Bitva o Británii

Autor : Duan Barry 🕔20.01.2001 📕9.529

Stíhačky RAF

Kromě již výše zmíněných Supermarine Spitfire Mk I a Hawker Hurricane Mk I použilo stíhací velitelství RAF k obraně ostrovů také Boulton Paul Defiant Mk I a Bristol Blenheim MkI upravený jako těžký (převážně noční) stíhač. Stroje Spitfire a Hurricane tvoři drtivou většinu všech stíhacích letadel, přičemž i mezi nimi měly Hurricany nadpoloviční převahu. Oba typy byly u britských letců oprávněně velmi oblíbené. Německý komentář v podání Wernera Mölderse, který s oba typy zkoušel v Rechlinském zkušebním centru je až příliš nepříznivý, respektive lehkovážně pohrdající. Mölders jako hlavní nedostatek uvádí plovákový karburátor, který letounům neumožňoval plynulý přechod do střemhlavého letu aniž by vynechal motor. Dále uvádí k nedostatkům obou typů jen dvě polohy stavitelných vrtulí pro vzlet a let, což znamenalo v rychle se měnících bojových situacích buď přetěžování motoru nebo jeho nedostatečné využívání. Spitfire samozřejmě hodnotí jako lepší a o jeho výkonech hovoří jako o rovnocenných s Bf 109, vyjma obratnosti kde byl Spitfire lepší díky menšímu plošnému zatížení. O Hurricanu mluví ve srovnání s Bf 109 jako o horším opět kromě obratnosti.

Oba letouny zaujmou pozorovatele elegantními aerodynamickými tvary i když Spitfire působí (alespoň podle mého) mírně křehkým dojmem. Jejich dobré vlastnosti při pojíždění, vzletu a přistání hodnotí Mölders tak, že „vzlétnout a přistát by s nimi dokázalo i dítě.“ Kokpit poskytoval dobrý výhled a možnost odsunout kryt kabiny dozadu i během letu dávala pilotů dobrý výhled i ve složitých bojových situacích. Základní vlastností obou typů je skvělá obratnost, ve které měly před Messerschmittem opravdu hodně navrch. Pouze Hurrican měl nižší akceleraci do půlvýkrutu, kterého je zapotřebí, aby se letoun dostal do zatáčky, jenž mu dávalo možnost úniku před hůře manévrujícím Bf 109. Pilotáž u těchto strojů byla snadná a oba se vyznačovaly dobrými letovými vlastnostmi. Důležitým a již výše zmíněným rozdílem mezi britskými stíhačkami a Bf 109 je výzbroj, tvořená jak u Spitfire tak u Hurricanu 8 kulomety ráže 7,7. Tato výzbroj jim dávala větší možnost na zásah, ovšem jsou známy a doloženy případy, kdy se německý pilot vrátil na domovské letiště i s dvěma sty průstřely.

Boulton Paul Defiant Mk I. se v Bitvě o Británii dočkal podobného osudu jako Messerschmitt Bf 110. Ve třicátých letech vznikl požadavek na stíhací letoun s velkou přesně zaměřovanou palebnou silou. Tu obstarávala otočná střelecká věž typu Boulton Paul hydraulicky ovládaná se čtyřmi kulomety Browning ráže 7,7 mm se zásobou střeliva 4 x 600 nábojů. Letové výkony tohoto stroje byly uspokojivé, ale ve srovnání s Bf 109 britský stíhač značně zaostával. Určitých úspěchů dosáhl Defiant ve Francii a Dunquerkem. Ovšem je nutno konstatovat, že se jednalo pouze o úspěchy zdánlivé. Němečtí letci si Defiant pletly s Hurricanem (letadla jsou si opravdu v obrysech podobná) a zcela logicky na ně útočili ze zadu, což byla fatální chyba, která stála životy mnoho německých letců. Avšak nad Británii se již Němci nemýlili a útočili na Defiant ze předu, kde neměl žádnou obranu a nemohl se útoku nijak bránit. Proto se později tyto letadla přesunula k vykonávání nočního stíhání. Jedinou perutí, která s nimi létala pro plnění stíhacích úkolů za denního světla byla 264. peruť. (Smekám klobouk před těmito statečnými piloty).

Bristol Blenheim Mk I. byl v době, kdy vznikal velice nadějným strojem. Jeho rychlost totiž byla o 80 km/h vyšší než u Gloster Gladiator, který byl vybrán jako stíhací letoun pro RAF. To se odehrálo roku 1935. Na jaře 1940 sloužily Blenheimy jako těžké stíhací denní letouny, přičemž v průběhu Bitvy o Británii se úspěšně zhostil i role nočního stíhače. Kdybychom chtěli srovnávat Blenheim s některým z německých letadel, museli bychom si vybrat Ju 88, ovšem ten byl nad Británii nasazen výhradně v roli bombardéru a tudíž v této práci není srovnání těchto dvou typů na místě. Proto se budeme muset spokojit s konstatováním, že (a to zcela logicky) i přes své dobré (na svoji velikost opravdu dobré) výkony se nemohl srovnávat s jednomístnými stíhačkami.

Co se ovšem týče Defiantu a Blenheimu je třeba poznamenat, že množství kusů nasazených v Bitvě o Británii je proti množství Spitfirů a Hurricanů velmi malé téměř zanedbatelné (soudě podle toho, že většina autorů odborné literatury s touto tématikou včetně těch zahraničních se mnohdy ani neobtěžovala oba typy alespoň zmínit) přesto jsem považoval alespoň za spravedlivé o nich napsat. Dále považuji za vhodné uvést, že oba soupeři nenasadili do bojů pouze výše zmíněné typy letadel, ale i některé další ovšem pouze v opravdu zanedbatelných počtech několika kusů. (např. Němci He 59 k záchraně posádek z moře, He 115 – kladení min, Britové Gloster Gladiator – stíhací obrana ostrovů)

Autor : Duan Barry 🕔20.01.2001 📕9.529

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře