Dodávky tanků Sherman do Velké Británie a „sedmnáctiliberka“

Autor : Radislav Svoboda / Algernon 🕔05.04.2003 📕20.131

Ozbrojené síly britského impéria byly vůbec největším zahraničním uživatelem tanků Sherman. Z celkové produkce 49 234 Shermanů bylo do Velké Británie dodáno celkem 17 181 kusů (v tom jsou ovšem pochopitelně započítány i tanky, které byly používány v jednotkách z britských dominií — Kanada, Austrálie a Nový Zéland — a kolonií, případně i ve spojeneckých, kupř. polských jednotkách). Jistě přitom není bez zajímavosti, že Shermany poprvé zasáhly do bojů v řadách britské 8. armády, v bitvě u Alameinu (23. října až 4. listopadu 1942), tedy v bitvě, která znamenala počátek konce Rommelova Afrikakorpsu a definitivní porážku vojsk Osy v severní Africe… Většina autorů se shoduje na tom, že Britové měli na počátku bitvy celkem 252 tanků Sherman, převážně ve verzi Mk.II (M4A1 s odlévanou vrchní částí korby, poháněná motorem Continental R-975), doplněné blíže neurčeným menším počtem Shermanů III (M4A2 s celosvařovanou korbou a se vznětovým motorem GM 6046, což je dvojice spřažených dvoudobých vznětových kapalinou chlazených šestiválců Detroit Diesel 6-71).

Největší část dodávek představovaly verze M4A4 (Sherman V) a M4A2 (Sherman III). V menším počtu byly dodány i tanky M4A1 vyzbrojené americkým 76,2 mm kanónem M1 — M4A1(76)W —, a M4(105) se 105 mm houfnicí M4.

U.S. U.K.
M4 * Sherman I
M4A1 Sherman II
M4A2 Sherman III
M4A3 Sherman IV
M4A4 Sherman V
M4A5 Sherman VI
M4A6 Sherman VII
* Shermany s odlévanou přední částí vrchního dílu korby (M4 Composite Hull), vyráběné v Detroit Tank Arsenal, jsou v Británii označeny jako Sherman Hybrid I.
Označení M4A5 bylo údajně rezerováno pro kanadské tanky Ram (vznikl jako vlastní kanadská konstrukce, který, stejně jako Sherman, vycházel z konstrukce středního tanku M3), ale nebylo použito — U.S. Army nikdy kanadské tanky nepoužilo. (Pravděpodobněji by se mělo jednat o tanky Grizzly, což byla kanadská licence tanku Sherman, u kterých byly uplatněny některé konstrukční změny.)
Většina pramenů nezmiňuje jakékoli dodávky tanků M4A6 (těchto tanků, poháněných motorem Caterpillar RD-1820, bylo vyrobeno pouze 75 kusů) do Británie, pouze výjimečně se objevuje nepříliš pravděpodobná zmínka o dodání několika desítek těchto tanků.

Modifikace výzbroje či pojezdového ústrojí jsou u britských Shermanů indikovány písmenem za římskou číslicí, označující verzi.
A: Výzbroj americkým 76,2 mm kanónem M1 (tímto kanónem byly vyzbrojeny Shermany vycházející z výroby od počátku roku 1944).
B: 105 mm houfnice M4.
C: Označuje Shermany, které byly přezbrojeny místo 75mm kanónu M3 skvělým britským 76,2mm kanónem („sedmnáctiliberka“).
Y: Označuje tanky s podvozkem „HVSS“ (změněné zavěšení, odpružení horizontálně uloženými kuželovými pružinami — Horizontal Volute Suspension Spring —, nové 23 palců široké pásy).
Sherman IIIAY tedy je označení Shermanu M4A2 vyzbrojeného americkým 76,2mm kanónem M1 (spolu s „mokrým“ uložením munice kanónu), a pojezdovým ústrojím HVSS, tedy M4A2(76)W HVSS. *

Dodávky Shermanů do Británie

U.K. U.S.  
Sherman I, Sherman Hybrid I M4, M4 Composite Hull 2096
Sherman IB M4(105) 593
Sherman II M4A1 942
Sherman IIA M4A1(76)W 1330
Sherman III M4A2 5041
Sherman IIIAY M4A2(76)W HVSS 5
Sherman IV M4A3 7
Sherman V M4A4 7167

Na první pohled zřejmě nejnápadnější změnou na všech britských Shermanech je schránka v týlu věže, kde je umístěna radiostanice (model No.19; radiostanice musela být vzhledem k poněkud stísněnému prostoru věže umístěna vně). Podle britské praxe totiž radiostanici v tanku obsluhoval nabíječ kanónu. Vnitřní prostor v korbě vozidla, kde byla umístěna původní radiostanice, byl později u tanků Sherman Firefly využit (spolu s dalším prostorem, který byl uvolněn odstraněním pohyblivého kulometu v korbě a snížením posádky tanku na čtyři muže) ke zvýšení zásob munice pro kanón.

K velmi známým britským modifikacím patří Shermany, které byly ve výzbroji britské 79. obrněné divize (79th Armoured Division; její výzbroj krom Shermanů tvořily také četné úpravy tanků Churchill). Jednalo se o celou řadu speciálních, jednoúčelových úprav, známých jako „Hobart’s Funnies“ (podle gen. Percy Hobarta). Šlo kupř. o obojživelné tanky Sherman DD (Duplex Drive), jak s pohonem pásového podvozku, tak také dvojicí lodních vrtulí. Velmi známé jsou také odminovací tanky (mj. Sherman Crab, z kterého vycházel americký „Mine Exploder T2 Flail“, ale byla vyvinuta — a mnohdy i zařazena do výzbroje — celá dlouhá řada nejrůznějších odminovacích zařízení), či Shermany vyzbrojené plamenomety (známé jsou britské Shermany a Churchilly „Crocodile“). Ovšem „Hobart’s Funnies“ a 79. obrněná divize je natolik obsáhlé téma, že by si spíše zasloužilo samostatné zpracování.

Největším zásahem Britů do konstrukce Shermanu bylo přezbrojení části tanků na místo 75mm kanónu M3 britským 17-pdr tankovým kanónem (17-pdr OQF Mk.IV nebo Mk.VII). Ten byl vyvinut z taženého 17-pdr protitankového kanónu (zejména šlo o úpravy vynucené lafetací zbraně ve věži tanku a upravení závěru zbraně pro nabíjení z levé strany). Tento kanón byl s podkaliberním střelivem APDS schopen minimálně na vzdálenost 1000 yardů (cca 914 metrů) vyřadit i tank Tiger (!), takže se v té době jednalo o nejúčinnější PT zbraň ve výzbroji pozemních sil západních spojenců. Tímto kanónem přezbrojené Shermany jsou známé jako „Firefly“ (světluška). Zřejmě nejvíce jich vzniklo přezbrojením Shermanů Mk.V a Mk.I („sedmnáctiliberkou“ ale byla přezbrojena i část Shermanů II a III). Přezbrojení se projevilo v označení vozidla přidáním písmene „C“ za číslo verze, takže je známe jako Sherman IC „Firefly“ (Sherman Hybrid IC „Firefly“), Sherman IIC, IIIC a VC „Firefly“. Tímto kanónem také byla v průběhu roku 1944 přezbrojena většina Brity používaných amerických stíhačů tanků M10 (původně vyzbrojených 76,2 mm kanónem M7), které používali pod označením Wolverine. Přezbrojené stíhače tanků M10 byly zařazeny s novým bojovým jménem Achilles Mk.IC (M10) a Mk.IIC (M10A1). Shermany „Firefly“ byly zařazeny nejen ve výzbroji tankových jednotek britské armády, ale rovněž v jednotkách pocházejících ze zemí Britského impéria a rovněž v jednotkách spojeneckých zemí bojujících v rámci britské armády.

Je zajímavé, že americké jednotky nikdy neměly ve významnějším počtu Shermany vyzbrojené britskou 17-liberkou (dříve se uvádělo, že Američané takto vyzbrojené Shermany nikdy neměli, ale podle nových prací zřejmě Britové v zimě 1944/45 Američanům dodali několik desítek přezbrojených Shermanů). Bohužel, doposud se můžeme setkat s dvěma možnými výklady, proč Američané neměli Shermany vyzbrojené tímto britským kanónem, který zjevně překonával jejich vlastní 76,2 mm kanón M1 (M1 na počátku roku 1944 ve výzbroji nově vyráběných Shermanů nahradil nadále již nepostačující 75mm kanón M3). Podle jednoho Američané považovali M1 za dostatečně výkonný, a nikdy neuznali převahu britské zbraně. Je ovšem otázkou, zda-li stejný názor jako vysocí štábní důstojníci měly i osádky amerických tanků. Podle další verze Britové nedokázali (či dokonce, údajně [!!], odmítli) tyto zbraně Američanům dodat. Je ale skutečností, že Britové stěží dokázali pokrýt vlastní potřeby, na druhou stranu si Američané vždy dokázali pomoci (v případě skutečného vlastního zájmu), a v nejhorším případě si zajistili výrobu sami. Pro příklad jistě není nutné chodit daleko — pro vlastní potřebu začali nakupovat licenční motory Rolls-Royce Merlin (které pro Brity vyráběla automobilka Packard; Britové se sice nejprve obrátili na firmu Ford, ale byli odmítnuti), či zakoupili licenci na britský 6-liberní (57mm) protitankový kanón, zavedený do americké výzbroje jako 57-mm protitankový kanón M1. Nemluvě o americkém vývoji centimetrového radaru v M.I.T. (Radiation Laboratory, Massachusetts Institute of Technology), postaveném na základě Brity předaného magnetronu (dřívější „centimetrové“ radary nebyly, kvůli malému výkonu, prakticky využitelné, teprve britský vynález tzv. dutinového magnetronu umožnil vývoj radarů pracujících na vysokých kmitočtech s přijatelným výkonem, což Spojencům umožnilo definitivně předehnat Němce ve vývoji radarů), či americký vývoj proudových motorů, který byl až do konce 40. let až na výjimky postaven na licencích a dalším vývoji britských motorů.

Závěrem je možné jen dodat, že při použití munice s podkaliberní střelou (APDS) průbojnost britské „sedmnáctiliberky“ překonávala téměř všechny kanóny, kterými byly vyzbrojeny tanky používané na západní frontě, a to včetně 7,5 cm KwK 42 L/70 (kterým byly vyzbrojeny tanky PzKpfw V Panther) a 8,8 cm KwK 36 L/56 (z tanků PzKpfw VI Tiger)… Jediným kanónem, který „sedmnáctiliberku“ překonával, byl 8,8 cm KwK 43 L/71 z tanku Tiger II (Königtiger), který ale byl vyroben v počtu jen asi 694 kusů (v různých pramenech jsou udávány odlišné údaje). Na vlastní straně rovněž převyšoval americký kanón M1 ráže 76,2 mm, stejně jako 90mm kanón M3 z tanku M26 Pershing.

Základní údaje tankového kanónu 17-pdr OQF Mk.IV (Mk.VII):
Ráže: 3" (76,2 mm)
Délka zbraně: cca 184" (cca 4675 mm)
Hmotnost protipancéřové střely: 17 lb (7711 g), též se uvádí 16 lb 15 oz (7682 g)
Úsťová rychlost střely: 2880-2900 fps (cca 877,8-883,9 m/s)
Hmotnost podkaliberní protipancéřové střely (APDS): 7 lb 14.5 oz (cca 3586 gramů); též se uvádí 8 lb 2.5 oz (cca 3700 gramů)
Úsťová rychlost střely APDS: 3950 fps/1204 m/s (též 3925 fps/1196 m/s)
Průměr podkaliberního jádra střely APDS: 1.5" (cca 38,1 mm)
Průbojnost (dálka střelby 1000 yd, tj. cca 914,4 m):
Střela APDS, sklon pancéřové desky 30° od vertikály: 186-193 mm (různé prameny)
Střela APDS, sklon pancéřové desky 0°: 231 mm
Střela APCBC, sklon pancéřové desky 30° od vertikály: 130 mm
Střela APCBC, sklon pancéřové desky 0° od vertikály: 188 mm


* Shermany přezbrojené kanónem M1 zároveň měly překonstruované schránky střeliva pro kanón, které byly chráněny kapalinovým pláštěm, zabraňujícím explozi munice při zásahu. Plášť muničních schránek byl naplněn vodou s příměsí etylenglykolu jako nemrznoucího média. (Občas se můžeme setkat s tvrzením, že schránky střeliva byly chráněny glykolem, nebo dokonce glycerinem, což je ale nesmysl; obě tyto kapaliny jsou hořlavé, tudíž by v žádném případě použití těchto kapalin neplnilo požadovaný účel. V každém případě můžeme reálně uvažovat pouze o použití vody, s příměsí glykolu.)

Podkaliberní střela APDS byla britským vynálezem, který stojí za dnešními konstrukcemi protipancéřových podkaliberních střel tankových kanónů. Hlavní výhodou proti starším konstrukcím střel s podkaliberním průbojným jádrem APCR je, že po opuštění hlavně z podkaliberního jádra odpadne vodící část — ať již působením aerodynamických sil (tedy aerodynamického odporu na relativně lehké vodící pouzdro), či sil odstředivých (vlivem rotace projektilu) —, takže k cíli letící střela má díky svému menšímu průměru nižší čelní odpor a výrazně vyšší průřezové zatížení, tzn. při střelbě na větší vzdálenosti má v porovnání se střelou APCR vyšší dopadovou rychlost a tedy i vyšší průbojnost.

Je nutné poznamenat, že britský tank A34 Comet (Cruiser Tank Mk.VIII) nebyl vyzbrojen 17-pdr kanónem — jak je občas v literatuře mylně uváděno —, ale zcela odlišnou zbraní, byť rovněž v ráži 3-in (76,2 mm). Aby se předešlo záměně s kanónem, kterým byly vyzbrojeny Shermany, byla tato zbraň označena jako 77mm OQF Mk.II. Její konstrukce neměla nic společného se 17-lb taženým PT kanónem ani 17-lb tankovým kanónem. Kanón tanku Comet vznikl dalším vývojem prototypu 75mm kanónu „HV“ (High Velocity), který byl vyvíjen souběžně se 75mm kanónem „MV“ (Medium Velocity). Kanón „Medium Velocity“ se později stal standardní zbraní tanků Cromwell a Churchill. Známe jej pod označením 75mm OQF Mk.V či Mk.VA (jednou z jeho výhod — byť se tato v druhé polovině roku 1944 již jevila jako „poněkud“ relativní — bylo, že používal tutéž munici, která byla určena i pro americký 75mm tankový kanón M3, kterým bylo vyzbrojeno původní provedení Shermanu). Kanón 75mm HV s hlavní v délce 50 kalibrů (cca 3750 mm) byl rekalibrován na ráži 76,2 mm, takže mohl používat střel vyvinutých pro 17-liberku. Ty ovšem měly díky menšímu objemu prachového prostoru kratší nábojnice a kratší hlavni zbraně nižší úsťovou rychlost a tím i průbojnost. Ale i tak je skutečností, že byl více než srovnatelný s americkým 76,2 mm kanónem M1 (v případě použití protipancéřové munice APDS si britská zbraň udržovala mírnou převahu), kterým byly vyzbrojeny Shermany přicházející z výroby od počátku roku 1944 — a hlavně i tak výrazně překonával balistické vlastnosti 75mm kanónu tanků PzKpfw IV (7,5 cm KwK 40 L/48), které až do samého závěru II. světové války v Evropě nadále představovaly hlavní výzbroj německých tankových jednotek.

Je jen velmi málo známou skutečností, že tanky Sherman IC Firefly měla ve výzbroji i naše československá obrněná brigáda (Czechoslovak Independent Armoured Brigade, jejím velitelem byl generál Alois Liška, OBE, DSO), která se po vylodění ve Francii podílela na blokování německé posádky přístavu Dunkirk. Hlavní výzbrojí brigády byly různé verze britského tanku Cromwell (převážně verzí Mk.V a Mk.VI), ale v počtu cca 60 kusů měla čs. brigáda i „světlušky“. Po návratu zpět do Československa se s nimi ale již setkat nemůžeme — Shermany byly do Británie dodávány na základě „Zákona o půjčce a pronájmu“ (Lend and Lease Act), a po skončení války byla „přeživší“ technika vrácena zpět do USA. Naše strana proto v Británii krom tanků Cromwell koupila i tanky Comet (zakoupení nových Cometů zřejmě vyšlo výhodněji, než odkoupení tanků Firefly z válečných přebytků USA; Američané Firefly nikdy po válce sami nepoužívali, ale část jich byla, mj., prodána kupř. do Argentiny, a také se s nimi bylo možné setkat v Libanonu).
Je ovšem skutečností, že díky výkonnému motoru Leyland Meteor byl Comet mnohem rychlejší a pohyblivější než jiné střední tanky. (Přibližně stejně hmotný Sherman IIA — oba tanky mají kolem 33 tun — má motor o výkonu 400 hp, kdežto Meteor má výkon 600 hp. A to nemluvíme o německém tanku Panther, který má při hmotnosti 45,5 tuny motor o výkonu 700 k.)

Autor : Radislav Svoboda / Algernon 🕔05.04.2003 📕20.131

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře