Indická vzpoura v roce 1857

Autor : Scotty 🕔04.01.2003 📕7.481

O tři dny později zavelel generál Havelock k pochodu na Lakhnaú. Výprava překročila nepoškozený most přes Gangu a v dalších dnech se střetla s menší skupinou rebelů u Mangalwaru. Nepřítel však neučinil žádné opatření, aby znemožnil postup Britů k obleženému městu, takže Havelock měl poměrně volnou cestu. Inglisovi obránci navzdory tenčícím se zásobám potravin i střeliva stále úspěšně odolávali v obležené rezidenci, nicméně situace stále víc a víc hrozila katastrofou, kdyby se sipáhijům podařilo proniknout skrz hradby a barikády. Počet povstalců před britským útokem se odhadoval na téměř 60.000 rebelů, Inglis však měl jen něco přes 350 britských a 300 loajálních vojáků, 450 žen a dětí a 120 nemocných. Obléhání trvalo již tři měsíce a každým dnem přibývali mrtví a ranění. V podvečer 22.září stanuli Havelockovi muži v Bani, necelých 25 kilometrů od Lakhnaú. Útok byl stanoven na druhý den.

V 8:30 britské jednotky vyrazily po silnici k městu. Několik kilometrů před hradbami se táhla předsunutá obranná linie u rezidence Alambagh jihovýchodně od města. Bažinatý terén znemožnil Britům čelní útok, generál Havelock proto nařídil vést úder zprava. Nepřátelská jízda byla zlikvidována palbou britských 24liberních děl a rozprchla se v močálech, překvapení a osamocení pěšáci se tak nemohli udržet a svou kavalérii v úprku následovali.

Morálka britských vojsk, již tak na vysoké úrovni, byla posílena nejen tímto vítězstvím přímo před branami Lakhnaú, ale též zprávou o pádu Dillí. Jejich velitelé si však dělali starosti s plánem na osvobození obležené rezidence. Vzhledem k tomu, že se rezidence nacházela na severní straně města, zatímco Havelockova kolona byla rozložena na jižním okraji před hradbami, bylo nutno zvážit všechny možné varianty postupu. Generálové si uvědomovali, jak vysoké ztráty by si vyžádal pouliční boj a náročné postupné dobývání jednotlivých domů, které držely stovky vzbouřenců. Generál Outram jako bývalý místodržitel město dobře znal, takže nakonec bylo rozhodnuto překročit most přes kanál řeky Gumtí, obtáčející jižní hranici města, postupovat k palácům podél řeky a přes jejich parky a zahrady proniknout až k rezidenci. S dobytým Alambaghem se počítalo jako s místem, do něhož by se Britové stáhli, pokud by silný pouliční boj znemožnil další postup k rezidenci a bylo by nutno ustoupit. V prostorném a poměrně málo poškozeném paláci byl také zřízen lazaret a generál Havelock zde zanechal posádku tří set mužů, převážně ze 78.horalského pluku pod velením plukovníka McIntyrea. Hlavní britské síly obsadily Dilkušské zahrady jižně od města a vytvořily zde své ležení.

Plánovaný útok započal ráno 25.září. Jakmile však první britské jednotky opustily zahrady, sipáhijští střelci ukrytí ve vysoké trávě, mezi stromy a ve střílnách v okolních zdech lemujících zahrady na ně spustili smrtící sprchu střel. Prvním cílem britské ofenzívy mělo být vytvoření předmostí a překročení kanálu řeky Gumtí, avšak nezvykle silná nepřátelská palba z děl umístěných v tzv.Žlutém domě na pravém boku útočících Britů jim celý úkol značně ztěžovala. Britové se snažili dostat na vyvýšenou cestu mezi rozmoklými poli, neboť se jejich děla a kolesny v tomto terénu stále bořily. Silniční násep poskytl britským střelcům dočasné krytí, takže nyní mohli podpořit Maudeovy dělostřelce v palbě proti Žlutému domu. Zdejší vzbouřenci po čase ve střelbě ustali a stáhli se, přičemž jejich děla byla ukořistěna a odtažena.

Útok na most pokračoval a postupující britská pěchota se ocitla pod palbou sipáhijů z opevněné linie na druhém břehu. Sipáhijové patrně roztavili různé mříže a ozdoby z budov a vykovali z nich dělové koule, neboť mezi útočící britskou pěchotu začaly dopadat též mosazné střely. Maudeovým dělostřelcům, značně oslabeným velkými ztrátami, se po urputné palbě na vzdálenost necelých 150 metrů podařilo po čase umlčet vzbouřenecká palebná postavení a velitel předního voje, brigádní generál James Neill vydal povel k útoku na most. Havelockův syn vedl skupinku deseti dobrovolníků od madráských střelců, jeho muži však podlehli zraněním způsobeným výbuchy granátů a naživu zůstal pouze mladý Havelock. Po nich se přes most přehnali pěšáci od 5.a 84. pluku a bajonetovým útokem zlikvidovali sipáhijské dělostřelce. Po necelé hodině bojů byl most zajištěn a kolona nyní směřovala do postranních uliček v jižní části města. Zdálo se, že jsou sipáhijové překvapeni směrem postupu Britů, protože na silnější ohniska rebelského odporu narazil britský předvoj až blíže k centru města, poblíž mešit a paláců. Britové dobývali v krvavých střetnutích jednu nepřátelskou pozici za druhou, hnáni pomstychtivostí a bojovým pokřikem „Vzpomeňte na Kánpur!“. Mnozí z nich jistě svému kánpurskému slibu dostáli…

Středem zájmu Havelockových mužů byl nyní Kaisarbagh, královský palác, který drželo několik set povstalců. Od tohoto silně bráněného místa se táhlo několik menších budov až k obležené rezidenci, vzdálené necelý jeden kilometr na severozápad. Části britských jednotek se dařilo postupně se probourávat skrze zdi jednotlivých sousedících domů, zbytek byl nucen bojovat v ulicích a překonávat barikády v nejlépe bráněném úseku města. Pár chvil před tím, než se Britové konečně probili až k rezidenci, padl velitel předního voje, brigádní generál James Neill. Když první osvoboditelé vstoupili do rezidence bránou Bailie, nastalo mezi obránci ohromné nadšení, jásot a provolávání slávy. Příchodem Havelockových jednotek se podařil hlavní cíl celé výpravy – ulehčit vysilujícímu a krvavému tlaku na Inglisovy obránce a posílit je v jejich bojích proti sipáhijskému obležení. Obrana kolem rezidence měla být rozšířena a doplněna novými čerstvými posilami. Podle dohody také převzal z rukou nesmírně vyčerpaného generála Havelocka vrchní velení generál sir Outram.  Někteří obránci rezidence byli zarmouceni, když se dozvěděli, že jejich boj nekončí a že evakuace do Kánpuru není možná. Velké ztráty, jež si vyžádalo tažení městem v předchozích dnech, natolik oslabily početní stav Outramových oddílů, že podle názoru generálova štábu by opuštění rezidence bylo obrovským rizikem s pramalou nadějí na úspěšný odchod z města.

Vzbouřenci totiž ještě nebyli ani zdaleka poraženi a brzy se jim podařilo kolem rezidence opět uzavřít kruh obležení. Také jejich počet se ztenčil, podle hrubých odhadů jich však mohlo zůstat i několik tisíc. Navíc stále drželi několik významných strategických bodů v centrální části města, především rozlehlé a dosud bitvou nedotčené paláce u řeky Gumtí a též vysoké minarety, z nichž by mohli sledovat jakoukoli britskou protiakci. Outram proto nehodlal riskovat další masakr, avšak uvědomoval si, že bude muset informovat britské jednotky v Dillí o pokračujícím obležení rezidence a tudíž naléhavě žádat o vyslání dalšího kontingentu, jenž tuto situaci definitivně ukončí. Generál taktéž zahájil tajnou komunikaci mezi rezidencí a palácem Alambagh, jenž odolal útokům sipáhijů a byl nadále v britském držení. Po městě se pohybovali tzv.kossidové -maskovaní poslové nebo loajální domorodí vojáci s depešemi, psanými kvůli utajení v klasické řečtině. Později byl v obou místech sestrojen optický telegraf, jenž značně urychlil předávání zpráv prakticky bez jakéhokoli rizika vyzrazení.

Autor : Scotty 🕔04.01.2003 📕7.481

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře