U-571

Autor : Radislav Svoboda / Algernon 🕔09.03.2003 📕19.518

Mnozí zřejmě měli možnost pokochat se stejnojmenným filmem z dílen hollywoodských tvůrců. Hrdinská epopej, před kterou blednou slavné sovětské válečné filmy let minulých… Námět tohoto sentimentálního nesmyslu mne přivedl k zájmu o osud skutečné U 571. Jen na okraj si dovolím poznamenat, že než další „hrdinský epos“ z hollywoodských ateliérů by hrdinství mužů, bojujících v jedné z nejtěžších a bezesporu nejdelší bitvě II. světové války, Bitvě o Atlantik, bylo možné připomenout a uctít zfilmováním kteréhokoli z nesčetných příběhů, které se skutečně udály — a které bezesporu jsou mnohem poutavější a nápaditější než to, co nám bylo nabídnuto…

Na úvod musím uvést, že první šifrovací přístroj „Enigma“ ukořistili Britové z poškozené ponorky U 110 dne 9. května 1941 (typ IXB, velitel Kapitänleutnant Fritz-Julius Lemp; Lemp se smutně proslavil již 3. září 1939, kdy s ponorkou U 30 bez výstrahy — a tedy zcela jednoznačně v rozporu s platnými závazky, vyplývajícími z Haagských úmluv — potopil pasažérskou loď Athenia o hrubé prostorovosti 13,581 BRT, která měla na palubě 1102 cestujících, čímž získal vůbec první úspěch pro německé U-booty za II. světové války, a zároveň tak zahájil od počátku velmi tvrdě a bezohledně vedenou ponorkovou válku). Tento husarský kousek se zdařil lodím 3. eskortní skupiny, doprovázející konvoj OB 318, které velel Commander A. J. Baker-Creswell, RN (narozen 2. února 1902, zemřel v březnu 1997). Na akci se podílely torpédoborce HMS Bulldog (vlajkový kód H91, Cdr Joe Baker-Creswell), HMS Broadway (pennant number H90, třída Town, ex DD 194 USS Hunt, což byl jeden z padesáti přestárlých amerických torpédoborců postavených v závěru první světové války, přezdívaných „flush-deckers“, které Američané v září 1940 velmi výhodně přenechali RN a RCN výměnou za řadu britských základen na 99 let) a korveta HMS Aubretia (K96, velitel Lt-Cdr R. Smith); měli bychom přitom alespoň vzpomenout jméno Sub-Lt Davida Balmeho, který vedl na palubu těžce poškozené U 110 skupinu britských námořníků, kteří získali na její palubě cennou kořist. Tento bezesporu brilantní úspěch bohužel již nebyl korunován ukořistěním samotné U 110, neboť ta se 10. května ve vleku potopila. Celé záležitosti Britové přikládali tak mimořádnou důležitost, že až roku 1958 se veřejnost mohla dozvědět o tomto úspěchu, ale jakékoli zmínky o získaném šifrovacím materiálu (mj. zcela neporušený přístroj Enigma M a kódové a signální knihy) zůstaly i nadále tajné, a to až do roku 1974, kdy byly uvolněny informace o britském Ultra.

Sami Američané se podobným úspěchem mohli pochlubit až 4. června 1944, kdy ukořistili ponorku U 505 (typ IXC). Tímto gambitem se mohla právem pyšnit americká Task Group 22.3, kterou tvořily eskortní letadlová loď CVE 60 USS Guadalcanal (třída Casablanca) a eskortní torpédoborce DE 133 USS Pillsbury, DE 134 USS Pope, DE 135 USS Flaherty, DE 149 USS Chatelain (třída Edsall) a DE 665 USS Jenks (třída Buckley). Z paluby letadlové lodi USS Guadalcanal v té době operovala letecká skupina VC 8. Na akci se přímo podílely USS Guadalcanal (velitel lodi Captain Daniel V. Gallery, USN) a torpédoborce USS Pillsbury, USS Chatelain a USS Jenks. Američané tak konečně vyrovnali britské „skóre“. Dne 27. srpna 1941 se totiž nedaleko Islandu podařilo zajmout ponorku U 570 (typ VIIC), která byla poškozena při útoku letounu Hudson z 269. squadrony Royal Air Force. U 570 byla 19. září 1941 zařazena do služby v Královském námořnictvu pod jménem HMS Graph.

Ponorka typu VIIC U 571 byla postavena v loděnicích Blohm und Voss v Hamburku, na základě zakázky z 24. října 1939. Po výcviku v Kielu byla 1. srpna 1941 zařazena u 3. ponorkové flotily (3. U-Flotille), se základnou ve francouzském přístavu La Pallice.

U 571 byla ztracena 28. ledna 1944, na své 11. bojové plavbě. Byla potopena západně od Irska, v pozici 52° 41' s.š. a 14° 27' z.d. (AM 7514), hlubinnými pumami letounu Short S.25 Sunderland GR Mk.III australské 461. squadrony RAF (Coastal Command, 19. skupina RAF), který se podílel na letecké ochraně konvoje ON 221. Velitelem Sunderlandu byl Flight Lieutenant Richard D. Lucas, RAAF. Sunderland GR Mk.III „D“ s/n EK577 (byl vyroben v licenci u firmy Blackburn) vzlétl na hlídkový let v 08:36. Kolem 13. hodiny byla ponorka objevena radarem Sunderlandu, který ihned přešel do útoku. První útok na ponorku která zůstala na hladině a opětovala palbu nebyl úspěšný, ale při druhém hlubinné pumy zasáhly přímo. Ponorka šla téměř okamžitě ke dnu, celá posádka ponorky (52 mužů) zahynula. Ani útočník nevyvázl beze škod, střelbou z ponorky byla zasažena olejová instalace motoru číslo 2, který se začal přehřívat. Přesto se ale bezpečně vrátili na vlastní základnu, kde přistáli v 16:40. Flight Lieutenant Lucas byl později vyznamenán DFC (Distinguished Flying Cross).

461. squadrona RAAF
Motto: THEY SHALL NOT PASS UNSEEN
Kódová písmena squadrony: UT
Australská 461. squadrona byla zformována 25. dubna 1942 na základně Mount Batten. Po celou dobu operační činnosti byla vyzbrojena čtyřmotorovými létajícími čluny Short S.25 Sunderland, verzí GR Mk.II, Mk.III a Mk.V. Od 20. dubna 1943 operovala ze základny Pembroke Dock v jižním Walesu (hrabství Pembrokeshire), kde působila až do svého rozpuštění (4., či podle jiných pramenů 20. června 1945).

U 571
Číslo trupu: 547
Založení kýlu (zahájení stavby lodi): 8. června 1940
Spuštěna na vodu: 4. dubna 1941
Předána: 22. května 1941

Bojové plavby U 571: 
Kapitänleutnant Helmut Möhlmann (* 25. června 1913, † 12. dubna 1977; byl vyznamenán Rytířským křížem)
(22. května 1941 — 31. května 1943)
1) 18. 8. 1941 - 5. 9. 1941
2) 18. 10. 1941 - 26. 11. 1941
3) 21. 12. 1941 - 27. 1. 1942
4) 10. 3. 1942 - 7. 05. 1942
5) 11. 6. 1942 - 7. 8. 1942
6) 3. 10. 1942 - 14. 11. 1942
7) 22. 12. 1942 - 19. 2. 1943
8) 22. 3. 1943 - 1. 5. 1943
Oberleutnant zur See Gustav Lüssow (* 30. prosince 1917, † 28. ledna 1944)
(31. května 1943 — 28. ledna 1944)
9) 8. 6. 1943 - 1. 9. 1943
10) 26. 12. 1943 - 28. 12. 1943
11) 8. 1. 1944 - 28. 1. 1944

Bojové úspěchy U 571:
Potopeno: 7 lodí o 47 134 BRT (47 169 BRT).
Poškozeno: 3 lodě o 25 052 BRT (jiné prameny udávají pouze jednu loď o 11 394 BRT).

Základní technická data ponorek typu VIIC:
Výtlak (na hladině): 761 (769) tn
Výtlak (pod hladinou): 864 (871) tn
(Výtlak se udává v anglických tunách — 2240 lb —, cca 1016,046 kg)
Délka: 67,1 m
Šířka: 6,18 m
Ponor: 4,74 m
Rychlost na hladině: 17,6 uzlu
Rychlost pod hladinou: 7,6 uzlu
Výzbroj:
5 torpédometů ráže 533 mm (4 příďové, 1 záďový) se 14 torpédy
1 kanón 8,8 cm L/45 se zásobou 220 nábojů
20 mm automatický kanón ráže 20 mm, později jeden 37 mm kanón a jeden 20 mm dvojkanón nebo čtyřkanón (PL výzbroj byla často měněna)
Pohon:
2 vznětové motory o celkovém výkonu 3200 k (2353 kW)
(jiné prameny udávají celkový výkon vznětových motorů 2800 k/2059 kW)
2 elektromotory o celkovém výkonu 750 k (551 kW)
Zásoba paliva: 113 tun
Maximální dálka plavby:
8500 námořních mil při rychlosti 10 uzlů (podle jiných pramenů 6500 mil)
3250 námořních mil při rychlosti 17 uzlů
Pod hladinou: 80 námořních mil při rychlosti 4 uzle
Doba ponoření pod hladinu: 25-30 sec.
Hloubka ponoru: 100 m (konstrukční)
Ve skutečnosti ponorky typu VIIC běžně dosahovaly hloubek i přes 150 metrů, výjimečně snad až kolem 250 metrů.


Orientační tabulka srovnání důstojnických hodností

Royal Navy

R.A.F.

U. S. Navy

Kriegsmarine

Captain

Group Captain

Captain

Kapitän zur See

 

 

 

Fregattenkapitän

Commander

Wing Commander

Commander

Korvettenkapitän

Lieutenant-Commander

Squadron Leader

Lieutenant-Commander

Kapitänleutnant

Lieutenant

Flight Lieutenant

Lieutenant

Oberleutnant zur See

Sub-Lieutenant

Flying Officer

Lieutenant j. g.

Leutnant zur See

Midshipman

Pilot Officer

Ensign

Oberfähnrich zur See

 

 

 

Fähnrich zur See


Prameny:
www.uboat.net
www.gofurther.de/bdu/uboote/dieboote
www.u-boot-archiv.de/dieboote/uindex-gr.html
www.world-war.co.uk
www.warships1.com
Cpt Donald Macintyre, DSO**, DSC, RN Bitva o Atlantik Deus, Praha, 2000
Norman Franks Najdi, zaměř, znič Deus, Praha, 2003
V. E. Tarrant Ponorky útočí NV, Praha, 1998
Bruce Robertson British Military Aircraft Serials 1878-1987 Midland Counties Publications, Leicester, 1987
Wing Commander C.G. Jefford, MBE RAF SQUADRONS Airlife Publishing Ltd., Shrewsbury, 1994
James J. Halley The Squadrons of the Royal Air Force & Commonwealth 1918~1988 Air Britain Ltd., Tonbridge, 1988
Ivan Hrbek, Jaroslav Hrbek Salvy nad vlnami NV, Praha, 1993

Autor : Radislav Svoboda / Algernon 🕔09.03.2003 📕19.518

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře