Humor a satira ve válečné próze

Autor: Evžen Petřík / Oněgin 🕔︎︎ 👁︎ 20.293

Závěr

Přestože je Hellerův styl psaní i užití humoru specifický a do jisté míry průkopnický (alespoň ve Spojených státech), můžeme najít jisté paralely s jeho tvorbou i mezi některými dalšími autory: „Náměty a styl Hellerovy tvorby mohou být srovnávány s jinými židovskými autory jako Bernard Malamud, Saul Bellow a Philip Roth, stejně jako s americkým satirikem Kurtem Vonnegutem ml. Hellerova groteskní spodobnění morálních krizí jsou též připomínkou díla amerického autora Nathanaela Westa a Evropana Franze Kafky, taktéž jako evropských protiválečných románů Na západní frontě klid E.M. Remarqua či Dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška.[87]

Srovnání s tvorbou Franze Kafky či Jaroslava Haška nás přivádí přímo k tématu užití humoru. Přirovnání ke Kafkovi je totiž možné i z hlediska černého či až ponurého humoru, který byl Hlavou XXII přenesen do Spojených států: „...Hellerův komicky absurdní román Hlava XXII je čelným představitelem hnutí černého humoru v americké beletrii.[88] 

Reklama

Taktéž bychom Hellera mohli označit jako průkopníka humoru a satiry v anglosaské válečné próze vůbec. Taktéž srovnání s Haškem je na místě – jejich humor, satira a v některých případech i výstavba díla jsou si podobné. Oběma autorům se podařilo vytvořit řadu postav a postaviček, které se staly doslova legendárními – Švejk i Yossarian nebo poručík Dub, feldkurát Katz, nenažranec Baloun na jedné straně a plukovník Cathcart, kšeftař Milo, major Major či kaplan Tappman na straně druhé. [89]

Hellerův humor můžeme označit jako maskulinní – tzn. většinu žen asi Hlava XXII nezaujme (a není to jen prostředím a tématem románu).

Kromě ironie, slovního, absurdního a černého humoru, situační komiky a absurdních scén (mnohdy souvisejících s degradací jazyka jako dorozumívacího prostředku) užívá Heller, byť v menší míře, i další prvků sloužících k vyvolání komických situací jako např. reduplikaci: „Měli byste ji vidět nahatou,“ křenil se generál Dreedle s majetnickým požitkem a ošetřovatelka se přitom pyšně usmívala. „V mém pokoji na velitelství má uniformu ušitou z fialového hedvábí, která ji obtahuje tak těsně, že z ní bradavky trčí jako dvě třešničky. Milo mi obstaral materiál. Ani se jí pod to nevejdou kalhotky a podprsenka. Někdy večer, když je u mě plukovník Moodus, musí se do toho obléknout, a on se z ní pak může pominout.

„Ten chlap ji má u sebe jenom proto, aby mě doháněl k šílenství,“ žaloval na tchána plukovník Moodus mrzutě na druhém konci baru. „U něho na velitelství má ta děvka uniformu ušitou z fialového hedvábí, která ji obtahuje tak těsně, že ji z ní bradavky trčí jako dvě třešničky...[90]

Slovní humor mnohdy ústí až ve hře s písmeny či hromadění adjektiv: „Yossarian – stačilo mu podívat se na to jméno a už se celý otřásl hnusem. Těch ,es‘ je v tom jméně nějak moc. Syčí to z něho přímo satansky, zní tak nesspolehlivě, buřičssky, susspektně, připomíná slova jako fašismus nebo dokonce socialismus či komunismus. Je to podezřelé, cizácké, nevkusné jméno, které nemůže budit důvěru. Nemá nic společného s takovými čistými, krásnými, poctivými americkými jmény jako Cathcart, Peckem či Dreedle.[91]

Některé situace, které dřívějším generacím mohli připadat jako absurdně komické, se v současné době stávají absurdně reálné: „...jeho specialitou byla vojtěška, na jejímž nepěstování velmi vydělával. Vláda mu velice dobře platila za každý metrák vojtěšky, který nevypěstoval. Čím více vojtěšky nesklidil, tím více peněz od vlády dostal, a každý halíř, který se takto nevydělal, vynakládal na nákup dalších pozemků, aby mohl množství nesklizené vojtěšky stále zvyšovat.

Milliganův humor můžeme taktéž označit jako maskulinní, což se mnohdy projevuje i užíváním vulgarismů – jejich výskyt však není přehnaný.

Reklama

Liddel zvaný Severak sice odpověděl palbou z lehkého kulometu Bren, ale šlo to o několik kilometrů vedle.

,Na latríny seš dobrej, ale jako střelec stojíš za hovno,‘ zařvali jsme na něj. Jak si pak Liddel  stěžoval za naši narážku, že nám nevoní jeho skromné služební zařazení! ,Pro vas to mužou byť jen hovna, ale pro mě je to chleba s maslem,‘ konstatoval.“ [92]

Vulgarismy se vyskytují i v popěvcích:

K el-Arúse, k el-Arúse
doserú se
k el-Arúse.
Žádný sraní, žádní štvaní...

Podobně jako Heller si Spike libuje ve slovním humoru: „ ,Co se stalo?‘ zeptal se Sherwood. ,Tanky,“ zněla má hrdá odpověď. Účinek byl elektrizující. ,Tanky ?‘ zeptal se a přitom seděl, jakoby spolkl pravítko, ,Prosím tě, kolik těch tanků je?‘
,Milión,‘ odpověděl jsem. ,No nazdar, milionkrát díky, to se jim to tankuje.‘
“ [93]

Milliganova komika se mj. projevuje i nečekanými pointami jako v případě boxerského utkání v kapitole „Sporty“:

Reklama

...Dlouhán se ohlédl  Conroyovi, aby mu poskytl odbornou radu. Taky ji dostal: ,Vstaň, ty pičo pitomá!‘...Světla zhasla...Motts využil příležitosti a vzal Dlouhána hákem do obličeje. Náš kamarád se na místě složil....Conroy vhodil ručník do ringu a Dlouhán se připojil k Nazeovi a rovněž zanechal aktivní sportovní činnosti. Jenže to ještě neskončilo. Dlouhán si počkal před budovou, a když Motts vyšel, kopnul ho do koulí a utekl. Myslím, že takový výsledek je možné prohlásit za nerozhodný.[94]

Chceme-li srovnat humor Hellerův a Milliganův, dojdeme k závěru, že Heller používá humor jako prostředek vyjádření, zatímco u Milligana je humor (či komika) cílem. Hellerova satira je tvrdá a útočná, u Milligana spíše zábavná a o poznání plytčejší. Cíle satiry jsou u obou autorů společné – armáda obecně, nadřízení, politické špičky, církev atd. Spike se navíc nebojí nasměrovat hrot satiry na sebe i svou rodinu.

Heller prostřednictvím humoru a satiry nahlíží i na filosofické problémy, kdežto Spike zjevně nesleduje hlubší cíle a jeho úkolem je čtenáře především pobavit.

Obě díla podávají poměrně věrný obraz své doby, zvláště Milligan dokáže dokonale popsat prostředí i způsoby tak typické pro Angličany.

Hellerova komika, přestože neztrácí nic na své kvalitě, dnes nebude u mladší generace tak vyhledávaná, jako např. komika Milliganova. Hellerova komika totiž v dnešní společnosti ztrácí alegoričnost, kterou zpodobňovala totalitní způsoby. Zatímco tedy v době mládí Michal Žantovského byla Hlava asi nejčtenějším dílem válečné prózy, kterou bychom mohli přiřadit do škatulky humoristický román, pak v dnešní době u mládeže toto prvenství mohlo patřit právě tvorbě Spikea Milligana či Patrika Ryana. [95]

Jestliže označíme humor jako určitý styl chápání světa, pak v Hellerově a zvláště Milliganově tvorbě můžeme spatřit hmatatelný důkaz tohoto tvrzení.


[87] http://www.encarta.msn.com/find/consise.asp?ti=06E23000

[88] Tamtéž.

[89] Zajímavé je srovnání obou představitelů církve – Katz je římský katolík, jehož sebevědomé chování však odporuje snad všem přikázáním Desatera, zatímco anabaptistický kaplan, jenž se neustále podceňuje, je permanentní obětí téměř všech složek armády.

[90] Heller, J. Hlava XXII, s. 232.

[91] Heller, J. Hlava XXII, s. 225.

[92] Milligan, S. Já proti Rommelovi, s. 78.

[93] Milligan, S. Já proti Rommelovi, s. 83.

[94] Milligan, S. Jak jsem přispěl...,s. 70.

[95] Řada dnešních středoškoláků, ba i vysokoškoláků nikdy Hlavu XXII nepřečetla dokonce, protože se jim zdála příliš dlouhá a stále se opakující – jako by dali za pravdu prvním americkým  kritikám!

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více