Hlavní sériově vyráběné varianty tanku Sherman

Autor : Radislav Svoboda / Algernon 🕔19.04.2003 📕20.110

Tank Sherman byl nejvýznamnějším typem ve výzbroji západních spojenců. Sice nikterak výrazně nevynikal nad průměr ani výzbrojí či pancéřováním, ani rychlostí a akcelerací (alespoň v letech 1944 a 1945; nesmíme přitom ale zapomenout na skutečnost, že situace v době jeho zavedení do výzbroje byla diametrálně odlišná!), na druhou stranu ale byl spolehlivý, měl snadnou a nenáročnou obsluhu i údržbu, byl pro něj dostatek náhradních dílů, a hlavně neustále byl k dispozici ve značných počtech… Tankové jednotky tak mohly trvale udržovat vysoký podíl bojeschopných strojů. Skutečností totiž je, že válku vyhrává logistika — bez skutečně funkčního týlového zajištění prostě není možné udržet jednotky v bojeschopném stavu. Byl vyráběn až do samého konce války — první sériová varianta M4A1 byla vyráběna od února 1942, zatímco úplně poslední M4A1(76)W HVSS vyšly z výrobní linky v červenci 1945 —, a to navzdory tomu, že vznikla celá řada prototypů tanků, které ho měly nahradit (mj. prototypy T20 či T23), které ale Sherman úspěšně přežil. Tento tank prostě a jednoduše západním spojencům až do konce války v Evropě vyhovoval. Plně totiž postačoval pro podmínky západní fronty, kde mělo spojenecké letectvo výraznou vlastní převahu, na čemž byla založena taktika anglo-amerických vojsk. Přitom je nutné zdůraznit, že hlavním protivníkem i nadále zůstával PzKpfw.IV, který až do posledních výstřelů války v Evropě tvořil hlavní výzbroj tankových jednotek Wehrmachtu. Ve srovnání s PzKpfw.IV byly tanky Panther a Tiger vždy v menšině. V období invaze do severní Francie a v závěrečných měsících války na kontinentu byly Shermany úspěšné také díky těsné součinnosti pozemních jednotek s taktickým letectvem, které dokázalo poskytnout pozemním jednotkám velmi účinnou přímou podporu. Spojenci mohli tyto tanky nasadit díky značné materiální převaze (a naprosté motorizaci vlastních vojsk, na rozdíl od jednotek ostatních armád, které se aktivně zúčastnily bojů v II. světové válce), a také proto, že dovedli až téměř k dokonalosti spolupráci letectva a pozemních jednotek. (A samozřejmě i díky silnému vlastnímu dělostřelectvu, které je neprávem opomíjeno — s jistou nadsázkou můžeme říci, západní spojenci sice neměli „osmaosmdesátku“, ale na druhou stranu měli velmi výraznou kvantitativní převahu, ostatně americké 105mm houfnice či britské 25-liberky byly také velmi dobrými zbraněmi.) Stroje Thunderbolt americké 9. letecké armády (9th AF) spolu s letouny Hawker Typhoon britské 2nd TAF, vyzbrojené raketami s kumulativními hlavicemi, byly za bílého dne smrtelně nebezpečným protivníkem každému obrněnému vozidlu. Ostatně důležitý byl i morální prvek téměř neustálé přítomnosti spojeneckého letectva nad frontou. Spojenci tak vlastně jen v praxi dovedli téměř k dokonalosti předválečné úvahy stratégů. S trochou nadsázky tedy můžeme říci, že německý Wehrmacht v letech 1944-45 na vlastní kůži zakoušel taktiku Blitzkriegu, kterou tak úspěšně předvedl zejména v tažení proti Francii v květnu 1940… Díky převaze vlastního letectva tedy Shermany vydržely v jednotkách prvního sledu až do posledních výstřelů II. světové války.

Sherman byl až do konce války vyráběn v celé řadě variant a subvariant. Z výroby vyšlo celkem 49 234 tanků, nemluvě o tom, že na jeho podvozku vznikla celá řada dalších vozidel (mj. můžeme uvést samohybnou houfnici M7 Priest, stíhače tanků M10 a M36, či vyprošťovací tank M32). Základní varianty (M4, M4A1, M4A2…) se liší především použitou pohonnou jednotkou, pouze první sériově vyráběná varianta M4A1 (britské označení Sherman II) se od ostatních odlišuje odlévaným vrchním dílem pancéřové korby, která je u dalších verzí svařovaná (varianty se svařovanou korbou mají poněkud větší zásobu munice pro 75mm kanón, 97 nábojů proti 90 nábojům u M4A1). Jednou z nejvýznamnějších předností Shermanu byla stabilizace hlavně kanónu v náměru gyroskopickým stabilizátorem firmy Westinghouse (stabilizace kanónu byla, mj., použita již u středních tanků M3). Tato nenápadná změna podstatně zvýšila pravděpodobnost zásahu cíle při střelbě za jízdy (přesněji řečeno stabilizace zbraně vůbec umožnila efektivní střelbu za jízdy).

Později, počátkem roku 1944, byl u nově vyráběných tanků 75mm kanón M3 nahrazen výkonnějším 76,2mm kanónem M1 (případně jeho variantami M1A1, M1A1C a M1A2), který měl výrazně lepší průbojnost. První Shermany M4A1 s tímto kanónem, označované M4A1(76)W, byly dodány v lednu 1944. Cesta ke Shermanům s novým, výkonným kanónem rozhodně nebyla přímočará. První experimenty byly uskutečněny na tancích, známých pod označením M4A1(76M1). Ty měly nový kanón v původní věži, ale její interiér se po montáži nové, mohutnější zbraně jevil jako pro osádku tanku již poněkud příliš stísněný. Další experimenty proběhly na dvojici prototypů M4E6, které měly věž z prototypu tanku T20, ale ani ta nebyla shledána jako vyhovující. Konečným řešením nakonec byla montáž věže z prototypu tanku T23, opět vyzkoušená na M4E6. Další, nesmírně důležitou změnou u verzí se 76mm kanónem M1 bylo zcela nové uložení munice pro kanón ve schránkách, jejichž dvojitý plášť byl naplněn vodou (přesněji směs vody a nemrznoucí kapaliny — etylenglykolu). Shermany si totiž (z části neprávem) vysloužily pověst tanku, který při zásahu začne až příliš snadno a rychle hořet. Vedlo to až k tomu, že si u osádek vysloužily značně nelichotivé přízvisko Ronson (podle známého výrobce zapalovačů). Ze stejného důvodu dostal u Němců přezdívku, která je v anglosaské literatuře překládána jako „Tommy cooker“.

Jedním z mnoha dokladů špatné pověsti Shermanů je kniha Andrewa Wilsona, který sám v roce 1944 byl velitelem plamenometného tanku Churchill „Crocodile“. Zde je úryvek z jeho knihy „Flamethrower“:
„…When the Churchill was hit it caught fire three times out of five, and it could take up to ten seconds for the fire to sweep through from the engine compartment to the turret. The American Sherman caught fire every time, and the flames swept through in about three seconds…“

Další příklad uvádí kniha „40 Hours of Battle“ (autor Ken Tout):
„…hoping to avoid the blazing hell which the back of the tank has become even whilst I am making my leap. It has happened to two of my friends who were gunners. One made his jump and hit the ground with all his clothing aflame but otherwise uninjured. He said that it all happened so quickly that he did not have enough time to be afraid. The other gunner did not move quickly enough. He was caught inside the tank.

The explosions of the ammunition, sufficient to knock out fifty tanks, served as a humane killer before the furnace began to grill him where he sat. Something in my being revolts more against the slow grilling of my flesh after death than against the sudden swift shattering of mind and body in a massive explosion.“

Nadále ale zůstává sporné, nakolik je záporné hodnocení Shermanů oprávněné. Snadno a rychle po zásahu vzplály všechny tanky se zážehovými motory, a co dokáže požár, případně doprovázený explozí benzínových par v palivové nádrži, zajisté není nutné barvitě líčit. A ovšem při zásahu munice explodoval každý tank, typy Tiger či T-34 nevyjímaje… Navíc je skutečností, že mnoho nových, nezkušených tankových osádek dokázalo ze svých vozidel udělat doslova skladiště všemožných zbytečností. K tomu, aby se tank při zásahu změnil ve smrtelně nebezpečnou past tak do značné míry tito muži přispěli i sami, kupř. pouze i jen tím, že nevyházeli promaštěné hadry, používané při čištění zbraní, a celou řadou dalších drobných „přehlédnutí“.

Pochopitelně postupně docházelo i k celé řadě dalších změn, sice mnohdy méně nápadných, ale také velmi důležitých (pasivní ochrana se vedle již zmíněného přepracování uložení munice zlepšovala i úpravami pancéřování vozidla, k největším změnám patřilo nedlouho po zahájení sériové výroby zvýšení sklonu čelního plátu vrchu korby z 47 na 56 stupňů od kolmice). Zároveň s tím je postupně ukončena výroba jednotlivých verzí Shermanu v původním provedení se 75mm kanónem (poslední M4A2 byly dodány v květnu 1944), a výroba je postupně převáděna na modernizované varianty (se 75mm kanónem M3 se nadále vyrábí pouze výrazně modifikovaná verze M4A3(75)W, jejíž výroba probíhala od února 1944 do března 1945). Pro podporu pěchoty vznikly také verze vyzbrojené houfnicí M4 ráže 105 mm (modifikace variant M4 a M4A3), které vycházely z výroby od února (resp. u M4A3 od května) 1944. Postupně, v průběhu druhé poloviny roku 1944, je do výroby také zaváděno nové pojezdové ústrojí označované „HVSS“. Vyznačuje se použitím nových 23 palcových pásů (místo původních, širokých 16.5", resp. 16 a 9/16 palce, tedy cca 584,2 mm místo původních cca 420,7 milimetru) a přepracovaným zavěšením pojezdových kol a napínacích kladek, s odpružením horizontálně uloženými kuželovými pružinami (Horizontal Volute Suspension Spring). Nové zavěšení zlepšilo jízdní vlastnosti, což spolu se širšími pásy výrazně zlepšilo průchodivost tanku při pohybu v terénu, na méně únosném podkladě (i přes nárůst hmotnosti tanku totiž došlo k výraznému snížení měrného tlaku na podklad). Verze s podvozkem „HVSS“ jsou také známy pod hovorovým označením „Easy Eight“, což neznamená nic víc, než E8 (většinou ale je toto označení spojováno pouze s tankem M4A3(76)W HVSS). Vzniklo vlastně z označení modifikovaných tanků M4A3 (M4E8, někdy se také uvádí M4A3E8), na kterých probíhaly testy takto přepracovaného pojezdového ústrojí — obdobně se již na M4E2 (modifikovaný M4A4) testovalo použití 23" širokých pásů, a na M4E4 (opět úprava M4A4) se zkoušelo odpružení pojezdových kol torzními (zkrutnými) tyčemi.

Zároveň mezi zářím 1943 a lednem 1944 došlo k postupnému ukončení výroby u menších výrobců (výroba Shermanů probíhala celkem u deseti finálních dodavatelů), a k jejímu soustředění pouze u třech producentů. Výroba také byla zefektivněna ukončením výroby variant M4A4 a M4A6, byť se i může zdát volba zážehového motoru Ford GAA tanku M4A3 jako méně vhodná, ve srovnání se vznětovým vícepalivovým motorem Caterpillar RD-1820 verze M4A6.

V rámci zákona o půjčce a pronájmu (Lend and Lease Act) bylo mnoho tanků Sherman dodáno také spojeneckým armádám. U.S. Army mělo tyto tanky ve výzbroji výhradně ve verzích M4, M4A1 a M4A3 (resp. v jejich pozdějších modifikacích), zatímco jednotky USMC používaly tanky M4A2 poháněné vznětovým motorem. Shermany verzí M4A2 a M4A4 byly prakticky zcela uvolněny k dodávkám spojencům. Krom již minule zmíněné dodávky 17 181 Shermanů do Británie bylo dalších 4102 Shermanů — 2007 M4A2 a 2095 M4A2(76)W — dodáno do SSSR (některé prameny též udávají místo 2095 tanků M4A2 se 76mm kanóny M1 dodávku 2073 kusů). Z celkové produkce 10 968 tanků M4A2 (tedy jak s výzbrojí kanóny M3, tak i M1) bylo alespoň 9143 kusů exportováno. Rovněž z výroby 7499 tanků M4A4 bylo 7167 předáno Britům. Tyto tanky byly poháněny motory Chrysler A57 Multibank. Je možné říci že tento motor (či spíše monstrum) byl, velice jemně řečeno, poněkud kuriózní konstrukce. * Svým způsobem je zajímavý fakt, že sami Američané M4A4 nikdy nenasadili v boji, pouze menší část jich použili při výcviku nově zformovaných tankových jednotek, nikdy je ale neměla žádná jednotka U.S. Army v zámoří. Zato je bez nejmenších výčitek svědomí přenechali svým britským bratrancům…

M4
Sherman I, Sherman Hybrid I
Pohonná jednotka: Continental R-975-EC2, -C1, -C4
Počet vyrobených strojů: 6748
Výroba (od-do): červenec 1942 až leden 1944
Z 6748 tanků M4 bylo 1676 vyrobeno v Detroit Tank Arsenal, který provozovala firma Chrysler. Alespoň část těchto tanků měla odlévaný přední vrchní díl korby vozidla, které jsou v U.S. Army známy jako M4 Composite Hull. V Británii jsou tyto označovány jako Sherman Hybrid I.

M4(105), M4(105) HVSS
Sherman IB
Počet vyrobených strojů: 1641
Výroba (od-do): únor 1944 až březen 1945
Výroba této verze probíhá pouze v Detroit Tank Arsenal. Prvních 800 tanků má starší typ zavěšení, zbylých 841 má již podvozek HVSS.

M4A1
Sherman II
Pohonná jednotka: Continental R-975-EC2, -C1, -C4
Počet vyrobených strojů: 6281
Výroba (od-do): únor 1942 až prosinec 1943

M4A1(76)W, M4A1(76)W HVSS
Sherman IIA
Počet vyrobených strojů: 3426
Výroba (od-do): leden 1944 až červenec 1945

M4A2
Sherman III
Pohonná jednotka: GM 6046 (dva motory Detroit Diesel 6-71)
Počet vyrobených strojů: 8053
Výroba (od-do): duben 1942 až květen 1944

M4A2(76)W, M4A2(76)W HVSS
—, Sherman IIIAY
Počet vyrobených strojů: 2915
Výroba (od-do): květen 1944 až květen 1945

M4A3
Sherman IV
Pohonná jednotka: Ford GAA
Počet vyrobených strojů: 1690
Výroba (od-do): červen 1942 až září 1943

M4A3(75)W
Počet vyrobených strojů: 3071
Výroba (od-do): únor 1944 až březen 1945
Výroba předchozí verze M4A3 probíhala u firmy Ford, kde byla v září 1943 ukončena. Až v únoru 1944 na ní navázala výroba ve Fisher Tank Arsenal (Grand Blanc, Michigan). Tyto tanky měly přepracované uložení munice, stejně jako u tanků s kanóny M1. Je to poslední modifikace se 75mm kanónem, která vydržela v sériové výrobě až do roku 1945. Jejich konstrukce ale je, s výjimkou výzbroje, daleko blíže pozdějším verzím Shermanů, než těm z let 1942 a 1943. Toto provedení bylo zřejmě dodáváno hlavně jednotkám bojujícím v oblasti Tichomoří, kde by bylo nasazení tanků s kanóny M1 vcelku zbytečné — i původní výzbroj Shermanu totiž dokázala zcela spolehlivě zlikvidovat jakýkoli tank protivníka, na druhou stranu kladem byla větší zásoba munice pro 75mm kanón, navíc praktické zkušenosti hovořily o větší účinnosti trhavé munice „pětasedmdesátky“ ve srovnání s protitankovým kanónem M1.

M4A3(76)W, M4A3(76)W HVSS
Počet vyrobených strojů: 4542
Výroba (od-do): březen 1944 až duben 1945
Tato verze v březnu 1944 vystřídala v Chrysler Detroit Tank Arsenal výrobu tanků M4A6, která byla ukončena v únoru 1944 po postavení pouhých 75 kusů.
Celkem bylo vyrobeno 1400 kusů M4A3(76)W a 3142 kusů M4A3(76)W HVSS. První tanky s podvozkem „HVSS“ vyšly z výrobních linek v srpnu 1944.

M4A3(105), M4A3(105) HVSS
Počet vyrobených strojů: 3039
Výroba (od-do): květen 1944 až červen 1945
Prvních 500 tanků bylo v provedení M4A3(105), od září 1944 přešla výroba na provedení M4A3(105) HVSS, kterých vzniklo 2539. Všechny byly postaveny v Chrysler Detroit Tank Arsenal (Centre Line, Michigan).

M4A3E2 Sherman „Jumbo“
Počet vyrobených strojů: 254
Výroba (od-do): červen — červenec 1944
Toto je jediná verze Shermanu, která ač byla v sériové výrobě, má označení pouze jako nestandardizovaná modifikace (E2), které se jinak převážně používá k označování vozidel, použitých k ověřování různých modifikací výzbroje, výstroje či konstrukce. Jedná se o tovární modifikaci tanků M4A3(75)W, které mají výrazně zesílené pancéřování (u věže max. na 6" a u korby až na 4", tj. 152,4, resp. 101,6 mm, štít kanónu dokonce až na 7", tj. 177,8 mm). To pochopitelně výrazně zvedlo hmotnost tanku (většinou se udává 38 102 kg, ale také se můžeme setkat s údajem 42 357 kg). Tyto tanky vznikly speciálně pro nasazení při invazi v severní Francii. Předpokládalo se, že pokusy o průlom fronty se setkají s mimořádně tuhým odporem protivníka, a také se čekaly četná střetnutí s tanky Panther a Tiger. Protože se příprava výroby netrpělivě očekávaného vlastního těžkého tanku (pozdějšího M26 Pershing) neustále protahovala, bylo nutné sáhnout k improvizaci, jejímž výsledkem byl mohutně pancéřovaný Sherman „Jumbo“ (jde ale pouze o neoficiální přezdívku, ne o bojové jméno tanku). Krom jiných změn má kvůli nárůstu hmotnosti upravený stálý převod (je použit „lehčí“ převod 3,36 místo standardně použitého 2,84), což vedlo k poklesu maximální rychlosti z 26 na 22 mph (asi z 41,8 km/h na 35,4 km/h). Všechny tyto tanky byly vyzbrojeny kanónem M3 (předpokládalo se spíše jejich použití k přímé podpoře pěchoty při dobývání ohnisek odporu — a v tom případě byla předností poněkud větší zásoba munice v porovnání s tanky vyzbrojenými kanónem M1 —, než jako protitankové zbraně — k tomu měly spíše sloužit stíhače tanků M10 či M36). Postupně ale byla celá řada z nich v týlových opravnách přezbrojena 76mm kanóny M1 z poškozených strojů.

M4A4
Sherman V
Pohonná jednotka: Chrysler A57 Multibank
Počet vyrobených strojů: 7499
Výroba (od-do): červenec 1942 až září 1943
Tento tank, poháněný poněkud kuriózním motorem Chrysler Multibank, byl v U.S. Army použit pouze k výcviku osádek nově formovaných tankových jednotek na území USA. Nový motor byl poněkud delší, než ostatní pohonné jednotky, což si vynutilo prodloužení korby tanku. Zároveň s tím došlo ke zvětšení roztečí mezi vozíky pojezdových kol, takže se tím zároveň prodloužila styčná plocha pásu (zároveň byl použit pás s 83 články místo standardních 79), což vedlo k mírnému snížení měrného tlaku vozidla. Nakonec, přestože původně se jednalo spíše o nouzovou variantu, vznikl v pozoruhodném počtu 7499 kusů. Tím se stal po M4A2 druhou nejrozšířenější variantou Shermanu, vyzbrojenou 75mm kanónem M3. Řada tanků M4A4 také posloužila k různým experimentálním přestavbám a modifikacím, na nichž se ověřovaly nové prvky konstrukce, různé modifikace pojezdového ústrojí či úpravy výzbroje. Nakonec ale nalezl hlavní uplatnění ve Velké Británii, kde jej, na rozdíl od USA, neváhali nasadit u bojových jednotek, a dlužno dodat, že se značnými bojovými úspěchy (byť je otázkou, zda-li se osvědčil pro své kvality, či zda-li se prostě osvědčit musel, protože Britové jiný tak rozšířený typ tanku neměli). Nemalou měrou se na tom také podílelo přezbrojení řady těchto tanků výborným britským protitankovým kanónem ráže 76,2 mm, slavnou „sedmnáctiliberkou“… (Uvádí se, že do 31. července 1944 vzniklo celkem 699 tanků „Firefly“, a do 31. května 1945 bylo „sedmnáctiliberkou“ přezbrojeno celkem 2139 Shermanů ve variantách IC, IIC, IIIC a VC.) V severní Francii byly tanky Firefly ve výzbroji britských, kanadských, polských a československých jednotek, a dostaly se rovněž (byť v menších počtech) do výzbroje jednotek bojujících v Itálii (tam je krom Britů, Kanaďanů a Poláků měli i Novozélanďané a Jihoafričané).

M4A5
Označení M4A5 bylo rezervováno pro nikdy neuskutečněné dodávky kanadských tanků do USA. Tvrdí se, že mělo jít o nákup tanků Ram, jejichž konstrukce používala řady konstrukčních celků pojezdového a převodového ústrojí středního tanku M3 Lee (tedy vznikl obdobně jako Sherman s využitím již ověřených konstrukčních celků předchozího typu, ale kanadská konstrukce vznikla dokonce ještě dříve než tank T6, čili prototyp pozdějšího Shermanu). Také ale je možné, že by mohlo jít o nákup tanků Grizzly, což byla v licenci vyráběná verze tanku Sherman. Jednou z podstatných změn bylo použití pásů CDL (Canadian Dry Pin), jejichž použití můžeme vcelku snadno poznat podle nového hnacího kola, které má 17 zubů, na místo 13 u Shermanu (články pásů jsou poněkud kratší).

M4A6
Pohonná jednotka: Caterpillar D200A (Ordnance Engine RD-1820)
Počet vyrobených strojů: 75
Výroba (od-do): říjen 1943 až únor 1944
Tento tank vznikl modifikací tanku M4A4, na jehož výrobu navazoval. Stejně jako M4A4 má prodlouženou korbu, navíc má litou přední horní část korby (stejně jako M4 Composite Hull). Novinkou je pohonná jednotka, vícepalivový vznětový motor Caterpillar, vzduchem chlazený hvězdicový čtyřdobý devítiválec, který vznikl rekonstrukcí leteckého motoru Wright R-1820 Cyclone. V listopadu 1942 bylo rozhodnuto o zkouškách motoru D200A v upravených tancích M4A4 (ozn. M4E1), a již v prosinci je zhotoven první exemplář. Celkem bylo postaveno dvacet kusů tanků M4E1 s motory Caterpillar D200A. Výsledky jak na tancích M4E1, tak výsledky ze zkoušek motorů na brzdě byly tak přesvědčivé, že již 28. ledna 1943 byl podepsán kontrakt na dodání 1000 motorů D200A (ty jsou nyní známy pod označením RD-1820). Předpokládalo se zároveň zahájení výroby tanků M4A6 s tímto motorem, což vlastně byl upravený M4A4. První objednávka zněla na 775 kusů. Výroba tohoto modelu začíná v Detroit Tank Arsenal po ukončení výroby tanků M4A4. První M4A6 byl dokončen 28. října 1943. Z ne zcela jasných důvodů ale nakonec byla dána přednost použití zážehového motoru a již zahájená sériová výroba byla v únoru 1944 zastavena. Na výrobních linkách v Chrysler Detroit Tank Arsenal byl nahrazen tankem M4A3(76)W se zážehovým motorem Ford GAA.
Rozhodně nepominutelnou předností by byla nižší spotřeba paliva u vznětových motorů, a rovněž větší požární bezpečnost díky použití méně těkavého paliva — což by osádky tanků zajisté jen uvítaly. Navíc je s podivem, že kupř. Britové i Sověti dokázali bez znatelných potíží zajistit zásobování jednotek různými palivy.

Příště: Produkce tanků Sherman u jednotlivých výrobců.


* Tento motor vskutku neobvyklé konstrukce vznikl v poněkud hektické době počátku války. Vznikl na základě požadavku na alternativní pohonnou jednotku, která by mohla být použita v případě nedostatku jiných, vhodnějších motorů. Firma Chrysler jej v krátké době navrhla s tím, že většina použitých součástí bude pocházet z motoru běžně vyráběného osobního automobilu. Výsledkem byl pětiřadový třicetiválec (!), který dával výkon 370 hp (275,9 kW) při 2400 ot/1min. Tento motor nejprve poháněl střední tanky M3A4 (celkem jich bylo postaveno pouze 109 kusů), které vycházely mezi červnem a srpnem 1942 z nového výrobního závodu Chrysler Detroit Tank Arsenal. Zároveň byla v červenci 1942 zahájena výroba tanků M4A4 s týmž motorem. Bližší údaje o motorech tanků Sherman se pokusím uvést v některé z následujících částí volného „miniseriálu“, věnovaného motorům tanků z II. světové války.

Autor : Radislav Svoboda / Algernon 🕔19.04.2003 📕20.110

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře