Polní maršál Friedrich Georg Heinrich hrabě Wied-Runkel

Autor: RoBoT 🕔︎︎ 👁︎ 20.310

Friedrich Georg Heinrich von Wied-Runkel se narodil 19. října 1712 Karlu hraběti Wied-Runkelovi. Jako mladík vstoupil do služeb císařské armády. Během války o španělské dědictví bojoval pod princem Evženem Savojským na Rýnu. Během těchto bojů vynikal ve vedení malých střetů s nepřítelem. Války s Turky 1736-1739 se zúčastnil již jako štábní důstojník.

V prosinci 1740 odstartoval pruský vpád do Slezska první válku slezskou, což byl počátek válek o dědictví rakouské. Těch se zúčastnil i hrabě Wied. V hodnosti plukovníka (Oberst) pěšího pluku prožil obléhání Prahy, během kterého byl raněn. U Střegomi se potom vyznamenal takovým způsobem, že byl v hlášení jmenován mezi hrdiny dne. Po bitvě u Čáslavi mu byl svěřen úkol doručit pruskému králi Friedrichovi II. mírové návrhy. V roce 1745 byl povýšen na generálmajora (Generalmajor). V následujícím roce si vedl velmi odvážně při obraně antverpské citadely proti francouzskému útoku. V roce 1757 byl díky předvedeným výkonům povýšen do hodnosti polního podmaršála (Feldmarschall-Lieutenant).

Reklama

To už ale zuřila sedmiletá válka a i té se samozřejmě Wied-Runkel zúčastnil. V bitvě u Kolína, jež skončila vítěztsvím rakouských vojsk pod vedením polního maršála Dauna, velel Wied záložním jednotkám. Když zjistil, že nepřítel se pokouší o obchvat zprava, uzavřel křídla a pod nepřátelskou dělostřeleckou palbou zformoval své prapory. Odrazil tři útoky nepřítele a poté, co zajal velitele pruského pluku, provedl protiútok. Během něj vyhnal nepřítele z lesa a vesnice Křečhoř, přičemž se mu navíc podařilo ukořistit jedno dělo. Za svůj výkon byl odměněn malým křížem Vojenského řádu Marie Terezie, jenž obdržel již při prvním udílení, tj. 7. března 1758.

7. září 1757 došlo k navazující bitvě. Hlavní pruské síly se nacházely na levém břehu Lužické Nisy u vrchu Landeskrone jihozápadně od Zhořelce. Sbor pod velením generála Winterfeldta se nacházel na levém břehu u Moys (dnes součást Zhořelce). Právě s Winterfeldtem svedl rakouský generál Nádasdy vítěznou bitvu a Wied byl u toho. Záložní sbor pod jeho velením dostal za úkol postoupit levým křídlem směrem k výšinám a lesu naproti Hirschbergu. Celé dělostřelectvo, kryto jen zhruba stovkou jezdců, již zahájilo přesun a blížilo se k cílovému postavení, zatímco zbytek vojsk ještě ani nezačal s postupem. V tom Wied, který se v tom místě náhodou projížděl, zpozoroval, že přes most u Hirschbergu pochoduje nepřátelská formace o síle zhruba 12 tisíc mužů, jež se chystá obsadit ty samé výšiny jako rakouské dělostřelectvo. Vzhledem k chatrné ochraně děl a značné vzdálenosti zbytku vojska se zdálo, že osud artilerie je zpečetěn. Samotní dělostřelci, kteří rovněž zpozorovali blížící se nepřátelské síly, to viděli úplně stejně a započali s ústupem. Generál Wied je zastavil, obrátil zpátky, poručil jim rozestavit se do postavení a nakázal odkolesnit děla. V té době se nacházel nepřátelský první sled přibližně tři sta kroků od postavení dělostřelců a ti ho přivítali salvou ze svých děl. Zmíněná stovka jezdců určená k doprovodu dostalo rozkaz přesunout se do blízkého lesa a odtud vést pokud možno co nejhustší palbu ze svých zbraní, čímž měl být navozen dojem toho, že les je plný rakouských vojsk. Výsledkem byla panika a chaos v řadách pruské kolony. Bohužel nablízku nebyly žádné posily, které by využily dezintegrace Prusů a tak nebylo možné provést útok s cílem pruskou jednotku dorazit. Místo toho se Prusové spasili ústupem na vzdálenější vyvýšeniny. Generál Wied byl za tento statečný a důmyslný kousek odměněn jmenováním do hodnosti polního zbrojmistra (Feldzeugmeister). Generál Winterfeldt měl méně štěstí. Z bitvy si odnesl taková zranění, že druhý den na jejich následky zemřel.

Sedmiletá válka ale zdaleka neskončila a Wied se i nadále účastnil jejích bojů. Vyznamenal se během bitvy u Vratislavi (22. listopadu 1757), když se statečně bránil během úporného pruského protiútoku. Během bitvy u Leuthenu (5. prosince 1957) udržel po celou noc důležitý most, nicméně na rakouské prohře to nic nezměnilo, ale Wied alespoň dokázal v obtížných podmínkách zajistit přesun svých jednotek. V zimě převzal velení Hadikova sboru, s nímž se zúčastnil bitvy u Torgavy (3. listopadu 1760). Rakouské vojsko sice prohrálo, ale pro Wieda byl útěchou velký kříž Vojenského řádu Marie Terezie, který mu byl propůjčen 22. prosince 1761 za zásluhy z boje.

Po hubertsburském míru se usadil v Čechách, kde zastával funkci velícího generála (Kommandierender General). Mezi lety 1765 a 1778 velel pražské posádce. V letech 1771-1772 se podílel na opatřeních proti morové epidemii, jež po několika neúrodných letech Čechy zasáhla. V roce 1778 ho císařovna povýšila na polního maršála (Feldmarschall) a svěřila mu velení v Lombardii. Jenže po krátkém čase, 16. února 1779, hrabě Wied-Runkel v Miláně zemřel.

Zdroje:
Constant von WURZBACH: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, 55. Theil, Druck und Verlag der k. k. Hof- und Staatsdruckerei, Wien, 1887
Jiří BÍLEK, Ladislav ČEPIČKA, Karel STRAKA: Od knížecí družiny k posádkovému městu. Praha vojenská od nejstarších dob po současnost, AVIS, 2006
www.austro-hungarian-army.co.uk

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více