Boleslav I.

Autor : ing. Vilém Vácha 🕔17.11.2002 📕12.080

Boleslav I. je pro mně nejvýznamnější politik Českého státu, a to z toho důvodu, že díky jeho politické práci nás nepotkal osud Polabských Slovanů (byli vyhlazeni Germány) nebo osud Podunajských Slovanů (byli vyhlazeni Maďary). Boleslav I. je tedy vlastně otcem Českého státu a národa.

V roce 1999 probíhala na Pražském hradě výstava o Českém státu v době Boleslava I. a Boleslava II., kde jsem si mohl přečíst tyto věty: „...Z letáku k výstavě vydaného v češtině a angličtině se i cizí návštěvník Pražského hradu mohl dozvědět něco o počátcích Českého státu. A česky si možná uvědomil, že nebýt těchto schopných a silných panovníků v 10. století, nemusel by tu on na konci 20. století vůbec stát a prohlížet si výstavu...“ Tyto věty snad nejlépe vystihují politickou práci těchto panovníků.

Uvědomme si, co všechno tento schopný muž, Boleslav I., kterého si neobyčejně vážím, pro náš národ a stát vykonal. Vždyť jen díky jeho politické práci mohu napsat tento článek česky a čtenář si ho může i česky přečíst a třeba s ním i česky nesouhlasit. A možná, že jen díky Boleslavu I. dnes existujeme. Ale přejděme k jeho životopisu.

Boleslav I. se narodil zřejmě roku 915 a pocházel z rodu Přemyslovců. Byl druhorozený syn českého knížete Vratislava I. (vládl 915 - 921) a jeho manželky Drahomíry. Boleslav byl vzorný otec své rodiny. Se svojí manželkou Biagotou splodil děti Doubravku, Boleslava II., Strachkvase a Mladu. Všichni tito jeho potomci významným způsobem vstoupili do dějin našeho národa. Doubravka byla snad vůbec nejvýznamnější ženou vyšlou z české země (ale žel dnes již zapomenutou). Přinesla do Polska křesťanství a stala se zde manželkou polského knížete Meška I. (Mečislava). Svému muži a celému polskému národu porodila prvního polského krále Boleslava Chrabrého, který byl v letech 1003 - 1004 i českým knížetem. Málo kdo dnes ví, že je i v současnosti Doubravka v Polsku velice uctívána a považována za národní hrdinku Polska a matku polské státnosti (ostudné je, že v České republice je naopak téměř neznámá). Boleslavův syn Boleslav II. se stal nástupcem svého otce - českým knížetem v letech 972 - 999 a syn Strachkvas, známý též jako Kristián, zase prvním českým kronikářem - autorem Kristiánovi legendy Život a umučení svatého Václava a jeho báby Ludmily. Boleslavova druhá dcera Mlada vynikala zbožností a stala se první abatyší benediktinek nejstaršího kláštera v Čechách, jenž vznikl v roce 970 u kostela sv. Jiří na Pražském hradě.

Po smrti českého knížete Vratislava roku 921 se stal českým knížetem Václav, který byl dne 28. září 935 zavražděn ve Staré Boleslavi, kterou spravoval jeho bratr Boleslav I. Po zavraždění knížete Václava se stal Boleslav I. českým knížetem a byl jím až do své smrti dne 15. července 972.

V roce 938 zařídil Boleslav I. převezení a pohřbení ostatků knížete Václava, prohlášeného později za svatého, v rotundě sv. Víta. Dnes zde stojí kaple sv. Václava v rámci katedrály sv. Víta.

V letech 936 - 950 vedl Boleslav I. válku se sousedním císařem Otou I. (vládl 936 - 973), která skončila mírem, kdy ho Ota I. uznal českým knížetem, a uzavřením spojenectví. V rámci tohoto spojenectví s Otou I. se dne 10. srpna 955 odehrála na Ležském poli v nynějším jižním Německu bitva, v níž spojené česko-německé ozbrojené síly porazily maďarské kmeny, které loupily a zabíjely obyvatelstvo střední Evropy.

V téže době porazily české ozbrojené síly pod vedením knížete Boleslava I. další maďarské kmeny v oblasti jihovýchodní Moravy.

Tyto vítězství a úspěchy mohly být dosaženy jen díky správné Boleslavově politické doktríně, se kterou se ztotožnil lid. Tato doktrína by mohla být definována takto: „Nevyvolávej konflikty, ale jsi-li napaden, tak se braň a všechny nepřátele zab, neboť mrtvý nepřítel již není nepřítel.“ V tehdejší české politice šlo vlastně o obranné národní uvědomění, tj. cizák (Nečech), moderně řečeno osoba nečeského původu, který je v mé vlasti, je nepřítel, a ten v mé vlasti nebude žít, a ten cizák, který žije mimo mou vlast je přítel, na něhož neútočím, chovám se přátelsky a neškodím mu. Toto obranné národní uvědomění je jedinou cestou k přežití národa.

Výsledkem těchto vítězství bylo vytvoření stabilního ekonomicky úspěšného Českého státu a základu českého národa:

1) Vyhnání nebo vyhlazení všech maďarských kmenů a jim podobných nepřizpůsobivých obyvatel z prostoru tehdejšího Českého státu a Německa.

2) Území Českého státu, které bylo před těmito bitvami tvořeno pouze Čechy (západ České republiky) a okolím slezského města Vratislav (jihozápad Polska), o celkové rozloze 70.000 km2, vzrostlo připojením Moravy a českého Slezska (východ České republiky), jihu Polska (zbytku Slezska, Sandoměřska a Krakovska), západní Ukrajiny (Červené Hrady), Slovenska, severu Maďarska (oblast Matra) a severu dnešního Rakouska až k Dunaji. Takže velikost Českého státu byla nakonec kolem 350.000 km2 (pro porovnání dnešní Česká republika má 78.864 km2).

3) Vznik první české měny - stříbrných denárů, kterými se platilo až do roku 1300, rozvoj zemědělství, řemesel, obchodu a s tím spojený pozvolný růst životní úrovně obyvatelstva.

Tato úspěšná politická doktrína, neboli česká moc, se opírala o tři základní pilíře, jež zajišťovaly nejlepší bezpečnost stabilitu státu vůči zahraničí i uvnitř:

1) Populační - na našem území budou žít jen naši potomci, kterých bude stále více, jelikož v plodnosti je věčnost, a přizpůsobivé obyvatelstvo jim podobné, které dodržuje zákony.

2) Vojenská - každý voják se má a musí mít lépe než jakýkoliv civilista. Za všech podmínek pak tedy z tohoto důvodu vojáci plní ochotně příkazy knížete.

3) Ekonomická - vyšší zisky (tj. ekonomický vzestup) než u sousedů, majetek a životy bez vůle knížete (tj. zákon) nikdo nevezme (majetková jistota). Tento ekonomický vzestup byl podložen jednotným a jednoznačným správním rozdělením Českého státu tzv. hradskou soustavou, provedenou Boleslavem I., a jím zavedené jednotné a jednoznačné daňové soustavy, tzv. daně z míru. Dokladem tohoto ekonomického vzestupu je skutečnost, že nechal svá sídla v Boleslavi, Pražský hrad, ale i město Praha, postavená doposud ze dřeva, vystavět z kamene, což byla tehdy před více jak 1000 lety značně finančně náročná akce.

O tomto ekonomickém vzrůstu hovoří i svědectví židovského obchodníka a cestovatele Ibrahima ibn Jakuba z Iberského poloostrova, který v letech 965 - 966 navštívil Český stát a napsal o našich předcích toto: „Město Frága (Praha) je zbudováno z kamene a vápna a je obchodem město ze všech nejbohatší. Jejich země je nejlepší ze zemí severu (míněno Evropa severně od Alp) a potravinami nejbohatší.

Jsem přesvědčen o tom, že kdyby dnes Boleslav I. žil a stál od roku 1989 v čele našeho státu, že bychom byli stát s podobnými ekonomickými a politickými úspěchy, jako dnešní Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Německo, Bermudy, Brunej, Dubaj, Omán, Kuvajt, Japonsko, Jižní Korea nebo Singapur.

Kníže Václav podporoval rozšiřování pravého božského učení Kristova a proto i jeho bratr Boleslav, když si uvědomil hrůznost svého bratrovražedného činu, litoval ho a přišel na výhody křesťanství, pokračoval v práci svého bratra Václava na rozšiřování křesťanství. Jedině díky důsledné aplikaci křesťanství a následně z toho vzniklých hodnot, mohly být uskutečněny tyto úspěchy politiky Boleslava I., takže když roku 972 zemřel, mohl předat svému synu Boleslavu II. zkonsolidovaný, silný a vnitřně upevněný Český stát.

Boleslav I. před svou smrtí prostřednictvím své dcery Mlady rozjednal zřízení biskupství v Praze, kterého se však nedožil. Založení biskupství pak proběhlo až za jeho syna Boleslava II. v roce 973.

Toto výše uvedené je historií ověřená pravda, jež však nemá za úkol vyvolat žádnou nenávist, nýbrž toleranci, pochopení a porozumění pro svobodu myšlení.

Proto i my nezapomeňme na památku tohoto význačného, někdy historiky opomíjeného českého panovníka Boleslava I.

Autor : ing. Vilém Vácha 🕔17.11.2002 📕12.080

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře