Operace JUBILEE, Dieppe 1942

Autor : Miroslav Velík / mirella 🕔07.05.2003 📕11.172

Při pohledu na výčet ztrát se operace "Jubilee" jeví jako krvavý neúspěch. Pozemním jednotkám se nepodařilo dosáhnout vytčených cílů a ztráty přesáhly 50 %. Námořnictvo ztratilo několik desítek vyloďovacích plavidel a jeden torpédoborec. Jasně se ukázalo, že bez palebné podpory velkých lodí není možno zamýšlet žádný větší výsadek. Letectvo, kterému připadl nejdůležitější úkol, krýt pozemní jednotky, utrpělo během jeho plnění nemalé ztráty. RAF byla sice schopna zabránit přímému útoku německých letounů na invazní pláže, ale tím její oblast působnosti končila. Němci mohli naprosto beztresně přisunovat a přeskupovat své eskadry, aniž jim v tom spojenecké letectvo bránilo. Pro budoucí operaci se jevilo naprosto nezbytné ovládnout nejen vzdušný prostor nad místem vlastní invaze, ale mít pod kontrolou i dosti vzdálené území. Díky těmto zkušenostem se během následujících let vystupňovala masivní bombardovací ofenziva proti základnám Luftwaffe ve Francii a v Holandsku. Jenom díky neustálým útokům na základny německých eskader během přípravy vylodění v Normandii, nebyla Luftwaffe schopna včas a účinně zasáhnout v den invaze, což se později projevilo jako rozhodující. Neustálé pronásledování německých leteckých skupin totiž zapříčinilo to, že jejich základny byly buďto zničeny nebo tak daleko od místa vylodění, že nebyly s to včas zasáhnout. Naproti tomu během operace "Jubilee" měla Luftwaffe své stíhací Geschwader prakticky několik kilometrů od místa výsadku a navíc mohla naprosto nerušeně stahovat své odloučené jednotky. Těžké ztráty britského letectva lze zčásti přičíst i něšťastné taktice uplatněné během 19. 8. Britské stíhačky měly hlavní úkol krýt pozemní jednotky a proto se nad bojištěm objevovaly v malých výškách, kde byly snadnou kořistí německých stíhačů útočících z převýšení. Z toho plynulo jediné poučení. Při krytí pozemních jednotek je prioritou číslo jedna naprostá vzdušná převaha nad protivníkem. Pouze tehdy může letectvo zajistit naprostou podporu pěším jednotkám bez vlastních těžkých ztrát. Této důsledné přípravě, která se během vylodění v Normandii spojencům vyplatila, byly věnované následující roky bombardovací ofenzivy proti letištím Luftwaffe v celé Západní Evropě.

I přes tyto velké ztráty se zdálo, že operace "Jubille" splnila svůj účel. Šéf štábu kombinovaných operací Lord Mountbatten později prohlašoval, že bitva dne D byla vyhrána na plážích Dieppe.[17] Jisté je, že Dieppe znamenalo pro Spojence kromě velkých ztrát i několik nových zkušeností. Poučením do budoucna číslo jedna bylo, že se jim nemůže podařit získat fungující přístav. Nepřítel může vždy ještě před dobytím takového přístavu zničit všechna jeho důležitá zařízení. Spojenci proto při invazi v roce 1944 použili mobilních montovaných přístavů, tzv. Mulberry harbours, které po částech dopravili z Anglie a u normandských břehů je sestavili. Každý měl velikost přístavu pro trajekt v Doveru. Úspěšné vyřešení otázky zásobování invazní armády bylo totiž základem úspěchu vylodění v Normandii. Bylo jasné, že žádná armáda nemůže dlouhodobě operovat bez ohromných zásob benzinu, potravin a munice. Proto bylo pro invazní síly životně důležité získat neporušený a fungující přístav, který by vyřešil logistické problémy invadující armády. Jelikož si důležitost takového bodu uvědomoval i nepřítel, bylo tařka nemožné takový přístav získat. A Dieppe to jasně ukázalo.

Krvavé ztráty kanadských pěšáků na plážích u Dieppe ukázaly na další problém. Útočící pěchota nemohla v této válce účinně postupovat bez náležité podpory těžkých zbraní. Určitou palebnou pomoc mohla poskytnout válečná plavidla ostřelující z bezprostřední blízkosti nepřátelská centra odporu. Taková podpora však musela být zastavena ve chvíli, kdy se na břehu objevili první pěšáci. V této chvíli mohly podpořit pěchotu pouze tanky. To znamenalo, že musely být vysazeny už s první vlnou, aby jejich podpora měla smysl. U Dieppe dovezly tanky Churchill až na pláže speciálně upravená vyloďovací plavidla, avšak až v dalších vlnách. Navíc chyběly průchody z pláží a tak většina tankové techniky uvázla před nepřekonatelnou betonovou bariérou. Pro invazi do Normandie byly proto vyvinuty speciální tanky schopné překonávat nejrůznější pobřežní překážky. Tyto " Hobartovy legrácky", jak se jim říkalo vytvořily vlastní 79. tankovou divizi, která se aktivně podílela na vylodění v Normandii. Vznikla celá řada speciálních vozidel od tanků pro vyhledávání min (tank CRAB) přes mostní tanky, plamenometné tanky (CROCODILE) až po vozidla schopná překonávat nejrůznější přírodní překážky. Hlavním cílem tohoto projektu bylo vytvořit tank, který by byl schopen překonat vodní překážky. Při operaci u Dieppe se totiž ukázal nedostatky britských tanků, které nebyly uzpůsobené pro vysoké brodění. Spojenecké velení si od obojživelných tanků slibovalo účinnou podporu pěších jednotek během prvních minut invaze. Proto byl vyvinut speciální tank DD (Duplex Drive), kterým byly během invaze v Normandii vybaveny všechny spojenecké jednotky. Tento tank byl vypuštěn z plavidla několik metrů od břehu kam doplaval vlastním pohonem. Udržet jeho několikatunovou váhu nad hladinou umožňovaly speciální polštáře naplněné stlačeným vzduchem, které byly připevněny na jeho kostře.

Dalším, ale určitě ne posledním, poučením z operace "Jubilee" byla důležitost pečlivého utajení jakékoliv podobné operace. Německému průzkumu totiž neuniklo soustřeďování hladinových plavidel při jihoanglickém pobřeží, o čemž svědčí i letecký útok na vyloďovací plavidla určené pro operaci "Rutter". Německá obrana byla totiž v návaznosti na výsledky vlastního leteckého průzkumu uvedena do stavu pohotovosti už od prvního srpna. Výsadek u Dieppe tak pro ni nebyl takovým překvapením jako vylodění na normadských plážích o dva roky později. Spojenci proto v následujících letech po Dieppe zahájili velmi účinnou dezinformační kampaň, která úspěšně zmátla německé pozorovatele.

Pro československé piloty v řadách RAF byla operace Jubilee cennou zkušeností, kterou mohli později uplatnit při "opravdové" invazi v Normandii o dva roky později. Několik následujících dní po bitvě u Dieppe asistovali naši piloti při pátrání po sestřelených letcích a pak se vrátili zpět do sektoru 10. skupiny. Bojovou náplní dalších měsíců byly operace nad okupovanou Bretaní, kterou Čechoslováci už dobře znali z předchozích akcí. Po náročných operacích nad okupovanou Francií následoval odpočinek na klidnějším úseku letecké fronty v severním Skotsku. Wing se pak vrátil do kolotoče leteckých střetnutí nad Evropou a zapojil se do letecké bitvy nad Normandií. S postupující frontou pak naši letci operovali nad Holandskem a Německem.

Karel Mrázek, který vedl osobně čs. wing během akce nad Dieppe, předal v březnu následujícího roku svou funkci veliteli 310. perutě Františku Doležalovi a odešel na zasloužený odpočinek. František Doležal pak vodil wing do akcí až do února 1944, kdy předal velení Tomášovi Vybíralovi. Jan Čermák, který zastával během operace Jubilee funkci velitele 312. perutě působil během vylodění v Normandii jako pozemní velitel přejmenovanému 134. čs. wingu.

Ze sedmadvaceti československých pilotů, kteří se zůčastnili leteckého střetnutí nad francouzským Dieppe se jich pět nedočkalo konce války. Obětmi leteckých střetnutí a nehod byli: Václav Ruprecht (zahynul při poruše motoru 25. 8. 44), Tomáš Motyčka (sestřelen protiletadlovou obranou 15. 10 .44), Jan Doucha (sestřelen 7. 11. 42), Antonín Škach (zahynul při nehodě 3. 9. 44), Vladislav Chocholín (nezvěstný 24. 9. 43).


[17] Neillands R., Normann De R.,Den D, Hlasy z Normandie, Oldag, Ostrava 1994

Autor : Miroslav Velík / mirella 🕔07.05.2003 📕11.172

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře