Dějiny bleskové války

Autor : Pavel Koudelka 🕔19.05.2002 📕11.785

Závěr

Je na místě zdůraznit, že blesková válka nevznikla ani náhodou, ani ze vzduchoprázdna a ani nepředstavovala první použití překvapivého úderu, své hlavní složky, v dějinách válek. Lze vysledovat stopy třeba až ke starověkým Hyksósům, kteří využívajíce kombinace člověk-kůň-šíp na hlavu porazili egyptské impérium. To, že uspěli, bylo způsobeno jejich pohyblivostí a schopností nečekaného úderu. Z jiného hlediska, totiž průchodu teoreticky neschůdnou krajinou, lze za bleskovou válku považovat i Hannibalovo tažení a k čemu jinému než k Blitzkriegu lze přirovnat tažení takového Alexandra Makedonského či Gaia Julia Caesara? Ve středověku naháněli hrůzu svými bleskovými nájezdy Mongolové, ale v jistém smyslu i takoví Vikingové. V novověku se o totéž pokoušeli například Švédové za třicetileté války, po nichž převzali štafetu Prusové v 18. století. Přesto však lze stopy skutečné bleskové války, v našem pojetí, hledat až v 1. světové válce.

Tato válka znamenala daleko větší změny ve všech oblastech lidského života než kterýkoli jiný konflikt v dějinách. Z tohoto pohledu se 2. světová válka jeví jen jako dovětek války z let 1914-1918, pomineme-li už názor některých historiků, považujících oba celosvětové konflikty i období mezi nimi za jeden celek. Z vojenského hlediska lze říci, že 1. světová válka revidovala všechny předchozí poučky a názory na vedení boje a přidala k nim několik nových. Právě z traumatu nad bezvýchodností zákopové války a s cílem už nikdy něco tak strašného nepřipustit se zrodila teorie bleskové války.

V 1. světové válce byly využity všechny možné válečné prostředky a právě během ní došlo k jejich rozdělení na zastaralé (např. jezdectvo) a moderní (obrněná technika, letadla), schopné rozvoje. 2. světová válka pak už jen využila závěrů a „výdobytků“ své předchůdkyně a zdokonalila je až k absurdní dokonalosti (jediné novum, jež přinesla, byly nukleární zbraně). Platí to i z hlediska vojenské teorie, neboť právě za 1. světové války v podstatě teorie bleskové války vznikla, stačí vzpomenout na Fullerův Plan 1919. Novátorské myšlenky v té době zaznívaly z úst téměř výlučně britských autorů, neboť Velká Británie byla také na vrcholu co se týče vývoje obrněné techniky, nezbytné pro vznik bleskové války. A nebýt rychlého konce války, snad by se Plan 1919 i dočkal svého uskutečnění. Zde si můžeme dovolit jisté „kdyby“, neboť se domníváme, že pokud by skutečně došlo k provedení Fullerova návrhu, dějiny následující 2. světové války by vypadaly zcela jinak.

Po skončení války docházelo ve Velké Británii pomalu k útlumu v tomto oboru. Objevily se sice vynikající teoretikové, jako Liddell Hart, ale oficiální podpora byla mizivá. Pouze v případě EAF dostali tankoví nadšenci ve Velké Británii skutečně šanci uvést své představy do praxe, ale po jeho rozpuštění se britská armáda vydala cestou klasického rozdělování tanků na pěchotní a lehké průzkumné. Britové ale k tomuto schématu stejně přidávali své vlastní myšlenky, když budovali silné svazy lehce pancéřovaných rychlých tanků, které nebyly vybaveny žádnou pěchotou ani podpůrnými zbraněmi, a očekávali od nich, že budou bojovat jako válečné lodi na moři.

Protože v USA vše ochromoval izolacionismus a ve Francii stavba obranné Maginotovy linie, štafetu převzali Němci. Jejich výhodou byla ta skutečnost, že versailleská smlouva zakazovala Reichswehru vlastnit tanky a letadla, nemohlo tudíž dojít k osudným bojům o kontrolu nad těmito zbraněmi, které nastaly v ostatních velmocích. O to více však Němci teoretizovali a hltali články Fullera a Liddell Harta. Když pak Německo začalo po Hitlerově nástupu k moci znovu zbrojit, už bylo na čem stavět. Připomeňme jen, že v Německu již od dob Fridricha II. Existovaly představy o rychlých překvapivých akcích se snahou dosáhnout paralyzace protivníka, takže nelze jednoznačně tvrdit, že by Němci jen převzali úvahy britských autorů.

Kapitolu samu pro sebe pak tvořil Sovětský svaz, kde válečné tradice v podstatě zanikly s bolševickou revolucí, takže daleko ochotněji uváděl do praxe novátorské myšlenky. Díky svým ohromným materiálním a lidským zdrojům si jako jediná země na světě navíc mohl dovolit ověřovat hned několik koncepcí nezávisle na sobě. A navíc, podobně jako v Německu, zemi ovládala totalitní ideologie, která se pilně připravovala na válku, takže na válečný výzkum mohly jít obrovské, veřejným míněním nekontrolovatelné sumy. A jen Stalinovy politické chyby zabránily, aby se SSSR stal baštou Blitzkriegu. Kdyby se to stalo, mělo by to nepochybně drtivý dopad na Evropu i svět, protože za 2. světové války Sovětům chyběla pouze vhodná taktika, a mohli smést Němce a proniknout třeba až k Gibraltaru.

V průběhu španělské občanské války došlo nejen k důležitému vyzkoušení německých a sovětských zbraní, ale i k ověření bleskové války. Zatímco Němci se utvrdili ve správnosti svých předpokladů, pro Sověty znamenala válka ve Španělsku poslední hřebíček do rakve samostatných mobilních operací. Podobně také ostatní velmoci a jejich přívrženci přejali sovětské názory, a tak byli Němci na počátku 2. světové války skutečně jediní, kdo měli samostatné mobilní jednotky zahrnující tanky, motorizovanou pěchotu a dělostřelectvo.

Bojové použití teorie bleskové války za 2. světové války prokázalo, že všechny tři její složky, totiž pěchota, letectvo a obrněná vozidla, spolu musí nutně kooperovat, neboť každá zvlášť nemá šanci na úspěch. Samotná pěchota už nemohla vyhrávat válku, jak si mysleli ti největší konzervativci z generálních štábů. Selhala i představa naprosté nadřazenosti letectva dle Douhetových myšlenek, protože strategické bombardování bylo sice dobré v případě akcí proti průmyslovým komplexům, ale selhalo v případě morálního zastrašování. Ani Brity, ani Němce, oba velmi disciplinované národy, bombardování protivníka nezlomilo. A jako nesprávné se ukázaly i názory britských nadšenců o samospasitelnosti tanků, které se podle nich mohly utkávat opět jen s nepřátelskými tanky, jakoby nic jiného neexistovalo.

Jedině vyvážená kombinace všech tří složek, jak si bleskovou válku představovali Němci, mohla zajistit úspěch. Ovšem stejně důležitý byl i moment překvapení. Jako příklad může sloužit německý průchod ardenskými hvozdy v roce 1940 a poté i 1944, který dokázal dokonale zaskočit spojenecké generály, považující Ardeny za nesjízdné pro tanky. Němci plně využili základní poučky Fridricha II., že první úder je rozhodující, a britských teoretiků, kteří nadřazovali paralyzaci nervových center nepřítele jeho zničení. Spojenci se tyto základní principy učili jen těžko a bolestně. Zatímco Sověti je ve skutečné podobě do konce války nepochopili a Britové se konzervativně snažili o jejich skloubení se svými starými názory, Američané jich dokázali poměrně dobře využít. Ale navzdory tomu zvítězili Spojenci spíše svou početní a materiální převahou a vychytralostí než nějakými elegantními překvapivými akcemi.

Po skončení 2. světové války se zdálo, že jakýkoliv další konflikt bude veden jadernými zbraněmi. Přízrak atomové bomby se vznášel nad vším a ochromoval rozumné uvažování. Lze říci, že Douhetova koncepce letecké války, která byla za 2. světové války poměrně neúspěšná, alespoň co se týče civilních cílů, nezanikla, ale v podobě balistických raket s jadernými hlavicemi se hrozila opravdu stát rozhodujícím faktorem budoucích válek. Naštěstí pro lidstvo však tyto rakety neopustily svá sila a Douhetova koncepce znovu padla, i když to nebylo kvůli selhání v boji, ale díky morálním zábranám.

Četné lokální konflikty poválečné éry se pak vedly konvenčními prostředky a tam, kde to bylo možné, rovněž principy bleskové války. Blesková válka své největší slávy v poválečném období dosáhla za izraelsko-arabských válek a k jejímu poslednímu použití zatím došlo ve válce západních velmocí proti Husajnovu režimu na počátku 90. let. A není pravděpodobné, že by bleskovou válku v dohledné době cokoliv nahradilo, ať už by to byla opět Douhetova koncepce, která zažila tvrdý debakl v roce 1999 v Jugoslávii, nebo nějaká kybernetická robotizovaná forma války.

Autor : Pavel Koudelka 🕔19.05.2002 📕11.785

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře