Americké kořeny sovětského tanku T-34

Autor : František Novotný 🕔16.08.2002 📕41.434

Ve druhé polovině 1.světové války vznikl tank jako podpůrný prostředek pěchoty, jakási pohyblivá pevnůstka, jež měla pěchotě umožnit postup nepřátelským obranným pásmem s početnými drátěnými zátarasy a mnohanásobnými systémy zákopů. Obranné pásmo dosahovalo hloubky několika desítek km a celý prostor byl postřelován kulomety a děly. Pomalu se plazící tank pak při postupu poskytoval pěchotě nejen krytí před kulometnou palbou protivníka, ale svými děly a kulomety umlčoval i nepřátelská palebná ohniska, razil průchody v drátěných zátarasech a dokázal i zaplňovat zákopy hatěmi, jež nesl.

Tato představa utkvěla v mozcích vojenských teoretiků a přetrvávala i ve 20. letech minulého století. Žádali po konstruktérech pomalá neohrabaná pásová vozidla s krátkohlavňovými děly a s poměrně slabými motory, aby jim pěchota stačila.Přesto se našli lidé,myslící jinak. Platilo to především pro britské důstojníky (a historiky a teoretiky) plukovníka J. F. C. Fullera a kapitána B. H. Liddella Harta, kteří přišli s diametrálně odlišnou představou tanku. Dovozovali, že budoucí plně mechanizovanou válku rozhodnou samostatné tankové svazy vyzbrojené rychlými a obratnými vozidly, jež „projedou“ nepřátelskou obranu, obchvátí ji do hloubky řádu 100 km a počnou ji ničit zezadu.(Tak vznikl „blitzkrieg“) Pro toto „křižování“ v týlu nepřítele se počal razit termín cruiser tank. Především Liddell Hart přišel s teorií úzkého průrazu nepřátelské fronty, za níž se tankové svazy rozvinou do širokého vějíře, čímž zabrání přesunu nepřátelských záloh na místa efektivního odporu. Jeho kniha pak našla dva velice pozorné čtenáře. Jeden se jmenoval Guderian, druhý Tuchačevskij. Prvý se stal tvůrcem Hitlerovy „bleskové války“, druhého nechal Stalin popravit.

Technický génius jménem Christie

Aby mohly Fullerovy a Liddell Hartovy teorie fungovat, musel se najít někdo, kdo zkonstruuje tank s parametry, jež tito zakladatelé tankové taktiky a strategie mechanizované války požadovali. Našel se v USA a jmenoval se Walter J. Christie. Tento konstruktér byl přesvědčen, že budoucnost tanku spočívá ve vozidlech s takovým poměrem výkonu na jednotku hmotnosti, jenž jim zajistí vysokou rychlost a průchodnost terénem.

Aby dosáhl těchto cílů, přišel s několika zásadně novými technickými řešeními. Především razil myšlenku kolopásového tanku, tj. vozidla, které se v terénu mohlo pohybovat na pásech a na silnicích, po sejmutí pásů, po velkých pojezdových kolech s gumovými obručemi. Toto řešení ovšem vedlo do slepé uličky.Ale teorie přinesla revolučně nové zavěšení kol pásového podvozku. Všechny tanky 20. let měly řešeny pojezd pomocí vozíků s kolečky malého průměru a s odpružením listovými pery. Toto uspořádání zdědily tanky od pásových traktorů. Christie přišel s velkými pojezdovými koly, na celou výšku boku vozidla, takže pás běžel i po jejich horním obvodu, čímž odpadly nosné kladky.

Christie také navrhl nové odpružení. Každé kolo bylo nezávisle uloženo na klice, jejíž pata s osou kola byla opřena o dlouhou vinutou pružinu, ukrytou na výšku ve výřezu boku korby. Toto pérování umožnilo propružení podvozku v desítkách centimetrů, čímž dokázalo „spolykat“ i značné nerovnosti terénu při vysoké rychlosti. A konečně Christie sáhl po silném motoru. Koncem 1. světové války vznikl v USA obrovitý letecký motor „Liberty“, čtyřtaktní benzinový dvanáctiválec do „V“ o výkonu 338 k. Tento motor pak Christie použil a se všemi popsanými inovacemi ověřil na bezvěžovém neozbrojeném typu M1928, z něhož vyvinul model M1931 s otočnou věží, v níž byl kanon 37 mm. M1931 byl schopen rychlosti 74 km/hod na kolech a 43,5 km/hod na pásech.

Sovětské tanky řady BT

Americká vláda pod tlakem pacifismu neměla o tanky systému Christie zájem. Zato ale s konstruktérem navázala styk sovětská nákupní komise vedená I. A. Chalepským, náčelníkem Správy mechanizace a motorizace RA. Po poměrně krátkém jednání prodal Christie Sovětům dokumentaci svého tanku M1931 a dva kusy jako vzorky za 160 000 USD (Sověti si pak vynutili slevu 25 000 USD za neúplnost dokumentace a obou vozidel). Vláda USA neměla námitky a vozidla připlula lodí 24. 12. 1930 do SSSR. V případě prototypu M1932 musel být tank v létě 1932 do SSSR propašován, neboť americká vláda už prodej neschválila.(Jak se asi pašuje tank?) Sověti dali tomuto stroji označení BT-32 a hrdě jej předvedli jako svůj vynález při vojenské přehlídce v Charkově. Nezačali ale tento typ vyrábět. Rozhodli se pro vlastní úpravy a „přešití“ konstrukce na vlastní míru. Motory Liberty dostaly označení M-5 a postupným zdokonalením došly až k modelu M-17 s výkonem 500 k.

Dokumentace a dovezené tanky Christie byly prostudovány v charkovské „lokomotivce“ ChPz. Zde na jejich základě pak vznikla řada lehkých sovětských tanků BT (Bystrochodnyj ,nebo také Broně Tank), zdokonalovaná po celá 30. léta. Tanky BT převzaly i Christieho uspořádání vnitřního prostoru - úplně ve špičaté přídi seděl řidič, za ním byl ve středu bojový prostor a na zádi, za motorovou přepážkou, motor, převodovka a spojky stranového řízení. Oproti tehdy běžnému řešení (jehož se celou válku drželi Němci a také čs. konstruktéři) s převodovkou vpředu, naháněnou kardanem po celé délce vozidla od motoru vzadu, a tedy také s hnacími koly vpředu, měly tanky BT/Christie hnací kola vzadu a napínací vpředu. Mezi nimi byla velká pojezdová kola. V případě sejmutých pásů (operace trvala pouhých 30 minut) se pohon převáděl na zadní pár pojezdových kol a tank se řídil volantem prostřednictvím otočných!předních pojezdových kol.

Nejrychlejší model BT-8 dosahoval na kolech rychlosti 86 km/h (už s dieselem V-2), na pásech 62 km/h. Celkem bylo vyrobeno 7 275 tanků řady BT, takže se není co divit strachu Západu z této ocelové záplavy, která teoreticky mohla z hranic SSSR dojet ke kanálu La Manche za 30 hodin!!! Proto Západ tak ochotně naslouchal vábení nacistické sirény Hitlera.

Narodil se T-34

Součástí charkovské továrny ChPz na „lokomotivy“ byl i cech na výrobu motorů M-17, vyvinutých z původního amerického Liberty. Zde také existovalo oddělení pod vedením ing. Čeplana, jež ve spolupráci s katedrou motorů VAMM A CIAM pracovalo na vývoji tankového vznětového motoru. V roce 1933 zkonstruovalo oddělení dieselový dvanáctiválec do „V“ BD-2 o výkonu 400 k při 1700 ot/min, jenž byl v roce 1935 pokusně namontován do tanku BT-5. V roce 1937 byl ještě nedopracovaný diesel přijat do výzbroje jako motor V-2. Ačkoli to nebyl karburátorový benzinový motor, ale vznětový diesel se vstřikovacími čerpadly, totožnost koncepce a stejný „design“ dílů vede dnes některé vojenské historiky k přesvědčení, že naftový motor V-2 byl vyvinut na základě benzinového motoru Liberty. Do roku 1939 motor V-2 vyzrál a bylo jím vybaveno asi 800 kusů tanku BT-7M, a tento motor se pak stal i pohonnou jednotkou famózního T-34.

Jeho vývoj ale začal dříve. Práce na nové konstrukci zahájil ještě hlavní konstruktér ChPz A. Firsov, který byl ale v roce 1937 v rámci čistek zatčen a zastřelen. Na jeho místo nastoupil M. I. Koškin, jenž v roce 1937 „zdědil“ zadání na konstrukci nového kolopásového tanku. Vypracoval projekt pod označením A-20 a zároveň vypracoval paralelní „konkurenční“ projekt A-32, čistě pásového stroje, většího a těžšího s mohutnějším šikmým pancéřováním síly do 40 mm. I tento projekt ale vycházel z koncepce tanku BT systému Christie. Měl jedno pojezdové kolo navíc (celkem 5), celý pohonný agregát byl umístěn vzadu, větší šířka vozidla a širší pásy zlepšovaly průchodnost v terénu.

Iniciativa se ale v SSSR neodpouštěla a zavilým nepřítelem projektu nadplán se stal sám maršál Kulik, vrchní velitel tankových vojsk SSSR. Na zasedání „věrchušky“ 4. 5. 1938 byl Koškin osočen Kulikem a Vorošilovem, že projekt A-20 odbyl kvůli nevyžádanému A-32. Kupodivu to byl sám Stalin, kdo dal Koškinovi možnost, aby se hájil. Konstruktér pak slíbil, že za rok dodá prototypy dva, jak podle projektu A-20, tak A-32.

Nad maketami tanků pak jeho skupina uvažovala jaký motor použít a rozdělila se do dvou táborů - „benzinového“ a „naftového“. V létě 1939 byly oba prototypy zkoušeny před komisí, jíž předsedal maršál Kulik. I přes jeho snahy se nepodařilo nyní už T-32 zlikvidovat. Při dalších zkouškách u Moskvy zaujal T-32 lidového komisaře těžkého průmyslu Malyševa. Především ho nadchla (což je typické) možnost vyrábět T-32 bez větší rekonstrukce výrobních cechů charkovského závodu. Dne 19. 12. 1939 Komisariát strojírenství vydal závodu ChPz příkaz vyrobit nultou sérii tanků, které po drobných změnách dostaly označení T-34. Tak se zrodil fenomén sovětské zbrojní techniky, jenž - přinejmenším - dostal do vínku uspořádání pojezdu a pohonného agregátu a systém odpružení od amerického konstruktéra Christieho.

Autor : František Novotný 🕔16.08.2002 📕41.434

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře