Spojenecké operace v Porýní od 15. září 1944 do 21. března 1945 (I)

Autor : Luboš Pavel / mindphaser 🕔02.11.2002 📕21.027

Seriál

  1. Spojenecké operace v Porýní od 15. září 1944 do 21. března 1945 (I)
  2. Spojenecké operace v Porýní od 15. září 1944 do 21. března 1945 (II)
  3. Spojenecké operace v Porýní od 15. září 1944 do 21. března 1945 (III)
  4. Spojenecké operace v Porýní od 15. září 1944 do 21. března 1945 (IV)
  5. Spojenecké operace v Porýní od 15. září 1944 do 21. března 1945 (V)

Podobné články

Další články autora

V září 1944 se zdálo, že konečné vítězství nad nacistickým Německem je již na dosah. Na východě Rudá armáda nekompromisně postupovala směrem k hranicím Německa. Z nebe nad Třetí říší a jí okupovanými zeměmi přinášelo spojenecké letectvo zkázu německé armádě, německému průmyslu a komunikacím. Na západě byly tři armádní skupiny, rozmístěné od Severního moře po Švýcarsko, připraveny pro závěrečný útok na Německo.

Nálada v nejvyšším velitelství spojeneckých expedičních sil (SHAEF) generála Dwighta D. Eisenhowera byla téměř euforická. Generálova výzvědná služba předpovídala, že vítězství v Evropě "je na dohled, téměř na dosah". Šéf rozvědky 1. armády byl ještě optimističtější, neboť prohlašoval, že německý odpor nebude trvat déle než do 1. prosince 1944. Jiní ovšem věřili, že Německo stále ještě není zcela poraženo. Plukovník Oscar W. Koch, důstojník rozvědky 3. armády, byl kritizován za svůj názor, že Německo je ještě daleko od porážky a bude bojovat do posledního dechu.

Události však daly Kochovi brzy za pravdu. Místo rychlého vpádu do srdce Německa, který byl v Eisenhowerově štábu očekáván, čekalo spojenecké armády vyčerpávající tažení v hrozném počasí proti nepříteli, jehož odhodlání bylo povzbuzeno myšlenkou, že jej čeká boj, který rozhodne o osudu jeho země. V době, kdy SHAEF plánoval svůj další postup, 200 000 dělníků horečně pracovalo na vylepšování německého Západního valu a Wehrmacht se připravoval na další boje se Spojenci na místech, jako byly např. Arnhem, Aachen, Hürtgenský les, Méty a úpatí Vosgéských hor. Tažení, jehož cílem bylo obsazení Porýní, bylo na svém začátku.

Spojenci stojící tváří v tvář německé armádě v polovině září 1944 se na evropský kontinent dostali díky dvěma velkým invazním operacím - operaci OVERLORD a operaci DRAGOON. Operace OVERLORD proběhla v Normandii na západním pobřeží Francie mezi městy Caen a Ste. Mere-Eglise. Operace DRAGOON se uskutečnila díky snaze Winstona Churchilla, britského ministerského předsedy a šéfa britského štábu, který se neochvějně snažil prosadit invazi do jižní Francie. Churchill viděl italské bojiště jako klíč k otevření zadních dvířek na Balkán a do střední Evropy - "měkký podbřišek nacistického Německa". Na druhé straně Američané - včetně Eisenhowera, prezidenta Franklina D. Roosevelta a amerického nejvyššího štábu - viděli tuto možnost jako slepou uličku. Provedení operace DRAGOON naplánované na 15. srpna 1944 s cílem odpoutat část německých sil ze severní Francie a obsadit francouzský přístav Marseille však bylo do posledního okamžiku nejisté.

Po konečném schválení této operace 11. srpna se americké jednotky vylodily na jihofrancouzském pobřeží mezi Cannes a Toulonem. O několik dní později se zde vylodily i francouzské jednotky a společně s americkými jednotkami vytvořily 7. americkou armádu pod velením generálporučíka Alexandera M. Patche. Úspěch operace byl fenomenální. V průběhu dvou týdnů Spojenci získali 57 000 zajatců a obsadili přístavy Marseille a Toulon, vše za cenu méně než 7 000 mužů.

V době, kdy spojenecká vojska vyloděná v rámci operace DRAGOON postupovala údolím řeky Rhôny směrem na Lyon, spojenecké armády z Normandie postupovaly na východ. 1. září převzal Eisenhower přímé velení spojeneckých armád ve Francii. Zatímco Montgomeryho 21. skupina armád obsadila základny V-1 na západním francouzském pobřeží, ze kterých byla odstřelována Anglie, a poté postoupila do Holandska, Pattonova 3. a Hodgesova 1. armáda, obě spadající pod nově vytvořenou 12. skupinu armád pod velením generálplukovníka Omara Bradleyho, si udržovaly své tempo postupu napříč Francií. Pattonovy jednotky rychle prošly oblastí Argentan - Laval - Chartres a Hodgesova armáda krátce předtím, než vstoupila do Belgie, obklíčila silná německá uskupení v Monské kapse. V polovině září 1944 spojenecká vojska dosáhla hranic Německa a vytvořila linii sahající od Holandska na jih podél hranice Německa až k městům Trier a Méty.

Patchova 7. armáda za méně než měsíc urazila téměř 400 mil dlouhou cestu údolím řeky Rhôny a 11. září se spojila s Pattonovou 3. armádou, čímž vytvořila kompaktní frontovou linii sahající od přístavu Antverpy po hranice Švýcarska. O čtyři dny později jednotky účastnící se operace DRAGOON doposud spadající pod velení britského generála Henryho M. Wilsona, nejvyššího spojeneckého velitele středomořské oblasti, byly reorganizovány na 6. skupinu armád generálplukovníka Jacoba L. Deverse. Tím se Eisenhowerovy síly ve Francii rozrostly na tři skupiny armád.

Na severu pod Montgomeryho 21. armádní skupinu spadala kanadská 1. armáda pod velením generálplukovníka Henryho D.G. Crerara a britská 2. armáda generála Milese C. Dempseyho. 12. armádní skupina generála Bradleyho na středním úseku fronty se skládala z nově zformované 9. armády generálplukovníka Williama H. Simpsona, Hodgesovy 1. a Pattonovy 3. armády. Na jihu operující Deversova 6. armádní skupina byla tvořena Patchovou 7. armádou a francouzskou 1. armádou generála Jeana de Lattre de Tassigny. Zatímco Eisenhower plánoval další postup, Spojenci stojící tváří v tvář Německu na frontě několik set kilometrů dlouhé čelili rozsáhlé logistické krizi.

Pro budoucí operace se Eisenhower držel plánů vytvořených před operací OVERLORD. Rozhodl se provést hlavní útok směrem na důležitou průmyslovou oblast v Porúří, s krycím útokem na jih od Arden, směrem na Sársko. Věřil, že strategie založená na útoku vedeném na široké frontě zabrání nepříteli soustředit své síly na zastavení útoku vedeném v jediném směru a současně poskytne dostatek možností k manévrování a k případnému přesunutí hlavního směru spojeneckého útoku na jinou část fronty. Tento plán měl řadu kritiků. Největším z nich byl Montgomery a rovněž Bradley a Patton k ní měli své výhrady.

Montgomery, Bradley a Patton souhlasili se skutečností, že nepřátelská vojska jsou rozvrácena a že nastal čas využít této situace provedením odvážné operace. Montgomery argumentoval tím, že „pouze jeden energicky vedený úder směrem na Berlín" provedený co nejdříve jeho 12. skupinou armád může ukončit válku. Pro podporu tohoto „úderu z milosti" Montgomery po Eisenhowerovi požadoval zastavení všech operací na jihu a soustředění všech dostupných prostředků pro podporu jeho 12. skupiny armád. Bradley a Patton stejně dychtili provést hlavní spojenecký útok, při kterém by tři skupiny vojsk překročily Rýn v oblastech Wiesbadenu, Mannheimu a Karlsruhe a následným rychlým postupem v brzké době ukončily válku. Eisenhower, velitel všech spojeneckých sil na evropském kontinentě, si však nemyslel, že vítězství bude tak jednoduché. Obával se, že Německo má ještě značný počet rezerv a případný průnik na úzké frontě do srdce Německa by byl zcela jistě zničen. Místo toho dával přednost napadání nepřítele, kdekoliv je to možné. Nepřátelský odpor se stával tužším, jak se spojenecká vojska blížila k německým hranicím a logistické problémy Spojenců se stávaly vážnými.

Přestože Němci utrpěli během letní spojenecké ofenzívy na všech frontách těžké ztráty, Německo stále mělo milióny mužů ve zbrani. Wehrmacht narychlo zformoval svých 230 000 vojáků do tzv. pevnostních praporů, určených k obraně Západního valu, obranné linii Spojenci nazývané Siegfriedova linie, která sahala od Holandska po Švýcarsko. Přestože nacistická propaganda mluvila o nepřekonatelnosti této obranné linie, její výstavba od roku 1940 probíhala velice pomalu. Práce na Siegfriedově linii byly obnoveny až v létě 1944. Přestože Siegfriedova linie nebyla ještě zdaleka dokončena, představovala vážnou překážku. Skládala se ze stovek pevnůstek s vzájemně se překrývajícími palebnými poli, podporovaných systémem velitelských a pozorovacích stanovišť a kulometnými hnízdy. Kromě toho byl tento systém pečlivě doplněn velkým množstvím uměle vytvořených překážek, jakými byly např. tzv. dračí zuby. Na začátku září byl polní maršál Gerd von Rundstedt Hitlerem jmenován velitelem západních vojsk s rozkazem zastavit Spojence na Siegfriedově linii na tak dlouho, dokud nebude provedena reorganizace Wehrmachtu a zahájena hlavní protiofenzíva.

Zvyšující se odpor nepřítele nebyl jediným Eisenhowerovým problémem. Stav zásobování a podpory jeho početných jednotek na široké frontě byl rovněž znepokojující. Zásobovací obtíže spojeneckých armád, které se začaly projevovat již v polovině srpna, přerostly nyní v krizi. Problém nespočíval v nedostatku zásob, nýbrž v nedostatku dopravních prostředků, které by je dopravily na bojiště. Spojenci měli na západním pobřeží k dispozici jediný přístav, Cherbourg, a 95 % jejich zásob dosud procházelo přes invazní pláže v Normandii, kde se hromadily. Negativní roli zde rovněž sehrál další fakt - železniční síť ve Francii byla tak důkladně rozbita spojeneckým letectvem a francouzským hnutím odporu v období před invazí, že ji nebylo možné rychle opravit. Z stejného důvodu nebylo možné využít ani jihofrancouzské přístavy. Proto bylo nutno dopravovat veškeré zásoby, od potravin přes náhradní díly, munici až po pohonné hmoty, nákladními auty po silnicích. Přestože Spojencům 4. září padl do rukou nepoškozený přístav Antverpy, nebylo jej rovněž možno použít, neboť Němci stále kontrolovali 60 mil dlouhé ústí řeky vedoucí k přístavu. Spojenecká ofenzivní síla tak byla výrazně omezena.

Eisenhower si stále jasněji uvědomoval, že válka v Evropě nemůže být ukončena před koncem roku 1944. V dopise zaslaném 14. září 1944 generálu Georgi C. Marshallovi sděloval, že přes nečekaně rychlý postup severní Francií je nemožné provést útok vedený po celé délce fronty přes řeku Rýn bez zastavení postupu a přeskupení vojsk. Byl nucen ustoupit od plánovaného útoku na šíři celé fronty a zabývat se plány na útok vedený jedním směrem předloženými v srpnu Montgomerym a Bradleyem.

Eisenhower nakonec dal přednost ambicióznímu Montgomerymu, nedávno povýšenému na polního maršála, aby se svou 21. skupinou armád, částí americké 12. skupiny armád a 1. vzdušnou výsadkovou armádou pronikl na severu přes Rýn. Americká 12. skupina armád měla provádět omezené bojové akce na středním úseku fronty, dokud Montgomery nezíská předmostí na druhé straně Rýna. Po získání předmostí na severním břehu Rýna by měla Pattonova 3. armáda obnovit svůj postup na Sársko a zajistit si vlastní přechody přes Rýn. Eisenhower rovněž Montgomerymu přikázal, aby vyčistil přístup k Antverpám, aby mohl být konečně otevřen tento pro Spojence tak životně důležitý přístav. Po zabezpečení předmostí na Rýnu měla spojenecká vojska zaútočit na průmyslové Porúří a poté soustředit dostatečné síly pro konečný úder.

SHAEF schválil Eisenhowerův plán s tím, že přednost před průnikem do Sárska má postup na severu směrem na Porúří, a Eisenhowerovi připomněl, že Antverpy musí být zprovozněny před příchodem špatného počasí. Montgomeryho útok na severním úseku fronty, jehož cílem bylo překročení Rýna a obchvat Siegfriedovy linie, dostal zelenou. Cíl útoku - zajistit předmostí na severním břehu Rýna pro plánovanou ofenzívu do průmyslového centra Německa - měl pramálo společného s Montgomerym prosazovaným "energickým úderem na Berlín". Spojenci této operaci, první v postupu k Rýnu, dali krycí název MARKET-GARDEN.

Zdroje a doplňující materiály na internetu
Rhineland - http://www.army.mil/cmh-pg/brochures/rhineland/rhineland.htm
Southern France - http://www.army.mil/cmh-pg/brochures/sfrance/sfrance.htm
Ardennes-Alsace - http://www.army.mil/cmh-pg/brochures/ardennes/aral.htm
Battle of Bulge - http://ardenne44.free.fr/
Battle of Hürtgen Forest - http://www.hurtgen1944.homestead.com/
Market-Garden - http://www.marketgarden.com/

Seriál

  1. Spojenecké operace v Porýní od 15. září 1944 do 21. března 1945 (I)
  2. Spojenecké operace v Porýní od 15. září 1944 do 21. března 1945 (II)
  3. Spojenecké operace v Porýní od 15. září 1944 do 21. března 1945 (III)
  4. Spojenecké operace v Porýní od 15. září 1944 do 21. března 1945 (IV)
  5. Spojenecké operace v Porýní od 15. září 1944 do 21. března 1945 (V)

Podobné články

Další články autora

Autor : Luboš Pavel / mindphaser 🕔02.11.2002 📕21.027

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře