Utok na Dieppe - Operace Jubilee

Autor : Luboš Pavel / mindphaser 🕔24.08.2002 📕18.099

Zrození operace Jubilee

Situace Spojenců byla v polovině roku 1942 chmurná. Německé jednotky pronikaly hluboko do Ruska, britská 8. armáda byla v severní Africe zatlačena zpět do Egypta a na západě stály spojenecké jednotky tváří tvář německým, rozmístěným na druhé straně kanálu La Manche.

Již od konce 1941 J.V.Stalin na své západní spojence neustále naléhal, aby za každou cenu provedli invazi do Francie a vytvořením druhé fronty tak odčerpali část německých armád z Východní fronty a zmenšili německý tlak na Rudou armádu, kterou stíhal nezdar za nezdarem. V červnu 1942 na schůzce ve Washingtonu, kde se probíraly další strategické plány Spojenců, se však Winston Churchill s americkým prezidentem Franklinem D. Rooseveltem shodli na tom, že operací prvořadého významu bude invaze do severní Afriky, kde Spojenci právě stáli na hranicích Egypta proti Rommelovu Afrika Korpsu, a ne invaze do západní Evropy. Bylo ale rozhodnuto podniknout útok na západoevropské pobřeží v časově a místně omezené kombinované operaci, která měla prakticky prověřit možnosti násilného výsadku pěchoty a bojové techniky, který by rovněž poskytl možnost k otestování nové techniky a zbraní, a hlavně by pomohl získat důležité zkušenosti nezbytné pro další plánování velkých obojživelných operací. Vlastní plán se zrodil ve štábu kombinovaných operací, v jehož čele stál Louis Mountbatten. Nájezdu se mělo zúčastnit námořnictvo, letectvo a pozemní vojsko. Pro místo útoku bylo zvoleno francouzské přístavní město Dieppe. Volba lokality však nebyla nejvhodnější, neboť terén v okolí Dieppe byl velice členitý a invazní pláže v městě samotném byly kamenité a úzké. Výběr lokality byl silně limitován omezeným doletem britských stíhaček, které měly po celou dobu útoku zajistit letecké krytí. Operace dostala krycí název Rutter.

Byly tedy vypracovány plány operace Rutter a 13. května 1942 předloženy k posouzení. Náčelníci štábu je formálně posvětili. Datum útoku bylo původně stanoveno na 4. červenec 1942. Jednotky určené k provedení útoku byly soustředěny na ostrově Wright, kde proběhl intenzivní nácvik plánované operace. Špatné počasí a nepříliš úspěšné cvičení si nejprve vynutilo posunutí data provedení operace a nakonec 7. července padlo rozhodnutí akci zrušit úplně. Vojáci se vrátili zpět na pevninu.

Velitel South East Command, gen. Bernard Montgomery, jenž na plány akce dohlížel, byl vehementním zastáncem jejího úplného zrušení z důvodu jejího možného prozrazení v důsledku rozptýlení instruovaných jednotek na pobřeží. Winston Churchill podporovaný lordem Mountbattenem však na provedení operace většího rázu trval. Jedním z důvodů byl bezesporu neustálý nátlak Stalina na jeho západní spojence na otevření druhé fronty, která by odlehčila Rudé armádě. Dne 27. července 1942 byly plány operace Rutter s některými změnami oživeny. Nejvýraznější změnou bylo zrušení účasti výsadkářů, kteří měli v původním plánu neutralizovat německé pobřežní baterie před vlastním výsadkem. Tento úkol měly splnit jednotky britských Commandos, které se měly vylodit na obou křídlech a tuto hrozbu neutralizovat. Název operace byl změněn na Jubilee.

Plán operace

Plán operace Jubilee zahrnoval vylodění jednotky Commando No. 4 6 mil západně u Dieppe na plážích Oranžová 1 a 2 s cílem neutralizovat dělostřeleckou baterii Hess a Commando No. 3 východně od Dieppe na plážích Žlutá 1 a 2. Jeho cílem byla dělostřelecká baterie Göbbels. Ve stejnou dobu se měl na pláži Zelená, tři míle západně od Dieppe, vylodit South Saskatcheawan Regiment, který měl zaútočit na zvolené cíle v západní části periférie města a na dělostřeleckou baterii Hindenburg. Ve stejnou chvíli se měl Royal Regiment of Canada vylodit na pláži Modrá, jednu a půl míle východně od Dieppe, a zaútočit na cíle na východním boku, tj. na dělostřeleckou baterii Bismarck. O třicet minut později se měli na plážích Červená a Bílá, přímo v Dieppe, vylodit příslušníci jednotek Royal Hamilton Light Infantry, Essex Scottish Regiment a Camerons of Canada. Tento čelní útok na město měla podporovat pro tento úkol speciálně sestavená jednotka vybavená zcela novými tanky Churchill. Později se mělo nedaleko na západ od Dieppe vylodit Royal Marine Commando, které mělo za úkol zničit určené cíle v prostoru doků. Po splnění všech stanovených cílů mělo být okolo 11.00 zahájeno opětovné stahování vojsk. Po celou dobu operace měla být pozemní vojska před útoky Luftwaffe kryta stíhacími perutěmi RAF, které měly vzdušný prostor Dieppe zcela ovládnout. RAF měla rovněž kdykoliv poskytnout podporu pozemním jednotkám, které o to požádají.

Poměr sil

Počet pozemních jednotek byl stanoven na 6 100 mužů. Hlavní podíl připadl na 4 961 příslušníků kanadské 2nd Canadian Division a Canadian Tank Regiment No. 14, který pro tuto akci obdržel 28 kusů nového typu britského tanku Churchill. Kanadští vojáci, kteří po vypuknutí války rychle přišli na pomoc mateřské zemi, byli v Británii už po více než dva roky prakticky nevyužití a prahli po akci. Byl jim svěřen hlavní úkol akce - dobytí Dieppe. Útoky na křídlech je mělo podpořit 1 057 příslušníků britských Commandos doplněných padesáti příslušníky amerických Rangers. Pro přesun útočných jednotek byla sestavena invazní flotila 250 lodí, sestávající z vyloďovacích člunů, minolovek, dělových člunů a torpédoborců. Letecké krytí celé operace měl na starosti Air Vice Marschall Trafford Leigh-Mallory a jeho 11. skupina stíhacího letectva. Mallorymu se podařilo soustředit přibližně 70 perutí, z nichž bylo 48 stíhacích.

Jak vypadala situace na druhé straně Kanálu? V srpnu 1942 byla v prostoru Dieppe rozmístěna německá 302. pěší divize Wehrmachtu. 2 500 skvěle vycvičených a vyzbrojených německých vojáků bylo rozmístěno ve všech oblastech, kde mělo proběhnout vylodění, a v případě potřeby mohli být v krátké době posíleni dalšími jednotkami. Rovněž systém pobřežního opevnění představoval velké nebezpečí, neboť byl vybaven těžkými kulomety, minomety, děly střední a těžší ráže. Další nezanedbatelnou položku představovala německá Luftwaffe, která do akce mohla nasadit až 450 strojů. Její stíhací složka byla na Západní frontě zastoupena jednotkami Jagdgeschwader 2 a 26, jejichž piloti patřili k elitě německého stíhacího letectva a které měli Dieppe v rychlém operační dosahu, nejblíže ze všech základen rozmístěných od Brestu po Belgii. Tyto eskadry byly vybaveny nejnovějšími typy stíhaček Focke-Wulf Fw 190 A-2 a A-3 a Messerschmitt Bf109 G-1. Bombardovací jednotky KG 2, 1./KG 77, II./KG 40 a III./KG 53 se základnami v Holandsku měly ve výzbroji bombardéry typu Dornier Do 217 E, Junkers Ju 88, Heinkel He 111. V době vylodění Luftwaffe disponovala 230 stíhačkami a 220 bombardéry.

Kanaďané jdou do akce

18. srpna 1942 vyplula ve večerních hodinách z několika přístavů na jihovýchodě Anglie invazní flotila směrem k Dieppe. V čele konvoje plul torpédoborec HMS Calpe, který byl hlavním lodním stanem, z jehož paluby Kanaďan generálmajor H.F.Roberts velel armádním jednotkám a kapitán J.Huges-Hallett námořním silám. Na palubě Calpe se nacházel rovněž australský veterán první světové války, komodor letectva Adrian Trever Cole z RAAF, který z tohoto stanoviště řídil letecké operace. Ve 21.30 konvoj proplul kolem Calpe, který jej překontroloval a poté opět zamířil na čelo konvoje. V 01.15 torpédoborec Calpe proplul průchodem v německém minovém poli, který předtím vyčistily britské minolovky a průchod označily bójemi. Po proplutí minovým polem Calpe opět zastavil a překontroloval konvoj, který právě proplul minovým polem.

Časovou hranicí byly tři hodiny ráno 19. srpna 1942. Pokud by měl být vydán rozkaz o zrušení operace, tak měl být vydán do této hodiny, neboť po této hodině měla být na hladinu spouštěna vyloďovací plavidla. Žádný rozkaz nepřišel. První vyloďovací plavidla se dotkla hladiny v 03.05. Operace Jubilee byla zahájena.

Akce probíhala zatím zcela podle plánu. Zvrat nastal v 03.48, když levé křídlo vyloďovací flotily převážející na svých palubách Commando No. 3 náhodně narazilo na malý konvoj německých pobřežních člunů doprovázených třemi německými stíhači ponorek, který plul z Bologne do Dieppe. Následovala rychlá dělostřelecká výměna, která jasně osvětlila temnou oblohu nad Kanálem a příslušníkům Commandos způsobila vážné ztráty. Moment překvapení byl ztracen, neboť přestřelka zalarmovala pobřežní obranu. Přesto malá skupinka Commandos ještě dokázala na hodinu a půl neutralizovat dělostřeleckou baterii Göbbels.

V 04.50 se na druhé straně operační oblasti, na plážích Oranžová 1 a 2 u městečka Varengeville, vylodilo Commando No. 4 lorda Lovata. Jeho cílem bylo obsazení a eliminace 6 dělostřeleckých baterií Hess. Britové pronikli k bateriím krátce po úsvitu a po útoku Spitfirů 129. perutě na postavení zaútočili. Britští Commandos baterie obsadili téměř beze ztrát, děla zničili a v 08.15 se opětovně nalodili na výsadkové lodě. Byla to jedna z mála stoprocentně úspěšných akcí.

Na pláži Modrá, v prostoru městečka Puys, se v 05.06 začal vyloďovat Royal Regiment of Canada. Výsadkové lodi však k plážím dorazily se zpožděním, a tak Kanaďané vstupovali na pláž již za denního světla. Pobřežní obrana byla již v plné pohotovosti, a tak se vyloďující se vojáci, pokoušející se překonat vysokou betonovou zeď ohraničující úzkou pláž, ocitli pod intenzivní a palbou. Během méně než hodiny bylo z 600 vojáků, kteří se zde vylodili, 225 mrtvých a zbytek byl zraněn nebo později padl do zajetí. Pouze asi 60 mužům se podařilo vrátit zpět Anglie. Cíl útoku, eliminace dělostřelecké baterie Bismarck, nebyl splněn.

V 04.50 se u městečka Pourville na pláži Zelená vylodil South Saskatcheawan Regiment společně s Queen's Own Cammeron Highlanders of Canada s cílem zničit kulometná hnízda a další vojenské objekty, označené jako Hindenburg při jejich postupu směrem k Dieppe. Vylodění proběhlo bez potíží, ale po vstupu do vesnice začal narůstat odpor Němců. Přesto se Britové probili až do aleje u Petit Appeville, do dvou třetin cesty k Dieppe. Dále se nedostali a museli se pod zuřivým náporem Němců stáhnout zpět a nalodit. Ztráty byly vysoké - 151 mrtvých, 269 zraněných a 266 zajatých.

Nejhorší situace však nastala na hlavních vyloďovacích plážích, Bílá a Červená, přímo v Dieppe. Po krátkém bombardování německých pozic vstoupily v 05.20 na pláže Bílá a Červená první dvě útočné vlny Royal Hamilton Light Infantry, Essex Scottish Regiment a Camerons of Canada. Tanky Churchill Canadian Tank Regiment No. 14 se začaly s velkými obtížemi vyloďovat o 15 minut později, a nemohly tudíž efektivně podpořit pěšáky snažící se dostat na promenádu na konci pláže, kde byly vystaveni smrtonosné palbě z německých postavení rozmístěných na útesech a v domech podél pláže, které podporovaly rovněž dělostřelecké baterie Hindenburg, Bismarck a Göbbles, jež se nepodařilo umlčet. Další problém nastal v okamžiku, kdy ženisté nebyli schopni vyhodit do vzduchu betonové zdi bránícím tankům v průniku do města, kde by mohli podpořit malé skupinky Kanaďanů, kterým se podařilo se probít na promenádu a obsadit několik domů v centru města. Několik skupinek vojáků náležejících k Royal Hamilton Light Infantry se podařilo obsadit chrám Sv. Rémy. To však bylo v této části pláže vše.

Ve východněji položeném sektoru, na pláži Červená, byli ještě méně chránění muži z Essex Scottish Regiment rychle zastaveni intenzivní německou střelbou vedenou z postavení Hindenburg, a zejména z postavení Bismarck u Puys, které se nepodařilo zneškodnit jednotkám vyloděným v těchto sektorech. Spojenecké velení na palubě HMS Calpe však nemělo z tohoto úseku aktuální informace. To bylo způsobeno špatným spojením s jednotkami na plážích a hustým kouřem zakrývajícím výhled. Velice neuváženě bylo rozhodnuto nasadit do akce ještě muže z Mount Royal Fusiliers a The Royal Marines Commando. Ti se vylodili přímo do smrtící palby znemožňující jim jakkoliv ovlivnit průběh bojů, která si mezi vojáky začala ihned vybírat krutou daň. Jatka na plážích pokračovala téměř celé dopoledne. Okolo 11.00 byl vydán příkaz ke stažení vojáků. Výsadkové lodě přirazily k plážím a pokusily se nalodit všechny vojáky, kterým se do té chvíle podařilo přežít a nezkosila je kulometná palba během přesunu k lodím. Celá evakuace probíhala za intenzivní asistence RAF, která neustále napadala německá kulometná hnízda, pozice dělostřelectva ve vnitrozemí a pokládala kouřovou clonu nad plážemi. Ve 12.30 byla vyloďovacímu důstojníkovi u Dieppe poslána zpráva, aby přerušil naloďování Kanaďanů v Dieppe a zahájil ústup. Začínal odliv a vojáci to v tento okamžik měli k lodím mnohem dále. Čluny a lodě se začaly vzdalovat od pláží. Bylo po všem.

Ztráty byly strašlivé. Z 2 000 mužů, kteří se ráno 19. srpna 1942 vylodili přímo v Dieppe, bylo 400 zabito a 1 200 zajato. Do Anglie se vrátilo pouze 400 mužů.

Nájezd na Dieppe přinesl rovněž rozsáhlou leteckou bitvu. Spojenecké letectvo dokázalo zajistit ochranu lodím při jejich cestě Kanálem a na vyžádání pozemních jednotek neustále napadat německá postavení, za což však při boji s Luftwaffe zaplatilo vysokou cenu. RAF ztratila 106 letadel oproti 48 strojům Luftwaffe, ale popis této letecké bitvy by vydal na vlastní článek.

Hodnocení

Výsledek nájezdu na Dieppe byl rozpačitý. Na pobřeží zůstaly stovky mrtvých kanadských a britských vojáků a nepříteli se do rukou dostaly i nejnovější britské tanky Churchill. Přes počáteční euforii ani účinkování ve vzduchu nebylo možno nazvat spojeneckým vítězstvím. Podrobnými analýzami operace Jubilee byly však získány cenné poznatky a informace, které byly později zužitkovány při velkých vyloďovacích operacích v Severní Africe, na Sicílii, a především v Normandii. Zdokonalení techniky vyloďování a dělostřelecké podpory umožnily při vylodění v Normandii redukovat ztráty na nezbytně nutnou výši. Tyto zkušenosti byly však 19. srpna 1942 draze zaplaceny. Z 6 100 mužů, kteří se u Dieppe vylodili, bylo 1 380 zabito, 1 600 zraněno a přes 2 000 zajato.

Autor : Luboš Pavel / mindphaser 🕔24.08.2002 📕18.099

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře