Bitva u Hastings

Autor : Anonymous 🕔17.12.2002 📕18.704

Další články autora

Článek byl poskytnut z webu http://medieval.valka.cz


Mohutné normandské invazní loďstvo dosáhlo anglického pobřeží v Pevensey, několik kilometrů na západ od Hastingsu, kolem deváté hodiny ranní dne 28. září 1066. Jako první vystoupil na břeh vévoda Vilém Normandský. Sotva se dotkl země, kterou se zapřísáhl dobýt, uklouzl a natáhl se jak široký tak dlouhý. Jeho pověrčiví válečníci v tom pádu viděli špatné znamení. Vévoda však příhodu, která mohla mít katastrofální důsledky, rychle obrátil ve svůj prospěch. "Pro slávu Boží," zvolal, "vždyť já už anglickou zem držím v rukou!" Tento odvážný výrok, jenž měl pozvednout morálku normandských řad, byl pro Viléma typický. vyšel z úst muže, který dokázal to, co po něm už nikdo - úspěšně přistát na půdě Anglie. Vítězství mu přinesla jedna z nejlépe řízených operací vojenské historie.



Nejprve se podívejme, co bylo příčinou bitvy u Hastingsu. Nebylo to nic menšího, než zápas o následnictví po anglickém králi Edwardu Vyznavači, který zemřel roku 1065. Nezanechal potomky a Harald i Vilém měli na trůn jistý nárok. Vilém byl králův bratranec a svůj nárok zakládal na tom, že mu Edward následnictví údajně dvakrát slíbil. Vilém žil v letech 1027 - 1087 a byl synem Roberta, vévody normandského. Jako nemanželské dítě dostal přídomek Levoboček, jeho otec si však vynutil, aby se baroni Vilémovi zavázali věrností. Na normandský trůn Vilém nastoupil, když mu bylo pouhých osm let. Musel být tvrdý, aby přežil mocenské zápasy a brzy si získal pověst zdatného vojáka a rafinovaného politika. Roku 1047 ve své zemi potlačil povstání a začal budovat jednu z významných říší Evropy. Harald II. (1022 - 1066) byl synem hraběte Godwina, nejvlivnějšího muže u anglického dvora. V bezpečí anglického dvora vyrostl prý v lehkovážného muže a brilantního válečníka. Ještě v roce 1064 bojoval po Vilémově boku proti Bretoncům. Problém nastal, teprve kdyř Edward umíral a jako svého nástupce navrhl Haralda, jakožto svého švagra a nejmocnějšího anglického šlechtice. Haraldův nárok na trůn zaštítila i rada starších zvaná wigan, jejíž rozhodnutí v době, kdy automatické následnictví neplatilo ani pro prvorozeného syna, mělo největší váhu. Vilém rozhodnutí rady zpochybnil a vydal rozhodl se získat královský titul silou.
Normandské válečné loďstvo tvořilo mnoho set plavidel, přivážejících více než osm tisíc válečníků, námořníky, zásoby a koně. Na břeh za Vilémem vystoupili rytíři a lučištníci. Z lodí vyjely také vozy s potravinami a dalšími potřebami. Z Pevensey Vilém odvedl své muže do Hastingsu, kde dal z dřevěných trámů postavit na návrší hrad. Ten se měl stát základnou jeho válečných operací. To, že trámy dal s sebou přivést už zhotovené na míru i svázané, přičemž dřevěné čepy k nim vezl v soudcích, dokazuje jeho mimořádnou předvídavost. Normané mohli postupovat nerušeně, protože anglický král Harald v té době odrážel útok Norů na severu země. Zanedlouho se však už hnal k jihu, aby se postavil novému nepříteli. V pátek 13. října se Harald se svým vojskem dostal do blízkosti hastingsu a rozmístil své muže na táhlé vyvýšenině asi jedenáct kilometrů severovýchodně od chvatně budované normandské pevnosti. Svým protivníkům tak zatarasil cestu na Londýn. Vše bylo připraveno pro nejslavnější bitvu britských dějin.



Plan bitvy u Hastings


Za chladného rozbřesku dne 14. října Vilém vytáhl do boje proti anglickým pozicím. Obě strany byly přibližně stejně silné. Harald měl kolem osmi a půl tisíce mužů, Vilém asi osm, neboť některé ponechal v Pevensey a na dřevěném hradě v Hastingsu. Angličané, zablácení a unavení dlouhým pochodem k jihu, zaujali pevné obrané postavení na 80 metrů vysokém pahorku, který dnes nese jméno Senlac Hill. Byli soustředěni na frontě dlouhé asi půl kilometru a oběma jejím křídlům poskytovaly ochranu příkré svahy. V první linii stáli Haraldovi nejlépe vyzbrojení vojáci, takzvaní húskarlové, za nimi pak muži z domobrany. Normané museli útočit do kopce, a tak je čekal doslova nerovný boj. V půl desáté se ozvali Vilémovi trubači a zaveleli ke zteči lučištníkům. Pěchota i rytíři na koních se pohnuli vpřed a šípy na Angličany jen pršely. Soudobý kronikář Vilém z Poitiers popisuje, strašlivě vřeštěly rohy a "normandská pěchota, blížíc se k Angličanům, dráždila je šípy, jež rozsévaly rány a smrt".



Normani vyrazili ve třech liniích. Vpředu byli Vilémovi lučištníci, mezi nimi určité množství střelců z kušemi (první zaznamenaný výskyt středověké kuše v bitvě). V druhé linii byli Vilémovi pěší kopiníci. Ve třtetí linii byli jízdní rytíři. Bitvu zahájili normandští lučištníci, kteří stříleli z necelých 100 yardů. Poněvadž však museli střílet proti svahu, byla většina šípů krátká nebo se odrazila od anglosaských štítů či létala neškodně nad hlavou. Lučištníci pak ustoupili mezerami v linii normandských kopiníků. Ti vyrazili nahoru do svahu, ale přivítal je déšť oštěpů a kamenů - některé byly házeny ručně, některé vrhány z praků a byli odraženi Anglosasy, kteří mávali meči, kopími a dvouručnými válečnými sekerami s oboustranným ostřím.


Po zahnání pěchoty vedl Vilém jezdectvo do útoku nahoru do svahu, ale výsledky nebyly o nic lepší. Haraldovi húskarlové máchali obrovskými obouručnými sekerami, utínali koním hlavy a sekali do jezdců, kteří spadli ze sedel. Na húskarly musel být děsivý pohled a Vilémovo levé křídlo, složené z bretonských oddílů, se také záhy dalo na útěk. Jejich koně přitom na příkrém svahu klopýtali a padali. Povzbuzení anglosaští dobrovolníci na pravém křídle se ihned dali do pronásledování dolů po svahu. V ostatních částech normandského vojska se začala šířit panika, když se mezi řadami jako blesk rozšířila zpráva o Vilémově smrti. Vilém odhodil přilbu, aby vojáci mohli vidět jeho tvář a cválal podle ustupující linie středu, který se rychle vzchopil. Potom vedl útok proti anglosaskému pravému křídlu, které se rozptýlilo při bezhlavém pronásledování. Normandská jízda rychle přemohla překvapené pronásledovatele.



Bitva u Hastings - dobova kresbaVilém vedl své jezdectvo ještě jednou proti anglosaskému středu a znovu byl odražen. V naději, že vyláká více Angličanů, aby opustili své pevné obranné postavení, rozkázal Vilém svým vojákům, aby předstírali útěk. Přes Haraldovu snahu zadržet své vojáky padli někteří z nich do normandské léčky a byli pobiti na otevřeném prostranství u paty kopce, když Vilém vedl další protiútok jezdectva. Hlavní anglosaská linie však ještě stála pevně a odrážela útoky. Po několik hodin střídali Normané ostřelování lučištníky s obnovovanými útoky pěchoty a jezdectva. Vilém nařídil lušičtníkům střílet ve vysokém úhlu, takže šípy dopadaly na anglosaskou linii. Haraldovi vojáci, přestože jich mnoho padlo, byli odpoledne stále ještě neotřeseni, ale neměli oddech od střídající se normandské střelby a útoků, takže byli blízko vyčerpání.



V té době vletěl náhodný šíp Haraldovi do oka a smrtelně ho zranil. Povzbuzení Normané obnovili své útoky a anglická linie bez vůdce se začala hroutit. Fyrdové se vzdali a brzy zůstali na vrcholu kopce jenom húskarlové kolem těla umírajícího krále. jejich boj však byl již beznadějný a linie, nyní již zcela obklíčená, se začala rozpadat. Za tmy drželi Normané hřeben a pronásledovali prchajícího nepřítele. Bitva u Hastingsu skončila. Vilém nařídil, aby na návrší, kde Harald padl, postavili opatství zasvěcené sv. Martinu a aby ho na paměť normandského vítězství nazvali Battle Abbey. Po bitvě obsadil Vilém Dover a vydal se na Londýn. Přímého útoku se však obával, proto začal pustošit okolním krajinu a Londýn kapituloval. Vilémův nárok na trůn byl uznán a na Štědrý den roku 1066 byl se Westminsterském opatství korunován jako anglický král Vilém I.



Další články autora

Autor : Anonymous 🕔17.12.2002 📕18.704

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře