Indická vzpoura v roce 1857

Autor : Scotty 🕔04.01.2003 📕9.388

Jen několik mil jihozápadně od Lakhnaú se nacházel Kánpur, další obležené město hájené britskou posádkou, které ovšem potkal mnohem krutější osud, než statečné obránce Lakhnaú. Necelých devět set Britů a loajálních Indů, z nichž skoro polovinu představovaly ženy vojáků a jejich děti, zde odolávalo třem tisícům sipáhíjů, v jejichž čele stál Dondhu Pant, mahárádža z Bithuru, zvaný Nána Sáhib. Třítýdenní útoky na městská opevnění k ničemu nevedly, obránci však již nemohli neustále vzdorovat a proto se velitel města, sir Hugh Wheeler, rozhodl 26.června přistoupit na Nánovu nabídku. Mahárádža přislíbil, že pokud obránci opustí město, zaručí jim klidný a bezpečný odchod. Jakmile se však celá skupina ocitla mimo hradby, Nánovi sipáhijové spustili palbu, zaměřenou  zvláště na všechny muže. Ženy a děti, které vražedný útok přežily, byly odvlečeny do vězení. Zprávy o krutém osudu kánpurské posádky i o statečné obraně Lakhnaú se donesly do Alláhábádu, ležícího na řece Ganze jižně od těchto měst. Alláhábád byl od nevelkého seskupení povstalců velmi brzy vyčištěn a právě zde se formoval vojenský kontingent s cílem obě města osvobodit. Do čela 2000 mužů, vojáků 64.a 84 pěšího pluku, 78.horalského a 102.madráského střeleckého pluku, podporovaných baterií dělostřelectva a nepravidelným oddílem jezdectva, byl postaven brigádní generál sir Henry Havelock. Kontingent vyrazil 7.července, avšak již týden předtím byla z Alláhábádu vyslána předsunutá jednotka pod velením majora Renauda. Poté, co se major o kánpurském masakru dozvěděl, nechal po cestě vypalovat vesnice a věšet všechny muže ve vojenském věku. Na nátlak generála Havelocka však od těchto kroků ustoupil, neboť generál nařídil likvidovat pouze oblasti v rukou vzbouřenců. 11.července se hlavní skupina Havelockova vojska spojila s Renaudovou jednotkou u Fatehpuru, cca v jedné třetině cesty z Alláhábádu do Kánpuru. Během snídaně byli Renaudovi vojáci napadeni třemi a půl tisíci sipáhijů, celý střet však trval jen několik minut, neboť když se za Renaudovým oddílem rozvinuly Havelockovy pěší pluky do bojové linie, povstalci v panice prchali zpět a na bojišti zanechali svá děla. Jejich morálka také utrpěla smrtí svého velitele. Kapitán britské dělostřelecké baterie Francis Maude z jednoho ze svých děl osobně vystřelil a zabil slona, z něhož velitel sipáhijů velel. Palba z britských enfieldek byla navíc daleko přesnější a účinnější, než z pušek typu Brown Bess, jež si sipáhijové ponechali. Než mohl být vydán povel k útoku na bodák, byli rebelové rozprášeni v džungli.

K dalšímu střetu došlo 15.července u Aongu, tentokrát však byl odpor sipáhijů silnější a mezi britskými obětmi byl i major Renaud. Britové však i po této srážce postupovali vpřed a den nato stanuli před dobře bráněným Kánpurem. Nána Sáhib zřídil obrannou pozici na přístupové cestě ke kánpurské bráně před městem, britské jednotky však zaútočily z boku a v prudkém bodákovém střetu zahnali nepřítele na ústup zpět do města. Rebelská dělostřelba načas zadržela postup Havelockovy pěchoty, avšak za zvuků bubnů, skotských dud a píšťal se Britům podařilo tuhý sipáhijský odpor zlomit. V podvečer započal nepřítel s ústupem z města z druhé strany, směrem k Lakhnaú.

Nazítří vstoupil generál Havelock se svými muži do Kánpuru. Nikde již nenarazili na odpor, v domě zvaném Bibighur se jim však naskytla strašná podívaná. Na příkaz Nány Sáhiba byly den předtím všechny zajaté ženy a jejich děti ubodány a podřezány, bezhlavé mrtvoly byly naházeny do studny nebo se válely na podlaze v domě a stěny byly potřísněny krví. Tou byl také na jedné zdi napsán vzkaz „Krajané, pomstěte nás…“. Někteří Havelockovi vojáci zde mezi mrtvými ženami identifikovali i své manželky… Jiní objevili hlavu jedné z Wheelerových dcer a odstříhávali si její pramínky vlasů, přičemž přísahali, že za každý vlas zabijí jednoho vzbouřence. Toho večera se několik set Havelockových mužů, jinak  poměrně otrlých a zvyklých z  bojů na leccos, zpilo do bezvědomí.

Od tohoto okamžiku nastal zásadní obrat ve válce. Generál Havelock přísahal, že podobný masakr již nikdy nedopustí. Jeho muži postupovali proti rebelům s nemilosrdným odporem. Zajatí vzbouřenci byli bez jakékoli milosti likvidováni. Muslimové byli zašiti do prasečích kůží  a pak oběšeni, což byl pro každého vyznavače islámu obzvláště hrozný osud. Další byli přivazováni před ústí kanónů a po výstřelu se z nich stala jen změť cárů masa. Některé z britských jednotek nebraly zajatce a boj proti sipáhijům tak dostal charakter vyhlazovací války. Tento postup byl v Británii přijímán se všeobecným souhlasem, v němž se mísilo zoufalství s touhou po spravedlivé odplatě. Mnozí Britové již nikdy nebyli schopni vidět Indii v témže světle, jako před vzpourou.   

25.července Havelockovy jednotky vyrazily na pochod do provincie Ávadh. První srpnové dny však řady vojáků prořídly, neboť cholera si každý den vybírala svou krutou daň. Celý kontingent před přechodem hranice čítal asi 1500 vojáků a 10 děl různé ráže. Stále však ještě zbýval notný kus cesty, navíc Nána Sáhib sbíral povstalecké vojsko pro útok v Bithuru, ležícím severně od Kánpuru. Havelock nařídil trestnou výpravu proti čtyřem tisícům Nánových rebelů. 4.srpna se sipáhijové se rozhodli k boji v dost nevýhodné pozici, zády k řece a jedinému mostu přes ní, takže když byli po hodině tvrdých střetnutí s rozzuřenými Brity nuceni ustupovat, byli zahnáni do řeky a rozprchli se na druhém břehu. Nána Sáhibovi se podařilo uprchnout a v dalším průběhu vzpoury se již neangažoval. Podle neověřených zpráv uprchl do Nepálu, kde o dva roky později ve věku 34 let údajně zemřel.

Bithur byl z větší části vypálen a v místě, které si Nána Sáhib zvolil jako svůj palác, byl ve studni nalezen jeho osobní poklad v hodnotě téměř 200 000 liber ve zlatých mincích. 15.září dorazily do Kánpuru posily v podobě 5.a 90. pěšího pluku, dvou baterií bengálského dělostřelectva a oddílu paňdžábských sikhů. S tímto uskupením přišel též nový velitel generálmajor sir James Outram, jmenovaný velitelem spojeneckých jednotek a také ávadhským vládním zmocněncem. Na jeho osobní prosbu však zůstal generál Havelock, jeho přítel z tažení v Persii, velitelem až do osvobození Lakhnaú.

Autor : Scotty 🕔04.01.2003 📕9.388

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře