Operace JUBILEE, Dieppe 1942

Autor : Miroslav Velík / mirella 🕔07.05.2003 📕23.098

Je 19. srpna 1942 tři hodiny a třicet minut ráno. Vyloďovací čluny, na jejichž palubách se tísní příslušníci oddílu č. 3 britských Commandos, zdolávají temné vody Atlantiku. Před nimi se ve tmě rýsují obrysy francouzského pobřeží. Někde v té tmě tuší posádky člunů svůj cíl. Třicetitisícové přístavní město Dieppe zatím klidně spí. Ani německé posádky rozmístněné na pobřeží nemají nejmenší důvod ke znepokojení. Celá akce je ostatně založena na absolutním utajení. Už v 01.05 propluly všechny lodě pod dohledem torpédoborce Calpe bezpečně německým minovým polem. Pět minut po třetí hodině se dotkla první vyloďovací plavidla hladiny a vyrazila k pobřeží. Je 03.48 a dosud perfektní plán dostává vážné trhliny. Levé křídlo vyloďovací flotily přepravující příslušníky 3. oddílu britských Commandos náhodně narazilo na malý konvoj německých člunů. Šlo o skupinku plující z Boulogne do Dieppe, doprovázenou třemi německými stíhači ponorek. Následuje rychlá přestřelka, která jasně osvětlí oblohu nad Kanálem. Vmžiku je zalarmována německá obrana. Moment překvapení, na který tak spoléhali plánovači operace "Jubilee", je ztracen...

Situace spojenců byla v polovině roku 1942 více než chmurná. Německé jednotky pronikaly hluboko do Ruska a 6. srpna se objevily tanky 4. tankové armády na předměstí Stalingradu. V červenci 1942 ztratil konvoj PQ 17 na cestě do Murmanska 24 ze 26 lodí. Rudá armáda tak nikdy nedostala 335 automobilů, 430 tanků a 210 letadel. Ve stejný den, kdy němečtí tankisté spatřili první domy Stalingradu, utpěl drtivé ztráty další britský konvoj směřující na Maltu. Britové museli odepsat letadlovou loď Eagle a ze služby stáhnout další letadlovou loď Indomitable. Ze sedmnácti lodí konvoje dorazilo do maltského přístavu jen pět plavidel. V Africe Britové ustupovali pod tlakem Rommelových jednotek. Tobrúk padl 21. června a zbytek britských sil ustoupil až do nitra Egypta. V této situaci nepřestával Stalin naléhat na Spojence, aby za každou cenu provedli invazi do Francie, čímž by odčerpali část německých jednotek z východní fronty. Pro Spojence však zůstávalo operací prvořadého významu vylodění do severní Afriky (operace Torch, 8.listopadu). Přesto se na schůzce konané v červnu 1942 ve Washingtonu shodli Churchill s americkým prezidentem Franklinem D. Roosveltem, že bude podniknuta místně i časově omezená operace na západoevropské pobřeží. Původní plán počítal s kombinovanou operací, která měla prověřit možnosti násilného výsadku pěchoty a bojové techniky.

Štáb kombinovaných operací, který měl na starosti ofenzivní akce proti okupovanému kontinentu, se mohl pro nadcházející útok inspirovat některým ze svých předešlých nájezdů na francouzské pobřeží. Například 27. února provedly jednotky Commandos úspěšnou akci proti německé radarové stanici u Bruneval. Kompletní radarové vybavení stanice bylo dopraveno do Anglie ke zkoumání. Nebo 26. března, kdy 250 mužů Commandos napadlo suchý dok v Saint Nazaire v ústí řeky Loiry. Němcům se sice tento životně důležitý dok nepodařilo do konce války opravit, ale Britové ztratili skoro polovinu mužů, které do operace vyslali. V nadcházející akci však šlo o mnohem náročnější úkol. Invazní jednotky měly prověřit možnost útoku na některý z francouzských přístavů, který byl nezbytně nutný pro zásobování jakéhokoli většího výsadku. Pro operaci s krycím názvem "Rutter" bylo vybráno francouzské přístavní město Dieppe ležící v oblasti Seine-Maritime. Město a přístav Dieppe mělo několik významných vojenských objektů jako sklady, doky, železnici, radarovou stanici na Caude-Cote a letiště St. Aubin na západ od města. Předpokládalo se, že město bude bráněno poměrně slabými silami vesměs druhosledových jednotek. Navíc přístav byl v akčním rádiu britských stíhaček, které měly udržovat nad oblastí vylodění neproniknutelný letecký deštník.

Z jiného úhlu pohledu se však Dieppe nejevilo jako snadný cíl pro překvapivé vylodění. Celá oblast ležela v pásmu křídových útesů táhnoucích se v severovýchodním směru od Cap d Antifer po město Ault. V bezprostřední blízkosti přístavu byly útesy vysoké a představovaly vážnou překážku směrem od moře. Jediné schůdné místo pro vylodění skýtalo město v ústí řeky Argues, která se zde vlévala do Kanálu. Pláže byly úzké a skalnaté s občasnými výčnělky, které znemožňovaly vylodění při odlivu. Přesto bylo místo výsadku schváleno, a to s ohledem na předpokládanou účinnou podporu britského letectva.

V polovině dubna 1942 Štáb kombinovaných operací, v jehož čele stál od října 1941 Lord Louis Mountbatten,[1] navrhl následující plán: namísto frontálního útoku měly proběhnout synchronizované výpady u Quiberville, šest mil západně a u Oriel-sur-mer východně od města. Na každé křídlo měly zaútočit jednotky v síle brigády, zatímco třetí měla zůstat v záloze a měla být použita k posílení jednoho z křídel nebo k přímému útoku na město. Německé baterie na pobřeží měly být obsazeny překvapivým leteckým výsadkem do jejich týlu. Velitel South East Command, generál Bernard Law Montgomery, jenž na plány dohlížel, byl rozhodným odpůrcem celé akce. Poukazoval na nemožnost dosažení města jednotkami vyloděnými na křídlech a navrhoval přímý útok za rozbřesku, který měl být podporován dvěma menšími výsadky na křídlech. Winston Churchill, podporovaný lordem Mountbattenem, však na provedení akce v širším měřítku trval.

Na začátku června zaznamenaly plány operace "Rutter" několik vážných změn. Plánovači upustili od zamýšleného nočního leteckého útoku na město těsně před výsadkem. V noci by nemělo bombardování požadovaný efekt a navíc by upozornilo německé obránce. Zničené domy a hromady trosek by zase znemožnily nasazení tanků uvnitř města. RAF tedy navrhla náhradní plán, který spočíval v diverzním útoku na Boulogne a na letiště Abeville-Drucat a Crecy. Ani tento plán nebyl přijat a tak se britské letectvo spokojilo s rušením německých radarů kombinované s útokem na dvě letiště, které Luftwaffe bude využívat během operace. V místě výsadku měly britské letouny útočit na opěrné body na plážích a bombardovat divizní velitelství v Arques-la-Bataille. Přímá podpora výsadku tak ležela na osmi torpédoborcích doprovodu. Pro tréninkovou oblast byl určen ostrov Wight a den operace 7. červenec. Operace "Rutter" se měly účastnit 310. i 312. československá peruť, které byly od 30. 6. do 7. 7. dislokovány na letišti Redhill. Neustávající špatné počasí však znemožňovalo zahájení operace. Proti byli i němečtí piloti, kteří sedmého července brzo ráno napadli lodě na shromaždišti v Yarmouth Roads na ostrově Wight. Každý ze čtyř Fw-190[2] svrhl jednu 500kilovou bombu na dvě vyloďovací lodě připravené k vyplutí (H.M.S. Princess Astrid, H.M.S. Princesse Josephine Charlotte). Přímým důsledkem této akce bylo, kromě vážného poškození Josephine Charlotte, i opuštění plánu "Rutter" a definitivní rozpuštění jednotek. Pro naše piloty to znamenalo návrat zpět do mateřského exeterského sektoru.

Na konci července byly plány operace "Rutter" s některými změnami oživeny. Parašutistické výsadky, které měly neutralizovat německé baterie v Berneval a Varengeville nahradily jednotky Commandos. Vliv generála Montgomeryho na změny plánu byl tedy zřejmý. Namísto dvou hlavních bočních útoků v síle brigád převážil plán, který počítal s hlavním útokem na město podporovaný dvěma menšími na křídlech. Změna proběhla i na nejvyšších místech velení operace. Generál Bernard Law Montgomery, který nezakrýval své pochybnosti ohledně úspěšnosti celého plánu, opustil 10. srpna, tedy asi týden před útokem Británii a odletěl na Střední Východ. Jeho místo zaujal velitel 1. kanadského sboru generál H. G. D. Crerar, který podléhal veliteli 1. kanadské armády generálu Mc Naughtenovi. Začátkem srpna dospěl plán operace, přejmenované na "Jubilee", do závěrečné fáze. Celkem bylo označeno devět pláží. Šest se jich nacházelo na východ od města a začleněna byla i pláž u vlastního přístavu, tři zbylé pak byly cíle na západ od Dieppe. Okrajové pláže, kde Němci měli velké baterie, tedy na východě u Berneval a na západě u Varengeville, tvořily hranice výsadku (pláž Žlutá 1 a Oranžová 1).

Námořnictvo pod velením kapitána Hughese Halletta z Britského námořnictva nasadilo do akce na 237 plavidel. Kromě minolovek, nákladních a vyloďovacích plavidel šlo i o osm torpédoborců (sedm britských, jeden polský), které měly podporovat pozemní jednotky během výsadku. Ve chvíli, kdy by byla přemožena obrana a spojenecké jednotky se pevně uchytily ve městě, měla jednotka Royal Marine Commando na člunech vniknout do přístavu a zničit zařízení a doky. Po úspěšném skončení operace a dosažení všech vytčených cílů mělo námořnictvo v 11.00 nalodit pozemní jednotky a odplout zpět do Anglie. Velitel námořní části operace Hughes Hallett měl řídit výsadek z vlajkového torpédoborce Calpe.

Pozemní jednotky vyčleněné pro operaci "Jubilee" byly složené převážně z kanadských vojáků. Kanadské jednotky byly na britských ostrovech už od roku 1940 a absolvovaly jedno cvičení za druhým, aniž by se zúčastnily bojové akce. Jistou roli hrála i jejich dobrá pověst z první světové války. Speciální invazní trénik, který Kanaďané podstoupili od začátku léta 1942, zahrnoval i styl boje běžný u speciálních jednotek. Na konci výcviku představovala Kanadská druhá divize, složená z dvou pěších brigád a jedné tankové, vskutku elitní útvar. Z britské strany byly přičleněny dva oddíly armádních Commandos číslo 3 a 4 a Royal Marine Commando "A". Výčet speciálních jednotek doplňovalo 50 mužů 1. praporu amerických Rangers. Včetně dalších přičleněných jednotek (ženisté, dělostřelci a detašované jednotky) čítaly pozemní jednotky přes 6000 mužů. Z toho bylo 4965 Kanaďanů, 1200 Britů a 50 Američanů. Tankový park zajišťovalo 28 tanků Churchill začleněných do 14. tankového pluku, 1. tankové brigády 1. kanadské pěší divize. Šlo vesměs o tanky Churchill Mark I a II doplněné třemi Mark II Oke s plamenomety. Tanky měly dopravit na břeh vyloďovací čluny. Vlastní plán operace "Jubilee" zahrnoval vylodění jednotky Commando No. 4 šest mil západně od Dieppe na plážích Oranžová 1 a 2, s cílem neutralizovat baterii Hess, a Commando No. 3 východně od města na plážích Žlutá 1 a 2. Jeho cílem byla dělostřelecká baterie "Gobbels". Ve stejnou dobu se měl na pláži Zelená západně od Dieppe vylodit South Saskatcheawan Regiment, který měl zaútočit na západní periferii města a na opevněnou farmu Quatre Vents. Souběžně měl Royal Regiment of Canada napadnout východně od Dieppe baterii "Rommel". Hlavní útok měly vést o třicet minut později útvary Royal Hamilton Light Infantry, Essex Scottish Regiment a Camerons of Canada. Tento čelní výpad na město měla podporovat speciální jednotka tanků Churchill. V přístavu Dieppe pak mělo být ještě nasazeno již zmíněné Royal Marine Commando určené k destrukci doků. Jako záloha byl určen elitní útvar Mount Royal Fusiliers. Po splnění všech stanovených úkolů mělo být okolo 11.00 zahájeno stahování vojsk. Po celou dobu operace měla být pozemní vojska chráněna a podporována stíhacími a bombardovacími perutěmi RAF.


[1] Louis z Battenbergu se narodil ve Windsoru 25. 6. 1900. Příbuzensky byl spřízněn s královnou Viktorií a králem Jiřím V. Jeho otec, Princ Louis z Battenbergu se narodil v Rakousku. Po první světové válce si jeho rodina změnila německy znějící jméno Battenberg na Mountbatten. Mladý Ludvík studoval v Osborne a na námořní škole v Dartmouthu. Ještě během první světové války sloužil v britském námořnictvu. Na počátku druhé války už velel torpédoborci Kelly a zúčastnil se bojů v Norsku. Během bojů ve Středozemním moři byla jeho loď 23. 5. 1940 potopena u Kréty. Churchill jmenoval Mountbattena šéfem Combined Operation Command 27. října 1941. Pod jeho velením provedly britské speciální jednotky nesčetně výpadů na okupované území. V říjnu roku 1943 ho Churchill ustavil velitelem Southeast Asia Command (SEAC). V úzké spolupráci s generálem Williamem Slimem se podílel na znovudobývání Burmy a Singapuru. Po skončení války se v roce 1947 stal posledním vícekrálem Indie a umožnil klidný průběh rozdělení země na dva nezávislé státy, Indii a Pákistán. Mountbatten se vrátil do služby v námořnictvu a v letech 1952-1959 zastával postupně funkce Čtvrtého a Prvního Lorda Admirality. Mezi lety 1959-1965 plnil funkci náčelníka generálního štábu. Loui Mountbatten byl zavražděn 27. 8. 1979 IRA ve svém prázdninovém domě v Irsku.

[2] S největší pravděpodobností šlo o stroje některé z Jabostaffeln určené k útokům na jihoanglické pobřeží. Oblast ve které byly lodě napadeny koresponduje s operační působností 10 (Jabo)/JG 2. Stíhači nad Kanálem, s.91

Autor : Miroslav Velík / mirella 🕔07.05.2003 📕23.098

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře