Ruské legie zblízka

Autor : Martin Motyka 🕔30.09.2002 📕8.238

Československá polní pošta

Drobnou, ale významnou kapitolu v dějinách organizace čsl. vojska na Rusi sehrála také Čsl. polní pošta, která se stala nejspolehlivějším zprostředkovatelem korespondence v tehdejším sibiřském Rusku.

Čsl. vojsko dlouho nepotřebovalo vlastní poštovní organizaci. Až do bolševické revoluce poštovní styk zajišťovala pošta ruská, a následná přeprava do Francie činila úvahy o vlastní poště zbytečnými. Veškerá úřední agenda po rozkladu ruské státní správy byla vykonávána prostřednictvím jízdních vojenských kurýrů. Stejným způsobem byl zajišťován i rozvoz Čsl. denníku. Situace po vystoupení, rostoucí publikační agenda čsl. vojenského i politického vedení a absence kvalitních ruských služeb vedly Vojenský sjezd v červnu 1918 k rozhodnutí o zřízení vlastní poštovní organizace.

Organizací systému poštovní správy byl pověřen Antonín Novotný, před válkou výkonný rada telefonní centrály v Turnově. První poštovní ambulance (vagón) sice vyrazil na cestu z Čeljabinska přes Irkutsk do Čity (5.000km za 16 dní) už 16.záři 1918, ale až převedení polní pošty z OČSNR pod přímou správu generálního štábu v říjnu 1918 znamenalo kvalitativní pokrok v zajišťování poštovních služeb. Centrum pošty bylo zřízeno při štábu v Jekatěrinburgu. Ostatních šestnáct odboček, ve kterých pracovalo v říjnu 1918 osmdesát šest a v září 1919 kolem sto třiceti zaměstnanců, bylo po celou dobu umístěno ve vagónech v železničních stanicích ležících na poštovních linkách.

Na počátku se byli čsl. poštovní zřízenci nuceni smířit s řadou provizorií. Přestože se Technické oddělení i sborové intendantstvo snažily zajistit pro poštu co nejlepší provozní podmínky, počátky čsl. pošty byly poznamenány potížemi a nedostatkem. První čtyři poštovní vozy byly použité nákladní vagóny od uhlí a potravin, navíc ve špatném technickém stavu. Poštovní zřízenci byli nuceni se potýkat se zoufalým nedostatkem úředních formulářů a psacích potřeb. Došlo dokonce k případu, kdy přednosta jednoho poštovního úřadu poslal raport náčelníkovi pošt napsaný křídou přímo na vagóně. Aby dosáhli vysoké kvality služeb byli dokonce čsl. zřízenci nuceni, zvlášť v počátcích, podplácet zkorumpované ruské železniční zřízence, aby zásilka mohla pokračovat dál na místo určení. Postupně, zvlášť po zařazení pod správu generálního štábu, se situace zlepšovala. Technod pro potřeby pošty upravil doručovatelské vagóny, při velení každé čsl. fronty, Finanční správy a při Informačně Osvětovém Odboru OČSNR byl zřízen zvláštní poštovní úřad, čímž byla zajištěna rychlost spojení.

Od října 1918 bylo navázáno poštovní spojení s Vladivostokem, čímž se rozrostl akční rádius čsl. pošt. Bylo tím také umožněno korespondenční i finanční spojení s ČSR. Spojení Čeljabinsk - Vladivostok (7.000km) urazil čsl. poštovní vagón za 10-14 dní. Během jízdy se po čtyřiceti osmi hodinách služby střídal dvou až tříčlenný doprovod poštovního vagónu, který měl nárok na dalších čtyřicet osm hodin oddychu. Průměrná délka poštovní jízdy však činila „pouze“ 1500km, přičemž rychlost čsl. spojení byla v ruských podmínkách bezkonkurenční. To vedlo k růstu prestiže a počtu zákazníků čsl. polní pošty.

Kvalitu čsl. služeb ocenili i velitelé zahraničních vojsk v Rusku, kteří svěřili čsl. poště veškerou svou poštovní agendu. Z tohoto aktu důvěry však vyplynul střet se Sibiřskou vládou v polovině roku 1919. Ta se ve snaze získat správu poštovní agendy spojenců do svých rukou pokusila zabavit vagóny polní pošty a tím zamezit jejímu provozu. V této situaci se však za poštu vedle čsl. velení postavili i představitelé ostatních armád. Tento rozhodný krok tak přiměl Omsk ustoupit. Tímto incidentem byla zároveň i nepřímo potvrzena kvalita a důležitost čsl. polní pošty pro poštovní spojení v sibiřském Rusku.

Autor : Martin Motyka 🕔30.09.2002 📕8.238

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře