Válka v Koreji 1950-1953

Autor : Evžen Petřík / Oněgin 🕔15.02.2003 📕13.135

VIII. Jednání o míru

Celý svět doufal, že válka v Koreji skončí. Američané i Korejci pro to učinili dobré podmínky, nicméně Čína tyto plány hatila svým odmítavým postojem.

První jednání o příměří se konalo 10. července ve městě Kesong, které se v tu dobu nacházelo na území okupovaném Severokorejci. Číňané dávali najevo svou moc – do tábora měli přístup jen komunističtí novináři a zatímco Číňané seděli ve vysokých čalouněných křeslech, vyjednavači za OSN dostali malé dřevěné židle. O naprosté nedůvěře mezi oběma stranami svědčí i to, že byla vytvořena speciální americká jednotka, která měla za úkol osvobodit vyjednavače OSN, pokud by je komunisté zajali.

Zatímco spojenci trvali na stávající linii, Číňané chtěli jako hranici 38. rovnoběžku. Spojenci měli po své tvrzení důvod, neboť se oprávněně obávali nového čínského útoku, pokud ustoupí. Nikdo nečekal rychlé rozhodnutí, ale nikdo by v té době také nevěřil, že jednání potrvají dalších 24 dlouhých měsíců.

Na frontě se mezitím situace stabilizovala a vojáci již nebojovali o rozsáhlá území, ale o strategické kóty na hřebenech táhnoucích se podél celé linie. Ta začínala na západním pobřeží asi 30 kilometrů severně od Inčchonu a končila na východním pobřeží přibližně na úrovni města Pjongang, přičemž města Čhorwon a Kumhwa byly již za touto linií na jihokorejské straně. Na hřebenech byly vrcholy, kterým Američané dali svá jména, např. Nevada Cities, The Hook, Big Little Horn, Triangle Hill, Porkchop Hill, atd. A právě o tyto hory sváděli tuhé boje s Číňany po dobu dvou let.

Na začátku prosince 1951 začala jednání o válečných zajatcích. zatímco spojenci dali zajatým komunistům možnost výběru, zda chtějí zůstat na jihokorejském území či se chtějí vrátit na sever, Číňané trvali na tom, že všichni zajatci musí být vráceni, zda chtějí či ne. Američané pak byli zaraženi tvrzením, že komunisté mají 11 500 válečných zajatců, z nichž 3 198 bylo Američanů. Samotní Američané totiž postrádali přes 11 000 mužů a navíc 88 000 Jihokorejců. Naproti tomu jednotky OSN uvedly, že mají 132 474 válečných zajatců, z toho 95 531 Severokorejců, 20 700 Číňanů a 16 243 bývalých vojáků jihokorejské armády, kteří byli násilím včleněni do Kim Ir Senovy armády.

Mezitím byl zaveden bodovací systém, podle kterého se američtí vojáci vraceli domů. Aby se voják vrátil do Států, potřeboval 36 bodů. Za každý měsíc strávený na frontě dostal 4 body a za měsíc mimo frontu 2 body. Takové bodování ovšem nebylo mnoho platné těm, kteří v Koreji zahynuli nebo zde byli v zajetí, které mnohdy bylo mnohem horší než rychlá smrt. Vězni byli mučeni a nuceni se přiznat k věcem, které neudělali. Pokud se pod nátlakem a použití brutálního násilí k něčemu takovému přiznali, bylo to nahráno a vysíláno v rozhlase jako svědectví o amerických hrůzách, kterých se dopouštějí na bezbranném obyvatelstvu.

Na druhé straně se měli komunističtí zajatci nesrovnatelně mnohem lépe a v táboře Kodžedo dokonce vypukla vzpoura, při které byl zajat gen. Dodd. Zajatci si stěžovali na údajně špatné podmínky, což se stalo dobrým soustem pro komunistickou propagandu, která tvrdila, že Američané jsou horší než nacisti. Když pak byli zajatci přemístěni do menších táborů, byly v Kodžedu nalezeny tisíce podomácku vyrobených zbraní.

Ve Spojených státech bylo těsně před volbami a bylo jasné, že Truman se kvůli Koreji na svém postu neudrží. Jeho nástupcem se stal republikánský generál Dwight D. Eisenhower, na jehož místo velitele vojsk NATO nastoupil generál Ridgway. Vrchním velitelem vojsk OSN se stal Mrk W. Clark.

Ike“ slíbil, že válku v Koreji co nejdříve ukončí a svůj slib také splnil. Dokument, který přinesl mír, byl podepsán americkým generálem Williamem K. Harrisonem a severokorejským generálem Nam Ilem v pondělí 27. července 1953 a vstoupil v platnost o dvanáct hodin později. Skončila tak válka, jejímž výsledkem byly jen desetitisíce mrtvých a zraněných.

Zatímco Severní Korea válku fakticky prohrála, byl Kim Ir Sen doma oslavován jako vítěz. Jeho země, lid, ekonomika, průmysl a celé hospodářství byly totálně zdecimovány a ještě nyní doplácejí na válku, kterou začala jejich komunistická vláda, která je stále u moci.

Autor : Evžen Petřík / Oněgin 🕔15.02.2003 📕13.135

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře