UNCLOS nenutí přímo žádný stát, aby piráty soudně stíhal a trestal.[57] Ba naopak, ponechává otevřená zadní vrátka státům, které netouží být kritizovány za neefektivnost či nevůli s piráty bojovat.[58] Celkově vzato, mezinárodní právo nutí státy spolupracovat, ale tyto povinnosti nijak nespecifikuje, ani jejich absenci netrestá. Na druhé straně však dovoluje všem státům piráty zatýkat a soudně stíhat, nehledě na to, jestli piráti zaútočili na jejich lodě nebo ne.[59] Diskreční opatření univerzální jurisdikce se nicméně omezuje pouze na volné moře a „území nikoho“. Pokud se týká prioritizace uplatnění jurisdikce, UNCLOS žádný žebříček nesestavuje. Obecné principy kriminální jurisdikce předpokládají nároky ze strany států národnosti pirátů a jejich obětí, a států vlajky zúčastněných lodí. Při uplatňování jurisdikce záleží pouze na státech, jak se dohodnou a kdo bude koho stíhat. I zde existují jisté zvyklosti, nejsou ovšem právně závazné.[60] Není neobvyklé, když stát odmítne piráty soudně stíhat, protože to pro něj znamená zbytečné výdaje, logistické problémy, inovaci právního řádu a především potíže, kterými se nemusí zabývat, zvlášť když se zločin netýká přímo jeho občanů či majetku.[61]

Tolik o mezinárodních konvencích HS a UNCLOS. Další články úmluv, vztahující se k pirátství, nepovažuji za nutné příliš rozebírat. Ustanovují, mimo jiné, právo na prohlídku lodi či na její „pronásledování bez přerušení“, atd.[62] Kromě základních úmluv upravujících problematiku potírání pirátství existují i další relevantní úmluvy, z nichž bezesporu nejvýznamnější je tzv. úmluva SUA. Podívejme se nyní na její význam.

Úmluva o potlačování zločinů ohrožujících bezpečnost námořní plavby

SUA bývá považována za druhý pilíř mezinárodněprávního rámce proti pirátství.[63] Úmluva se explicitně pirátstvím nezabývá. Je zapotřebí si uvědomit, že ne všechny formy námořního pirátství bychom mohli označit za zločiny dle SUA (např. krádež, která neohrožuje bezpečnost plavidla) a podobně ne každý SUA zločin je pirátstvím (např. vnitřní vzpoura a únos lodi).[64] SUA reaguje na některé nedostatky UNCLOS a jejím cílem se stalo v prvé řadě zajistit soudní stíhání politicky motivovaných útoků na lodě mezinárodním společenstvím, podobně jako pirátství.[65] Obecně bývá na úmluvu SUA nahlíženo jako na „antiteroristickou konvenci”, přestože slovo terorismus se v ní neužívá, neboť nebylo možné dosáhnout konsensu při jeho definici.[66]

Podnětem k vytvoření úmluvy SUA se stal incident námořního terorismu, jenž vstoupil do dějin pod názvem: Achille Lauro. V říjnu 1985, teroristé z Organizace pro osvobození Palestiny, cestující na italské lodi v egyptských vodách, unesli loď se 450 pasažéry a brutálně na ní zavraždili amerického Žida. Na útěku letadlem byli polapeni a donuceni přistát v Itálii.[67] Nedostatečná právní úprava únosů námořních lodí samotnými cestujícími nebo členy posádky přiměla členské státy IMO k vytvoření speciální mezinárodní úmluvy SUA, podepsané r. 1988 a platné od r. 1992.[68] Vůbec první mezinárodní smlouva postihující zločiny námořního terorismu však zatím potírání pirátství v praxi příliš neusnadnila. SUA byla nicméně v listopadu 2005 podstatně rozšířena protokoly,[69] které vstoupily v platnost v červenci 2010.[70]

V článcích 3 a 4 úmluva SUA vymezuje poměrně široké spektrum zločinů, které se strany smlouvy rozhodly mezinárodně trestat. SUA se vztahuje na úmyslné:

  • zmocnění se lodi či kontroly lodě násilím nebo pod výhružkou násilí či jakékoli jiné formy zastrašování
  • provedení násilného činu proti osobě na palubě lodi
  • zničení nebo poničení lodi či jejího nákladu
  • umístění nebo příkaz k umístění zařízení či látky na loď, s úmyslem zničit nebo poškodit tuto loď nebo její náklad
  • zničení, poškození či vážné narušení chodu námořního navigačního systému
  • poskytnutí lživých informací

Vždy a pouze pokud výše uvedené činy ohrožují nebo potenciálně mohou ohrozit bezpečnou plavbu lodi, proti které byly namířeny. Úmluva zároveň trestá úmyslné způsobení zranění či smrti v souvislosti s výše uvedenými činy, jakýkoli pokus o jejich spáchání, spolupachatelství, nabádání k jejich spáchání, a dokonce SUA trestá i hrozby spáchání takových činů s cílem donutit fyzickou či právnickou osobu k uskutečnění nebo naopak zdržení se vykonání nějakého činu.[71]

Relativně široké spektrum zločinů, které SUA trestá, se týkají lodí, jejichž plánovaná trasa přesahuje limit teritoriálního moře jednoho státu nebo pokud se viník nachází na území jiného státu smlouvy. Jinými slovy, SUA se při splnění jedné z těchto podmínek vztahuje též na zločiny spáchané v přístavech a v teritoriálních i vnitřních vodách státu, které lze stíhat mezinárodně.[72] Jedinou výjimku, kdy SUA nelze aplikovat by musel představovat incident spáchaný v rámci teritoriálního moře jednoho státu, lodí, jejíž trasa limit teritoriálního moře neplánovala překročit a pachatel by musel být dopaden na území téhož státu. Takový čistě vnitrostátní problém SUA samozřejmě neřeší.[73] Pozitivní je i skutečnost, že na rozdíl od UNCLOS, musí strany SUA uvedené zločiny inkorporovat do svých právních řádů jako trestné.[74] Přitom není SUA paralizována nutnými požadavky „dvou lodí” ani motivací „pro soukromé účely”, což znamená, že na kterýkoli z únosů lodí somálskými piráty lze jasně uplatnit tresty za zločiny vymezené úmluvou SUA.[75]

Jurisdikci dle SUA může stát smlouvy uplatnit pouze pokud se zločin týkal lodi plující pod jeho vlajkou, byl spáchán na jeho území či jeho státními příslušníky, na rozdíl od UNCLOS, která umožňuje všem státům piráty stíhat (byť jen na volném moři a terra nulius). Úmluva SUA nezasahuje do národní kriminální jurisdikce států a nijak ji neomezuje.[76] Pokud se týká stíhání pachatelů, SUA postupuje mnohem konkrétněji, protože nutí státy smlouvy k zadržení pachatelů a jejich extradici, pokud se samy nerozhodnou předat pachatele k soudnímu stíhání vlastním orgánům justice.[77] Ustanovení SUA se nicméně vztahují jen na státy, které smlouvu ratifikovaly. V případě zločinu, kdy relevantní státy tak neučinily, je možné, že teroristé i piráti trestu mohou uniknout.[78]Na druhou stranu, i přes neprůchodnost uplatnění jurisdikce dle SUA, stále existuje možnost aplikovat jurisdikci pro pirátství.[79] Na potíže při vymezení zločinu pirátství iure gentium je však zapotřebí brát zřetel.

Mezi nedostatky SUA dosud patřila velmi nízká míra reálného využití úmluvy v praxi,[80] a také obavy některých států z přílišného zasahování do jejich suverenity, obzvláště ze strany Indonésie a Malajsie, které zaujímají velice zdrženlivé postoje i v projektu ReCAAP.[81] Zásadní obrat, pokud jde o problematiku pirátství, by mohl přinést právě Protokol k SUA, platný od července 2010, který vyplňuje mezery v úmluvě SUA.[82]

Protokol kriminalizuje převážení určitých nebezpečných materiálů a zejména přichází s inovativním a velice ambiciózním systémem lodních prohlídek.[83] Iniciativa USA, schválená nedlouho po teroristických útocích z New Yorku, si klade za cíl zredukovat slabá místa v úmluvě SUA, jež vyšla najevo právě po 11. září 2001.[84] Pro případ pirátství ovšem podobný systém lodních prohlídek již funguje jako výjimka v uplatňování výlučné jurisdikce státu vlajky nad svou lodí, takže protokol v tomto ohledu velké změny nezavádí.[85] Nový systém prohlídek sice vyžaduje souhlas státu vlajky,[86] ten se ale sotva bude zdráhat svolení vydat, neboť by se tím jistě dostával do podezření ze spolupachatelské role.[87]

O konvenci SUA hovoří, vedle základní UNCLOS, několik rezolucí RB OSN jako o vhodném nástroji v boji proti somálskému pirátství a vyzývá k jeho implementaci a užívání.[88] Dále zmiňuje pouze UNTOC, jednu ze dvou relevantních mezinárodních úmluv, týkajících se braní rukojmích a organizovaného zločinu, klíčových charakteristik pirátství v Somálsku.[89]

Mezinárodní úmluva o boji proti braní rukojmích

Úmluva TH, z roku 1979, vymezuje braní rukojmích následovně:[90]Osoba, která unese, zadrží anebo vyhrožuje tím, že usmrtí, zraní či bude nadále zadržovat jinou osobu („rukojmího“), aby donutila třetí stranu ... učinit nebo naopak se zdržet vykonání určitého činu pod výslovnou či implicitní podmínkou, výměnou za propuštění rukojmího, se dopouští zločinu braní rukojmích.“ Samotný pokus o braní rukojmích i komplicita při činu jsou úmluvou TH rovněž trestány. Aplikovatelnost konvence TH na somálské piráty, unášející pravidelně plavidla pod podmínkou výkupného, vypadá na první pohled jednoduše. Podobně jako SUA, i konvence TH nutí státy smlouvy braní rukojmích zahrnout mezi zločiny národních právních řádů.[91] Dále nutí státy smlouvy uplatnit svou jurisdikci, pokud byl čin spáchán na jejich teritoriu (včetně lodí a letadel), jejich státními příslušníky anebo, pokud stát uzná za vhodné, tak i při unesení jeho občanů. Úmluvu tudíž lze uplatnit i na moři a, identicky jako SUA, nutí státy k extradici či soudnímu stíhání pachatelů, a nevztahuje se na ryze domácí zločiny (kdy všichni jsou občany státu, kde se čin odehrává).[92] Pokud státy ratifikovaly paralelně s TH i úmluvu SUA, pak je užití TH u Somálska minimální. Nabývá ovšem na významu v případech, kdy relevantní státy nejsou stranou smlouvy SUA nebo nedisponují dostatečnou domácí právní úpravou týkající se námořního pirátství.[93]

Úmluva o boji proti mezinárodnímu organizovanému zločinu

Palermská konvence, jak se UNTOC přezdívá dle místa jejího podepsání, vznikla v r. 2000 a zavazuje strany smlouvy k začlenění určitých zločinů do vlastních zákoníků, mezi nimi i „účast v organizované kriminální skupině“.[94] Somálské pirátství bez problémů lze považovat za povahově mezinárodní zločin, neboť je páchán ve více státech (včetně lodí).[95] Současně však musí splňovat podmínku „organizované kriminální skupiny“, kterou UNTOC definuje jako „skupinu tří a více osob, dlouhodobě existující a vykonávající činnost s úmyslem spáchat jeden či více vážných zločinů, vymezených v této úmluvě, pro dosažení přímého či nepřímého finančního nebo jiného materiálního obohacení.“[96] Ustanovení palermské úmluvy lze aplikovat na somálské pirátství, nehledě na skutečnost, že Somálsko není stranou smlouvy.[97] Příhodné podmínky extradiční a justiční spolupráce, srovnatelné s úmluvou TH, mohou státy využít v kooperaci se zeměmi afrického rohu. Paradoxně se právní součinnost EU s regionem již dobře vyvíjí, a nikoli na platformě UNTOC, ale přímo na ad hoc smlouvách, které spolupráci vymezují mnohem detailněji. Výhodu palermské úmluvy lze spatřovat v efektivních nástrojích na konfiskaci finančních prostředků a majetku či proti „praní špinavých peněz“ obchodníků, kteří do zločinu pirátství investují.[98]

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN

Mezinárodněprávní a geografická limitace boje se somálskými piráty na volné moře a EEZ byla v podstatě odstraněna několika rezolucemi RB OSN, které jako právně závazné dokumenty doplňují systém mezinárodních úmluv námořního práva vztahujícího se k somálskému pirátství.[99] Nutnost prosazení několika nebývale tvrdých rezolucí RB OSN lze ospravedlnit složitou sociopolitickou situací uvnitř Somálska, která nedovoluje mezinárodnímu společenství postupovat při potírání pirátství standardním způsobem.[100] Nestabilita vlády, nedostatek materiálních prostředků a lidských zdrojů, korupce a bezpečnostní důvody patrně vedly TFG k organizaci spolupráce se světem prostřednictvím RB OSN a nikoli přímo, což by u normálně fungujícího státu bylo v dané situaci logické.[101]

Málokterým státem se Rada bezpečnosti OSN zabývá v takové míře jako Somálskem, avšak ne všechny rezoluce o Somálsku se přímo týkají pirátství. V letech 2008-2010 vydala RB osm rezolucí ohledně fenoménu somálského pirátství.[102] Rezoluce 1816 (2008) vyzvala všechny státy operující v oblasti na moři, aby podnikly konkrétní akce v součinnosti s TFG, s jejímž souhlasem autorizovala RB OSN státy vstupovat do teritoriálních vod Somálska (po dobu 6 měsíců) a bojovat s piráty užitím „všech nezbytných opatření“ dle mezinárodního práva, jako by se jednalo o volné moře vymezené v UNCLOS.[103] Rezoluce 1838 (2008) apelovala na státy, aby koordinovaly své úsilí a aktivně se zapojily nasazením lodí a letadel. Rovněž rezoluce zdůraznila, že ustanovení rezolucí nelze chápat jako základ zvykového mezinárodního práva, ale týká se výhradně somálské situace.[104] Rezoluce 1844 (2008) upozornila na souvislosti nedodržování zbraňového embarga a pirátství v Somálsku, a nařídila opatření proti sponzorům a investorům pirátství.[105] Rezoluce 1846 (2008) prodloužila možnost vstupu do somálských teritoriálních vod o 12 měsíců a vyzdvihla důležitost a vhodnost úmluvy SUA, i spolupráce s IMO.[106] Rezoluce 1851 (2008) vyzvala k založení regionálního informačního centra a zdůraznila primární roli TFG pro skutečné vyřešení problému pirátství v Somálsku. Především ale tato rezoluce poprvé umožnila státům spolupracujícím s TFG operovat přímo na somálském území (na souši), za účelem potírání pirátství pod podmínkou dodržování mezinárodních lidských práv.[107] Rezoluce 1897 (2009), kromě prodloužení možnosti vstupu států kooperujících s TFG na somálské území, apelovala na státy, aby posílily regionální justiční kapacity, spolupracovaly s UNODC a IMO, a podpořily implementaci „Pravidel jednotného postupu“ IMO, podepsaný státy regionu v Džibutsku, a Japonskem iniciovaný fond pro podporu Kontaktní skupiny zabývající se pirátstvím u Somálska.[108] Ta vznikla z podnětu vlády USA a sdružuje několik desítek států i organizací, včetně EU, s cílem sdílet informace a koordinovat společný postup proti pirátům.[109] Rezoluce 1918 (2010) pak už pouze vybízí, a to nejen státy regionu, k urychlené inovaci domácích právních řádů a zakomponování protipirátských zákonů.[110] Rezoluce 1950 (2010) opět prodlužuje možnost vstupu do Somálska, apeluje na zainteresované státy, aby pomohly vylepšit regionální kapacity (de facto somálských států) i přes výlučnou podporu OSN jednotě a integritě Somálska. Dále rezoluce poprvé přichází s vyzdvihnutím významu společného postupu mezinárodního společenství proti nelegálnímu rybolovu v somálských vodách a skládkám toxických odpadů na území Somálska.[111]

Rezoluce RB OSN, v koordinaci s TFG, výrazně pomohly protipirátskému tažení usnadněním přístupu zahraničních vojsk, včetně EU NAVFOR, na somálské území. Paradoxně takové svolení záleží na TFG, která kontroluje a spravuje velmi malou část někdejšího Somálska, nicméně i přesto dává formální souhlas se vstupem cizích vojáků na území, které fakticky neovládá.[112]

Regionální projekt – Pravidla jednotného postupu

Mezinárodní dokument o pravidlech jednotného postupu (PJP) není právně závazný a týká se pouze regionu západního indického oceánu, tzn. jeho signatářů – Somálska, Jemenu, Džibutska, Keni, Etiopie, Tanzanie, Madagaskaru, Malediv a Seychel. Státy regionu v něm nezávazně přislibují, že budou společně sdílet relevantní informace, provádět námořní kontroly, zajišťovat soudní stíhání pachatelů, vypomáhat obětem pirátství, společně vymáhat právo (dle definic UNCLOS) a všeobecně potírat pirátství v oblasti.[113] Projekt se nepochybně nechal inspirovat asijským ReCAAP a západoafrickým MOWCA,[114]regionálními proti pirátství orientovanými iniciativami. Přestože zatím nezískal takovou prestiž jako ReCAAP, jedná se o první společný dokument sociokulturně naprosto nesourodých států v regionu. PJP explicitně stanoví svůj úmysl nijak nenarušit existující právní opatření a státy si v něm spíše ujasňují společný postoj k věci, např. to, že pronásledování pirátské lodi do teritoriálních vod státu by se nemělo uskutečnit bez povolení pobřežního státu. Mezi pozitivy PJP bychom zařadili dohodu o vysílání styčných důstojníků přímo na palubu lodí plujících pod jinou vlajkou tak, aby tito důstojníci mohli provádět zatýkání a sběr důkazů pro soudní stíhání dle zákonů svého státu, byť prostřednictvím zahraniční lodi.[115]

Role národních zákonů a jurisdikce

Považuji za vhodné kromě přiblížení platných mezinárodněprávních norem objasnit i roli národních zákonů a jurisdikce (nikoli jejich vyčerpávající obsah) a vztah i možnosti uplatňování národního a mezinárodního práva v případě pirátství. Volné moře, terra nulius a EEZ států je prostorem pro boj s pirátstvím iure gentium. Naproti tomu v teritoriálních a vnitřních vodách států lze mluvit o pirátství pouze, pokud legislativa pobřežního státu takový čin pirátství kriminalizuje, přičemž jeho definice záleží opět jen na libovůli tohoto státu.[116] Takový čin pirátství lze vymezit zcela odlišně od pirátství dle UNCLOS, a samozřejmě není pirátstvím iure gentium, ani se na něj nevztahuje univerzální jurisdikce podle UNCLOS, ale pouze zákony pobřežního státu.[117] Například v pevninské Číně neexistuje žádná legální definice pirátství, ani žádný zákon, jenž by takový čin kriminalizoval. To samo o sobě ještě neznamená, že by Čína nemohla piráty odsoudit. Zkušenost ukazuje, že může. V lednu 2000 odsoudila 13 pirátů (z Číny a Indonésie) k smrti a 24 k dlouholetým trestům za „běžnou” vraždu a krádež.[118]

USA, na rozdíl od Číny, již dávno pirátství kriminalizovaly, ovšem nijak nevymezily.[119] Ústava Spojených států dává Kongresu moc „definovat a trestat pirátství a těžké zločiny spáchané na volném moři.”[120] Kongres v r. 1819 vymezil pirátství stroze jako „definované právem národů”. Mnozí odborníci v USA proto považují pirátský útok cizinců na volném moři proti cizím námořníkům plujícím pod cizí vlajkou za americký zločin.[121] Piráty iure gentium dopadené nebo přivezené do USA odsuzuje kongres k doživotnímu odnětí svobody.[122] Nedávno bylo dlouhodobě nepoužívané ustanovení kongresu oprášeno a somálští piráti byli skutečně odsouzeni na doživotí ve Spojených státech.[123]

Národní zákony hrají důležitou roli nejen při soudním stíhání pirátů, ale i přímo během námořních akcí lodí jednotlivých států. Indická válečná loď Tabar například podezřelé pirátské plavidlo potopila (údajně při sebeobraně proti střelbě pirátů), jenže později vyšlo najevo, že se jednalo o čerstvě unesenou loď s rukojmími v podpalubí. Indii útok prošel, ale např. ve Velké Británii by byl nelegální. Velká část soukromého sektoru i pirátů se údajně domnívá, že válečné lodě mají velmi omezené pravomoci při boji s piráty, což ale nelze podložit pádnými argumenty. Námořnictva disponují dostatečnou škálou nástrojů a mohou použít přiměřené množství síly.[124] Současný stav mezinárodněprávních ustanovení ohledně námořního pirátství odborníci hodnotí spíše jako uspokojivý a zdůrazňují, že citelnější reformu vyžadují domácí právní řády.[125] Univerzální jurisdikce pro zločin pirátství iure gentium takřka není mezinárodním společenstvím využívána, neboť převládá neochota piráty soudně stíhat, pokud zločin nemá s daným státem přímou souvislost. Někteří právníci by z tohoto důvodu rádi zařadili pirátství k mezinárodním zločinům svěřeným jurisdikci Mezinárodního trestního tribunálu.[126]

Poznámky

[1] Analýzou neúspěchu procesu národního usmíření v Somálsku jsem se zabýval v bakalářské práci

[2] odborník ve spolupráci s „Kontaktní skupinou zabývající se pirátstvím u pobřeží Somálska“

[3] K&L Gates, LLC. The Pirates of Puntland, str. 5-6

[4] Lanham, H. Walk the Plank: Somali Pirates and International Law, str. 6

[5] Madden, M. Trading the Shield of Sovereignty for the Scales of Justice, str. 145

[6] Corrales Elizondo, A. Soluciones Jurídicas Actuales en Relación a la Piratería y Otros Delitos Graves en la Mar, str. 12

[7] Slomanson, W. R. Fundamental Perspectives on International Law, str. 258

[8] Madden, M. Trading the Shield of Sovereignty for the Scales of Justice, str. 140

[9] Chronological Lists of Ratifications, Accessions and Successions to the Convention (UNCLOS)

[10] United Nations Treaty Collection – Convention on the High Seas

[11] Guilfoyle, D. Treaty Jurisdiction over Pirates: A Compilation of Legal Texts with Introductory Notes, str. 1

[12] Middleton, R. Pirates and How to Deal With Them, str. 2

[13] Lanham, H. Walk the Plank: Somali Pirates and International Law, str. 4

[14] Johnson, K. Who's a Pirate? U.S. Court Sees Duel Over Definition

[15] Convention on the High Seas, článek 15

[16] United Nations Convention on the Law of the Sea, článek 101

[17] Bahar, M. Attaining Optimal Deterrence at Sea: A Legal and Strategic Theory for Naval Anti-Piracy Operations, str. 17

[18] Guilfoyle, D. Treaty Jurisdiction over Pirates: A Compilation of Legal Texts with Introductory Notes, str. 3

[19] Zou, K. New Developments in the International Law of Piracy, str. 329

[20] Guilfoyle, D. Treaty Jurisdiction over Pirates: A Compilation of Legal Texts with Introductory Notes, str. 2

[21] Lucchini and Voelckel, Droit de la Mer, str. 165

[22] Zou, K. New Developments in the International Law of Piracy, str. 324

[23] Bahar, M. Attaining Optimal Deterrence at Sea: A Legal and Strategic Theory for Naval Anti-Piracy Operations, str. 29

[24] Hong, N., Ng. A. The International Legal Instruments in Addressing Piracy and Maritime Terrorism, str. 52

[25] somálská radikálně-islamistická organizace, viz Hanson, S. Al-Shabaab. Council on Foreign Relations

[26] Guilfoyle, D. The Laws of War and the Fight against Somali Piracy: Combatants or Criminals?, str. 152

[27] Bahar, M. Attaining Optimal Deterrence at Sea: A Legal and Strategic Theory for Naval Anti-Piracy Operations, str. 33

[28] Guilfoyle, D. Treaty Jurisdiction over Pirates: A Compilation of Legal Texts with Introductory Notes, str. 3-4

[29] Bahar, M. Attaining Optimal Deterrence at Sea: A Legal and Strategic Theory for Naval Anti-Piracy Operations, str. 38

[30] Zou, K. New Developments in the International Law of Piracy, str. 326

[31] Guilfoyle, D. Treaty Jurisdiction over Pirates: A Compilation of Legal Texts with Introductory Notes, str. 12

[32] Zou, K. New Developments in the International Law of Piracy, str. 329

[33] tamtéž, str. 326

[34] Madden, M. Trading the Shield of Sovereignty for the Scales of Justice, str. 143

[35] tamtéž, str. 145-146

[36] Halberstam, M. Terrorism on the High Seas: The Achille Lauro, Piracy and the IMO Convention on Maritime Safety

[37] International Maritime Bureau Piracy Reporting Centre

[38] International Maritime Bureau – Piracy Reporting Centre. Piracy and Armed Robbery against Ships

[39] Herrmann, W. A. Maritime Piracy and Anti-Piracy Measures, str. 19

[40] Zou, K. New Developments in the International Law of Piracy, str. 327

[41] Thomas, D. R. Insuring the Risk of Maritime Piracy

[42] Zou, K. New Developments in the International Law of Piracy, str. 326-327

[43] Čína, Indie, Japonsko, Jižní Korea, Indonésie, Malajsie, Singapur, Bangladéš, Srí Lanka, Filipíny, Vietnam, Laos, Kambodža, Barma, Thajsko a Brunej

[44] Zou, K. New Developments in the International Law of Piracy, str. 333

[45] Regional Cooperation Agreement on Combating Piracy and Armed Robbery against Ships in Asia and ISC

[46] Zou, K. New Developments in the International Law of Piracy, str. 327 a 329

[47] Madden, M. Trading the Shield of Sovereignty for the Scales of Justice, str. 165

[48] Kontorovich, E. The Piracy Analogy: Modern Universal Jurisdiction's Hollow Foundation, str. 184

[49] Zou, K. New Developments in the International Law of Piracy, str. 329 a 345

[50] Guilfoyle, D. Treaty Jurisdiction over Pirates: A Compilation of Legal Texts with Introductory Notes, str. 2

[51] United Nations Convention on the Law of the Sea, článek 100

>

[52] Hong, N., Ng. A. The International Legal Instruments in Addressing Piracy and Maritime Terrorism, str. 59

[53] Guilfoyle, D. Treaty Jurisdiction over Pirates: A Compilation of Legal Texts with Introductory Notes, str. 1

[54] Rezoluce Rady bezpečnosti OSN, č. 1851 (2008)

[55] Middleton, R. Pirates and How to Deal With Them, str. 6

[56] Dutton, Y. M. Bringing Pirates to Justice, str. 210

[57] Jesús, J. L. Protection of Foreign Ships against Piracy and Terrorism at Sea: Legal Aspects

[58] Hong, N., Ng. A. The International Legal Instruments in Addressing Piracy and Maritime Terrorism, str. 56

[59] Kontorovich, E. Prosecute Pirates Worldwide

[60] Cryer, R. et al. An Introduction to International Criminal Law and Procedure, viz také: International Court of Justice. Arrest Warrant of 11 April 2000 (Democratic Republic of the Congo v. Belgium), Judgment and Dissenting Opinion of Judge ad hoc Van den Wyngaert, paragraph 56

[61] Kontorovich, E. Prosecute Pirates Worldwide

[62] podrobnější informace přímo v United Nations Convention on the Law of the Sea, články 100-110

[63] Middleton, R. Pirates and How to Deal With Them, str. 2

[64] Guilfoyle, D. Treaty Jurisdiction over Pirates: A Compilation of Legal Texts with Introductory Notes, str. 14

[65] Dutton, Y. M. Bringing Pirates to Justice, str. 212

[66] Guilfoyle, D. Treaty Jurisdiction over Pirates: A Compilation of Legal Texts with Introductory Notes, str. 12

[67] Piniella, F., Rasero, J. C. Protección Marítima: Hacia una identificación global, str. 3

[68] Kraska, J. Wilson, B. Fighting Pirates: The Pen and the Sword, str. 50

[69] Hong, N., Ng. A. The International Legal Instruments in Addressing Piracy and Maritime Terrorism, str. 52 a 56

[70] Intenational Maritime Organization. Treaties – Convention for the Suppression of Unlawful Acts at Sea

[71] Convention for the Suppression of Unlawful Acts against the Safety of Maritime Navigation, článek 3

[72] tamtéž, článek 4

[73] Guilfoyle, D. Treaty Jurisdiction over Pirates: A Compilation of Legal Texts with Introductory Notes, str. 13

[74] Convention for the Suppression of Unlawful Acts against the Safety of Maritime Navigation, článek 5

[75] Guilfoyle, D. Treaty Jurisdiction over Pirates: A Compilation of Legal Texts with Introductory Notes, str. 13

[76] Convention for the Suppression of Unlawful Acts against the Safety of Maritime Navigation, článek 6

[77] tamtéž, články 7-10

[78] Dutton, Y. M. Bringing Pirates to Justice, str. 213

[79] Guilfoyle, D. Treaty Jurisdiction over Pirates: A Compilation of Legal Texts with Introductory Notes, str. 15

[80] Dutton, Y. M. Bringing Pirates to Justice, str. 213

[81] Hong, N., Ng. A. The International Legal Instruments in Addressing Piracy and Maritime Terrorism, str. 56

[82] Protocol of 2005 to the Convention for the Suppression of Unlawful Acts against the Safety of Maritime Navigation

[83] Center for Nonproliferation Studies. SUA Convention, str. 2

[84] Zou, K. New Developments in the International Law of Piracy, str. 330

[85] Guilfoyle, D. Treaty Jurisdiction over Pirates: A Compilation of Legal Texts with Introductory Notes, str. 13

[86] Zou, K. New Developments in the International Law of Piracy, str. 332

[87] Hong, N., Ng. A. The International Legal Instruments in Addressing Piracy and Maritime Terrorism, str. 57

[88] Rezoluce Rady bezpečnosti OSN, č. 1897 (2009), preambule a článek 14

[89] Rezoluce Rady bezpečnosti OSN, č. 1851 (2008), str. 3

[90] International Convention against Taking of Hostages (1979), článek 1

[91] tamtéž, články 1-2

[92] Guilfoyle, D. Treaty Jurisdiction over Pirates: A Compilation of Legal Texts with Introductory Notes, str. 27

[93] tamtéž, str. 28

[94] United Nations Convention against Transnational Organized Crime and its Protocols

[95] United Nations Convention against Transnational Organized Crime and the Protocols thereto, článek 3

[96] tamtéž, článek 2

[97] Guilfoyle, D. Treaty Jurisdiction over Pirates: A Compilation of Legal Texts with Introductory Notes, str. 35

[98] tamtéž, str. 35-37

[99] Guilfoyle, D. The Laws of War and the Fight against Somali Piracy: Combatants or Criminals?, str. 149

[100] vývoj Somálska od roku 1990 a nepovedené pokusy o národní usmíření analyzuji ve své bakalářské práci

[101] Middleton, R. Pirates and How to Deal With Them, str. 3

[102] Konkrétně: č. 1816 (2008), 1838 (2008), 1844 (2008), 1846 (2008), 1851 (2008), 1897 (2009), 1918 (2010), 1950 (2010)

[103] Rezoluce Rady bezpečnosti OSN, č. 1816 (2008), str. 1-3

[104] Rezoluce Rady bezpečnosti OSN, č. 1838 (2008), str. 2-3

[105] Rezoluce Rady bezpečnosti OSN, č. 1844 (2008), str. 1-3

[106] Rezoluce Rady bezpečnosti OSN, č. 1846 (2008), str. 4-5

[107] Rezoluce Rady bezpečnosti OSN, č. 1851 (2008), str. 1-3

[108] Rezoluce Rady bezpečnosti OSN, č. 1897 (2009), str. 2-5

[109] Vestal, T., Klein, A. Chastising Pirates: An Operations Law Challenge, str. 17

[110] Rezoluce Rady bezpečnosti OSN, č. 1918 (2010), str. 1-3

[111] Rezoluce Rady bezpečnosti OSN, č. 1950 (2010), str. 4-5

[112] více o somálské sociopolitické situaci v mé bakalářské práci

[113] Guilfoyle, D. Treaty Jurisdiction over Pirates: A Compilation of Legal Texts with Introductory Notes, str. 45-46

[114] Maritime Organisation of West and Central Africa – official website

[115] Guilfoyle, D. Treaty Jurisdiction over Pirates: A Compilation of Legal Texts with Introductory Notes, str. 46-47

[116] Hong, N., Ng. A. The International Legal Instruments in Addressing Piracy and Maritime Terrorism, str. 52

[117] Bahar, M. Attaining Optimal Deterrence at Sea: A Legal and Strategic Theory for Naval Anti-Piracy Operations, str. 18

[118] Zou, K. New Developments in the International Law of Piracy, str. 342-343

[119] Johnson, K. Who's a Pirate? U.S. Court Sees Duel Over Definition

[120] United States Constitution, Article 1, Section 8 – Powers Granted to the Congress (1787)

[121] Goldstein, J. Makin’ ‘em Walk the Plank

[122] United States Code Section, § 1651

[123] BBC News. Convicted Somali pirates get life sentences in US court

[124] Middleton, R. Pirates and How to Deal With Them, str. 4 a 8

[125] Bahar, M. Attaining Optimal Deterrence at Sea: A Legal and Strategic Theory for Naval Anti-Piracy Operations, str. 40

[126] Dutton, Y. M. Bringing Pirates to Justice, str. 205 a 220

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více