Dějiny bleskové války

Autor : Pavel Koudelka 🕔19.05.2002 📕11.941

Lokální konflikty meziválečného období

Jak jsme uvedli, v období mezi oběma světovými válkami existovala řada koncepcí tankového boje. Omezené lokální konflikty pak sloužily pro jejich ověření i otestování bojové techniky bojujících stran. Zdaleka nejdůležitější z těchto válek byla občanská válka ve Španělsku (1936-1939), kde už tehdy proti sobě v podstatě stáli budoucí hlavní soupeři - Německo a Sovětský svaz, reprezentovaní bojovou technikou i řadou poradců.

V souladu s Douhetovou koncepcí se zde fašisté snažili dosáhnout vítězství bezohlednými masovými nálety na bezbranná města. Nejznámější bylo bombardování baskického města Guernica, které bylo zničeno ze 71 %. Snaha o rozhodnutí bojů výhradně použitím letectva se za španělské občanské války ukázala jako neúčinná, přesto se za 2. světové války řada států znovu pokoušela o totéž.

Němci ale zejména ověřovali svou představu bleskové války. Ujistili se, že je to životaschopná koncepce, ale v řadě jiných zemí sporné výsledky některých bitev vedly k přehodnocení či zavržení podobných myšlenek. Byla to zejména bitva u Guadalajary, která znamenala definitivní konec pokusů o taktiku bleskové války u Sovětů.

V bitvě u Guadalajary byla italská mobilní kolona, složená převážně z motorizované pěchoty, obrněných automobilů a lehkých obrněných vozidel, tzv. Tančíků, zadržena republikánským letectvem a dílo zkázy dokončily tanky sovětského generála Pavlova spolu s republikánskou pěchotou. Závěr byl tedy na první pohled jasný: samostatné obrněné kolony nemohou na moderním bojišti obstát, protitankové zbraně mají nad tanky převahu a tanky společně s pěchotou mohou mechanizované jednotky přemoci.

Pozorovatelé ale v ideologické zaslepenosti zanedbali několik důležitých faktů. Plán a organizace Italů byly špatné, navíc jim selhalo zásobování pohonnými hmotami a jejich letecké krytí bylo slabé. Jejich tanky byly jen zranitelné tančíky CV.33, které se v žádném případě nemohly srovnávat s vynikajícími sovětskými tanky BT-5, jež měl Pavlov.

Výsledkem byly zkreslené názory na tankový boj. Generál Pavlov nabyl přesvědčení, že bitva u Guadalajary prokázala nepraktičnost samostatné kolony tanků. Tvrdil, že jediný možný způsob použití tanků je těsná spolupráce s pěchotou, a jakmile tanky pěchotu opustí, jsou obě formace odsouzeny k záhubě. Pavlovovo hlášení do Moskvy zpečetilo osud pokrokových myslitelů v sovětské armádě a vedlo k rozbití sovětských tankových sil a k zařazení jejich bojové techniky do pěších praporů.

V Německu se však nenechali ovlivnit zdánlivě nepříznivým výsledkem bitvy u Guadalajary, tím spíše, že v dalších bitvách tankové kolony svou reputaci poněkud napravily. Němečtí odborníci se pouze utvrdili v názoru, že pokud mají tanky uspět, musí být soustředěny do jednoho místa, doprovodné zbraně musí být mobilní a mít stejnou rychlost a zásobování nesmí zaostávat.

Sověti své názory na tankový boj poněkud poopravili na Dálném východě. Japonská okupační armáda v Mandžusku totiž v oblasti mongolské řeky Chalchyn gol vyprovokovala incident, který se rozrostl v silnou konfrontaci Japonců a Sovětů, kdy na obou stranách byly nasazeny stovky tanků a letadel a několik divizí pěchoty. Na sovětské straně se vyznamenal budoucí vynikající vojevůdce 2. světové války generál Žukov. Žukov zde použil tanky nejen v jejich tradiční podpůrné roli, ale sestavil také dvě samostatné obrněné kolony, čímž se obrátil zády ke všem zkušenostem, jež ze Španělska přivezl Pavlov. Obrněné kolony obklíčily útočící Japonce, a napomohly tak jejich zdrcující porážce. Dokonale tu prokázaly svou užitečnost a rovněž schopnosti svého velitele.

Autor : Pavel Koudelka 🕔19.05.2002 📕11.941

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře