Mikojan-Gurjevič MiG-29 Fulcrum a jeho verze

Autor: Tomáš Berka / Snake 🕔︎︎ 👁︎ 45.598

MiG-29, v kódu NATO Fulcrum, byl reakcí na novou generaci amerických stíhacích letadel „lehké“ kategorie, tedy typů F-16 a YF-17 (z něhož později po velkých změnách projektu vznikl poněkud větší F/A-18), požadovanou ve specifikaci konkurzu na nový bojový letoun z roku 1969. Měl nahradit již nedostačující MiG-23 v blízkém manévrovém boji. Měl být zejména schopen zachytit nízkoletící stroje v prostoru fronty, včetně střel s plochou dráhou letu. Kromě toho měl být také schopen, i když poněkud omezeně, útočit na pozemní cíle. To vše zejména za dobré viditelnosti, což nevyžadovalo příliš vyspělou (a v té době tudíž v Sovětském svazu velmi rozměrnou) avioniku.

Ve vypsané soutěži se konstrukční kancelář OKB MiG (jeden z jejích zakladatelů Arťom Mikojan byl bratrem dlouholetého exponenta Komunistické strany SSSR Anastase Mikojana) střetla s OKB Suchoj, jehož těžší stroj byl během let postupně vyvinut v Suchoj Su-27.

Reklama

Přestože očekávaní protivníci měla být jednomotorová letadla, byla z řady návrhů zvolena dvoumotorová konfigurace v kombinaci s poměrně revoluční aerodynamickou koncepcí integrálního letounu - tedy trupu tvořícího s křídlem jedno vztlakové těleso vyvozující vztlak. Důležitým prvkem jsou zejména tzv. vírové přechody křídlo-trup, které zejména při vyšších úhlech náběhu (AOA - Angle Of Attack) vytváří velkou část vztlaku. Podobné mají právě soudobé americké projekty F-16 a F/A-18. Pro vzhled letounu jsou charakteristické také pod trupem podvěšené motorové gondoly a celková vnější podobnost se Suchojem Su-27, jehož aerodynamický koncept je ale daleko modernější. Kvůli nebezpečí nasátí cizích těles (kamenů, úlomků) z přistávací plochy a následnému poškození netradičné nízko umístěných motorů se vstupní otvory pro vzduch při startu a přistání uzavírají a vzduch je nasáván pomocnými otvory na horní straně náběžné hrany. Celkově je MiG-29 velmi obratný stroj, který navzdory větším rozměrům dokáže manévrovat lépe než F-16.

První prototyp Fulcrumu, označený 9-01 (v rámci OKB MiG byl projekt značen číslem 9) vzlétl 6.října 1977, tedy téměř souběžně s prvním letem prototypu Su-27, jehož ovšem čekal delší vývoj. Poté následovalo ještě dalších 18 prototypů pro ověření koncepce, letových vlastností a agregátů. Během výroby a používání došlo samozřejmě nejen k výrobě nových verzí a příslušných prototypů, ale též k řadě úprav přímo na letištích nebo v blízkých dílnách, takže je někdy identifikace toho, k jaké verzi jednotlivý letoun náleží, poměrně obtížná. Výroba byla započata v roce 1982, předání do služby proběhlo roku 1984.

Letoun je poháněn dvojicí velmi výkonných motorů RD-33 s přídavným spalováním, jejichž nevýhodou je poněkud vyšší spotřeba paliva (ve srovnání se západní konkurencí), ovšem kompenzovaná velkými nádržemi letounu. Zejména první verze vykazovaly nedostatečný resurs (životnost), který se podařilo zlepšit, nicméně i dnes se jedná o slabinu letounu, která prodražuje jeho provoz. Plný tah motoru je 81 kN s plným přídavným spalováním.

Srdcem avioniky letounu je palubní počítač zpracovávající informace z palubního radaru N-019 (S-29 Topaz, pro export N-019E Rubín) a zaměřovacího systému, tvořeného infračerveným (IR) zaměřovačem KOLS, laserovým dálkoměrem a přilbovým značkovačem cíle, kterým budou F-15 a F-16 vybavovány až v současné době. Radar může současně sledovat až deset cílů do vzdálenosti 70 km, pasívní optoelektronický systém má dosah kolem 15 km. Důležité informace jsou promítány na průhledový displej pilota. Dále jsou k dispozici výmetnice klamných cílů. Pilot je usazen v jednom z nejlepších (pokud ne vůbec nejlepším) vystřelovacím sedadlu K-36, schopném zachránit pilota při katapultáži z nulové výšky a při nulové rychlosti.

Vzhledem ke své větší rozšířenosti v letectvech po celém světě (předpokládá se jeho vlastnictví zhruba 10-15 státy) je daleko pravděpodobnějším soupeřem západních letounů než všestranně dokonalejší Suchoj Su-27 Flanker. I to je jeden z důvodů proč jsou západní letouny obvykle častěji srovnávány s ním než s Su-27. Dalším může být i zřejmá nadřazenost výkonů Flankeru v celé řadě parametrů. U MiGu-29 již srovnání tak jednoznačné není. Základním problémem je méně pokročilá avionika (pomineme-li nejnovější, prakticky zatím nevyráběné verze), která schopnosti letounu výrazně snižuje, pokud není možná součinnost s dalšími systémy, jako například letouny typu AWACS nebo i Su-27 s jeho výkonným radarem. Samotné letové charakteristiky Fulcrumu jsou vynikající, v nich se mu prakticky žádný západní letoun, snad s vyjímkou nového F-22 Raptor, nevyrovná. Bohužel na vymanévrování současných protiletadlových střel samozřejmě nestačí. Při mírovém provozu jsou nevýhodou jak vysoká spotřeba paliva, tak motor s nižší životností než západní protějšky.

Základní verze letounu, značená MiG-29A (Fulcrum A), nese 30 mm kanón GŠ-301 se zásobou 150-ti nábojů. Na 6 podkřídelních závěsníků je možno podvěsit kombinaci protiletadlových řízených střel středního doletu R-27R (AA-10 Alamo) s radiolokačním naváděním nebo R-27T (AA-10 Alamo) s IR naváděním a dále krátkého doletu s IR naváděním R-60 či R-60M (AA-8 Aphid) nebo R-73 (AA-11 Archer). Pro pozemní útoky je možno použít klasické pumy do hmotnosti 500 kg, napalmové pumy ZB-500, kontejnerové pumy KMGU-2, neřízené rakety nebo kanónová pouzdra. Celková hmotnost podvěšené výzbroje je maximálně 3000 kg. Je možno zavěsit přídavnou palivovou nádrž mezi motory (1520 litrů), případně na vnitřní křídelní závěsníky (1150 litrů) u strojů pozdějších sérií.

Verze MiG-29B byla varianta MiG-29A určená pro zahraniční zákazníky mimo země Varšavské smlouvy, nebyla vybavena zařízením pro rozpoznávání vlastní-cizí (IFF) a některými dalšími prvky.

U bezprostředně následující cvičné dvoumístné verze MiG-29UB je pro odlehčení odstraněn radar, jinak jsou schopnosti letounu nezměněny, je možno nést všechnu výzbroj kromě střel R-27, pouze je poněkud nižší dolet. Instruktor je, kvůli malému převýšení své sedačky, vybaven pro start, přistání a pojíždění sklopným periskopem.
Další MiG-29S a MiG-29SD je rozpoznatelný podle hřbetu za kabinou pro umístění další elektroniky. Celková maximální hnmotnost podvěsů se zvýšila až na 4000 kg, všechny kusy již mohou nést přídavnou nádrž na vnitřních závěsnících. Byla instalována novější verze radaru N-019M (RP-29M Topaz) s větším dosahem, takže je možno odpalovat i střely R-27ER a R-27ET s lepšími charakteristikami než starší verze. Navíc lze použít i rakety R-77 (AA-12 Adder), jež je lepší obdobou AIM-120 AMRAAM. Je možno dodatečně namontovat nástavec pro tankování za letu. Exportní verze MiG-29SE používá pouze horší verzi radaru označenou N-019ME, pro Malajsii byl dodán odnímatelný nástavec pro tankování za letu. Mnoho starších letounů bylo zpětně vybaveno týmž hřbetem za kabinou a upraveno na tuto verzi, první stroje verze S tento hřbet naopak neměli, takže je někdy prakticky nemožné tuto verzi hodnověrně odlišit. I v sovětském letectvu jsou letouny této verze značeny stejně jako verze základní - MiG-29.

Reklama

MiG-29SM je verze vybavená novým víceúčelovým radarem Žuk se schopností ničit pozemní cíle přesně naváděnou municí.

Poté již následovala verze MiG-29M (Fulcrum Plus, Fulcrum E) znamenající další generaci letounu s výraznějšími změnami, pro export označena MiG-29ME (dnes označovanou také MiG-33). Poprvé vzlétla 26.dubna 1986. Je radikálně změněna vnitřní konstrukce, poněkud výše umístěna kabina, jiný radom a delší část trupu mezi motory. Zmizely pomocné sací vstupy do motorů, hlavní vstupy byly vybaveny mřížkou. Na křídlech je již 8 závěsných bodů o nosnosti 4500 kg. Nemá prodloužené kýlovky, které u předchozích verzí nesly vrhače staniolových proužků pro rušení radarového zaměřování. Od konce roku 1989 jsou montovány nové verze motorů RD-33K s tahem 86,25 kN s forsáží a 53,90 kN bez ní. Ovšem tou nejvýraznější změnou je kompletně nový systém řízení a avionika. Stejně jako všechny moderní letouny od F-15 až po B-2 a Su-27 byl MiG-29M vybaven systémem digitálního (elektroimpulzního) řízení fly-by-wire (FBW), kdy jsou signály od řízení přenášeny po vodičích (tedy nikoli mechanicky nebo hydraulicky) k motorům ovládajícím kormidla stroje. Zároveň jsou pokyny pilota kontrolovány a jejich provedení optimalizováno počítačem, což dává letounu lepší manévrovací schopnosti. Byl též vestavěn úplně nový radiolokátor N-010 Žuk s dosahem až 150 km v přední a až 40 km v zadní polosféře. Ten zabezpečuje i automatické sledování a řízení palby z palubních zbraní.Zásoba střeliva pro kanón je již jen 100 nábojů. Nová avionika dává letounu nově možnost útočit protizemními řízenými střelami, v kokpitu se již nachází dva moderní multifunkční displeje. Je možno dodatečně namontovat nástavec pro tankování za letu. MiG-33 (MiG-29ME) je exportní verzí s jednodušší avionikou, je schopen používat výzbroj MiG-29S. Verze MiG-29M přes své vyjímečné schopnosti nebyla ruským letectvem objednána.

MiG-29K (Fulcrum D) z roku 1988 byla navalizovaná (palubní) verze, vzniklá dokončením vývoje verze MiG-29KVP a byla určena pro nasazení ze sovětských letadlových lodí. Byl zesílen drak, zvětšena zásoba paliva, použit digitální (elektroimpulzní) systém řízení fly-by-wire (FBW) a modernizována avionika letounu, optimalizovaná pro námořní využití. Avionika je v podstatě stejná jako u verze M. Má zvětšené rozpětí křídel, jejichž vnější části křídel je možno sklápět. Letadlo má na zádi záchytný hák a je standartně vybaveno výsuvným nástavcem pro tankování za letu. Zmiňme, že MiG-29K je schopen odstartovat pouze s pomocí „skokanského“ můstku na konci vzletové paluby, bez použití katapultu, stejně jako palubní verze Su-27 (Su-27K). Při srovnávacích zkouškách byl ovšem pro provoz na letadlových lodích vybrán právě Su-27K.

MiG-29SMT je verze z let 1997-98, vzlet konečného vzoru proběhl 22.dubna 1998. Byla zvýšena zásoba paliva, tudíž dolet vzrostl na 3500 km, je též možná instalace vysouvatelného nástavce pro tankování za letu. Díky modernizovaným motorům je maximální dostup 21000 m, motory mají též zvýšenou životnost. Letoun ma moderní kokpit vybaven čtyřmi multifunkčními displeji (2 pracovní, 2 záložní), inerciální navigační systém s laserovými gyroskopy, spolupracující s GPS i systémy GLONASS a NAVSTAR. Nová verze radaru Topaz má i režim pro sledování terénu. Na pozadí země umožňuje rozlišit cíle o velikosti 15 m, pohybující se rychlostí 15 km/h. Únosnost výzbroje je až 5000 kg, k dispozici je 8 závěsníků. Kromě výzbroje předchozích verzí je možno použít také protizemní řízené střely Ch-29 T/L s televizním nebo laserovým naváděním, protiradiolokační řízenou střelu Ch-31, laserem naváděné bomby KAB-500 a protilodní střely Ch-31 a Ch-35. Několik set strojů ruského letectva by snad mělo být upraveno na standart SMT.

Verze MiG-29UBT je dvojmístná cvičně-bojová varianta odvozená z SMT. Je plně bojeschopná a schopná vést vzdušný boj, ničit pozemní cíle i provádět radioelektronický průzkum a rušení. Je použit jiný radar - typ Osa-2, schopný sledovat 8 cílů a útočit na 4 současně. V zadní části letounu je instalován radar s bočním vyzařováním, schopnosti letounu jsou téměř stejné jako u verze SMT. Při cvičných letech sedí vpředu student a vzadu instruktor a při bojovém letu sedí vpředu pilot a vzadu operátor zbraňových systémů.

MiG-35 (MiG-29M2) je pouze projekt. Je to modernizovaná varianta s kachními plochami a vektorováním tahu motoru, zvětšenými nádržemi a křídlem MiG-29K. Avionika je modernější, jejím nejdůležitějším prvkem je nový radar Žuk s dosahem až 245 km, schopen sledovat 24 cílů a útočit na 8. Pro výzbroj je k dispozici 10 závěsníků.

Reklama

MiG-29 Sniper je verze vzniklá spoluprací se západními firmami DASA - DaimlerChrysler Aerospace (Německo), Elbit Systems (Izrael), Aerostar (Rumunsko). Vzlétla 5.května 2000. Má novou avioniku (palubní počítač, radiostanice, navigační systém s GPS, systém identifikace, varovný RL přijímač) a datovou sběrnici kompatibilní s Mil-Bus 1553B. Dále je nové vybavení kabiny. Letadlo je schopno použít ruskou i západní výzbroj. Stroj by měl být NATO kompatibilní.

Typ(model) MiG-29B projekt MiG-35 (MiG-29M2)
První let 20.4.1981 pouze projekt
Délka (m) 17,32 17,40
Rozpětí (m) 11,36 12,00
Výška (m) 4,73 4,70
Prázdná hmotnost (kg) 10900  
Maximální hmotnost (kg) 18480 24000
Maximální rychlost v 11000 m 2500 km/h (M=2,3) 2400 km/h
Maximální rychlost u hladiny moře 1.225  
Dostup (m) 17200 17000
Stoupavost (m/s) 330  
Maximální dolet (km) 2200 4000
Dolet s maximální výzbrojí (km) 630  
Maximální přetížení (g) 9,0  
Objem vnitřních nádrží (l) 4 360  
Délka rozjezdu při startu s forsáží (m) 250  
Délka dojezdu po přistání (m) 600  

Tab. 1 Výkony MiG-29B a projektu MiG-35

Zdroje:
Encyklopedie letadel světa (Ottovo nakladatelství, 1999)
EasyTartar

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více