Hans-Ulrich Rudel

Autor : Nimitz / Murphy 🕔25.08.2002 📕29.909

Podobné články

Další články autora

Hans-Ulrich Rudel Hans Rudel není takový typem německých "pancéřových es" jako Wittmann nebo Barkmann, protože byl "štukové eso" a ničil nepřátelské obrněnce ze vzduchu. Během jeho letecké kariéry zničil enormní počet nepřátelského materiálu, včetně 519 sovětských tanků.

Hans-Ulrich Rudel se narodil roku 1916 ve Slezsku. Byl synem faráře. Příliš ve škole neprospíval a dosáhl jen částečného vzdělání. NSDAP se chopila moci v době, když Rudel dospíval, a proto mu byla vštěpována nacistická ideologie již v útlém věku. Už od mládí projevoval Rudel svůj vztah ke sportu, ale zároveň stále příliš dobře neprospíval ve škole. Roku 1936 se přihlásil k Luftwaffe jako důstojník- čekatel, aby se tak rozvíjel ve svých sportovních aktivitách. Po skončení leteckého kurzu, kdy se stal pilotem, požádal o další výcvik ve střemhlavém bombardování, ale byl odmítnut. Namísto toho prodělal kurz průzkumného létání. Proto, jako poručík, byl v průběhu tažení do Polska v září roku 1939 pověřen hloubkovými průzkumnými lety. 11. října 1939 byl Rudel vyznamenán Železným křížem 2. třídy. Ve stejné době Rudel stále žádal o přihlášení k leteckému výcviku na JU-87 štuka a nakonec byl přijat v květnu 1940. Po úspěšném absolvování kurzu byl nadporučík Rudel přeložen k výcvikové základně poblíž Stuttgartu, kde prožil tažení do Francie. Později byl přeložen k 1. letce u 2. eskadry střemhlavých bombardérů a zúčastnil se části letecké invaze na Krétu v květnu 1941, ačkoliv se stále ještě neúčastnil bojových letů. V rámci příprav operace Barbarossa byla Rudelova skupina přeložena na východní frontu a 23. června 1941 ve 3:00 letěl svůj první bojový let. Během následujících 18 hodin odlétal celkem 4 bojové mise. Osvědčil se a již 18. června 1941 byl vyznamenán Železným křížem 1. třídy.

23. září 1941 Rudelova skupina (1. a 2. křídlo) zaútočilo na jádro sovětské Baltské flotily u Leningradu. Během útoku Rudel potopil bitevní loď Marat, když svou 1000 kg bombou zasáhl její muniční sklad a prakticky ji tak rozpůlil - "Dostali jsme ji...musels zasáhnout její muniční sklad...hoří!" (Rudelův zadní střelec Scharnovski přes interkom). Na Vánoce letěl Rudel svou 500. misi a 30. prosince byl dekorován Německým křížem ve zlatě generálem Freiherrem Wolframem von Richthofenem (bratrancem Manfreda von Richthofena). Poté byl poslán do Grazu, aby učil nové posádky do střemhlavých bombardérů. 15. ledna 1942 byl vyznamenán Rytířským křížem a po dlouhé době na vlastní žádost přeložen zpět na východní frontu v červnu 1942. V září byl pověřen velením "1st Staffel of the 1st Wing of Stukageschwader 2 (1StG2)" (1. letky 1. křídla 2. letecké eskadry), operující ve Stalingradském prostoru. V době, kdy si německé velení uvědomovalo slabý účinek leteckých bomb proti tankům, byla Rudelova letka často posílána, aby útočila na sovětské tankové jednotky. 10. únoru 1943 letěl Hans Rudel svou 1000. misi a stal se národním hrdinou pro německou veřejnost. O nějaký čas později byl poslán k nové speciální jednotce "Panzerjagdkommando Weiss" formující se v Briansku, aby testovala novou protitankovou verzi JU-87 D-3. Toto speciálně navržené letadlo vyzbrojené dvěma 37mm kanóny (každý umístěn na speciální nosník pod každým křídlem s 6 zásobníky munice) vyvíjené ve speciální výzkumné laboratoři letectva v Rechlinu poblíž Neustrelitzu v Německu. Prototypy byly poprvé užity proti výsadkovým člunům v Černém moři a v rozmezí tří týdnů zničil Rudel 70 člunů. V březnu 1943 během tankové bitvy poblíž Belgorodu zničil Rudel svůj první tank s novou protitankovou verzí JU-87 D-3- "...můj zadní střelec řekl, že tank explodoval jako bomba a viděl kousky tanku, jak za naším letadlem padají k zemi." (Hans-Ulrich Rudel). Později bylo více JU-87 D-3 upraveno na tankové verze JU-87 G-1 (často přezdívaný jako Panzerknacker- ničitel tanků nebo Kanonenvogel- kanónový pták.) a posílány na východní frontu v říjnu 1943.

14. dubna 1943 Byl Hans Rudel vyznamenán dubovými ratolestmi k jeho Rytířskému kříži. Jeho letka o devíti strojích JU-87 G-1 byla přiřazena k 3. SS obrněné divizi "Totenkopf", aby dělala leteckou podporu pro tanky. První den operace Citadel, během 1. mise zničil Rudel 4 sovětské tanky a do večeru se jeho skóre zvýšilo na 12. "Jsme úplně uchváceni druhem vášně pro lov tanků z nádherného pocitu, že zachráníme tolik německých životů zničením každého tanku, který dostaneme." (Hans Rudel). Ve stejné době, díky úspěchům Rudelovi letky, byly formovány další protitankové letecké skupiny na základě Rudelových zkušeností. On sám vynalezl novou taktiku pro tyto skupiny. Objevil, že nejlepší způsob vyřazení tanku je zasáhnout je na bocích nebo v zadní části, kde měly T-34 motor a jejich chladicí systém neumožňoval montáž těžšího pancéřování. Zajímavým faktem je, že nalétávající letadla útočící z nepřátelského týlu směřovaly k vlastnímu území, což byla obrovská výhoda, pokud bylo letadlo zasaženo.

25. říjnu 1943 byl Hans Rudel vyznamenám meči ke svému Rytířskému kříži s dubovými ratolestmi. Na počátku března 1944 letěl svou 1500 misi a byl povýšen do hodnosti majora. Koncem březnu byla Rudelova letka napadena sovětskými Lavočkiny LA-5. Jedna štuka byla sestřelena a zřítila se. Její posádka to bez zranění přežila. Hans Rudel se rozhodl přistát a zachránit kamarády uvízlé v nepřátelském území. Přistál, ale jeho letadlo nemohlo s takovou zátěží vzlétnou kvůli rozbahněnému terénu. Byli nuceni uniknout "po vlastních", honěni ruskými vojáky. Rudel s kamarády dorazil k řece Dněstru a plavali 600m v ledové vodě. Než dosáhli druhého břehu, Rudelův zadní střelec se utopil. Nakonec byl zraněný Rudel jediný, kdo dosáhl německých linií. Vrátil se k vlastní jednotce, kde byl bouřlivě přivítán kamarády. 29. března 1944 byl za statečnost vyznamenán diamanty k Rytířskému kříži se zkříženými meči a dubovými ratolestmi. Tato "verze" Rytířského kříže bylo nejvyšší vojenské vyznamenání, udělované v Německé armádě. V listopadu 1944, když letěl poblíž Budapeště byl střelen do stehna, ale vrátil se do služby o několik dní později s nohou v sádře. 1. ledna 1945 byl vyznamenán Rytířským křížem se zlatými dubovými ratolestmi, meči a diamanty. Tento typ vyznamenání byl speciálně zhotoven jen pro Rudela. V únoru 1945 byl vážně zraněn a jeho pravé stehno bylo roztrženo protileteckým šrapnelem poblíž Lebusu (blízko Frankfurtu nad Odrou). Dokázal přistát na území ovládaném Němci a byl urychleně převezen do místní polní nemocnice, kde byla jeho pravá noha amputována. Pak byl Rudel převezen do Berlínu, kde mu byla dána protéza a on se tak mohl vrátit zpět k jednotce. V posledních dnech války velel jako plukovník nejstarší a nejznámější skupině štuk "Schlachtgeschwader 2 Immelmann". Stále létal s jednotkou i v posledních dnech války na východní frontě. Na konci války chtěl s jednotkou podniknout sebevražednou misi, ale jeho nadřízený mu zakázal vzlétnout s odůvodněním, že "může být upotřeben později". To bylo asi jediným důvodem, proč nevzlétl. Také se dobrovolně přihlásil k letu se svou štukou do Berlínu, aby zachránil Adolfa Hitlera před Rudou armádou. 8. května 1945, když Německo kapitulovalo, letěl plukovník Hans Rudel, který byl v Čechách, svou poslední misi v JU-87. Chtěl kontaktovat americké síly a umožnit tak pro sebe a své muže přelet na letiště Kitzingen poblíž Wurzburgu v americké zóně. Chtěl tak zachránit své lidi před zajetím Rudou armádou. Později byl vyslýchán v Anglii a poté ve Francii a nakonec vrácen do nemocnice v Bavarii na rekonvalescenci. 1946 opustil tuto nemocnici a začal pracovat jako podnikatel v dopravě a v 1948 odjel do Argentiny, kde pracoval pro firmu State Airplane Worksand, která byla řízena nacisty, kterým se podařilo uniknout.

V roce 1951 vydal Rudel dvě knihy v Buenos Aires. "Wir Frontsoldaten zur Wiederaufrüstung" (My, frontový vojáci a náš pohled na znovu vyzbrojení Německa) a "Dolchstoß oder Legende" (Dýka v zádech nebo legenda). V první knize chtěl promlouvat ke všem frontovým vojákům, aby znovu bojovali proti bolševismu a že německý životní prostor je na východě. Ve své druhé knize naprosto odsoudil všechny vojáky, kteří se snažili zabít Hitlera a označil je za zrádce. Také obvinil důstojníky ze štábu Wehrmachtu, že stejně jako zrádci byli odpovědni za konečnou porážku. Rudel odsoudil vojáky, protože je vinil za to, že zmatek, který byl vyvolán atentátem umožnil spojencům vylodit se v Evropě. Také obvinil vrchní velení, že nevidělo Hitlerovo geniální řízení války a tiše pracovalo proti němu. Text v těchto dvou knihách byl ovlivněn jeho několika osobními vlastnostmi. Hans-Ulrich Rudel se do Německa vrátil na jaře roku 1950 a roku 1953 byl vydán jeho válečný deník s titulkem "Trotzdem" (Přesto). To vyvolalo v Německu diskusi, jestli by neměl být deník zakázán, protože Rudel byl znám jako nacista. A protože to bylo v roce 1953, kdy většina lidí chtěla zapomenout a někdejší nacisté, kteří se stali politici a obchodníci, usměrňovali zájem veřejnosti k odlišným věcem. Přesto byl jeho deník publikován. Rudel pokračoval v jeho sportovních aktivitách a stal se mimo jiné kandidátem Deutsche Reichspartei (DRP) ultrakonzervativní strany, avšak nebyl úspěšný. Eso štuk zemřelo v Německu roku 1982. O 2 roky později byl znovu vydán jeho deník a dva z nejslavnějších spojeneckých pilotů Douglas Bader a Pierre Clostermann napsali vřelou a chválivou předmluvu k tomuto vydání, třebaže jistě nebyli seznámeni s Rudelovými politickými aktivitami.

Během kariéry Rudel absolvoval přes 2530 misí (kolem 400 měl nalétáno na stíhačce Focke-Wulf 190, při nichž si zapsal 11 leteckých vítězství). Dále zničil kolem 150 dělostřeleckých zbraní, 519 tanků, kolem 1000 různých vozidel, 70 vyloďovacích plavidel, 2 Lavočkiny La-3, IL-2 Šturmovik a potopil bitevní loď Marat, 2 křižníky a torpédoborec. Rudel zapříčinil tak velké ztráty Rudé armádě, že Josef Stalin na něj vypsal odměnu 100.000 rublů. Rudel nalétal více než 600.000 km a spotřeboval více než 5.000.000 litrů benzínu. Hans Rudel použil bomby převyšující celkovou hmotnost 1.000.000 kg, vystřelil přes 1.000.000 nábojů z kulometů, přes 150.000 20mm nábojů a přes 5000 37mm nábojů. Rudelovi zkušenosti s americkými tanky, které byly Sovětskému svazu půjčovány, byly takové, že podle něj se daly lépe zničit, než T-34, ale na druhou stranu nenáviděl jejich protiletecké kanóny, protože byl jedenkrát sestřelen jedním z těchto kulometů. Rudel byl vynikající pilot se zkušenostmi, který miloval létání a ničení. Nenáviděl, když musel odejet domů z fronty nebo když musel být kvůli nemoci vyřazen ze služby. Dokonce, i po amputaci nohy nebyl deprimován, pokud mohl dělat to, co miloval- létat a ničit. V průběhu kariéry prokázal pozoruhodnou sílu, houževnatost, nebojácnost bezpříkladnou odhodlanost a aroganci, ale žádná z jeho fotek neukazovala důsledky z válečných útrap v jeho tváři. Jeho osobní statečnost byla k neuvěření a jeho místo v análech vojenské historie bylo naprosto zaslouženo. Ačkoliv je důležité připomenout slova amerického vyšetřovatele, který Rudela správně nazval "typickým nacistickým důstojníkem".

Rudelův známý citát byl "Verloren ist nur, wer sich selbst aufgibt" ("Ztraceni jsou pouze ti, kteří se odevzdali osudu.").

Z webu George Parady www.achtungpanzer.com přeložil Bronislav Němec

Podobné články

Další články autora

Autor : Nimitz / Murphy 🕔25.08.2002 📕29.909

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře