Terorismus

Autor : Anonymous 🕔20.01.2001 📕13.914

5.3. Mezinárodní právo a terorismus

Proč se vlastně mezinárodní právo terorismem zabývá? Jednak proto, že obsahuje mezinárodní prvek, a proto vyžaduje mezinárodní řešení. Dále pak proto, že existují určité obavy z užití zbraní hromadného ničení. A v neposlední řadě kvůli zainteresovanosti světového hegemona USA.

K prvním pokusům právní kodifikace patří snahy Společnosti národů. Ta se v roce 1937 pokusila vypracovat mezinárodní úmluvu, která však nikdy nevstoupila v platnost. Později (zhruba od 60. let) začaly vznikat konvence týkající se především teroristických útoků na civilní letadla. Jednou z nich je Tokijská konvence o trestních a dalších činech spáchaných na palubě letadel, která rozšířila možnost postihnout teroristy o to, že podle této konvence může teroristy soudit mj. i stát, jenž měl na palubě letounu své občany. Neřeší však zatím otázku vydávání teroristů státu, který o ně požádá. Tím se zabývá až další konvence z roku 1970 využívající právní zásady „aut dedere aut judicare“ (buď vydej, nebo suď). Státu, který teroristy nevydá, vzniká povinnost je sám soudit. Slabinou této Haagské konvence o potlačení protiprávního zmocnění se letadel je to, že nikde nejsou uvedeny konkrétní sankce, a není tedy stanoveno, co se stane v případě, když určitý stát teroristy nevydá ani nesoudí. O rok později vzniká v rámci ICAO (Mezinárodní organizace civilního letectví) Montrealská konvence o potlačení protiprávních činů namířených proti bezpečnosti civilní letecké dopravy (schválená 23. září 1971 a v platnost vstoupila 26. ledna 1973 podpisem desátého státu, který se k ní připojil). Zde jsou upraveny případy sabotáží, specifikována doba, během níž je nedovolené jednání nutno klasifikovat jako trestný čin, a podobně. V roce 1988 byla rozšířena ještě o dodatek o potlačování násilného jednání na letištích.

Zmíněná zásada „aut dedere aut judicare“ se uplatňuje i u následujících mezinárodních konvencí a úmluv. Úmluva o zabránění a trestání protiprávních činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců z roku 1973 je zaměřena především na ochranu diplomatů. Z roku 1979 existuje Mezinárodní konvence proti braní rukojmí.

10. března 1988 vydala také Mezinárodní organizace pro námořní dopravu konvenci, která se velice podobá montrealské konvenci o civilním letectví. Jedním z podnětů k vydání této konvence byl jistě i výše zmíněný únos italské lodi Achille Lauro v říjnu 1985 několik mil od egyptských břehů komandem Abú Abbáse.

Nejnovější je Úmluva o potírání teroristických bombových útoků. Ta byla přijata Valným shromážděním OSN v roce 1997. Postihuje sestrojení či umístění výbušné látky ve veřejných prostorách a trestá i nezdařené pokusy.

I nadále však přetrvávají problémy spojené s prosazováním mezinárodního práva v této oblasti, užíváním sankcí atd. Složitost situace pak ještě více komplikují země, o nichž pojednává kapitola 4, které teroristy kryjí, poskytují jim azyl nebo jiným způsobem podporují.

Autor : Anonymous 🕔20.01.2001 📕13.914

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře