Stíhací esa

Autor : Radek Enžl / Rad 🕔20.04.2003 📕8.266

Na východě po bitvě ve Východním Prusku pokračovaly tvrdé boje. Ruská vojska zahájila v říjnu 1914 ivangorodsko - varšavskou operaci a porazila zde 1. rakouskou a IX. německou armádu. Generální štáby obou centrálních mocností teď byly vyděšeny představou, že by ruská vojska mohla vtrhnout na německé území. V listopadu zahájila německá a rakouská vojska protiútok u Lodže v západním Polsku. Při pokusu o obkličovací manévr ale narazili na tak zuřivý odpor ruských vojsk, že stěží vyvázli a jeden jejich armádní sbor sám upadl do ruského obklíčení a byl částečně zničen, částečně zajat. Koncem roku skončilo manévrové období války. Na jaře roku 1915 se boje na východě přenesly zpět do Východního Pruska. V červnu a červenci ztratila ruská vojska velkou část Haliče a začala vyklízet Polsko. Koncem roku 1915 se ruská vojska opevnila na linii, jež se ustálila hluboko v ruském území, a připravovala se zde na boje, jež měly přijít následujícího roku.

Na východní frontě byla situace válečného letectva ve srovnání se západem poněkud odlišná. Letadel tu sloužilo méně a délka fronty byla obrovská. Vzdušné souboje tu nebyly tak časté. Přesto se tu bojovalo s maximálním nasazením.

Prvním velkým ruským stíhačem byl Jevgraf Nikolajevič Kruteň. Byl v ruském letectvu tím, čím byl v německém Oswald Boelcke. Stal se opravdovým zakladatelem taktiky stíhacího letectva.

Kruteň byl voják z povolání. Vystudoval dělostřelecké učiliště a studium ukončil jako podporučík. Později vstoupil do vojenské letecké školy a po jejím zakončení se v září 1914 dostal na frontu. Sloužil u 2. armádní letecké eskadry a létal na bombardovacím Voisinu. Poté se stal velitelem II. stíhacího oddílu. Protože Rusko nevyrábělo stíhací letadla schopná konkurovat nepřátelským, byla jednotka vyzbrojena francouzskými Nieuporty nejrůznějších verzí.

Svého prvního vítězství Kruteň dosáhl 15. května 1916, když ve vzdušném boji sestřelil nepřátelský pozorovací Albatros.

Počátkem června 1916 se připravovala ruská vojska na provedení ofenzívy, jež měla ulevit Francouzům tísněným u Verdunu. Generál Brusilov na poradě generálního štábu přednesl návrh, který měl ruská vojska vymanit z okovů poziční války. Brusilov odmítl koncentraci dělostřelecké palby v jednom úseku, která měla zničit zátarasy a oslabit nepřátelskou obranu. Argumentoval tím, že takováto dělostřelecká příprava upozorní nepřítele, na kterém úseku má být proveden útok a umožní mu tak přisunout na místo zálohy, jež pak útok odrazí. Brusilov chtěl zaútočit na široké frontě. Na jeho pokyn začala ruská letadla soustavně fotografovat německá a rakouská postavení. Fotografie pak byly převedeny do map, zákopníci tajně kopali přibližovací zákopy směrem k nepřátelským postavením. Německá a rakouská vojska zde, na rozdíl do západní fronty, nebránila plochu, nýbrž linii. Místo soustavy opevnění se tu hájil jen jediný, i když mohutný zákop.

Ofenzíva začala dělostřeleckou přípravou zahájenou na celém úseku fronty. Německé velení bylo zcela zmateno, protože odevšad přicházela hlášení o připravovaném ruském útoku. Ruská děla, zaměřená podle leteckých fotografií, tvrdě rozstřílela nepřátelská obranná postavení. Pak začala pomalu přenášet svoji palbu do nepřátelského zázemí. Němečtí a rakouští vojáci to zpočátku považovali za nepřesnost v palbě a pozdě pochopili, že Rusové se mezitím přiblížili ze svých výchozích pozic, často vzdálených jen 300 m, natolik, že mohli být ohroženi vlastními děly. Pak už bylo na všechno pozdě a Rusové naskákali do zákopů. Postup Rusů byl rychlý a hrozivý. Nakonec se však díky omezenosti a nekázni mnohých carských důstojníků zastavil. Řada z nich se obávala nezajištěného průniku tak hluboko do týlu protivníka a proto zůstali se svými jednotkami trčet v dobytých městech. Ofenzívu se tedy nakonec podařilo vojskům Centrálních mocností zastavit, ale Rusové místy postoupili až o 100 km. Třebaže k tomu tentokrát byli velmi blízko, válku se Rusům rozhodnout nepodařilo…

V červnu 1916 zahájila ruská vojska tzv. Brusilovovu ofenzívu. Byla to velmi dobře připravená akce, jíž předcházel rozsáhlý letecký průzkum a aktivita letectva byla tudíž enormní.

Kruteň v té době dosáhl dalších vítězství. Jednoho nepřítele sestřelil 30. července a 1. srpna donutil německý dvojmístný Albatros k přistání za ruskými liniemi, přičemž posádka upadla do zajetí.

Kruteňova metoda vzdušného boje se velmi podobala způsobu jakým bojoval Boelcke, Immelmann, Guynemer a další. Svoje poznatky však Kruteň získal nezávisle na těchto mistrech, o jejich správnosti ale svědčí jeho vítězství. Tajemství Kruteňova úspěchu spočívalo ve vytvoření výškové převahy a následném útoku na protivníka ze strany slunce. Pikujíc (letíc střemhlav) až 50 - 100 m pod nepřítele, začínal Kruteň prudce stoupat a přibližujíc se k letounu protivníka zezadu a zespoda v „mrtvém úhlu“ (prostor do nějž pilot napadeného stroje nemůže vidět, protože je zakryt ocasními plochami a částí trupu letadla) jej ze vzdálenosti 10 - 15 m pokropil kulometnou dávkou.

Při jednom ze vzdušných střetnutí se Kruteňovi podařilo sestřelit nepřátelský letoun. Ten nouzově přistál na ruské straně fronty. Kruteň přistál hned vedle a právě, když začal podrobovat zajatého pilota výslechu, zaslechl motor druhého německého letadla. Kruteň urychleně vzlétl, zaútočil a sestřelil i tento stroj. Vítězství bylo o to cennější, že v druhém letounu letěl velitel německé eskadry, který se, vzorně si vědom své velitelské odpovědnosti, vydal osobně hledat osádku zmizelého letadla.
Kruteň mnohokrát plnil úkol letecké ochrany strojů korigujících dělostřeleckou palbu. Při jednom z takových letů, nacházejíc se ve výšce 3000 m, spotřeboval všechen benzín a začal klouzat ke svému letišti. Přitom se však setkal s německým letounem. Bez dlouhého rozmýšlení začal nepřítele ostřelovat a sestřelil jej, aniž by měl v nádržích jedinou kapku paliva!

J. N. Kruteň však nebyl jen chladnokrevným vojákem, o čemž svědčí následující epizoda. Po získání jednoho ze svých vítězství přistál vedle zničeného letadla a objevil v kapse mrtvého německého pilota rodinnou fotografii zobrazující Němce s jeho ženou a dětmi. Tento rodinný portrét se Rusa tak dotkl, že při svém příštím letu nad frontou shodil na německou stranu fotografii s dopisem v němčině, ve kterém stálo: „Velmi lituji smrti Vašeho otce, ale válka je válka a kdybych nezabil já jeho, zabil by on mě.“

Během zimy 1916/1917 byl Kruteň vyslán na západní frontu studovat taktiku a organizaci leteckých sil Francie a Velké Británie. Svojí odvahou zde ohromoval i své učitele a vypracoval zde právě některé z metod, kterými si potom získal slávu jednoho z největších stíhačů. Z informací, které na západní frontě shromáždil, sepsal sedm brožur, v nichž svá zjištění předkládá ruskému letectvu. Důležitým přínosem Kruteně k taktice vzdušného boje bylo zdůvodnění efektivnosti a účelnosti letu ve dvojici.

Během roku 1917 byl štábní kapitán Kruteň jmenován velitelem 2. stíhací skupiny ruského letectva. Kruteň se ve skupině těšil výjimečné autoritě a oblibě. Disponoval znamenitými schopnostmi stíhače i velícího důstojníka. Skupina byla vybavena letouny Nieuport různých verzí a dislokována na frontě v Haliči. Jejím hlavním úkolem byla ochrana vlastních pozorovacích letadel.

Při jednom takovém doprovodném letu sestřelil Kruteň 19. května další nepřátelský letoun. 24. května vybojoval Kruteň dokonce dvojité vítězství, když druhý letoun sestřelil opět bez paliva spotřebovaného v prvním souboji.

7. června 1917 se Kruteň přibližoval se svým Nieuportem bez paliva na přistání na svém letišti. V zatáčce ztratil rychlost a zřítil se do země. Havárii nepřežil.

Kruteň ve vzdušných bojích sestřelil celkem 17 letounů nepřítele, avšak úředně mu jich bylo uznáno jen sedm. Nicméně možná i důležitější než jeho vojenské úspěchy byly vynikající zásluhy ve vývoji taktiky ruského letectva. Kruteň vychoval celou generaci ruských stíhačů. Podobně jako jeho současník Oswald Boelcke byl studentem a učitelem vojenské letecké taktiky. Jeho poznatky a metody, získané na základě zkušeností z leteckých operací a publikované ve vojenských příručkách, ještě v mnohém ovlivnily taktiku letectva SSSR až do 2. světové války.

Smrt tohoto vynikajícího stíhače byla velikou ranou ruským leteckým silám. Jevgraf Nikolajevič Kruteň byl pohřben se všemi vojenskými poctami v Kyjevě.

Autor : Radek Enžl / Rad 🕔20.04.2003 📕8.266

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře