Bitva o Británii

Autor : Duan Barry 🕔20.01.2001 📕11.695

2. Fáze: 10. srpen až 6. září

Zlomovým bodem, který odděluje 1. fázi od druhé, je Adler Tag. Německé velení stanovilo tento den, jako den kdy má být sražena RAF na kolena a v dalších několika dnech zcela paralyzována. Optimismus převládající mezi německými špičkami byl způsoben zejména nedostatečnou informovaností o síle soupeře.

Adler Tag určený na sobotu 10. srpna, však musel být kvůli nepříznivému počasí odložen. Po získání předpovědí počasí rozhodl Göring posunout Adler Tag na 13. srpna na 7.00. 11. srpna se zlepšilo počasí, a tak se dali očekávat těžké boje, i přestože se Luftwaffe horečně připravovala na Adlerangriff. Ráno zaútočila EprGr 210 vybavená Bf 110 se závěsníky k nesení bomb vedená Walterem Rubensdöfferem. Jejich bomby však nezpůsobily v Doveru vážné škody. Vzlétnuvší obránci se setkali pouze s doprovodnými Bf 109 a třebaže hlásili sestřelení několika nepřátelských strojů ani jeden nebyl poškozen.

Během dopoledne se odehrál mnohem větší souboj. K bombardování námořní základny v Portlandu vzlétlo 54 Ju 88 od KG 54 a 20 He 111 od KG 27 s ochranou 61 Bf 110 od ZG 2 a 30 Bf 109 od JG 2. Nad Portlandem se střetli se sedmi perutěmi RAF. Úkolem německých stíhačů byl těsný doprovod, a proto na ně mohli Britové útočit z převýšení. To se stalo osudným zejména Bf 110. Během prvního útoku utvořili obranný kruh, ale obratnější stíhačky soupeře jich pět sestřelili okamžitě a po rozpadnutí kruhu ještě další stroj a navíc pět poškodili. Hodinu trvající letecká bitva si nakonec vyžádala ztrátu 6 Bf 110, 7 Bf 109 a 6 bombardérů na straně Luftwaffe a 17 stíhaček na straně RAF. K večeru ještě již výše zmíněná EprGr 210 společně s formací Do 17 zaútočili na konvoj a dvě lodě těžce poškodili. Celkové skóre tohoto dne bylo: Luftwaffe 37 letadel (z toho 23 stíhacích), RAF 31 stíhacích strojů. Pro britskou stranu to znamenalo draze zaplacené vítězství, protože Němci si mohli dovolit až dvojnásobek ztrát stíhaček oproti RAF.

12. srpna bombardovali Bf 110 od EprGR 210 společně s Ju 87 radarové stanice, aby tak vytvořili skulinu v britském informačním systému. Útok však nebyl zcela přesný a nezpůsobil velké škody. Ve skutečnosti se podařilo opravdu vyřadit pouze stanici ve Ventoru. Její vyřazení se Britům podařilo zamaskovat. Tento neúspěch odradil Němce od dalších útoků na radarové stanice, což z dnešního pohledu může považovat za velice mylné. Dále Luftwaffe útočila přímo na 3 letiště RAF. Jedno z nich nebylo aktivně používáno a další dvě se podařilo vyřadit jen krátko době. I dnes si Luftwaffe držela aktivní skóre oproti 21 ztraceným letadlům RAF musela odepsat 16 stíhacích strojů a 11 bombardérů.

Ráno 13. srpna ležela nad kanálem mlha a německé velení se rozhodlo posunout hlavní útok na 14.00. Tato informace se však nestihla dostat včas ke všem jednotkám, a tak vzlétla formace Do 17 od KG 2, kterou vedl plukovník Fink. Hlavní útok vedený odpoledne čítal přes dvě stě strojů v první formaci a téměř sto ve druhé. Bomby dopadly na města a letiště RAF. Britští piloti museli čelit téměř trojnásobné přesile. Na konci dne byly hlášeny na obou stranách vysoká čísla o sestřelených stojích. Skutečnost však byla o něco méně než poloviční 35 letadel ztratila RAF (z toho 22 na zemi při útocích na letiště) a Luftwaffe 34 (13 stíhacích). Na základě špatných hlášeních o sestřelech Göring věří, že dokáže RAF do deseti dnů zničit.

V dalších dnech mohutné útoky pokračovaly. V prvních šesti dnech Adlerangriffu (tj. od 13. do 18. srpna) přičemž 17. bylo špatné počasí, dosáhly německé ztráty v průměru 49 denně! To si ovšem Luftwaffe nemohla dovolit. Německé útoky v těchto dnech jako by byly vedeny bezhlavě, jako by RAF měla být zničena silou a početní převahou místo rozumného a strategicky odůvodněného nasazení letadel. Bombardování letišť bylo vedeno na základě špatného vyhodnocení průzkumu. Útočilo se na letiště, ze kterých vůbec britské stíhací stroje nestartovali. Přehnané hlášení o sestřelech utvrzovala Göringa, že musí přijít den, kdy padne RAF na kolena. Avšak útoky na letecký průmysl a letiště neměly ten účinek jak se zdálo. Vysoké ztráty přiměly Göringa ke svolání porady vyšších leteckých důstojníků. Na místa velitelů stíhacího letectva byli povýšení někteří mladí úspěšní piloti. Mezi nimi např. Galland a Trautloft. Jako primární cíl byly ponechány letiště a centra leteckého průzkumu. Jelikož si posádky bombardérů stěžovali na malou stíhací obranu, bylo rozhodnuto, že na příště budou létat stíhačky těsně u bombardérů.

18. srpen se stal definitivní tečkou za nasazením Ju 87. Od 13. do 18. srpna jich bylo ztraceno více než 40! A 18. srpna dokonce 18 v jediný den. Velení Luftwaffe muselo být již jasné, že i se sebelepší stíhací ochranou jsou tyto letadla v létě roku 1940 již anachronismem.

Mladí velitelé mají na stíhací piloty velmi pozitivní účinek neboť v dalších dnech klesají průměrné denní ztráty na 21 strojů. Zejména klesají počty odepsaných bombardérů a Bf 110. Někteří historikové považují 18. srpen za konec jedné fáze, která začala 8. srpna a následující fáze trvá až do 6. září.

V noci z 24. na 25. dopadají bomby na Londýn. Všeobecně se má za to, že tento útok nebyl zamýšlen záměrně, ale že vlivem špatného počasí posádka zabloudila. Winston Churchill ihned požaduje odplatu, která následuje v noci z 25. na 26. 80 strojů vzlétá k náletu na Berlín. Cíl najde 29 z nich. V dalších 10 nocích následují další čtyři nálety. I když škody v Berlíně jsou zanedbatelné je Hitler vztekem bez sebe. Jak je možné že RAF, která je podle Göringa již na kolenou, může bombardovat hlavní město Třetí říše. Hitler požaduje odplatu nejvyššího rázu. Londýn má být zničen soustředěnými bombardovacími útoky. 1. září se koná další schůzka velení Luftwaffe, je vybráno 30 továren zaměřených na leteckou výrobu nebo na výrobu s ní spojenou, které mají být v příštích dnech zničeny. Avšak výsledek schůzky je anulován Hitlerovým příkazem o zničení Londýna. 3. září se v Haagu setkal Kesselring a Sperrle. Je dohodnuto že napříště bude Londýn bombardován ve dne i v noci. Morálka britského lidu musí být zlomena.

Tento přechod z ofenzívy taktické na strategickou je osudovou chybou Němců v Bitvě o Británii. Luftwaffe to sice nemohla tušit, ale její útoky začínaly nést své ovoce. Spousta letišť Stíhacího velitelství byla zničena, piloti vyčerpáni. Je pravda, že se mohl sestřelený pilot vrátit ke své jednotce, ale RAF ztratila mnoho zkušených letců, kteří zahynuli a nahrazování novačky bylo nedostačující. Dnešní britská histografie nepřipouští fakt, že v této chvíli se RAF nacházela blízko porážce. Přenesením útoků na Londýn mělo RAF dostatek času k napravení škod spáchaných Luftwaffe.

Od 13. do 31. srpna ztratilo RAF 359 letadel, zatímco Němci 252 stíhaček a 215 bombardérů. V noci z 5. na 6. září formace bombardérů z KG 2, 3, 26 a 53 provedli první noční nálet na Londýn. Je shozeno 60 tun bomb a právě tyto bomby předznamenávají novou fází Bitvy o Británii. Více než faktický účinek má nálet za úkol zastrašit obyvatele Londýna a má naznačit, co bude následovat v dalších dnech. Toto německé jednání v zájmu vlastní nadřazenosti je bude stát vítězství.

Autor : Duan Barry 🕔20.01.2001 📕11.695

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře