Historie arabsko-izraelského konfliktu

Autor: Petr Karas / Petr Karas1 🕔︎︎ 👁︎ 22.193

Mírové rozhovory a situace dnes


Válka v Zálivu (jak zní oficiální název bojů o Kuvajt v letech 1990-1991) výrazně změnila situaci na Středním východě a přispěla i k "rozběhnutí" mírového procesu. USA si totiž značně posílily svou pozici v oblasti a tím získaly potřebné "páky" pro řešení problému. Také na straně Izraele a arabských států (včetně OOP)(33) došlo k posunu.


Reklama

Již v říjnu 1991 se u jednacího stolu v Madridu scházejí delegace Izraele a arabských států, jednání nejsou příliš úspěšná, přesto jde o historický průlom. Do skutečného pohybu se proces dostává po izraelských volbách v červenci 1992, kdy nový premiér J. Rabin (Strana práce) vyzývá Palestince i ostatní sousedy k jednání a je zastavena židovská výstavba na okupovaných územích. Přes průtahy a pokračující potyčky je roku 1993 legalizována OOP a po tajných jednáních (pod patronací USA a za přispění norského ministra zahraničí J. Holsta) je 13.9. 1993 podepsána ve Washingtonu "Deklarace o zásadách palestinské autonomie"(34), ve které se Izrael zaručil stáhnout vojska z okupovaných území a předat v Gaze a ve městě Jerichu (+ okolí) samosprávu zvoleným palestinským orgánům. Ani tím se slibný proces na Blízkém východě nezastavil a v říjnu 1994 byla v Ejlatu u Rudého moře uzavřena mírová dohoda mezi Izraelem a Jordánskem, čímž byl stav de facto potvrzen de iure.


Avšak nic nejde lehce. Vzájemné rozhovory byly poznamenány přetrvávající nedůvěřivostí, odporem podstatné části veřejnosti na obou stranách a teroristické akce neustávaly(35). Kromě toho na sporu o Golanské výšiny ztroskotávaly všechny snahy o urovnání izraelsko-syrských vztahů. V roce 1995 byl ještě podepsán dokument o rozšíření palestinské autonomie a v lednu 1996 se konaly volby do Palestinské rady, ale právě rok 1996 možná přinese výrazné zbrzdění celého procesu, nedojde-li k jeho úplnému zastavení. Jeden ze strůjců mírového urovnání, J. Rabin, byl zavražděn židovským fanatikem (listopad 1995), série sebevražedných útoků hnutí Hamas proti izraelským civilistům položily před Izraelce otázku, zda je nastoupená cesta správná a výsledkem bylo vítězství pravice (Likudu) v květnových volbách. Předák Likudu a premiér B. Netanjahu vážně hovoří o pokračování výstavby židovských osad na Západním břehu Jordánu a odmítá (a znovu přijímá) zásadu "mír za území". Nejistota ohledně dalšího vývoje trvá.


Ať už se díváme na problém izraelsko-arabských vztahů z jakéhokoliv hlediska, jedno je zřejmé, je třeba pokračovat v započatém díle. Otázkou zůstává, zda je problém řešitelný. Na urovnání mají zájem USA, část politických špiček zúčastněných států, na případné ekonomické kooperaci někteří podnikatelé , reálně uvažující obyvatelé. Proti nim však stojí silná opozice, která si nepřeje mír, zaujímá ostře konfrontační postoje a ohrožuje veškerý pokrok. Právě na tom, zda se podaří překonat odpor této části obyvatelstva, závisí osud mírového procesu na Středním východě. Kromě politických a ekonomických rozhodnutí to znamená budování vzájemného porozumění a důvěry mezi oběma národy a to je dlouhodobá záležitost(36).

Předchozí stránka          Následující stránka

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více