Terorismus

Autor : Anonymous 🕔20.01.2001 📕16.350

3.2. Ostatní islámské teroristické skupiny

GIA (Islámská ozbrojená skupina)

Jde o islámskou extremistickou skupinu usilující o svržení sekulární alžírské vlády a její nahrazení islámským státem. Své násilné aktivity GIA rozjela počátkem roku 1992, a to po anulovaném volebním vítězství Fronty islámské spásy (FIS) v prosinci 1991. Do hry tenkrát vstoupila armáda, prezident Bendžedíd abdikoval a výkonná moc se soustředila do rukou pětičlenné armádní „Nejvyšší vládnoucí komise“. O dva měsíce později byla FIS zakázána a její vůdci byli uvězněni nebo odešli do ilegality. Tím začala občanská válka mezi „božími bojovníky“ a armádou.

Na přelomu let 1991/92 vznikají v rámci FIS obávané GIA (Islámské ozbrojené skupiny), operující po celém území Alžírska. Vedou dvojí druh války, což odkazuje na dvojí druh zázemí. V první řadě jsou to útoky z hor navazující na islámské partyzánské hnutí z dob bojů o nezávislost. Cíle představují armádní jednotky a symboly státní moci, ale i venkovské obyvatelstvo či cizinci, kteří jsou vnímáni jako vládní spojenci. Cizincům bylo v roce 1993 doporučeno, aby zemi opustili. Dva dny po vypršení ultimáta už zavraždili španělského obchodníka. Fanatičtí mudžáhidové se nejvíce koncentrují v okolí města Médea. V druhém případě se jedná o atentáty ve velkých městech, hlavně Alžíru, jimž slouží jako ideální základna hustě osídlená periferie, odkud se také rekrutuje nejvíce stoupenců GIA. Jde o polovojenské jednotky postrádající jednotné velení, tvořené převážně zfanatizovanými mladíky, jejichž veliteli jsou často nekompromisní veteráni z afgánské války, jednající na vlastní pěst. Násilí je zdůvodňováno jako nevyhnutelný prostředek k očistě populace. Návrat ke kořenům islámu podle nich vyžaduje nesmlouvavý rozchod s vlivem moderní společnosti, především francouzské, jež se nejvíce zasloužila o zesvětštění alžírského obyvatelstva. Proto je nutné vymýtit frankofonně smýšlející inteligenci země, čímž se vysvětlují oběti v řadách profesorů, spisovatelů, lékařů či novinářů.

GIA se postupně zcela vymkla vedení FIS z rukou a dále pokračovala ve svém boji proti všem. Od vyhlášení boje, při kterém používá pumových útoků (včetně bomb umístěných v automobilech) či únosů a následné podřezání obětí, připravila organizace o život několik stovek lidí. Teroristicky zaútočila i v zahraničí. Například v prosinci 1994 GIA unesla letadlo společnosti Air France a o rok později uskutečnila sérii pumových atentátů v Paříži a Lyonu. Finančně je podporována hlavně z Íránu, hustou síť muslimských spojenců má také v západní Evropě, především ve Francii, Británii a Německu.

Džamá´a Islamíja

Egyptská islámská extremistická skupina aktivní od konce 70. let. Jeví se jako slabě organizovaná, bez jednotného a skutečně identifikovatelného velení. Jedním z údajných velitelů by měl být Mustafa Hamza (vpravo). Duchovním vůdcem a zakladatelem je egyptský fundamentalista, šejk Omar Abdall Rahmán, který si ve Spojených státech odpykává doživotní trest za již zmiňovaný útok na budovu World Trade Center v New Yorku. Cílem organizace je svržení egyptské vlády a nastolení islámského státu.

Oběťmi útoků byli v průběhu 90. let hlavně křesťanští obyvatelé Egypta a západní turisté. Brutalita teroristické akce, kterou Džamá´al Islamíja provedla v listopadu 1997 před chrámem královny Hatšepsut v jihoegyptském Luxoru, šokovala celý svět. Zavraždila při něm 58 zahraničních turistů. Svůj útok oficiálně zdůvodnila snahou o propuštění šejka Omara Abdalla Rahmána, ale šlo jim o jediné: vyvolat paniku a zasáhnout egyptský režim na nejcitlivějším místě – ochromit páteř hospodářství, cestovní ruch.

Operuje hlavně v jižním Egyptě, ale také v Káhiře či Alexandrii. Není známo, že by organizace byla financována ze zahraničí, ale egyptská vláda se tvrdí, že je podporována z Íránu, Súdánu a afgánskými militantními islámskými skupinami.

Al-Džihád

Je další egyptskou islámskou extremistickou skupinou aktivní od konce 70. let. Pravděpodobně je rozdělena nejméně na dvě separátní frakce. První představuje původní Džihád vedený Abbudem al-Zumarem, který je momentálně uvězněn v Egyptě. Druhou je skupina nazývající se Tala´i al-Fath (česky: Předvoj vítězství). V jejím čele stojí asi Dr. Ajman al-Zawahiri, o němž není známo, kde se v současné době nachází. Zřejmě však bude mimo Egypt. Cílem obou frakcí je také svržení egyptské vlády a nastolení islámského státu.

Ve své činnosti se al-Džihád specializuje na ozbrojené útoky proti vysokým úředníkům egyptské vlády. Původní Džihád je odpovědný za vraždu prezidenta Sadáta v roce 1981. Novější frakce vedená Zawahirim se přihlásila k odpovědnosti za pumový útok ze srpna 1993 v Káhiře, při němž zranili egyptského ministra vnitra Hassana al-Alfiho a zabili pět dalších osob. Dále pak v listopadu téhož roku umístili bombu do auta ministerského předsedy Atefa Sedkyho, jejíž explozi sice Sedky unikl bez zranění, ale přišla při ní o život mladá dívka a 18 dalších bylo zraněno. Na rozdíl od zmíněné skupiny Džamá´a Islamíja nejsou terčem al-Džihádu západní turisté, ale výhradně vysocí vládní činitelé Egypta. Al-Džihád se jeví také na vyšší technické úrovni, především pokud jde o sofistikované nálože umístěné v automobilech.

Síly organizace nejsou přesně určeny, ale pravděpodobně bude mít několik tisíc skalních členů a dalších několik tisíc sympatizantů. Operuje převážně v Káhiře, ale i v Pákistánu, Afghánistánu a Súdánu. Není známo, že by se organizaci dostávalo nějaké zahraniční pomoci, ale egyptská vláda se domnívá, že frakce al-Džihádu podporuje stejně jako Džamá ´u Islamíju Írán, Súdán a militantní islámské skupiny z Afghánistánu.

Džamát al-Fuqra

Džamát al-Fuqra je islámská sekta prosazující očistu islámu pomocí násilných akcí. Vůdcem organizace je pákistánský duchovní, šejk Mubarik Ali Džilani, který ji počátkem 80. let založil. Většina jejích stoupenců v současnosti praktikuje svůj boj v Severní Americe.

Členové Džamát al-Fuqra provedli řadu útoků na cíle, které shledali jako nepřátele islámu. Během roku 1980 spáchali také několik bombových útoků po Spojených státech, z nichž byli později usvědčeni.

Počet členů není znám. Organizace operuje hlavně v Severní Americe a Pákistánu. Není známo ani, zda se jí dostává nějaké zahraniční pomoci.

Mudžáhidin chalq

Skupina zformovaná v 60. letech íránskými vysokoškoláky. Jejím hlavním cílem bylo zastavit další pronikání západních vlivů za vlády Rezá Pahlavího. V 70. letech dochází k závěru, že jediným způsobem k dosažení změny v Íránu je používání násilí. Ve svých aktivitách se organizace do roku 1979 zaměřovala na celosvětovou propagandu proti íránské vládě spolu s teroristickými akcemi, při nichž zabili několik amerických vojáků a civilistů v Teheránu. Podporovala také obsazení amerického velvyslanectví v Teheránu v roce 1979.

Poté se Mudžáhidin chalq se svou filosofií (jakýmsi mixem marxismu a islámu) dostává mezi největší a nejaktivnější ozbrojené disidentské skupiny v Íránu. Po roce 1980 je donucena Írán opustit a stává se protivládním hnutím. Při masivní explozi provedené touto organizací v říjnu 1982 na náměstí Imam v Teheránu zahynulo více než 60 lidí a možná 700 bylo zraněno. V roce 1992 podnikla téměř simultánní útok na 13 íránských ambasád v různých zemí světa. Skupina je také odpovědná za dva ozbrojené útoky během roku 1993.

Předpokládaný počet je několik tisíc bojovníků organizovaných hlavně v Iráku. Zahraniční pomoc dostávají z Iráku a od íránských emigrantů.

Harakat ul-Ansar

Jedná se o islámskou militantní skupinu, která se snaží dosáhnout připojení Kašmíru k Pákistánu. Byla zformována v říjnu 1993 splynutím dvou pákistánských politických aktivistických skupin – Harakat ul-Jihad al-Islami a Harakat ul-Mudžáhidin. Podle vůdce aliance Maulana Sádatullaha Chana je cílem skupiny pokračování v ozbrojeném zápasu proti bezvěrcům a antiislámským silám.

Skupina provedla mnoho operací v Kašmíru proti indickým vojákům i civilistům. Udržuje také kontakty s kašmírskou militantní skupinou al-Faran, která se v červenci 1995 zmocnila čtyř západních rukojmí. Neexistují však žádné důkazy, že by si tento únos objednala Harakat ul-Ansar.

Skupina má několik tisíc ozbrojených členů alokovaných v Kašmíru, Pákistánu a také Indii. Arzenál, jejž využívají, začíná u lehkých a těžkých samopalů, vede přes pumy a jiná explozíva a končí u minometů a raket. Jádro této militantní skupiny tvoří asi 300 převážně Pákistánců a obyvatel Kašmíru, ale také Afgánci a Arabové – veteráni z afgánské války.

Teroristické operace Harakat ul-Ansar se neomezují pouze na Kašmír. Její členové se podíleli na akcích také například v Tádžikistánu, Bosně (1992) či Barmě. Dále poskytují vojenskou (ale také humanitární) pomoc muslimům v Indií kontrolovaném Kašmíru.

Externí pomoc získávají zřejmě ze sympatizujících arabských států, jako je například Saúdská Arábie a další státy z oblasti Perského zálivu. Zdroj ani přibližná suma vojenských fondů organizace však nebyly určeny.

Skupina Abú Sajafa

Islámská extremistická skupina operující v jižní části Filipín. V jejím čele stojí Abdurajik Abubakar Janjalani. V roce 1991 se organizace oddělila od Národní osvobozenecké fronty Moro.

Mezi její aktivity patří bombové útoky, atentáty a únosy. Důvodem je získání výkupného, vydírání obchodních společností a podnikatelů za účelem propagace íránského stylu vlády ve státě Mindanao, ostrově na jihu Filipín, který je hustě obydlen muslimy. Zde také v roce 1995 skupina provedla svou první akci v širším měřítku.

Skupina Abú Sajafa čítá zhruba 200 členů, převážně mladých muslimů, z nich většina studovala či pracovala v některém ze států Perského zálivu, kde byli zasaženi islámským radikalismem.

SAS operuje hlavně na zmíněném ostrově Mindanao, ale někdy také v Manile. Zahraniční pomoc získává zřejmě od islámských extremistů z Blízkého východu.

Při sestavování výše uvedeného přehledu islámských extrémistických organizací jsem vycházel především z informací databáze teroristických skupin a hnutí, kterou pravidelně zveřejňuje americké ministerstvo zahraničních věcí – Patternsof Global Terrorism.

Autor : Anonymous 🕔20.01.2001 📕16.350

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře