Bitva o Británii

Autor : Duan Barry 🕔20.01.2001 📕10.612

Čtyři měsíce bojů

Jak již bylo napsáno výše bitva začala 10. července a skončila 31. října 1940, přičemž její vrchol nastal 15. září. V různých pramenech se můžeme setkat s datací bitvy většinou od července do října 1940, ale někdy také od srpna do října nebo prosince 1940. Na přesných datumech zde vůbec nezáleží. My se budeme zabývat dobou červenec až říjen 1940, neboť již na začátku července docházelo ke srážkám a po 31. říjnu bylo již více než jasné, že v roce 1940 nebudou Němci schopni zaútočit na Velkou Británii jinak než letecky. Podle určitých zlomových bodů a změnách strategie a taktiky je možno Bitvu o Británii rozdělit do čtyř fází, které budou popisovány každá zvlášť.

1. Fáze: 1. červenec až 9. srpen

U této úvodní fáze se historikové nejvíce přou, kdy vlastně začala. Já osobně si však myslím, že když popíšeme nějaký ten den bitvy navíc vůbec to neuškodí. Bitva o Británii v žádném případě nezačala naráz, ale postupně se stupňovala stejně tak, jako později intenzita útoků ustupovala. Ve stíhacím letectvu RAF panoval ještě na počátku července mírný zmatek, neboť při evakuaci expedičních sil od Dunquerke se mnohé perutě vyčerpaly, bylo potřeba nahradit ztracené stroje, opravit poškozené, piloti potřebovali odpočinek. Avšak ani Luftwaffe se nevrhala do bojů po hlavě. Někteří piloti měli ještě dovolenou a velitelství stále ještě čekalo, zda britská strana nepřijme jednání o příměří.

K prvnímu většímu střetnutí v této bitvě došlo 4. července. Skupina Ju 87 se vydala na útok proti lodním cílům a přístavu Portland v Dorsetu. Němcům se podařilo potopit jednu loď bez vlastních ztrát. V dalších několika na sobě nezávislých šarvátkách byl sestřelen jeden Hurricane a poškozeny čtyři Spitfiry. Údaje o ztrátách Němců se liší (od žádného až po dva sestřelené).

5. a 6. července došlo k několika zanedbatelným střetům. 7. července však zlepšující se počasí umožnilo více startů. Spitfiry z 54. perutě zaútočili na osamocený He 111, ale byly napadeni Bf 109 z JG 51, které je napadli z převýšení. Výsledkem souboje byly dva sestřelené Spitfiry. Taktiky převýšení používali němečtí piloti poměrně často. Neletěli proto v těsné formaci s bombardéry, ale mírně za nimi a ve vyšší letové hladině, to jim umožňovalo provést překvapivý a účinný útok. Téhož dne boje pokračovali ještě večer, kdy 45 Do 17 bombardovalo konvoj u Doveru. Spitfiry z 65. perutě přivolané na pomoc však přiletěli pozdě a střetli se pouze se stíhací eskortou Bf 109 opět z JG 51. Němci měli opět navrch a sestřelily 3 Spitfiry.

Co je pro první fázi bitvy typické je až skoro jednotný scénář bojů. Luftwaffe se soustředila na ničení konvojů a občasné bombardování cílů v jihovýchodní Anglii a ve Walesu. Při těchto střetnutích se britští letci museli soustředit na sestřelování bombardérů, které měli zajišťovat zejména Hurricany a o stíhací eskortu se měli postarat Spitfity, ale ne vždy tomu tak bylo. Ke ztrátám docházelo samozřejmě na obou stranách, i když ty německé byly mnohdy větší a umocněné ztrátou posádek, které pokud přežili padli do zajetí. Aby se výklad zbytečně neopakoval budeme se zabývat pouze střetnutími většího rozsahu.

10. července došlo k tak těžkým bojům, že je zejména britskou histografií považován za počátek Bitvy o Británii. Cílem velkého německého útoku byl (opět) konvoj. Bombardéry, převážně Do 17 z KG 2, měly silnou stíhací ochranu od Bf 109 z JG 51 a od Bf 110 od ZG 26. Naproti tomu vzlétly Spitfiry od 74. perutě a Hurricany od 56. a 111. perutě. Nad konvojem se pohybovalo více než 100 strojů. Němcům se podařilo potopit pouze jednu malou loď. Sami ztratili 3 Do 17. Zajímavější byl souboj stíhaček. Totiž pokud došlo k tomu, že podmínky pro boj byly vyrovnané a soupeři museli hodně manévrovat, docházelo většinou jen k malým ztrátám – 2 Bf 109, 1 Bf 110, 1 Spitfire a 1 Hurricane. Horší však byl pro Luftwaffe fakt, že v souboji Bf 110 a jednomístných stíhaček, vycházel německý letoun poměrně špatně.

Tomu čelili jejich piloti taktikou zvanou obranný kruh. Letěli za sebou v kruhu tak, že každý letoun byl zezadu chráněn příďovými zbraněmi za ním letícího kolegy. Kruh se jen velmi těžko napadal, sám mohl útočit a nebyl vázán na jedno místo. Změnou poloměru zatáčky se totiž dal libovolně měnit směr. Tato taktika byla účinná, ale Bf 110 se neměli bránit, ty měli útočit nebo bránit bombardéry. Navíc po rozpuštění kruhu a vydání se směrem k domovským letištím se stávaly snadnou kořistí.

V podobném duchu se nesli i další dny. Útoky na konvoje, nálety na pobřežní cíle, ale také volné stíhání se střídaly s krátkými dobami odpočinku, kdy špatné počasí nedovolovalo vzlety. Britové brzy pochopili, že nemá význam vzlétat ke všem těmto útokům a nechali proto Němce, aby si častými vzlety opotřebovali letadla sami. Na lodní cíle útočili i Ju 87, protože ve vzdušném prostoru bylo pro ně ještě bezpečno. Mimo to se Luftwaffe věnovala také kladení min.

16. července vydal Adolf Hitler směrnici č. 16, v níž dal najevo své rozhodnutí připravit vyloďovací akci proti Británii. To mělo za následek, že pár dní nato zachvátil Anglii strach z německých parašutistů a lidé začali odstraňovat názvy ulic, vesnic a železničních nádraží. Mimo to se všude tam, kde mohli přistát výsadky budovali mohutné zátarasy. Krátce předtím se již začala formovat Home Guard (Domobrana), která byla teď v pohotovosti.

Již 19. července mohli stíhací piloti Luftwaffe ukázat jak moc se poučili ze soubojů s Defianty nad Francií. 12 Defiantů 141. perutě bylo napadeno Bf 109 z JG 2. Jen jedna minuta stačila k sestřelení 4 Defiantů a úplnou zkázu odvrátili pouze Hurricany z 111. perutě, které poslaly k zemi jeden Bf 109. V tento den zaútočila formace Stuk na Dover. Díky skvělé stíhací obraně nebyla sestřelena ani jediná Stuka!! Luftawaffe ztratila pouze 5 letadel (z toho pouze 1 Bf 109) a obránci ostrovů celkem 11 stíhacích strojů.

24. a 25. boje znovu zesílily, velké formace bombardéru napadli bez větších úspěchů konvoje. Ve velkých soubojích stíhaček, při nichž předvedli piloti obou stran dobré letecké schopnosti došlo k vyrovnaným ztrátám stíhacích letounů. Útok z 24. vedl na německé straně osobně Adolf Galland. Další velké boje následovaly 28. a 29. 7. a na obou stranách se ukázaly letecké legendy. Po sestřelení se znovu vrátil Werner Mölders. V kokpitu jednoho ze Spitfirů seděl zase slavný Jihoafričan Adolph „Sailor“ Malan. Mölders se však příliš nevyznamenal, neboť jeho stroj byl těžce poškozen a on sám raněn do nohy, což ho znovu vyřadilo z bojové činnosti na několik týdnů. O intenzitě bojů svědčí i to, že 28. zavítalo nad Británii více než 100 německých letadel a RAF tomu čelila 758 bojovými vzlety.

2. srpna vydává Hitler směrnici č. 17. v níž dal Luftwaffe úkol rozdrtit RAF a připravit půdu pro vylodění, které mělo krycí název Seelöwe (Lvoun). Byl stanoven Adler Tag – den, kdy má dojít ke zničení RAF a ten byl stanoven na 10. srpna. Dále jednotlivé Luftflote dostali bojový příkaz pod krycím názvem Adlerangriff. Počátek srpna se vyznačoval špatným respektive „aprílovým“ počasím, které znemožnilo útočit ve větším rozsahu.

8. srpna brázdil vlny ústí Temže konvoj 29 lodí, ten se měl stát cílem dvou vln útoku stíhaček a Ju 87. Po lítých bojích zbyly z konvoje 4 lodě. Němci ztratili celkem 22 strojů (z toho 1 Bf 110 a 10 Bf 109) a RAF 17 stíhaček. Mohutné boje nasvědčovaly tomu, že Adler Tag se blíží.

První fáze přinesla hned několik ponaučení. Němci si začali být vědomi toho, že se Britové dokáží objevit tam, kde Luftwaffe nejvíce vadí, znali radarový systém, ale jak přesně na britské straně funguje to už nevěděli. Na obou stranách se ukázalo, že jsou stroje, které zaostávají pozadu (Bf 110, Ju 87 a Defianty) a v budoucnu budou nuceny k opatrnějšímu nasazování těchto letadel.

Autor : Duan Barry 🕔20.01.2001 📕10.612

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře