Churchillovy "nádrže"

Autor : František Novotný 🕔20.01.2003 📕19.850

Současná válka smetla všechny dosavadní vojenské teorie. Kulometná palba je tak silná, že stačí sto metrů, aby zastavila jakýkoli útok protivníka, který, aby unikl palbě dělostřelecké, si kope zákopy v týlu... Válka, místo aby se vedla na dlouhé vzdálenosti, jak se předpokládalo, se odehrává na malých vzdálenostech... Proto není nejdůležitější nápor na velkou vzdálenost, ale překonání sta nebo dvou set metrů otevřeného terénu nebo sítí z drátěných překážek. Bylo by tedy výhodné co nejrychleji vyzbrojit určitý počet pásových traktorů, zajistit je proti kulometné palbě a upravit, aby se do nich vešli lidi a kulomety.

Toto napsal Winston Churchill v lednu 1915, když zastával funkci prvního lorda britské admirality. Jeho názor souzněl s přesvědčením kapitána Královského námořního letectva (RNAS) Maurraye Suetera o potřebě obrněných pásových vozidel, přičemž Sueter měl svoje přesvědčení podloženo praxí - vrátil se z fronty s čerstvými zkušenostmi s nasazením obrněných automobilů Rolls Royce. Churchill jednal rychle, 20. února 1915 byla ustavena Komise pro záležitosti pozemních obrněnců (Landships Commitee), v jejímž čele stanul ředitel námořní konstrukční kanceláře Tennyson d´Eyncourt. Dalším důležitým mužem v komisi byl technický ředitel továrny Foster William Tritton. Úkolem komise bylo vypracovat projekt obrněného stroje na pásech.

Malý Vilík a Matka

V září 1915 inženýr Tritton se spolupracovníkem Wilsonem představil projekt prvního tanku na světě. Dostal jméno „Little Willie“ na počest svého duchovního otce. K prvním zkouškám nevídaného stroje došlo 19. září 1915 na cvičném polygonu v blízkosti Lincolnu, kde továrna Foster sídlila. Zkoušky dopadly natolik nadějně, že „Landships Commitee“ doporučila vývoj dalšího typu. Nová konstrukce dostala jméno „Big Willie“, ale častěji se užívalo označeni „Mark I“ nebo „Mother“, neboť konstruktéři byli přesvědčeni, že „Mark I“ (typ č. 1) se stane matkou dalších tankových pokolení.

Flers-Courcellette 1916 - Tanky C roty byly před prvním nasazením dodatečně vybaveny ještě dřevěným rámem s pletivam, zabraňujícím dopadu ručních granátů na strop vozidla 

Mark I měl skříňový pancéřový trup s mohutnými bočnicemi romboidního tvaru, po jejichž obvodu běžely pásy. Námořní „původ“ stroje stvrzovaly boční sponsony s výzbrojí, buď s dělem nebo s kulometem, které byly zavěšeny na každém boku a kopírovaly vlastně kasematu na válečné lodi. Mark I za sebou vlekl jednoosý přívěs, jenž se dal natáčet a současně byl silnými pružinami přitlačován k zemi. Jeho funkce byla dvojí - jednak se jeho natáčením pomocí řetězů zmenšoval rádius otáčení celého tanku, jednak umožňoval vozidlu překonávat zákopy až do šíře 4,5 m, když v kritickém okamžiku, kdy se tank sápal na protilehlý bok zákopu, zabránil, aby jeho zadek do zákopu zapadl. K řízení ale bylo zapotřebí čtyř mužů, tank neměl ventilaci (zplodiny výstřelů zůstávaly uvnitř) a jeho pancéřování dosahovalo síly pouhých 5 až 10 mm. Také pohon byl velmi komplikovaný, z motoru o výkonu 105 HP se přenášel na pásy pomocí tří převodovek.

Jelikož s novým bojovým prostředkem nebyly ani taktické zkušenosti, padlo rozhodnutí o dvou výzbrojních variantách. Tzv. „mužský“ tank Mark I nesl 2 dlouhohlavňová děla 57 mm a 3 kulomety, tzv. „ženský“ tank pak byl vyzbrojen pouze kulomety v počtu 5 kusů.

První tanková jednotka

I přes všechny nedostatky si „Mother“ dobře poradila s překážkami v terénu, v únoru 1916 byla představena i králi Jiřímu V., takže padlo rozhodnutí o sériové výrobě teď už typu Mark I. Aby německá zpravodajská služba předčasně neodhalila tajemství nové zbraně, byl zaveden krycí název „tank“, jehož autorem byl plukovník Dolly Jones z „Landships Commitee“. První objednávka zněla na 150 strojů a po dodání stovky začalo školení osádek pod velením plukovníka Swintona, jenž od března 1916 stál v čele Tankového odřadu (Tank Detachment). Swinton se také stal autorem první příručky pro tankisty a měl velice vyspělé názory na nasazení nového bojového prostředku. Byl přesvědčen, že tanky musejí být při nasazení kryty pěchotou a postupovat při součinnosti s dělostřelectvem, které musí umlčet palebná ohniska nepřítele. Ke škodě Dohody a samotných Britů se na jeho názory nedbalo.

V květnu 1916 čítala první tanková jednotka na světě 184 důstojníků a 1610 poddůstojníků a příslušníků mužstva. Měla šest rot - A až F a nesla poněkud zavádějící název „Těžká sekce kulometného sboru“ (Heavy Section Machine-gun Corps) a po inspekci generálem Haigem padlo rozhodnutí nasadit roty A,B,C a D do plánované ofenzivy na Sommě.

Bojová premiéra

Podle původního plánu měli Francouzi za letní ofenzivy na Sommě zaútočit silami 42 divizí na frontě široké 45 km. Nakonec ale z toho ale zbylo 22 divizí, které měly útočit v pruhu jenom 12 km širokém, a hlavní útočnou silou se měl stát Britský expediční sbor.

24. června 1916 zahájila Dohoda dělostřeleckou přípravu z 1348 hlavní, která trvala 7 dní. Přesto ofenziva znamenala fiasko - první den spojenci postoupili toliko o 6 km za cenu 60 tisíc ztrát. To zesílilo zoufalé volání Haigova štábu po tancích jako po zbrani, která přinese východisko. Swinton, jenž dorazil do Francie v předstihu, ale zaznamenal jiné reakce - většina starších důstojníků posuzovala tanky jako novou hračku, která nemůže nic změnit.

První skupina tanků Mark I byla odeslána do Francie 13. srpna 1916. Do zápolí ve vesničce Yvrench u Abbeville se jako první dostala rota C - s demontovanými vozidly. Sponsony Mark I totiž přesahovaly železniční profil a musely se pro přepravu demontovat. Každý vážil 1,5 t a musel být na místě bez pomoci jeřábu nadzdvižen a současně nasunut na 16 šroubů.

Jako druhá dorazila koncem srpna do Yvrench rota D a byla přemístěna do Bray-sur-Somme těsně za frontu. Formování tanků za britskými zákopy započalo 7. září 1916, avšak nebylo skončeno ani 13. září, dva dny před plánovaným útokem. Roty A a B chyběly úplně (dorazily po 14. září), přesto nebyl útok odložen.

Ze 49 nasazených vozidel dosáhlo výchozích pozic a 15. září mělo zaútočit pouze 32 tanků. Ve skutečnosti vyjelo proti německým pozicím jenom 18 strojů, když 5 uvázlo v bahně a 9 mělo havárie pohonu (osud zbývajícího stroje není uveden). Kvůli specificky britské odrůdě obecné vojenské tuposti tak do německých postavení vtrhlo jenom 18 místo 100 tanků, které by byly k dispozici, kdyby se pár dní počkalo, až dorazí roty A a B a dal se osádkám čas na důkladnější přípravu.

Navíc tanky útočily rozptýleně rozděleny do skupinek po dvou po třech po celém úseku fronty. Jejich úkolem bylo ničit německá kulometná hnízda a opevnění a razit cestu pěchotě přes drátěné zátarasy. Stroje roty D vyrazily na zteč v 5:15, kryté ranní mlhou, a prvním tankem, který dosáhl německých zákopů, byl stroj s taktickým označením D1, jemuž velel kapitán Mortimer.

Na zděšené Němce se z mlhy vyvalila řinčící nestvůra pálící ze všech hlavní, naprosto netečná k jejich odvetné palbě z karabin. Tank rozrazil drátěné překážky, jako by to byla pavučina a otočil se nad zákopem. Zpoza jeho ohromného trupu vyběhla nedotčená britská pěchota a v útoku na bodák v podstatě vyhladila zpanikařené Němce.

Všude, kde zaútočily tanky, britská pěchota značně postoupila, ale malý počet tanků nedovolil, aby místní úspěchy byly plně využity. Nepočetná vozidla nemohla umlčet všechny kulomety, které přibily pěchotu na místo. Několik tanků se probilo do Fleurs, byla to ale vozidla bez pěchotní podpory. Po heroickém boji se musely osádky těchto tanků vzdát. Tak psal o první tankové akci v historii na místě přítomný německý korespondent.

Nové pokolení

Tvůrci „Matky“ měli pravdu. I omezený úspěch na Sommě ukázal nesmírný potenciál nové zbraně. Po Mark I následovaly typy Mark II, Mark III a Mark IV, z něhož byl vytvořen tankový sbor právě včas, aby zasáhl do bity u Cambrai, kde 20. 11. 1917 poprvé tanky operovaly hromadně na příhodném a tvrdém terénu. Celý sbor o třech brigádách (celkem 476 tanků), z nichž každá už měla radiostanici, zaútočil s překvapením bez dělostřelecké přípravy a dosáhl postupu do hloubi 6,6 km na 10km frontě s menšími ztrátami než 6000 můžu (600 tankistů).

Výročí bitvy u Cambrai je dodneška britskými tankisty, příslušníky Royal Tank Regiment, slaveno jako svátek.

Když se o 23 let později hnaly napříč Francií Guderianovy a Rommelovy tanky aby u Dunkerque přišpendlily Brity k moři, bylo by zajímavé vědět, jestli si tlustý muž s příslovečným doutníkem v ústech vzpomněl na svoje memorandum z ledna 1915, a když, tak s jakými pocity.

Autor : František Novotný 🕔20.01.2003 📕19.850

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře