Válka v Koreji 1950-1953

Autor : Evžen Petřík / Oněgin 🕔15.02.2003 📕13.163

VI. Vstup Číny do války

Američané, a zvláště pak MacArthur, udělali velkou chybu v tom, že se svými vojsky dostali příliš blízko k čínské hranici a nedbali tak jejího varování. Čínskou zlobu však jako první okusila jihokorejská 1. pěší divize, která byla 25. října nedaleko Unsanu napadena neznámými silami. Přestože první čínský zajatec řekl vše, co věděl, nikdo jeho příběhu o 10 000 čínských „dobrovolnících“ nevěřil. Američané se totiž domnívali, že se jedná o poslední zoufalý severokorejský odpor. Zajatý Číňan podle nich měl být pouze Číňanem žijícím na korejském území. Brzy však poznali, jak krutý byl jejich omyl. Všichni si totiž mysleli, že konec války je jíž na dosah. Totéž si mysleli i vojáci amerického 1. praporu 8. jezdeckého pluku, kteří se večer 1. listopadu ukládali ke spánku. Tou dobou byl jejich osud zpečetěn a mnohý z nich se již ani neprobudil, neboť byl probodnut čínským bajonetem. Podobně se vedlo i jiným jednotkám, které byly nuceny dát se na bezhlavý útěk po té, co byly obklíčeny ze všech stran.

MacArthur, který neustále tvrdil, že Číňané nezaútočí, byl zcela vyveden z míry. Nařídil bombardování mostů na řece Ja-lu, ale po měsíci neúspěšných pokusů o jejich zničení bylo bombardování zakázáno. MacArthur za této situace uvažoval o své rezignaci, neboť washingtonské velení požadovalo taktický ústup, zatímco on chtěl osvobození Koreje dokončit co nejdříve.

Ovšem mezitím se nepřítel po deseti dnech stáhnul stejně rychle, jako zaútočil. MacArthur se tak domníval, že Číňané ustupují a rozhodl se zaútočit. Když 25. listopadu útok začal, stálo proti 118 000 mužů 8. armády asi 180 000 Číňanů, dalších 120 000 se nacházelo v centrální vrchovině. 100 000 vojáků mohli nasadit samotní Severokorejci.

Spojenecké síly byly rozděleny do tří sborů, které tvořily americký 1. sbor, americký IX. sbor (ve kterých byly začleněny jednotky Commonwealthu, Turků i Korejců) a jihokorejský II. sbor. V záloze se nacházela zdecimovaná 1. jezdecká divize. Celková síla vojsk OSN činila 270 000 mužů. Jak je z čísel patrné, byla převaha v počtu mužů asi 1,5 : 1 ve prospěch komunistů, zatímco spojenci měli velkou převahu v počtu tanků, děl, letadel a lodí.

První den ofenzívy proběhl celkem v klidu bez většího odporu nepřítele. Ale již druhého dne zatroubili k útoku Číňané. Jedna lidská vlna za druhou se valily proti spojeneckým liniím. Gen. MacArtgur konečně souhlasil s přechodem od ofenzívy k obraně. Na den 29. listopadu tak gen. Walker nařídil všeobecný ústup 8. armády, který se rychle změnil v neorganizovaný útěk. Katastrofě zabránilo pouze to, že Američané měli dostatek dopravních prostředků, zatímco Číňané museli „po svých“.

Za týden tvrdých bojů 8. armáda ustoupila o 80 kilometrů od řeky Čhongčchonu na jih a posléze byl bez boje vyklizen i Pchjonjang, Američany familiérně nazývaný „Ping-pong“. Ve městě byly zničeny hory válečného materiálu, který nesměl padnout do rukou nepřítele.

Vojáci 8. armády, kteří od počátku neúspěšného útoku byli nuceni ustoupit o 450 kilometrů, zaujali obranné pozice podél zamrzlé řeky Imdžin, jižně od 38. rovnoběžky. Předtím však během postupu na sever zažili skutečné peklo u zamrzlého jezera Čangdžin. Nejenže museli bojovat s nepřítelem, ale také s mrazem dosahující teploty (nebo spíše „mrazoty“) až – 25° C. Nebyli na něj připraveni, stejně jako na nepřátelský útok.

Číňané většinou nebrali zajatce, a tak nepřátelské vojáky jednouše postříleli, spolu s raněnými je naložili na nákladní automobily a zapálili je. Podobně pak zacházeli s vlastními zraněnými. Velkou radost jim působily krutosti, kterých se dopouštěli, jako např. mlácení pažbami pušek do obličejů zraněných nepřátel. Poté, co je ubili, jim vyzuli boty a obrali je o všechny cennosti.

Američané byli nuceni neustále ustupovat, a kromě Číňanů a mrazu jim cestu znepříjemňovaly i nepříznivé geografické podmínky. Například na posledním úseku ústupu se naházela rokle o šířce půl kilometru. Přes rokli vedl most, ale Číňané v něm udělali 5 metrů širokou trhlinu a doufali, že zde Američané budou muset zanechat svou bojovou techniku. Ale ženisté přišli na neobyčejný nápad – obklíčeným jednotkám bylo z letadla na padácích shozeno několik dílů smontovatelného mostu a díky této pomoci se Američané dostali na druhou stranu. Po té, co rokli překročili, vyhodili provizorní mostovku do vzduchu.

Z 25 000 vojáků nasazených během akce u Čangdžinu bylo 6 000 zabito, zraněno nebo zajato. Nejméně 6 000 dalších trpělo omrzlinami. Čínské ztráty však byly daleko větší. Zabito bylo 25 000 a zraněno 12 500 mužů. Dalších 30 000 utrpělo omrzliny, takže čínské ztráty dosáhly 60 % z celkového počtu 120 000 nasazených u přehrady. Řada z nich umrzla a jejich postavy pokryté ledem a sněhem pak lemovaly cesty jako v hrůzném panoptiku.

Autor : Evžen Petřík / Oněgin 🕔15.02.2003 📕13.163

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře