Sestřelení U-2

Autor : Tomáš Hasoň / cyki 🕔15.02.2003 📕18.892

V letech 1958 a 1959 se průzkumné lety nad Sovětským svazem konaly jen sporadicky. Eisenhower se neustále obával, že přelety by mohly Sověty vyprovokovat k reakci, a možná i k zahájení třetí světové války. Počínaje rokem 1959  Sověti po U-2 pálili svými střelami země-vzduch SA-2 a některé se dostaly nebezpečně blízko. Otázka velikosti sovětského arzenálu mezikontinentálních balistických raket přitom stále zůstávala nezodpovězena.

Počátkem roku 1960 Američané získali informace, že v Plesecku na severozápadě SSSR probíhá výstavba odpalovací základny mezikontinentálních balistických raket. Z této oblasti by SS-6 mohly ohrozit severovýchod USA včetně New Yorku, Bostonu a Washingtonu. Asi po čtyřměsíční pauze Eisenhower schválil dva přelety v termínu duben 1960. Problémem však byla nadcházející pařížská konference na nejvyšší úrovni svolaná na 16. květen 1960, po níž měla v červnu následovat Eisenhowerova návštěva SSSR. Eisenhower věděl, že jediné aktivum, z něhož může na vrcholné schůzce těžit, je jeho pověst čestného muže. Pokud by Amerika během konference ztratila letadlo U-2, mohlo by být dokonce vystavováno v Moskvě. A takové odhalení by Eisenhowerovu pozici zcela podlomilo.

Když tedy prezident oba lety schválil, stanovil datum jejich ukončení na 25. duben. Velitel William Shelton vybral piloty Boba Ericsona a Francise Powerse. Ericson původně působil v Japonsku, ale později byl přeložen do Turecka. Powers byl původním členem Oddílu B a setrvával u své skupiny. Pouze on a ještě jeden pilot měli za sebou minimálně tři přelety. Oba průzkumné lety startovaly z pákistánského Péšávaru. Dne 9. dubna vzlétl Ericsson. Přeletěl hřebeny Hindúkuše a vstoupil do sovětského vzdušného prostoru. Jeho hlavním cílem byl Saryšagan, sovětské zkušební středisko střel země-vzduch, protibalistických střel, ale i radarů s dalekým dosahem. Nešlo o první návštěvu této lokality, ale předchozí fotografie se nevydařily. Tentokrát byly výsledky dobré. Ericsson pak zamířil k jaderné zkušební zóně v Semipalatinsku. Tou dobou USA i SSSR dodržovaly moratorium na jaderné pokusy. U-2 se poté stočil na západ, vyfotografoval Tjuratam a přistál na letišti Záhedán v Iránu.

Druhý dubnový průzkumný let měl mít odlišný průběh. Jeho trasa měla vést napříč celým SSSR. Po startu z Péšávaru měl U-2 letět nad Stalinabadem, Čeljabinskem, největším sovětským zařízením na výrobu jaderných zbraní ve Sverdlovsku, nad předpokládanými základnami balistických raket v Jurji a Plesecku, poté nad ponorkovou loděnicí v Severodvinsku a námořní základnou v Murmansku. Přistát měl v norském Bodo. Let vyžadoval nejlepší letadlo i nejlepšího pilota.

Powers byl připraven ke splnění úkolu, ale počasí mu nepřálo. Pro zdar druhého průzkumného letu bylo nutné, aby nad celým SSSR panovala jasná viditelnost. Když termín 25. dubna uplynul, Bissell zažádal o prodloužení lhůty. Vzhledem ke světelným podmínkám nad severně ležícím Pleseckem mohla být tato lokalita fotografována pouze mezi dubnem a počátkem září, přičemž v tomto období bývalo jen několik jasných dní v měsíci. Pokud by Pleseck nevyfotografovali nyní, mohla by pařížská konference a Eisenhowerova návštěva v Moskvě zpozdit let natolik, že by už meteorologicko-světelné podmínky nevyhovovaly. Eisenhower nakonec souhlasil s l. květnem 1960 jako s posledním přípustným datem.

Dne 27. dubna se počasí konečně zdálo být příznivé a Powers s pomocným personálem vyrazili do Péšávaru. Průzkumný let měl odstartovat v 6:00 následujícího dne zrána. Powerse a náhradního pilota probudili již ve 2:00, ale téměř vzápětí se počasí zhoršilo. Totéž Powers podstoupil následujícího jitra, ale počasí se  opět zhoršilo, tentokrát na celých 48 hodin. Teprve v neděli 1. května, v poslední možný den, se obloha vyjasnila natolik, že let mohl být proveden. Problémy s komunikací oddálily start na 6:26. Předem vypočtené navigační údaje tak pozbyly platnost.

Když Powers překročil sovětskou hranici, zjistil, že počasí je horší, než očekával. Před ním se rozprostíral celistvý příkrov oblačnosti. Asi po hodině a půl letu zahlédl první trhliny v mracích. Letoun se mírně odchýlil od kursu a Powers učinil opravu. V hloubce pod sebou spatřil stopu patřící sovětské stíhačce. Nyní věděl, že Sověti jeho U-2 sledují.

Jakmile U-2  dosáhl Tjuratamu, mraky se opět rozplynuly. Oblast s odpalovacími rampami zakrývalo několik velkých cárů bouřkových mračen, ale okolní území bylo vidět jasně. Pak se opět zatáhlo. Když se po třech hodinách letu oblaka začala rozestupovat, Powers pod sebou uviděl město. Za použití palubního radiokompasu zaměřil nejbližší sovětskou radiostanici a opět opravil svůj kurs. Asi 80 km jižně od Čeljabinsku se mraky konečně protrhaly a Powers spatřil zasněžené vrcholky Uralu.

V tom okamžiku Powersovi vypověděl autopilot. Příď se vyhoupla vzhůru. Powers autopilota odpojil, vyrovnal letadlo a několik minut řídil sám. Poté automatické řízení znovu zapojil. Letadlo nějaký čas letělo normálně. Po deseti či patnácti minutách však kontrola úhlu náběhu opět selhala. Powers tedy musel autopilota definitivně odpojit.

Nyní ho čekal obávaný úkol řídit ručně. Viditelnost už však byla dobrá a letoun se blížil k polovině trasy. Powers se proto rozhodl, že se nevrátí, ale že poletí dál.

U-2 se blížilo ke Sverdlovsku ve výšce 21 600 m, když ho zachytil sovětský radar. Za U-2 vystartoval prototyp stíhačky Su-9, která se nacházela teprve ve fázi testů a nebyla ani vyzbrojena. Pilot Su-9 však Američana nedokázal objevit a minul ho.  Odstartovaly i dva MiGy 19, ale se svým maximálním dostupem 19 800 m na U-2 neměly.

Powers o sovětských aktivitách až dosud nevěděl. Právě dokončil zatáčku o 90 stupňů a nalétával nad svůj další cíl. Do palubního deníku zapsal, že po něm zahájila palbu baterie SA-2. Jedna střela explodovala nízko za letadlem. Powers zahlédl oranžový záblesk. Tlaková vlna otřásla pravým stabilizátorem. U-2 se ještě chvíli držel v rovnováze, ale poté se stabilizátor odlomil, letoun se převrátil na záda a ulomila se mu křídla. Powers se snažil vysoukat z rotujícího trupu. Nemohl spustit destrukční systém letadla. Ve výšce 4500 m se mu podařilo vyprostit se a seskočit padákem. Na zemi byl téměř ihned zatčen.

Sověti netušili, že se jim U-2 podařilo sestřelit. Piloti MiGů 19 sice viděli explozi, ale mysleli si, že střela minula cíl a poté se automaticky zničila. Padající trosky U-2 naplnily obrazovky radiolokátorů signály, ale Sověti se domnívali, že se jedná o staniolové pásky vypuštěné z U-2 k rušení radarů. Nejméně tři rampy SA-2 pokračovaly v palbě - údajně bylo vypáleno celkem čtrnáct SA-2. Jedna střela zasáhla MiG a zabila pilota Sergeje Safronova. Až krátce po zasažení MiGu bylo potvrzeno sestřelení U-2.

Po zmatku v sovětské protivzdušné obraně následoval zmatek v americkém zpravodajství. Z odposlechu sovětských rádiových přenosů Američané odvodili, že U-2 asi půl hodiny zvolna sestupoval, načež byl sestřelen. Na základě těchto dohadů zpravodajci usoudili, že letadlu zhasl motor. Byla vydána krycí verze události, podle níž jedno neozbrojené civilní meteorologické letadlo překročilo sovětskou hranici poté, co pilot ohlásil problémy s kyslíkovým systémem.

Za několik dní Chruščov oznámil, že Powers byl zajat a usvědčen ze špionáže. Jak se Eisenhower obával, vrak U-2 byl vystaven v Moskvě. Eisenhower tedy učinil bezprecedentní prohlášení, že průzkumné přelety osobně schválil. Do té doby žádná hlava státu nikdy nepřiznala, že by její země v době míru prováděla špionáž. Na závěr pařížské konference Chruščov vyzval Eisenhowera, aby se za špionážní lety omluvil. Eisenhower byl pouze ochoten slíbit, že k žádným dalším zpravodajským přeletům nedojde. Powerse čekal krátký soud, který vynesl rozsudek deseti let vězení. V únoru 1962 byl Powers vyměněn za sovětského špiona. Později pracoval pro Lockheed jako zkušební pilot. Po ztrátě Powersova letadla byly oddíly pilotů U-2 staženy domů.

Odkazy:

Vzdušný konflikt nad Uralem

Autor : Tomáš Hasoň / cyki 🕔15.02.2003 📕18.892

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře