Ruské legie zblízka

Autor : Martin Motyka 🕔30.09.2002 📕9.266

Reorganizovaná armáda na magistrále

Na přelomu let 1918 a 1919 se stahovaly čs. pluky na transsibiřskou magistrálu. Tento krok byl už v létě 1918 požadován na ufimských jednáních o jednotné ruské vládě, avšak pomalá organizace ruských vojsk ho oddálila. Ke stažení čsl. armády vedle jiných důvodů vedla i snaha o jeho soustředění za účelem důkladné reorganizace. Základní kroky k těmto změnám provedl na počátku roku 1919 M.R.Štefánik. Armáda byla změněna podle západoevropských standardů. Řada revolučních výdobytků byla zrušena. Byl vydán nový discipinární řád. Reakce vojska na tyto dalekosáhlé změny byla značně negativní a po řadě projevů odporu došla vyvrcholení v irkutských událostech v polovině 1919. Poté však s přípravami na postupné stahování k evakuaci zavládla jakási obecná apatie. Čs. vojáci byli po celé období dalšího pobytu na magistrále řízeni už jen myšlenkou na návrat domů.

Reorganizace revoluční struktury čsl. legií v pravidelnou armádu byla zahájena ihned po příjezdu M.R.Štefánika do Ruska. Ten zakázal svolávání Vojenského sjezdu, jako zákonodárné instituce čsl. vojska a převedl výkonnou moc nad čsl. armádním sborem z jekatěrinburgské OČSNR přímo na Ministerstvo vojenství v Praze. Už koncem roku 1918 byla zrušena instituce sborového, divizních a plukovních plnomocníků. Po nich následovala plukovní zastupitelstva. K 1.lednu 1919 byli všichni důstojníci u čs. jednotek už pouze Čechoslováci. V únoru 1919 byl schválen nový disciplinární řád čsl. vojska, v němž byly posíleny dosud poměrně malé pravomoce důstojníků. Bylo omezeno právo na stížnost a na odvolání. Stížnost mohla být podána, podobně jako v carském řádu, pouze v případě, překročil-li velitel své disciplinární pravomoce. Na druhou stranu však byl velitel před vynesením rozsudku povinnen provést osobní výslech obviněného. Mnoho dřívějších výdobytků, však bylo zachováno. Mezi jinými šlo například o možnost výmazu vykonaného trestu v rejstříku vojáka po šesti měsících bezproblémové služby. Celkově se dá říct, že disciplinární řád z roku 1919 pouze omezil nebo zrušil některá pro armádu příliš liberální pravidla neslučitelná s řády armády v ČSR. Do začátku března 1919 byla převážná většina organizačních změn uvedena v platnost.

Podobným způsobem mělo být domácím justičním poměrům přizpůsobeno i sibiřské soudnictví. Dalekosáhlý zásah do organizačních struktur armády a odmítavá reakce většiny vojska však zásahům do revolučních vymožeností legionářských soudů zamezily. Celý soudní systém se tak po stažení na magistrálu soustředil do dvaceti osmi soudů dislokovaných u pluků, štábů divizí a speciálních jednotek. Každý soud měl na starosti agendu svého okruhu a na rozdíl od předchozích období nemohli být vojáci souzeni soudem, do jehož okruhu nepatřili. V listopadu 1919 byla uvedena v činnost dlouho připravovaná, čistě legionářská třístupňová soudní správa vojska, která byla založená na systému plukovních a divizních soudů, doplněných jedním soudem sborovým. Tento systém byl stále založen na kombinaci dosazovaných právníků a volených soudců, řídil se však novou vlastní právní úpravou. Výjimkou byl sborový soud, který se jako nejvyšší odvolací instance už řídil právem Republiky Československé. Mezi nová, významná demokratická opatření uzákoněná novou právní úpravou patřil hlavně zákon zamezující velitelům jednotek chránit před soudem delikventy prospěšné pro jednotku, což francouzský disciplinární řád umožňoval. Podle názoru Viktora Svobody, vrcholného představitele čsl. soudnictví na Rusi, byly některé legionářské zákony dokonce humánnější než ty v ČSR.

Razantní vojenská reorganizace čs. vojska na Rusi vyvolala mezi vojáky velký rozruch. Přestože o své volené výbory nejevili až dosud přílišný zájem, jejich zrušení znamenalo ztrátu instituce, která sehrála významnou roli v době transportu z Ukrajiny a hlavně pak během vystoupení. V souvislosti s rozkazem č.17, který od konce února rušil plukovní výbory, byl už v březnu 1919 nucen velitel čsl. vojska gen.Syrový vydat jménem generálního štábu přísný zákaz podávání hromadných žádostí a stížností nebo organizování deputací jak vojáků, tak důstojníků. Jakékoliv podání bylo možné pouze osobně a služební cestou. V rozkaze jsou dány instrukce, jak postupovat v případě revolty. Přes všechny snahy o zklidnění vojska však došlo po předporadách v Jeketěrinburgu k svolání zakázaného Vojenského sjezdu na 12.června 1919 do Irkutsku. Ten měl řešit „reakční“ změny ve vojsku vzniklé po březnu 1919. Během jednání však byli volení delegáti pozatýkáni a uvězněni. Sjezdová jednání však byla definitivně ukončena až zákrokem 1.pluku, který potlačil revoltu vojáků 3.praporu 4.pluku. Tyto události vyvolaly v celém vojsku obavy ze stejného osudu, který potkal agitací a ideologií rozvrácenou ruskou armádu. U většiny vojáků došlo k jakémusi vystřízlivění a následnému odvrácení od nebezpečných pokusů o zvrat dosavadního vývoje, které nahrávaly pouze bolševickým a reakčním omským kruhům.

Vztah vojáků k zatčeným delegátům sjezdu a k internovaným vojákům svých rot však zůstal stále kladný. Důkazem je leták ze 7.září 1919, který se objevil mezi vojáky 4.pluku a byl adresovaný delegaci z ČSR, která nesla poselství legiím od T.G.Masaryka, jehož úkolem bylo povznést morálku mezi legionáři. Anonymní autoři v něm žádají o vrácení internovaných vojáků a propuštění zatčených delegátů sjezdu. Dožadují se vytvoření volených komisí, které měly mít stejnou náplń činnosti jako zrušené výbory, zavedení přísných prověrek odborné způsobilosti důstojníků a pod.

Hluboce upadlá morálka v legiích se zákonitě projevila ve zhoršení vzájemných vztahů mezi vojáky. Novinář Vincent Červinka, který byl koncem roku 1919 členem poselstva z ČSR, si všimnul napětí mezi starými legionáři a vojáky mobilizovanými v létě 1918. Staří dobrovolníci nazývali nové pohrdlivě „mladí“, obviňovali je z vypočítavosti a pokrytectví. Podle názoru starých legionářů sledovali „mladí“ svým vstupem do legií pouze vlastní prospěch. Vyhnuli se tak nebezpečí zkázy v ruském chaosu a navíc se svezli na vlně legionářské slávy. „Mladí“ byli také starými legionáři podezíráni z bolševického smýšlení. V pozadí všech revolt pak viděli právě tyto mobilizované legionáře. Obecné zhoršení vzájemných vztahů mezi vojáky se také projevilo v zostření vztahů mezi mužstvem a důstojníky, které byly ironizovány v řadě legionářských humoristických časopisů. Mezi častá témata v nich také patřila satira na nekonečný pobyt v Rusku. K všeobecně špatné náladě vojáků nepřispěla ani skutečnost, že už v červenci 1919 odjela s výjimkou Japonců většina Spojenců z Ruska. Mezi legionáři se projevil celkový úpadek zájmu o okolní ruské události a soustředili se pouze na vlastní služební a jiné zaměstnání. Zůstávali apatičtí ke všem výzvám a provokacím z ruské strany. Během evakuace do Vladivostoku byla v prosinci 1919 gen.Syrovým vydána direktiva, na jejímž základě měly čsl. ešalony přednostní právo jízdy před všemi ostatními vlaky. Přesto několikrát došlo k případům svévolného porušení evakuačních plánů některými jednotkami, které vyjížděly na dráhu mimo stanovené pořadí. Tímto nedisciplinovaným chováním ohrožovaly bezpečnou a plynulou přepravu celé armády.

Autor : Martin Motyka 🕔30.09.2002 📕9.266

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře