Útok na Bordeaux - Operace Frankton

Autor : Luboš Pavel / mindphaser 🕔21.10.2002 📕17.100

Operace Frankton byla jednou z nejodvážnějších a nejneortodoxnějších akcí uskutečněných během 2. světové války. Zúčastnila se jí ponorka HMS Tuna a 10 mužů královského námořnictva na 5 kánoích. Cílem útoku byly obchodní lodě kotvící ve francouzském přístavu Bordeaux - lodě, které úspěšně prolomily spojeneckou blokádu.

Ale vraťme se na začátek. Člověkem, který prosadil nápad použít kánoe k proniknutí do nepřítelem obsazeného přístavu s cílem zničit tam zakotvené lodě silnými náložemi, byl major H.G.Hasler, přezdívaný "blonďák". Tento nápad se v jeho hlavě zrodil ještě před válkou při zkouškách s malými čluny a v období služby u Mobile Naval Base Defense Organization na ostrově Hayling. Ale admiralita shledala jeho nápad nepraktickým a Haslerovy pokusy zaujmout štáb kombinovaných operací (COHQ) na jaře 1941 byly neúspěšné částečně i z důvodu existence Special Boat Section (SBS).

V prosinci 1941 se Italům podařilo úspěšně proniknout do středomořského přístavu Alexandria pomocí "lidských torpéd", kde vážně poškodili bitevní lodě Elizabeth a Valiant. V reakci na tento útok začal Churchill vyžadovat provedení obdobné akce, a tak byl Hasler přeložen do plánovacího centra štábu kombinovaných operací, aby detailněji rozpracoval své dřívější myšlenky. Hasler se se svým týmem, čítajícím několik mužů, nejprve soustředil na použití "výbušných motorových člunů" podobného typu, jaký Italové úspěšně použili v březnu 1941 při útoku na lodě Royal Navy kotvící v zátoce Suda. Při neúspěšném útoku na lodě kotvící u Malty se Britům podařilo získat několik italských člunů. Pro utajení zkoušek s těmito typy plavidel byly tyto lodě označovány jako Boom Patrol Boats. Hasler prosazoval myšlenku společného použití těchto člunů a kánoí při budoucích operacích - první z nich měly najít cestu přes nepřátelské překážky a kánoe pak měly být využity k provedení vlastního útoku. Lord Mountbatten s tímto způsobem spolupráce souhlasil a ihned rozhodl o vytvoření Royal Marine Boom Patrol Detachment (RMBPD). Důstojníci se rekrutovali z příslušníků Royal Marine Small Arms School v Gosforth a řadoví muži z Royal Marine Auxiliary Battalion v Portsmouthu. Výsledkem spolupráce Special Boat Section a Haslera byly snadno sestavitelné skládací kánoe typu Cockle Mark II, schopné přepravit dva muže s těžkým nákladem.

V průběhu roku 1942 se německým rychlým obchodním lodím dařilo stále častěji pronikat spojeneckou blokádou a z Japonska přivážet životně důležité suroviny pro válečný průmysl. Francouzský přístav Bordeaux, ležící asi 120 km po proudu řeky Gironde, byl jedním z míst, kam německé lodě často mířily. Byly zváženy všechny konvenční způsoby útoku na lodě kotvící v Bordeaux, ale byly zamítnuty, a tak se v prosinci 1942 COHQ rozhodlo do svých plánů zapojit Haslera a RMBPD.


Haslerovi muži pri výcviku

Cílem plánované operace byl útok šesti kánoí proti obchodním lodím zakotveným v Bordeaux. Kánoe měly být dopraveny ponorkou HMS Tuna do ústí řeky Gironde, do oblasti asi 10 mil od Pointe de la Négade, a podle plánu vypuštěny z ponorky 5. prosince 1942. Posádky měly pádlovat pouze v noci a den měly přečkat v úkrytu na břehu. Po proniknutí do přístavu v Bordeaux měly umístit na zakotvené obchodní lodě magnetické časované miny, stáhnout se, potopit své čluny a uprchnout přes hranice do Španělska.

Haslerovi muži se s kompletním vybavením a zásobami přesunuli v druhé polovině listopadu do Clydeu, kde se setkali s ponorkou HMS Tuna, a 30. listopadu se nalodili na její palubu. Kánoe Cockle Mark II byly vyprojektovány tak, aby bylo možno je naložit do ponorky a uskladnit v torpédometech. Pro jejich vypuštění z ponorky její kapitán spolu s Haslerem vymysleli spouštěcí smyčku, pomocí které bylo možné za použití hlavního děla ponorky vypustit na moře složené kánoe i s jejich posádkou a kompletním vybavením. Díky tomu byla zkušená posádka schopna spustit na vodu všech šest kánoí během půl hodiny. Když byli všichni muži, kánoe a zásoby na palubě, HMS Tuna zvedla kotvy a zamířila do Irského moře.

Pro snazší identifikaci přidělil Hasler každé kánoi krycí jméno a lodě rozdělil do dvou skupin.

Skupina A Skupina B
Catfish
Major
H.G. Hasler a námořník W. Sparks
Cuttlefish
Lieutenant MacKinnon a námořník J. Conway
Crayfish
Corporal A. F. Laver a námořník B.l Mills
Coalfish
Sergeant
S. Wallace a námořník R. Ewart
Conger
Corporal G.J. Sheard a námořník D. Moffatt
Cachalot
námořníci B. Ellery a E. Fisher

Když už byli všichni na cestě, mohl konečně Hasler seznámit své muže s podrobnostmi nadcházející operace s krycím názvem Frankton, jejímž cílem byly rychlé obchodní lodě v Bordeaux. Hasler jim rovněž řekl, že by měli na palubě ponorky strávit asi 5 dnů, než budou u výběžku ostrova Cordouan vypuštěni na moře, a poté vyrazí podél pravého břehu řeky Gironde k Bordeaux. Haslerovy muže čekala cesta dlouhá přes 60 mil, během které budou moci pádlovat pouze v noci, a ještě jenom za přílivu, zatímco den budou nuceni trávit v úkrytu na břehu. Upozornil je, že se musí mít na pozoru před nepřítelem na vodě, na pevnině i ve vzduchu.

Cílem operace bylo potopit až 12 obchodních lodí v oblasti Bassens - Bordeaux. Během dnů, které Hasler se svými muži trávil v ponorce, si pořád dokola procházeli plán operace, aby se jim do paměti vryly i sebemenší detaily. Kromě toho rozbalili veškeré své vybavení, pečlivě jej překontrolovali a následně opět zabalili, prostudovali letecké snímky a snažili se naučit základy francouzštiny. V jeden moment se Hasler zeptal "Nějaké otázky?" "Ano pane, jak se dostaneme domů?" zeptal se jeden z jeho mužů. "Půjdete pěšky!" odpověděl jim Hasler. Každá dvoučlenná posádka se měla nezávisle na ostatních přesunout do města Ruffec, ležícího asi 160 km severně od Bordeaux. Plán útěku počítal s tím, že příslušníci místního hnutí odporu budou útočníky očekávat na předměstí Ruffecu, dají jim zásoby na cestu, pomohou jim dostat se přes hranice do Španělska a odtud zpět do Británie. Město Ruffec bylo vybráno z důvodu informací o dobré organizovanosti odboje v této oblasti a částečně i proto, že leželo opačným směrem, než by Němci očekávali, že budou útočníci prchat.


Haslerovi muži pri výcviku

Ponorka HMS Tuna pokračovala za obzvláště špatného počasí v cestě jižním směrem do oblasti spuštění kánoí na vodu. Během cesty se pouze jednou dostala do kontaktu s nepřátelskou ponorkou. Jelikož bylo v této oblasti letouny RAF položeno minové pole, musela ponorka v závěrečné fázi cesty plut velice obezřetně. Když se vynořila na hladinu, byla tak hustá mlha, že nebylo možno přesně určit polohu, a tudíž musel být začátek operace posunut o celých 24 hodin.

Nakonec se však počasí umoudřilo a kapitán ponorky byl schopen v periskopové hloubce určit polohu plavidla, nezbytnou pro akci Haslerovy jednotky, která měla být vysazena na přesně stanoveném místě mezi ostrovem Courduan a pevninou. Nakonec dorazili do výchozího bodu a 7. prosince v 19.17 se ponorka vynořila do jasné noci. Major Hasler rozkázal přinést kánoe. Jedna z kánoí, Cachalot, se při vynášení zachytila o uzávěr průlezových dvířek, na boku jejího trupu vznikla dlouhá trhlina, a její zklamaná posádka proto nemohla pokračovat v akci. Zbývajících pět kánoí se podařilo bezpečně i s posádkou spustit na moře pomocí již zmiňovaného závěsu na děle ponorky. Celá akce byla dokončena přesně za 30 minut, ve 20.30 se ponorka ponořila a Haslerovi muži vyrazili ke svému cíli.


Vybavení mužů pro operaci Frankton

Zpočátku jejich cesta probíhala dobře. Lodě rychle klouzaly po lehce zčeřené hladině až do okamžiku, kdy dorazily k první z několika přílivových vln. Hasler shromáždil své muže, sdělil jim jak úspěšně proplout peřejemi a poté vyrazili. Když se kánoe shromáždily na druhé straně peřejí, chyběla kánoe Coalfish s Wallacem a Ewartem. Každý člen skupiny byl pro tuto akci vybaven píšťalkou vydávající zvuk podobný křiku racka. Spark zapískal na svoji píšťalku, avšak bez odezvy. Chvíli čekali a poté se Hasler se Sparksem vydali Coalfish hledat. Bezvýsledně. Po Wallaceovi a Ewartovi jako by země slehla.

Akce však musela být dokončena, a tak zbývající kánoe pokračovaly v plavbě. Po čase však v oblasti Pointe de Grave narazily na další peřeje, které však byly větší nežli ty předchozí. Vlny zde dosahovaly výšky až 5 stop a v ostrém úhlu narážely na trupy kánoí. Conger se převrhl a Sheard s Moffatem skončili ve vodě, kde se přidržovali převržené kánoe. Hasler zastavil své muže, kteří se pak pokusili kánoi otočit a vyprázdnit z ní vodu. Neúspěšně, a tak Hasler rozkázal Sparksovi, aby loď potopil.

Potom s Sheardem a Moffattem držícími se za okraj dvou kánoí Hasler zamířil směrem k francouzskému pobřeží. Jelikož plavba v peřejích s dvěmi muži ve vodě držícími se kánoí byla velice vyčerpávající a již nebylo možné táhnout je dál, byl Hasler nucen vysadit je v blízkosti přístavního mola Le Verdon. Kousek od mola kotvily tři nepřátelské fregaty, a tak Hasler se svými muži musel proplout úzkou mezerou mezi loděmi a přístavním molem. I přes nespornou výhodu, kterou poskytovala nízká silueta kánoí, musely posádky pádlovat velice opatrně. Muži ve svých kánoích téměř leželi, a aby byl hluk ještě menší, pádloval vždy jen jeden člen každé posádky. Nakonec se podařilo proplout dvěma kánoím. Cuttlefish s MacKinnonem a Conwayem zmizel. Ostatní na ně nějakou dobu čekali, ale na signály píšťalky nikdo neodpověděl.

Zbývající dvě kánoe, Catfish a Cryfish, pokračovaly v cestě až téměř do úsvitu 8. prosince, kdy konečně po téměř 9 hodinách náročné plavby rozbouřeným mořem přistály na u Poitne des Oiseaux. Posádky zamaskovaly své kánoe a jaly se odpočívat. Během dne byli muži objeveni skupinkou francouzských rybářů s manželkami a Hasler se jim svojí lámanou francouzštinou pokusil vysvětlit, že je v jejich vlastním zájmu nikomu o nich nic neříkat.

Druhá noc, z 8. na 9. prosince, se obešla bez zvláštních událostí. Haslerovi muži byli velice promrzlí a ve vnitřku lodí se jim tvořil led, naštěstí se jim však podařilo snadno najít vhodné místo pro přistání severně od Porte des Callognes a ulehnout na poli. Jejich jedinými „návštěvníky" během dne bylo pouze několik krav. V Haslerově mysli, stejně jako v mysli jeho mužů, vyvstával jeden problém. Jak postupovali proti proudu řeky, časový plán a trvání celé akce se začalo výrazně odlišovat od původního plánu. Museli rozvrhnout logistické zajištění svého postupu po řece stejně jako celého útoku. Příští noc měla do jejich oblasti dorazit přílivová vlna trvající 3 hodiny, po ní měl následovat 6 hodin trvající odliv, po kterém bude opět následovat 3 hodiny trvající příliv. Při odlivu bylo téměř nemožné postupovat dále.

Během třetí noci (z 9. na 10. prosince) se po krátkém přesunu muži ukryli na malém ostrůvku Ile des Cazeau, kde přečkali odliv. Nyní se již za původním plánem dosti výrazně opožďovali. V tomto okamžiku byli příliš vzdáleni, než aby mohli přístavu, který byl cílem operace, dosáhnout již příští noci a měli ještě dostatek času k úspěšnému splnění úkolu a bezpečnému ústupu. Hasler proto rozhodl, že během noci z 10. na 11. prosince si vybudují tábor, ze kterého budou schopni ve velmi krátké době dosáhnout přístavu. Vhodné místo pro přistání nalezli ve 23.00 a zbytek noci strávili skrytí v rákosí na břehu ostrůvku Bassens, odkud mohli již vidět první dva své cíle - dvě velké obchodní lodi. Celý den Haslerovi muži strávili přípravami svých magnetických min a dalšího vybavení pro útok v průběhu nadcházející noci. Hasler rozhodl, že Catfish bude operovat v západní a Crayfish ve východní části přístavu, a kdyby náhodou nenarazily na žádný vhodný cíl, vrátí se a nálože umístí na dvě lodi u ostrůvku Bassens.

Dohromady měli k dispozici 16 magnetických min. Časovací zařízení nastavili na 9.00 hodin a ve 21.30 11. prosince 1942 zamířili ke svým cílům. Hasler se Sparksem dopluli do určeného prostoru po půlhodině náročného pádlování a nalezli zde celkem sedm lodí. Dále po proudu viděli ještě další lodě, ale odliv sílil, tudíž měli k umístění náloží jen velmi málo času. Nejprve minuli dva velké tankery, kterým by s jejich vodotěsnými přepážkami nálože příliš škod nenapáchaly, a tak první tři nálože umístili na třetí plavidlo v řadě, velkou obchodní loď. Po dvou minách pak umístili na německý Sperrbrecher a menší obchodní loď a poslední minu na tanker ukotvený u Quai Carnot. Poté se otočili a využívajíce odlivu rychle zamířili do klidnějších vod poblíž ostrova Ille des Cazeau. Zde si krátce odpočinuli a poté se opět vydali na cestu po proudu řeky. Náhle ve tmě uslyšeli zvuk pádel. Byl to Crayfish, jehož posádka ve východní části přístavu nenašla příhodné cíle, a tak svých 8 náloží umístila na dvě velké obchodní lodě u břehu Bassens.

Příští den ráno začaly nálože explodovat. V 07.00 explodovaly první nálože umístěné na Alabamě. Nálože vybuchovaly v průběhu celého dopoledne až do 13.00. Dresden se potopil, Portland s velkou dírou na boku byl v plamenech a vážně poškozen byl rovněž Tannenfels. Poškození zbývajících dvou lodí, kterými byly Usaramo a Cap Hadid, nebylo zaznamenáno.

Catfish a Crayfish společně pokračovaly po proudu řeky až do blízkosti Blaye, kde posádky vystoupily na břeh asi 400 metrů od sebe. To byla poslední chvíle, kdy Hasler naposledy viděl posádku Crayfish. Pak se posádky rozdělily a na vlastní pěst se podle plánu pěšky vydaly směrem k Ruffecu.

A jaký byl další osud Haslera a jeho mužů? Komuniké nejvyššího německého štábu z 10. prosince obsahovala informaci, že v blízkosti ústí řeky Gironde byla zajata a zlikvidována skupina sabotérů. Z nedostatku dalších informací považovali Britové všech 10 mužů za mrtvé. 23. února však Special Operations Executive (SOE) obdržel Haslerův dopis, ve kterém popsal detaily ztráty tří kánoí první den akce. O týden později se Hasler společně se Sparksem vrátil zpět do Británie letadlem z Gibraltaru, kam se dostal za vydatné pomoci francouzského hnutí odporu. Zbývající účastníci operace Frankton byli mrtvi.

Tělo Davida Moffatta bylo 14. prosince vyplaveno na pláž u Bois en Réy, tělo Shearda nebylo nalezeno nikdy. Wallace s Ewartem, kteří propluli prvními peřejemi, byly objeveni a zajati poblíž majáku Pointe de Grave v uniformách Královského námořnictva. Admirál Bachmann je nařídil v souladu s Hitlerovým rozkazem o jednotkách commandos zastřelit. Brzy ráno 12. prosince 1942 byli vyvedeni ze svých cel a zastřeleni popravčí četou, které velel plukovník Theodor Prahm. MacKinnon a Conway, kteří se od ostatních oddělili u Le Verdon, pokračovali na vlastní pěst po řece Gironde až do noci 10. prosince, kdy byla jejich kánoe poškozena nárazem na překážku ve vodě. Poté se vydali na cestu pěšky a v městečku Cessacu byli přijati pány Cheyrauem a Jaubertem. Nakonec však byli zrazeni, zajati Němci a 23. března 1943 zastřeleni. Laver s Millsem, kteří společně s Hasleren dokončili celou akci, se po přistání vydali na cestu do Ruffecu. I oni byli zrazeni, stále oblečeni ve svých uniformách, chyceni francouzskou policí v La Garde na předměstí Montelieu a předáni do rukou Němců. Jejich osud se naplnil ve stejný den jako u posádky kánoe Cuttlefish.

Hasler za tuto akci obdržel Distingiused Service Order a Sparks Distingiused Service Medal.

"Z řady přepadů provedených příslušníky velitelství kombinovaných operací
byla operace Frankton tou nejodvážnější a nejnepředstavitelnější.
"
lord Louis Mounbatten

Zdroje
Cocleshell Heroes - http://www.royalmarinesofficialsite.co.uk/histcock.html
Operation Frankton - http://www.combinedops.com/Cockleshell Heroes.htm
Operation Frankton - http://www.specialoperations.com/History/WWII/Cockleshell.htm
Cockle Mark II. - http://www.brunel.ac.uk/~acsrrrm/kayak/cockle.html
Další informace
Hitlerův rozkaz týkající se jednotek commandos
Autor : Luboš Pavel / mindphaser 🕔21.10.2002 📕17.100

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře