Andrew Browne Cunningham

Autor : Radislav Svoboda / Algernon 🕔19.09.2002 📕13.545

Admiral of the Fleet Viscount Cunningham of Hyndhope, KT, GCB, OM, DSO & Two Bars (* 7. 1. 1883, † 12. 6. 1963)

Andrew Browne Cunningham se narodil 7. ledna 1883 v Rathmines, hrabství Dublin (Irsko). Otec byl prof. John David Cunningham, matka Elizabeth Cumming Browne (oba rodiče pocházejí ze Skotska).

K námořnictvu nastoupil 15. 1. 1897, kadetní výcvik prodělal na HMS Britannia. V roce 1900 se účastní operací v Jižní Africe (v Námořní brigádě).

14. 3. 1903 získal hodnost Sub-Lieutenant, v březnu 1904 byl povýšen do hodnosti Lieutenant. V roce 1908 dostal svou první loď — torpédový člun HM Torpedo Boat 14, krátce nato to byly torpédoborce HMS Vulture a HMS Roebuck. V prosinci 1910 přebírá HMS Scorpion, jeden z nových torpédoborců třídy Beagle. V roce 1913 je jeho loď odvelena do Středomoří. Čtrnáctého března 1916 získává DSO za svoji účast na operacích v Dardanelách (šlo o podporu vylodění u Gallipolli). Po návratu ze Středomoří velí na dalších torpédoborcích — HMS Ophelia a HMS Seafire. Sponu k DSO získává v únoru 1919, během další služby získává druhou sponu k DSO.

V roce 1929 získává poprvé velení na velké lodi — HMS Rodney. 1. 1. 1934 dostává funkci velitele torpédoborců, znovu se tak ocitá — už jako kontraadmirál — ve Středomoří. Jeho vlajkovou lodí je lehký křižník HMS Coventry. Při cvičeních na Atlantiku klade velký důraz na noční operace. V červenci 1936 je jmenován do hodnosti víceadmirála a získává post velitele eskadry bitevních křižníků. Jeho vlajkovou lodí je HMS Hood.

Po řadě dalších změn je mimo jiné počátkem roku 1939 povýšen do rytířského stavu a vrací se opět do Středomoří, tentokrát jako Commander-in-Chief britského Středomořského loďstva, jeho vlajkovou lodí se stává HMS Warspite. V této funkci vystřídal admirála Pounda.

Při akci u pobřeží Kalábrie jsou Italové 9. července 1940 nuceni přijmout boj s britským svazem — dostanou do šarvátky, ve které HMS Warspite zaznamenává zásah italské bitevní lodi Giulio Cesare na vzdálenost asi 13 námořních mil (přes 24 km)! 11. 11. 1940 následuje jeden z nejslavnějších triumfů britského Středomořského loďstva, nálet Swordfishů na italskou základnu Taranto. Při této brilantní akci jsou tři italské bitevní lodi na dlouhou dobu vyřazeny z akce.

Nový rok 1941 znamená další povýšení, tentokrát do hodnosti admirála. Že je zasloužené, dokazuje skvělý úspěch jeho sil v bitvě u mysu Matapan — Italové odepisují tři těžké křižníky, které jdou ke dnu (Pola, Zara a Fiume). Ale nejsou jen skvělá vítězství. Nešťastné operace armády v Řecku a na Krétě končí další evakuací britských sil, námořnictvo se ale dokáže svých úkolů zhostit se ctí, byť tvrdě vykoupenou (nelze přitom nepřipomenout jeho přímou účast na evakuaci vojsk ANZAC z Gallipolli). Bohužel přicházejí i další vážné ztráty — HMS Barham je potopena za strašlivých ztrát posádky, HMS Queen Elizabeth a HMS Valiant jsou na řadu měsíců vyřazeny mimořádným, vskutku bravurním útokem Italů přímo na kotvišti v Alexandrii. Ale i přesto britské Středomořské loďstvo dokáže, byť za dalších ztrát, udržet zásobování Malty i podporovat britskou 8. armádu.

V březnu 1942 opouští Středomoří, aby se v červnu 1942 stal členem Spojeného výboru náčelníků štábů ve Washingtonu (Combined Chiefs of Staff Committee). Podílí se na plánování operace Torch (vylodění v Severní Africe), poté se účastní konference v Casablance a následuje příprava vylodění na Sicilii (operace Husky).

21. ledna 1943 získává nejvyšší hodnost Admiral of the Fleet a s ní staronový post C-in-C ve Středomoří. Vylodění na Sicilii připravuje v těsné spoluráci s generálem Eisenhowerem.

Velikého zadostiučinění se mu dostává v září 1943 na palubě jeho „staré“ vlajkové lodi HMS Warspite — na Maltu připlouvá vzdát se italské loďstvo. Odesílá jednu z nejznámějších depeší II. světové války: »Be pleased to inform Their Lordships that the Italian Battlefleet now lies at anchor under the guns of the fortress of Malta.« (Potěšen mohu oznámit Vašim lordstvům, že italská bitevní flota nyní leží zakotvena pod děly pevnosti Malta).

Oslavy ale netrvají dlouho. Jeho dlouholetý nadřízený ve Středomoří admirál Dudley Pound musí kvůli horšícímu se zdravotnímu stavu odejít z aktivní služby. Admirál Cunningham proto musí opustit svoje milované Středomoří. Sir Andrew Cunningham je 16. října 1943 jmenován Prvním námořním lordem (First Sea Lord). Bohužel přitom také opouští i velení na moři. V následujících letech při plánování operací úzce spolupracuje s náčelníky štábů britské armády (CIGS Alan Brooke) a Královského letectva (CAS Sir Charles Frederick Algernon Portal KCB, OM, DSO & Bar, MC; později Viscount Portal of Hungerford, KG, GCB, OM, DSO & Bar, MC). Účastní se také samozřejmě i všech konferencí na nejvyšší úrovni — Káhira, Teherán, Quebec, Jalta a Postupim. Na nový tok 1945 dostává další vysoké vyznamenání — skotský Order of the Thistle.

V lednu 1946 získává titul vikomta (Viscount Cunningham of Hyndhope), v červnu téhož roku odchází z Admirality — po téměř půlstoletí aktivní služby… Následující roky tráví spolu se svou ženou v novém domově, Palace House (Bishop’s Waltham). V roce 1951 publikuje v nakladatelství Hutchinson svoje paměti „A Sailor’s Odyssey“. Bohužel 12. června 1963 admirál Cunningham umírá.

Admirál vikomt Cunningham byl pohřben na moři, u Nab Tower, nedaleko Portsmouthu. Obřad se konal na palubě HMS Hampshire.

Autor : Radislav Svoboda / Algernon 🕔19.09.2002 📕13.545

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře