Španělská legie

Autor : ing. Vilém Vácha 🕔17.11.2002 📕16.546

Další články autora

Česká republika je členským státem NATO, kde je členským státem i Španělsko se svým elitním vojenským útvarem Španělskou legií (La Legion). Jde tedy o partnery ve zbrani v rámci NATO.

Mnozí ze čtenářů jistě ví, že španělský stát se dnes rozkládá na Evropském kontinentě a Baleárách. Málokdo si však uvědomuje, že nejen v Evropě se rozkládá španělský stát, ale i v Africe, konkrétně se jedná o Kanárské ostrovy (od roku 1479 jsou španělské), které jsou celkem známé, ale i o Španělskou severní Afriku. Španělská severní Afrika (postaru též Presidios) se skládá ze dvou provincií,a to Ceuta (tu získalo již 20.08.1415 Portugalsko za krále Jana I., kdy místo turnaje jeli na výpravu za zlikvidováním muslimských pirátů v Ceutě, kterou při této příležitosti získali) a Melilla s ostrovy Peňón de Vélez de la Gomera, Alhucemac a Chafarinas. Tato španělská území ochraňuje dodnes Španělská legie.

Španělská legie vznikla v roce 1920 pod vedením plk. Josého Millana-Astray Terrerose (žil v letech 1879-1954) pro dohled nad španělským Marokem, které Španělsko získalo v roce 1912. V Riffské válce v letech 1919-1926 právě z největší části pomohla Španělská legie zničit muslimské povstalce, kteří chtěli dobýt i Melillu.

Ve městě Ceuta, kde vznikla Španělská legie, je dnes muzeum vyprávějící o historii Španělské legie. Je v tom něco symbolického, Ceuta byla vždy centrem španělské moci v severní Africe (sídlo guvernéra Presidios). Jen např. polovinu Ceuty zabírá dodnes výcvikový prostor Španělské legie. Vzorem pro Španělskou legii se stala Francouzské cizinecká legie. Plk. Millan Astray se nechal inspirovat Francouzskou cizineckou legií. Toto její ovzduší ho nadchlo. Sám žil v době, kdy se rozpadaly tradiční hodnoty španělské kultury pod vlivem ateistů.

Španělé žijící na začátku 20. století v španělských državách v Africe pochopili pod ohrožením muslimů z Afriky a ateistů z Evropy i z Afriky, že jedině v kráse španělské křesťanské kultury především reconquista je přežití, která je obranou křesťanstva. Tehdy se Španělům, kteří měli tento vztah k tradicím, zde v Africe říkalo Africanistas, tj. ti, kteří našli sami sebe v lásce k bohu a bližnímu svému prostřednictvím katolictví.

Jen malá zajímavost - Francouze Antoine de Saint-Exupéry, který pobýval ve 30.letech 20. století Cabo Juby, zdejší prostředí inspirovalo k napsaní známé knihy Malý princ a dalších knih. Kde se však vzalo katolictví a dodnes se udrželo v této části Maghrebu (Severozápadní část Afriky) tj.Španělské severní Africe?

Každý jistě ví, že v roce 1492 Kryštof Kolumbus objevil Ameriku (to byl vedlejší zájem, který až později nabyl na důležitosti), málokdo však dnes ví, že v tehdejší době prioritou Španělska nebyla Amerika, ale obrana křesťanstva a získávání severní Afriky započaté v roce 1497 získáním Melilly vévodou z Mediny-Sidonie pro Španělsko, kterou dodnes vlastní Španělsko. Melilla mimo jiné už v 5.století byla sídlem biskupa. Tato území se měla stát základem království Tremecénského v severní Africe, spojeného se Španělskem. Španělsko opravdu získalo mnoho měst a území v dnešním Maroku, Alžíru, Tunisku a Libyi, souhrnně se těmto zemím říká Maghreb. Do dnešního dne z tohoto smělého plánu zbyla však přesto všechno jen Španělská severní Afrika.

Plk. Millan Astray tedy na 2 faktorech:

1) na křesťanském obranném základě a

2) disciplině a vojenském umění po vzoru Francouzské cizinecké legie vytvořil Španělskou legii. Sám plk.Millan Astray prosadil podobně jako u Francouzské cizinecké legie, aby do Španělské legie byly přijímány i osoby po spáchání trestných činů. Protože každý hříšník odčiní své zlé skutky nejlépe bojem v očistném plameni za zachování boží vůle na cestě za spořádanou společností. Služba ve Španělské legii vytváří milost a pokání za minulé hříchy a zločiny takovýchto lidí a vytváří užitek, že tito jedinci bojují za ostatní pokojnou populaci.

Došlo tak k očistě společnosti od těchto osob podobně jako ve Francouzské cizinecké legii a navíc se těmto lidem dával smysl života. Za celou historii Španělské legie, její příslušníci byli a jsou pouze dobrovolníci.

Španělská legie v mnohém navázala na křižáky a jejím samotným patronem je Kristus dobré smrti (El Cristo de la Buena Muerte). Její poslání byla ochrana křesťanstva v této části světa podobně jako na úsvitu křesťanstva Ostiáři ochraňovali ostatní křesťany před útoky pohanů. Důkazem vřelé odevzdanosti je i to, že každoročně se jedna rota legie z Ceuty vydává na svaté procesí v Malaze.

V Španělské severní Africe je dodnes používán motiv jeruzalémského kříže (symbol křižáckého státu Jeruzalémské království ve Svaté zemi, které vzniklo po 1.křížové výpravě), nebo z něj snad nejčastěji na světě odvozené motivy.

Mimo jiné 22 příslušníků Španělské legie se stali v její historii pro svoji statečnost nositeli významného španělského vojenského řádu La Real y Militar Orden de San Fernando. Španělská legie od svého vzniku bojovala s muslimy v severní Africe a ubránila tak dodnes pro Španělsko Kanárské ostrovy a Španělskou severní Afriku.

V letech 1936-1939 za španělské občanské války bojovala Španělská legie na straně generalissima a caudillo Franco y Bahamonde (* 4.12.1892, † 20.11.1975, on sám byl v letech 1920-1923 jejím důstojníkem na funkci zástupce velitele a v letech 1923-1927 velicí důstojník). Generalissimus a caudillo Franco y Bahamonde byl přítelem plk.Millana Astray. Španělská legie porazila republikány.

Po tomto vítězství se Španělská legie vrátila do Afriky.

Španělská legie ochraňovala za svoji historii tato území Španělska v Africe a tato území vždy opouštěla jako poslední s ukončením jejich držením Španělskem:

A) Španělské Maroko (dnes sever Maroka), které do 07.04.1956 patřilo Španělsku. Španělské Maroko o rozloze 19.600 km2 se sídlem v Tetuanu poté připadlo Marockému království. Tetuan ovládli Španělé už v roce 1860 a ostatní území až v roce 1912.

B) Přístav Tanger (dnes severní cíp Maroka) s okolím o rozloze 373km2, který byl od června 1940 až do října 1945 součástí Španělského Maroka.

C) Cabo Juby (dnes jih Maroka) o rozloze 26.000 km2, které Španělé drželi od roku 1912 až do 10.01.1958.

D) Ifni, se sídlem ve stejnojmenném městě, o rozloze 1920km2, které Španělé drželi od roku 1860 do roku 1969, poté připadlo Marockému království.

E) Španělská Sahara (dnes Západní Sahara) o rozloze 266.000 km2 se sídlem ve Villa Cisneros, později v el-Aiún. Španělské Sahary se vzdalo Španělsko dne 26.02.1976 spíš z důvodu, aby oslabilo vliv frankistů po smrti generalissima a caudillo Franco y Bahamonde, než pod vlivem POLISARIO, odboje proti Španělům. Španělská Sahara se skládala ze tří území:

a) La Agüera se sídlem ve stejnojmenném městě, které Španělsko ovládlo roku 1884. Toto území tvořilo nejjižnější cíp Španělské Sahary.

b) Rio de Oro se sídlem ve Villa Cisneros, kde jeho pobřeží Španělé a Portugalci ovládali již od 15. století, ale definitivně toto území ovládli Španělé až v roce 1884. Toto území zabíralo většinu území Španělské Sahary.

c) Saguia el-Hamra se sídlem v el-Aiún, které Španělsko ovládlo v roce 1904. Toto území bylo na severu Španělské Sahary od mysu Bojador.

V letech 1946-1958 bylo Cabo Juby, Ifni a Španělská Sahara součástí útvaru Španělská západní Afrika, který měl sídlo ve Villa Cisneros.

V letech 1957-1958 bylo povstání muslimů v Španělské západní Africe. O kvalitách Španělské legie svědčí její vítězství (s francouzskou pomocí) u el-Aiún dne 24.02.1958 po útoku muslimů na něj 02.01.1958 a znovudobytí Ifni v listopadu 1957 z rukou muslimských povstalců. Tito povstalci rovněž tak chtěli dobýt Melillu s ostrovy a Ceutu.

A tak v letech 1957-1958 španělská branná moc v čele s Španělskou legií porazila povstání v Ifni a Španělské Sahaře, narozdíl od Francouzů v Alžírsku, kteří během Alžírské války dosáhli mnoha vítězství v letech 1954-1962, a přesto udělili celému Alžírsku nezávislost. Generalissimus a caudillo Franco y Bahamonde se projevil jako velký státník, když moudře rozdělil Španělskou západní Afriku. Cabo Juby vrátil Maroku a nechal si Ifni a Španělskou Saharu. Dále přemístil správní středisko Španělské Sahary z Villa Cisneros do el-Aiún, které je blíže Maroku. Španělsko se zachovalo jinak, na rozdíl od Francie, která v roce 1962, když poskytla nezávislost celému Alžírsku, zde nechala svému osudu 1.000.000 Francouzů, většinou žijících na pobřeží. Tito Francouzi, co nejvíce odhodlaně bojovali za svou zemi proti muslimům, kteří povstali proti Francii, byli takhle odměněni, že jejich vlast na ně zapomněla. Tito Francouzi po vyhlášení nezávislosti odešli do Francie.

Tato politika narozdíl od Francouzů, kteří chtěli vše nebo vycouvat z Afriky, měla ve Španělsku jinou strategii.

V době rozmachu národněosvobozeneckých hnutí po skončení 2.světové války si Španělsko dobře uvědomilo své postavení. Proto Africké državy, které Španělé drželi k 01.07.1945, jdou rozdělit takto:

1) Ty které měly silnou populaci muslimů a byly co nejdříve dekolonizovány tj.Tanger,Španělské Maroko a Cabo Juby.

2) Ty které byly velmi řídce osídleny, ale převážně muslimy, tj.Ifni a Španělská Sahara byly dekolonizovány později.

3) Podobně dekolonizována byla později území obývaná převážně černošskou populací tj.Španělská Guinea (dnes Rovníková Guinea). Španělská Guinea je nezávislá od 12. října 1968 a až roku 1969 odsud odešla španělská armáda. Tato Španělská Guinea se skládala z:

a) ostrova Fernando Póo (v letech 1778-1827 španělský a znovu od roku 1845) o rozloze 2.017km2 se sídlem v Santa Isabel,

b) ostrova Elobay o rozloze 2,5km2, Annobón o rozloze 17km2 a Corsiko o rozloze 15km2 od roku 1778 španělské se sídlem Elobey-Chaco,

c) pevninské části Rio Muni o rozloze 26.017km2 se sídlem v Bata. Roku 1843 Španělé ovládli pobřeží a v následujících letech ovládali vnitrozemí s tím, že přesné hranice jsou stanoveny Pařížskou smlouvou ze dne 27.06.1900.

4) Ty državy, které drží Španělsko v Africe dodnes s převahou španělského katolického obyvatelstva tj.Kanárské ostrovy, Ceuta a Melilla s ostrovy Peňón de Vélez de la Gomera, Alhucemac a Chafarinas. Ceuta a Melilla s ostrovy Peňón de Vélez de la Gomera, Alhucemac a Chafarinas byly již v roce 1939 prohlášeny za přímou integrální součást Španělska. Dnes je Španělská legie umístěna takto:

I) V Mellila a ostrovech Peňón de Vélez de la Gomera, Alhucemac a Chafarinas je umístěna Tercio Gran Capitán 1ş de la Legión (1.pluk).

II) V Ceutě je umístěna Tercio Duque de Alba 2ş de la Legión (2.pluk).

III) V Almeria v Evropě je umístěna Tercio Juan de Austria 3ş de la Legióna (3.pluk). Nedávno ještě umístěné v Fuerteventura na Kanárských ostrovech.

IV) V Evropě v pohoří Ronda provincii MÁLAGA je umístěna Tercio Alejandro Farnesio 4ş de la Legión (4.pluk). Tento pluk je součástí španělských sil rychlé reakce (BOEL). Vybraní jedinci tvoří speciální operační jednotku OLEU. Tato jednotka je typu COMMANDOS. Všeobecně nejnižší operační jednotkou Španělské legie je sekce o čtyřech mužích pod vedením desátníka.

V rámci NATO je Španělská legie pro svoje kvality vysoce ceněna. Španělská legie je v současnosti pověřena, v zájmu demokracie a svobody, obranou severní Afriky a jihu Evropy, ale nejen jí. V poslední době byla Španělská legie nasazena i při mírových operacích OSN v různých částech světa např. Bosna, Chorvatsko, Angola, Nicaragua, Haiti, El Salvador a Guatemala. V současné době má Španělská legie cca 10.000 mužů. Pro zajímavost dávám odkazy na webové stránky, které mají vztah k tomuto článku:

http://www.lalegion.com, www.ceuta.com, http://www.425dxn.org/dc3mf/penon.html ,
http://www.camelilla.es/, http://personal.redestb.es/rafaher/melilla.htm ,
http://www.canalsubmarinista.com/entidades/ceumel.htm, http://www.regulares.com ,
http://www.melilla500.com/, http://www.embajadamarruecos.org.ar/Ceuta.html ,
http://www.spa.es/turismo/spain/melilla/

Další články autora

Autor : ing. Vilém Vácha 🕔17.11.2002 📕16.546

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře