Hříbata aneb nejslavnější vojenské zbraně značky Colt

Autor : Radek Enžl / Rad 🕔14.05.2003 📕23.786

Kulomety Colt

Coltova zbrojovka měla bohaté zkušenosti dokonce i  v této oblasti palných zbraní. Od roku 1866 byla firma Colt výhradním výrobcem rotačních kulometů Gatling. Doktor Richard Jordan Gatling získal první armádní zakázku na své kulomety roku 1864 a původně je vyráběl u firmy McWhinney, Rindge & Co. z Ohia. Šlo však o malou řemeslnickou dílnu, která nezvládala hromadnou produkci přesných součástí. Gatling se proto obrátil na firmu Jamese Coopera, ta však zase neměla potřebné výrobní kapacity. Nakonec tedy Gatling navrhl výrobu firmě Colt, o níž tehdy bylo známo, že při výrobě uplatňuje nejmodernější postupy a řadu jich sama vyvinula. Colt potom vyráběl pro U. S. Army Gatlingovy kulomety spolu s náhradními díly  až do roku 1911, kdy byly mechanické kulomety Gatling ve výzbroji nahrazeny samočinným kulometem systému Maxim.

Kulomet Gatling byla opakovací zbraň s rotujícím svazkem hlavní, přičemž každá měla svůj vlastní závěr. Svazek hlavní byl poháněn silou střelce, jenž otáčel klikou. Do závěrového systému shora vlastní vahou padaly náboje, byly postupně zasouvány do komor, odpáleny a postupně zase vyhazovány prázdné nábojnice. Gatlingy se vyráběly v řadě ráží od 0,44" až po 1" a také v řadě velikostí - zatímco nejmenší Gatlingy vážily 20 kg, střílely z jednoduché trojnožky a měly hlavně dlouhé kolem 18", ty největší vážily čtyřikrát tolik a byly lafetovány na lehké dělové lafetě. Jejich oficiální kadence byla udávána 300 ran/min., avšak při testech bylo dosaženo až 1 000 ran/min. Gatlingů se vyrobilo velké množství a sloužily, krom americké, ještě v britské a ruské armádě. Na přelomu 19. a 20. toletí však byly technicky překonány samočinnými kulomety.

Gatlingův rotační kulomet vystavený v britském královském muzeu
(http://en.wikipedia.org/wiki/File:Gatling_gun_1865.jpg)

První americký patent na novou zbraň získal americký vynálezce Hiram Maxim roku 1883. Coltova zbrojovka pochopitelně chtěla obstát v konkurenci a vyrábět podobnou zbraň. V roce 1895 proto odkoupila konstrukci  samočinného kulometu, pracujícího na principu odběru plynů z hlavně, od mladého a mimořádně talentovaného puškaře  Johna M. Browninga, který si jej nechal patentovat roku 1891. Zbraň se vyráběla pod názvem kulomet Colt-Browning Model 1895 původně v ráži 6 mm Lee Navy, později v několika různých puškových rážích. Je zajímavé, že ačkoliv Browning je oprávněně považován za jednoho z nejgeniálnějších konstruktérů zbraní, konstrukce tohoto kulometu nebyla nijak oslnivá. Browning musel obejít tehdy platné Maximovy patenty  a proto použil k otevírání závěru zvláštní soustavu pák pod hlavní, které se při výstřelu vyklápěly směrem dolů. Přední rameno při tom konalo téměř půlkruhový pohyb a tak kulomet  dostal přezdívku "Potato digger" (Vyoravač brambor). Navzdory neobyvklé konstrukci zbraň fungovala vcelku spolehlivě a dobře se prodávala. Odebírala ji americká armáda, která pak kulomet úspěšně použila ve španělsko-americké válce roku 1898, v americko-filipínské válce, používal se v búrské válce a sloužil ještě i za první světové války (I když jen pro výcvikové účely.) Kulomet zakoupily armády Španělska, Itálie, Ruska, Mexika a řady států v Jižní Americe.

Firma Colt zastavila výrobu roku 1917, kdy už byl kulomet beznadějně zastaralý. Firma Marlin-Rockwell jej však vyráběla až do konce 1. sv. války pod označením Marlin. Zbraň používala standardní náboj U. S. Army .30-06 Springfield a výkyvné rameno pod hlavní bylo nahrazeno přímoběžným pístem (platnost patentů H. Maxima už v té době vypršela).

Tento Colt-Browning M 1895/1914 v ráži 7 mm Mauser byl údajně používán v Mexiku
(http://en.wikipedia.org/wiki/File:Colt_Potato_Digger.JPG)

Výroba kulometu M 1895 byla zastavena ve prospěch nové Browningovy konstrukce později známé jako Browning M 1917. Je však smutnou skutečností, že ačkoliv již v roce 1917 zahájila firma Colt výrobu kulometů vynikajícího systému Browning v ráži .30-06 (průměr střely 7, 62 mm), a třebaže do konce války bylo vyrobeno celkem 56 500 těchto kulometů označených M 1917, do bojů jich zasáhlo velmi málo, neboť první vlna amerických jednotek, jež se vylodily v Evropě, byla vyzbrojena francouzskými kulomety Chauchat (mimochodem pravděpodobně nejhorším kulometem té doby). Druhá vlna pak dostala britské kulomety Vickers. I těch několik málo kulometů M 1917, které se zúčastnily bojů, však rychle prokázalo své kvality.

Tyto zbraně byly velmi spolehlivé, což bylo dáno především jednoduchostí uzamčení závěru pomocí krátkého zákluzu. U J. Browninga se snad ani nic jiného nedalo očekávat. Zbraň měla také velmi účinný vodní chladič, takže byla schopna dlouhodobé obranné palby, což byl v té době u kulometů hlavní a jediný požadavek. Na druhou stranu i s trojnožkou a plným vodním chladičem kulomet vážil 41,85 kg (samotný kulomet vážil 15 kg). Nebyla to tedy rozhodně zbraň k přímé podpoře útočících jednotek, ale v obraně byl schopen chrlit jeden pás s 250 náboji za druhým, rychlostí 450 ran za minutu při počáteční rychlosti střel 850 ms-1. V rámci svého dostřelu (asi 1000 m) byl tedy nesmírně nebezpečnou zbraní. Používal se také jako letecký a protiletecký kulomet. Po válce zůstal ve výzbroji a stal se nejdůležitější americkou statickou zbraní.

V roce 1936 byla do výzbroje zavedena upravená verze M 1917 A1. Maximální rychlost střelby u této verze vzrostla na 600 ran za minutu. Verze M 1917 A1 se stala standardní zbraní americké armády určená pro jednotky velikosti batalionu do poloviny 50. let. Ještě za války v Koreji osvědčila své kvality, když pomáhala zastavovat lavinu útočící čínské pěchoty. Nemrznoucí směs v jejím chladícím systému umožňovala zbrani zůstat spolehlivou i v těžkých korejských zimách. M 1917 A1 byl nahrazen kulometem M 60.

Firma Colt vyráběla pak mezi válkami ještě komerční verzi kulometu Browning M 1917, nazývanou Colt M 1928. Kulomet se v drobnostech odlišoval od původního Browningu, zákazníci si zejména cenili mimořádně kvalitního zpracování, podstatně lepšího než u Browningů z válečné výroby. Tento kulomet zakoupily např. armády Argentiny a Norska.


M 1917
(archiv autora)

Po skončení první světové války došlo k další úpravě Browningova kulometu, neboť se ukázalo, že pro použití v nové zbrani – tancích, jsou vodou chlazené kulomety příliš rozměrné. V roce 1919 se tedy objevila vzduchem chlazená varianta, u níž byl vodní chladič nahrazen perforovaným plechovým pláštěm k odvádění tepla. I ona pak prošla řadou zlepšení a konečná verze nesla označení M 1919 A4. Kulomety M 1919 sloužily po celou druhou světovou a korejskou válku jako pěchotní zbraň na trojnožce nebo pevně či pohyblivě lafetované na tancích a obrněných vozidlech. Jejich parametry byly podobné jako u verze M 1917, ale hmotnost poklesla na 18,5 kg.


M 1919 A4
(archiv autora)

Ačkoli byl M 1919 A4 lehčí k přenášení než vodou chlazený M 1917, stále to ještě nebyla zbraň určená k přímé podpoře útočících jednotek. Byla také kritizována snadná zasažitelnost obsluhy. Odpovědí na tyto nedostatky byla verze M 1919 A6 s připojitelnou pažbou, skládacím dvounožkou, s rukojetí pro přenášení a lehčí hlavní než u verze A4. Americké pěší jednotky začaly být touto variantou vyzbrojovány od dubna 1943.


M 1919 A6
(archiv autora)

Ještě výrazněji pozměněná podoba tohoto kulometu známá jako AN/M 2 (Colt vyráběl i komerční verzi označenou jako Colt MG 40), sloužila jako letecká verze ve výzbroji spojeneckých letadel nejrůznějších typů, samozřejmě i u nás notoricky známých Hurricanů, Spitfirů a Wellingtonů, na nichž létali naši letci ve Velké Británii.

Označení M 2 se však stalo poněkud matoucím, protože ve třicátých letech došlo k všeobecnému přeznačení amerických zbraní, když se přestal v označení používat rok zavedení do výzbroje. Označení M 2 tak dostal ještě jeden kulomet. Samozřejmě též z Browningovy konstrukční díly. Je znám jako „padesátka“.

Kulomet byl vyvíjen za I. svět. války jako letecký velkorážní kulomet pro ničení upoutaných balónů. V podstatě se jen jedná o zvětšenou verzi kulometu M 1917. Do konce války však ještě nebyl jeho vývoj dokončen; byl zaveden do výzbroje v roce 1921. Také na něm se časem uskutečnily některé úpravy, které vedly k verzi M 1921 A1. Když kulomet dostal těžší hlaveň, umožňující dlouhou nepřetržitou střelbu (původní varianta byla schopna vypálit nejvýše 75 ran, pak byla nutná přestávka k ochlazení), bylo označení změněno na M 2 HB (Heavy Barrel – těžká silnostěnná hlaveň), které nese dodnes.

Kulomet Colt-Browning M 2 v ráži .50 BMG (ráže 12, 7 mm, náboj .50 Browning Machine Gun), si později v průběhu II. svět. války získal velkou oblibu, zejména díky svému širokému použití v amerických ozbrojených silách. Je považován za nejvýznamnější těžký kulomet II. svět. války a i kdyby tomu tak nebylo, byl jistě nejvýznamnější západní zbraní této třídy v té době. Byly jím především vybaveny stíhací i bombardovací letadla USA a Velké Británie, byl instalován na amerických obrněných vozidlech a používal se i na trojnožce jako pěchotní zbraň. Tento kulomet byl vyráběn v obrovských sériích a díky své spolehlivosti a výkonu získal kladné hodnocení jak od vojáků pozemní armády, tak od letců USAF. Tyto kulomety spolehlivě posloužily jak ve vlhkém, slaném a teplém, prostě korozi tak přejícímu podnebí tichomořského bojiště, tak ve žhnoucím písečném prostředí severní Afriky i v extrémně nízkých teplotách jako palubní zbraň bombardérů v obrovských výškách.

Kulomet používá velmi výkonný náboj M 33 (.50 Browning nebo také .50 BMG) se střelou o hmotnosti 660 gránů (42,9 g) a nábojnicí o délce 99 mm. Náboj byl původně vyvíjen koncem I. svět. války jako protitankový kulometný náboj (byla pro něj zkonstruována kupříkladu i protitanková puška Winchester M 1918) a ve výzbroji U. S. Army zůstal dodnes. Úsťová rychlost střely dosahuje až 888 m.s-1 a úsťová energie činí až 16 000 J. Průbojnost takovéto střely je impozantní. Projektil snadno likviduje dvoucentimetrový pancíř, proráží až 30 cm silnou železobetonovou zeď nebo provrtává skrznaskrz běžný cihlový domek. Za války býval průrazný účinek umocněn ještě sečtením rychlostí střely a útočícího letadla. Teoretická rychlost střelby kulometu činila 500 ran za minutu.

Kulomet je nyní, po 80 letech, stále ještě ve výzbroji a dokonce se pořád ještě vyrábí (avšak už ne u firmy Colt, výrobu převzali jiní výrobci,  např. General Motors). Nadto se s ním perspektivně počítá do výzbroje supermoderního amerického tanku pro nové tisíciletí Abrams M1A3. Od konce II. svět. války se těší pověsti nejúčinnějšího západního kulometu. Jeho ničivý účinek je skutečně strašlivý, všeobecně se udává, že může zničit všechny „měkké“ cíle ve svém dostřelu, tedy do vzdálenosti 6 800 m, přičemž „měkké“ cíle zahrnují také většinu budov!


M2HB
(archiv autora)

Na závěr se seznámíme se zbraní, která byla natolik netypická, že dodnes historikové váhaji, zda má být vlastně řazena mezi kulomety. Jedná se o slavnou Browningovu automatickou pušku M 1918 BAR (Browning Automatic Rifle) ráže .30-06 Springfield. Puška vznikla na sklonku 1. sv. války (tedy v době, kdy hlavní zbraní byly opakovací pušky) jako podpůrná zbraň pěšího družstva, přičemž měla poskytovat možnost rychlopalby za pohybu a tím umožnit krytí malých pěších jednotek při přebíhání z krytu do krytu. Šlo o samočinnou zbraň střílející z otevřeného závěru se schránkovým zásobníkem na 20 nábojů. Měla volitelný režim střelby jednotlivými ranami nebo dávkou. Výsledná zbraň ovšem byla velmi těžká (s plným zásobníkem vážila přes 8 kg) a tudíž těžko využitelná jako puška. Na druhou stranu neměla původní verze žádnou dvojnožku ani jinou podpěru, dalo se z ní střílet jen z ruky, což nepřispívalo přesnosti střelby a prakticky to vylučovalo možnost jejího použití v roli kulometu. Na druhou stranu se jako podpůrná zbraň pěšího družstva osvědčila. Proto byla později upravena na verzi M 1918 A1 (přidána dvojnožka) a M 1918 A2 (jiný typ dvojnožky, zrušena možnost střelby jednotlivými ranami, dvoupolohový přepínač rychlosti střelby - 300, nebo 600 ran/min.), kdy už snáze plnila úkoly lehkého kulometu. BAR bojovala v obou světových válkách a ještě v Koreji. Vyráběla se u firem Colt, Winchester a Marlin-Rockwell a ve výzbroji zůstala až do roku 1957. Firma Colt vyráběla komerční verzi označenou jako Colt R 75 a později jako Colt Monitor, která byla oblíbená na obou stranách zákona v bojích policistů s americkými gangstery 20. let.

BAR M 1918 A2
(http://en.wikipedia.org/wiki/M1918_Browning_Automatic_Rifle)

Autor : Radek Enžl / Rad 🕔14.05.2003 📕23.786

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře