Blitzkrieg

Autor : Marty / marty 🕔16.08.2002 📕17.276

Tažení proti SSSR pod názvem "Fall Barbarossa" začalo vrchní velení Wehrmachtu plánovat na příkaz Hitlera krátce po ukončení války ve Francii a 18. prosince 1940 vůdce plán tažení podepsal. Pod jedním sluncem nemohlo být místo pro dvě tak odlišné a přitom tak stejné ideologie a pakt o neútočení byl "nordickou lstí", jež umožnila nacistům dobýt západní Evropu. Jádro plánu tvořil překvapivý útok třemi armádními skupinami. Na severu armádní skupina "C" (v jiných pramenech "Sever") s 26 divizemi pod velením von Leeba měla dobýt Leningrad, ve středu armádní skupina "B" ("Střed", 51 divizí von Bocka,) měla severně Pripjatských bažin postupovat na ose Minsk, Smolensk s cílem dobýt Moskvu, a na jihu armádní skupina "A" ("Jih", 59 divizí von Rundstedta) měla obsadit Ukrajinu.

Jak známo, veškerá varování před hrozícím útokem pokládal Stalin za provokaci, takže Němcům se 22. června 1941 podařilo Sověty dokonale zaskočit. Rudá armáda procházela reorganizací a přezbrojováním, avšak především byla v hrozném stavu kvůli Stalinovým čistkám důstojnického sboru. 148 sovětských divizí pod vedením Vorošilova, Timošenka a Buďonného po katastrofálně prohrané pohraniční bitvě ve zmatku ustoupilo o 350 až 600 km do nitra země na frontě dlouhé 3 200 km.

Ačkoli masou Rudá armáda převažovala, nemohla obstát proti nové formě války, kterou Němci, po úspěchu z tažení ve Francii a na Balkáně, na východním bojišti dovedli k dokonalosti. Blesková válka se stala synonymem německé taktiky úderu bez výstrahy při nasazení mechanizovaných jednotek v kombinaci tanků s motorizovanou pěchotou. Až s hodinářskou přesností byl každý útok podporován mobilním dělostřelectvem a střemhlavými bombardéry. O kvalitativní převaze (mluvíme o roce 1941) německých tanků a letadel již bylo napsáno dost, stejně tak jako o naprosté převaze německých velitelských kádrů nad ruskými. Nicméně se opomíjí ta část výzbroje, kde byla propast nejhlubší, a to bylo vybavení radiostanicemi. Především rádiové spojení bylo základem "blitzu", každé německé bojové vozidlo mělo svou radiostanici, naopak na ruské straně měly většinou nefungující stanice pouze velitelské vozy. Rádiové spojení pak bylo to, co umožnilo Němcům pružně reagovat na konkrétní bojovou situaci, a jeho nedostatek na straně Rusů pak vedl k obrovským "kotlům", v nichž byly již v prvním měsíci války obklíčeny statisíce zmatených ruských vojáků (mezi 11. a 19. červencem 1941 u Kyjeva uvázlo 600 000 Rusů v čelistech gigantického tankového obchvatu).

Vůdčím principem "blitzu" bylo obcházení silných nepřátelských pozic a naopak vyhledávání nejslabších míst (průzkumnými hlídkami obrněných vozidel), jež se pak stávaly Schwerpunktem, těžištěm útoku. Ten byl pak na těžiště veden se zdrcující přesilou kombinací palebných přepadů, náletů klasických a střemhlavých bombardérů a ztečí tanků a transportérů s motorizovanou pěchotou.

Do konce července dorazila skupina "C" k Leningradu, skupina "B" dobyla Smolensk, na jihu padla Vinnica a skupina "A" oblehla Oděsu. Za celé léto 1941 nenašla Rudá armáda proti "blitzu" lék a jeho postup zastavilo až podzimní bláto a prosincové mrazy.

Po německém přepadu Stalin podlehl panice a na 14 dní upadl do letargie. Nicméně instinktem diktátora vyhmátl, na kterou strunu ruského národa je třeba zahrát, a vystoupil v rozhlasu s projevem, který po hrůzovládě předválečných let začínal šokujícími a před válkou nepředstavitelnými slovy - bratři a sestry. Rázem byl odvržen proletářský internacionalismus a veškerý bolševický newspeak, Stalin v proslovu apeloval na nejhlubší národní city, na kontinuitu carského pravoslavného státu, na svatou matičku Rus, která je ve smrtelném ohrožení.

Psychologicky to byl geniální tah, z ideologického diktátora a krvavého tyrana se rázem stal posvátným národním vůdcem v pravém slova smyslu (a o to je strašnější, že takto získané postavení znovu zneužil v poválečných čistkách).

Nová propaganda měla mnohdy až komické rysy, kupříkladu samo slovo Rusko, které bylo tabu, se vrátilo do denního tisku, z něhož naopak vymizela ateistická hesla a i protinábožensky superhorlivá "Komsomolskaja pravda" nyní tiskla vlastenecké výzvy pravoslavného patriarchy. Boj proti Němcům nebyl tedy prezentován jako boj za sovětský režim, ale jako boj za přežití především ruského národa a ruského státu vůbec. Naopak Němci se nedokázali oprostit od nacistické ideologie a sami Stalinův režim zachránili svým barbarským chováním.

Existuje množství fotografií, na nichž jsou především v ukrajinských, ale i jiných sovětských vesnicích vítáni postupující vojáci Wehrmachtu květinami a chlebem a solí, který jim nabízejí dívky v krojích. Sovětský venkov, okradený násilnou kolektivizací a zdecimovaný následnými hladomory, viděl v Němcích osvoboditele a s nadšením (Ukrajina a pobaltské republiky určitě) by s nimi spolupracoval, kdyby Němci provedli majetkové restituce a chovali se na obsazeném území jako spojenci. Pak by měli reálnou šanci na to, s čím Hitler chvástavě kalkuloval, že se SSSR po prvním úderu rozpadne a Stalinův režim zhroutí. Avšak místo těchto racionálních hledisek, která by Německu přinesla sice menší, ale o to trvalejší ekonomický zisk, a hlavně dala šanci na vítězství ve východním tažení, začali Němci dobytá území bezohledně drancovat a na obyvatelstvu uplatňovat genocidu - v intencích rasové teorie a dalších zvrhlých disciplin nacistické ideologie. A tím si proti sobě vykoledovali velkou vlasteneckou válku a ze Stalinovy propagandy o ohrožení svaté matičky Rusi učinili holou pravdu. Sami rozhodli o svém osudu, ruským vojákům přestalo záležet na životech, zabij alespoň jednoho Němce, než sám padneš, stalo se jejich krédem.

Léto roku 1941 mělo ještě jiným aspektem zásadní vliv na průběh 2. světové války a tím na dějiny 20. století. Je třeba připomenout, že Stalin nebyl až zas tak schizofrenní, když věřil více Hitlerovi než západním demokraciím. Po 1. světové válce bylo jak Sovětské Rusko tak Německo vyobcováno ze svazku "slušných" zemí, což je sblížilo do takové míry, že ve dvacátých letech významně vojensky spolupracovaly. Na opačné straně to byly západní demokracie, které intervenovaly na straně bílých v občanské válce, svým zavilým nepřátelstvím se k SSSR ani netajil Winston Churchill, v době přepadu SSSR už více než rok britský premiér.

A proto jako hrom z čistého nebe udeřila Churchillova osobní zpráva Stalinovi (došla 8. července 1941), v níž britský premiér vyjádřil uznání nad odporem, jenž Rudá armáda klade nepříteli, a nabídl veškerou pomoc, kterou dovolí čas, zeměpisné podmínky a naše rostoucí zdroje. Dále vyzval Stalina k vyslání vojenské mise, aby bylo možno sladit budoucí vojenské plány, a zakončil churchillovsky - teď jen pokračovat v boji, abychom z těch lotrů vyrazili duši. Tímto dopisem se de facto zrodila protihitlerovská koalice, jež vzala Němcům veškerou šanci na možnost uzavření separátního míru na Západě a společného křižáckého tažení proti Stalinovi.

Beznadějnou izolaci nacistického Německa (s výjimkou neschopné Itálie a vzdáleného Japonska, které jasně dalo najevo, že se SSSR bojovat nebude) pak zpečetil další průlomový čin onoho léta 1941. Na základě memoranda vyslance USA v Moskvě ze dne 8. července 1941, které se i přes drtivé porážky velice nadějně vyjadřovalo o ruské vůli k odporu a správně rozpoznalo, že Stalin nebude smeten vnitřním převratem, vyslal prezident Roosevelt ještě v tomtéž měsíci do Moskvy svého emisara Harryho Hopkinse, aby zjistil skutečný stav a slíbil Rusům (zatím tichou) materiální podporu. Stalin v důvěrném rozhovoru naprosto upřímně analyzoval situaci a dokázal Hopkinsovi, že SSSR vydrží a že Rudá armáda bude schopna Němce zastavit, nicméně vzkázal americkému prezidentu, že problémy zásobováni na jaře příštího roku budou vážné a že potřebuje americkou pomoc.

Podle některých zdrojů si v létě 1941 nechal Roosevelt vypracovat studii od nejlepších amerických ekonomů o globální strategické situaci. Z ní vyplývalo, že pokud se Stalinovo Rusko udrží proti Němcům pouhých 6 týdnů, bude to stačit, aby USA získaly potřebný čas pro rozvinutí válečné výroby do té míry, aby se staly oním velkým arzenálem demokracie, schopným vyzbrojit Spojence pro vítězné vedení války

Autor : Marty / marty 🕔16.08.2002 📕17.276

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře