Bitva o konvoj PQ-16

Autor : František Novotný 🕔16.09.2002 📕23.450

Ihned po nacistickém útoku nabídli západní spojenci Sovětskému svazu materiální pomoc. Nejkratší trasa, jíž bylo možno materiál dostat na ruskou frontu, vedla po moři z Britských ostrovů kolem Němci okupovaného Norska do jediného nezamrzajícího sovětského přístavu Murmansk v Kolském zálivu. Konvoje, které po ní pluly, dostaly kódové označení PQ.

Mráz, vichřice, led, německá letadla, ponorky a těžká hladinová plavidla - to byla šestice protivníků, jimž museli vzdorovat civilní námořníci za 10 šilinků denního platu. Nebyli vojáci a přesto bojovali a umírali na palubách hořících a potápějících se lodí konvojů PQ.

Na Islandu byl konvoj doplněn loděmi z Ameriky, takže jeho sestava čítala 36 obchodních lodí, když 21. 5. 1942 vyplul na východ. Eskortu tvořily dva křižníky a torpédoborce, mezi nimi i polský „Garland“. Dvě sesterské anglické obchodní lodě, „Empire Lawrence“ a „Empire Baffin“, dopravovaly výbušniny. Na druhé z nich cestoval do SSSR i britský válečný korespondent Alexander Werth, aniž tušil, co je naloženo ve skladech pod jeho kajutou. Díky jeho deníku ale existuje autentické vylíčení konvojové bitvy, k níž záhy došlo.

Na Svatodušní pondělí 25. května konvoj objevil německý dálkový průzkumný letoun Focke-Wulf Fw 200 Condor ze základny Trondheim-Vaernes. Patřil k I. skupině 40. bombardovací eskadry (I/KG 40) přidělené k 5. letecké flotile Luftwaffe v Norsku. Celý den kroužil kolem konvoje a rychle dostal přezdívku „George“.

Vzhledem k tomu, že do Arktidy jaro teprve přicházelo, nedovolovala ledová pole, aby se PQ-16 plavil severněji, takže v kritickém úseku cesty byl vzdálen jenom 40 minut letu od německých základen. Göring na letiště v Banaku, Bardufossu a Kirkenesu nechal předisponovat speciální torpédonosné Heinkely He 111 H-6 z „LöwegeschwaderKG 26 a střemhlavého bombardování schopné Junkersy Ju 88 KG 30. Také střemhlavé Junkersy Ju 87 „Stuka z I/StG 5, nasazené na rusko-finské frontě, dostaly rozkaz k protilodnímu nasazení.

K prvnímu útoku proti konvoji PQ-16 došlo ihned po objevení. Asi 16 Ju 88 jej obletělo a zaútočilo ze slunce z výše několika desítek metrů nad hladinou. Cílem tohoto prvního útoku byly válečné lodě, které spustily zuřivou přehradnou palbu. Jeden z Ju 88 začal hořet, když „Empire Lawrence“ vypustila z katapultu na přídi stíhací Hurricane. Tento letoun už neměl kde přistát, doufalo se, že poté, co dojde palivo, se pilot zachrání na padáku. Hurricanu se podařilo dva Huny sestřelit, než byl sám zasažen omylem americkou obchodní lodí. Pilot měl z pekla štěstí, stejně jako osádka prvního sestřeleného Ju 88, všechny zavčas vylovil z ledové vody polský torpédoborec „Garland“.

V noci na 26. května zaútočily německé ponorky, ale bez úspěchu. Jejich selhání ale nahradila letadla. Vlastně od bílé polární noci po celý nekonečně dlouhý 26. květen odrážel konvoj lavinu leteckých útoků, do nichž se zapojily i torpédonosné He 111. Na základě informací, že Němci chystají i přepad hladinovými plavidly, se křižníky musely odpoutat od konvoje, aby mu zajistily předsunuté krytí. To oslabilo protileteckou obranu. Naštěstí se zamračilo a odpoledne konvoj projel sněhovou bouří, která poskytla pár hodin oddechu a zmátla průzkumný Fw 200. Večer ale už zase kroužil kolem konvoje.

Na ten den patrně nikdy nezapomenu“, píše Werth ve svým memoárech o středě 27. května 1942. Byl to den, kdy byl konvoj oněch 40 minut letu od německých základen, takže německé letouny mohly útočit kyvadlovými lety. Útočníci nalétávali ze všech stran v co nejnižších výškách. Bylo zřetelně vidět, jak se od trupů oddělují svazky pum. První útoky mířily na přední část konvoje. Tehdy byl těžce zasažen „Garland“. Torpédoborec hořel a 50 % posádky bylo buď zabito nebo zraněno. Zbylí se rvali o záchranu lodě. Další obětí, kde také posádka zoufale bojovala s plameny, byla ruská obchodní loď.

Třetí německý útok byl veden proti zadní části konvoje. Na všech stranách kolem „Empire Baffin“ se zvedaly sloupce vody po výbuších pum. Vedle plující „Empire Lawrence“ se náhle stočila přídí přímo na „Empire Baffin“. Werth si všiml, že má po boku záchranné čluny a stojí. Přes „Empire Baffin“ přeletěly dva Ju 88, oddělilo se od nich asi 5 pum, které spadly na nehybnou „Empire Lawrence“. Výbuch nebyl ani příliš silný, ale z místa, kde loď stála, ze zvedl obrovský sloup ohně, dýmu a trosek, který pozvolna klesal do moře. Když se rozptýlil, byla hladina poseta prkny a kusy dřeva. Pak se na vteřinu vynořil odtržený trojúhelník přídě a okamžitě se potopil.

Werth tak získal názornou představu, jak by asi po zásahu dopadla „Empire Baffin“ se stejným nákladem. Německé útoky pokračovaly, aniž by byl jediný německý letoun sestřelen, na všech lodích docházela protiletadlová munice. Později odpoledne, „právě jsme pili čaj“, uvádí velice britsky Alexander Werth, padla velká puma jenom pár metrů od boku lodě. Otřes roztřískal všechno nádobí ve špíži a zavalil palubu tunami vody, nicméně nepoškodil strojovnu a „Empire Baffin“ mohla plout dále.

Před večerem nastoupily do útoku za stále vynikající viditelnosti torpédonosné He 111 z pověstné „LöwegeschwaderKG 26. A opět měla „Empire Baffin“ štěstí, její kapitán se uhnul dvěma torpédům, jež pak zasáhla jinou loď. Až hluboko do noci bylo vidět za zádí hranice hořících lodí. Mužstvo „Empire Baffin“ bylo vyčerpané a skleslé. Mnozí nespali už 75 hodin a jako mátohy s bolavýma červenýma očima se ploužily po palubě. Nikdo nechodil spát do kajut, kdo mohl, tak pospával v kuřáckém salonku nebo v jídelně v nástavbě, každý chtěl být co nejdál od TNT, který loď vezla.

Ve čtvrtek 28. května konvoj PQ-16 zachránila mlha. Někdo na „Empire Baffin“ zapnul rádio, a hlasatelova věta, že „konvoje do Ruska jsou účinně chráněny Spitfiry a Hurricany“ vyvolaly u posádky proudy nepublikovatelných nadávek. Před polednem se z východu objevily před konvojem tři tečky. Ukázalo se, že to jsou sovětské torpédoborce. Ačkoli měly mizivou protivzdušnou palebnou sílu, jejich připlutí zvedlo morálku. Pozdě odpoledne vplul konvoj do Barentsova mořa a hladina byla jako olej. Hlídkové Fw 200se ale stále střídaly po 6 hodinách a provokovaly protiletadlovou palbu. Byl to trik, protože v okamžiku, kdy na sebe palbu opravdu přitáhly, vyskočil z mraku střemhlavý bombardér. Naštěstí pilot ztratil nervy a bombardoval nepřesně z velké výše.

V pátek 29. května plula „Empire Baffin“ jako krajní loď a nevídaným štěstím ji minula dvě torpéda, spíše ponorková než letecká. Moře se rozbouřilo, mlha zhoustla a změnila se v prudký studený déšť, jenž vytrval celý den. K večeru se vyjasnilo a konvoj se počal dělit na dvě části (pro Archangelsk a Murmansk?). Na toto čekali nad mraky číhající Němci. Asi čtyři letouny opět neúčinně bombardovaly z velké výše.

V sobotu 30. května Němci znovu zaůtočili. Ale bombardovali jenom z „velké výše“ 300 m. Oproti středě to ale byla „dětinská zábava“. A pak, kolem půl jedenácté, začaly konvoj obletovat tři dvojice stíhaček - Hurricanů z Murmanska.

Jestliže PQ-16 nadlidskou houževnatostí své nedostatečné eskorty ztratil jenom 7 lodí, pak následující konvoj PQ-17 v červnu 1942, poté co jej kvůli hrozbě útoku těžkých hladinových lodí eskorta opustila, byl leteckými útoky Luftwaffe z 60 % zničen.

Autor : František Novotný 🕔16.09.2002 📕23.450

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře