Bitva o Británii

Autor : Duan Barry 🕔20.01.2001 📕12.533

Soupeřící strany

Luftwaffe

V období od září 1939 do léta 1940 převálcovala německá válečná mašinérie velkou část Evropy a její blitzkrieg je možno zcela určitě považovat za účinný. Luftwaffe měla na těchto vítězstvích svůj nesporný podíl. Vždy však bojovala jako součást německých válečných jednotek. Stejně jako v Polsku i západním tažení stál před ní úkol získat převahu ve vzdušném prostoru, ale je velmi důležité si uvědomit, že se to dělo zároveň s postupem Wermachtu. Bitva o Británii měla být jiná. Luftwaffe musela nejdříve vybojovat vzdušnou převahu samostatně a pak teprve měl na řadu přijít Wermacht.

Proč to tak důrazně zmiňuji? Luftwaffe se díky úspěchům a vynikající letecké technice zdála být zpočátku války téměř neporazitelnou. Ale z čeho plynula její síla? Právě z blitzkriegu, kdy společně s Wermachtem vybojovaly rychlá vítězství, a nedaly tak protivníkovi šanci k delšímu několika měsíčnímu leteckému souboji, jako tomu bylo na britském nebi. Znovu se tato síla Luftwaffe projevila v počátcích operace Barbarossa.

V době kdy stála Francie na pokraji zhroucení se Británie zajímala zejména o to jak evakuovat BEF (britské expediční síly) z obklíčení u Dunkuerque. Jelikož celá evakuace probíhala v časové tísni, ponechali Britové veškerou vojenskou techniku na pospas a zachránili pouze vojáky (což je samozřejmě logické). Když potom například jeden z hlavních důstojníku Luftwaffe Generaloberst Milch viděl to množství materiálu, tanky, auta a děla, která zde zůstaly dospěl k názoru, že je ten pravý čas na invazi do Británii. K tomu obrovskému množství ponechaného materiálu mohli Němci ještě připočíst britské ztráty z Francie.

Dnes známe konkrétní čísla a víme, že Britové by se Němcům nejspíš v pozemním boji nevyrovnali. Proti dobře organizovanému a dobře vyzbrojenému Wermachtu, který byl navíc ještě posílen dojmem z dosažených vítězství, by stáli britské jednotky ještě chaotické po evakuaci z Francii, počty děl a tanků nedosahovali německých čísel. Anglické loďstvo se muselo soustředit na ochranu konvojů dovážejících do Británie potraviny a válečný materiál, a dále pak na vyřazení francouzské flotily z boje dříve než by padla do rukou Němcům.

Co tedy vedlo Němce k osudnému odkladu? Milch osobně navrhoval 18. června Göringovi, aby došlo k para výsadku v jižní Anglii s cílem obsadit letiště Manston a Hawkinge a zároveň začít s přepravou vojsk přes kanál. Jeho plán byl však odmítnut. Göring ho považoval za riskantní a navíc se čekalo jak dopadnou mírová jednání. Němci se tedy v červnu kochali svým vítězstvím nad Francií a Vůdce se vydal na inspekční cestu po dobytých územích, zatímco na ostrovech probíhaly horlivé přípravy na jejich obranu. Až teprve po odmítnutí nabídky na mír podaného Britům prostřednictví Švédska, rozhodl Hitler 30. června o zahájení letecké války proti Británii a 2. července dal příkaz k vyhotovení plánu operace Seelöwe (Lvoun) v rámci níž mělo dojít k invazi.

V odborné literatuře se můžeme setkat s pojem „osudný měsíc odkladu“. Mnozí historikové se domnívají, že právě díky tomuto měsíci se Němci připravili o možnost vítězství. Jedná se však pouze o kdyby a nemůžeme vědět jak by ve skutečnosti bitva dopadla.

V čele Luftwaffe stál v období bitvy, stejně jako po celou válku, Hermann Göring. Letecké eso z První světové války, přesvědčený nacista a člověk sporných kvalit. Často více řečnil než konal, vydával příkazy tak, aby se zavděčil Hitlerovi, nebo tak aby dokázal moc své Luftwaffe, místo aby plnil požadavky strategického či taktického charakteru.

V bitvě o Británii bojovali 3 posléze 4 Luftflote. Luftflote 2 velel polní maršál Albert Kesselring, jehož jednotky se nacházely v severovýchodní Francii a ve státech Beneluxu. On sám měl sídlo v Bruselu. Albert Kesselring je považován za jedno z nejtalentovanějších generálů, kteří působili ve Druhé světové válce. Jeho válečnický um však tvrdě narážel na Göringovu tvrdohlavost a přehnané požadavky. Luftflote 3, umístěné v severní Francii, velel polní maršál Hugo Sperrle. Veterán z občanské války ve Španělsku, kde vedl Legion Condor. Jeho štáb se nacházel v Saint Cloud u Paříže. Velitelem Luftflote 5 v Norsku a Dánsku byl genrál Hans-Jürgen Stumpff.

Jednotlivé Luftflote byly samostatnými jednotkami a jejich spolupráce nebyla dobře koordinována. Nejenom to, ale také prospěchářství na všech úrovních velení přispělo k německé porážce v této nadmíru důležité a klíčové bitvě.

Autor : Duan Barry 🕔20.01.2001 📕12.533

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře