Válka v Africe 1940-1943

Autor : Jan Ešner / honza 🕔20.01.2001 📕8.962

Seriál

  1. Diplomová práce: Válka v severní Africe 1941 - 1943 z pohledu dobového nacistického tisku Sudetské župy
  2. Válka v Africe 1940 - 1943
  3. Válka v Africe 1940-1943
  4. Válka v Africe 1940-1943
  5. Válka v Africe 1940-1943
  6. Válka v Africe 1940-1943
  7. Válka v Africe 1940-1943
  8. Válka v Africe 1940-1943
  9. Válka v Africe 1940-1943
  10. Válka v Africe 1940-1943
  11. Válka v Africe 1940-1943
  12. Válka v Africe 1940-1943
  13. Válka v Africe 1940-1943
  14. Válka v Africe 1940-1943
  15. Válka v Africe 1940-1943
  16. Válka v Africe 1940-1943
  17. Válka v Africe 1940-1943
  18. Válka v Africe 1940-1943
  19. Válka v Africe 1940-1943

Podobné články

Další články autora

Bitva v Kaserínském průsmyku

Spojenecký postup se zastavil a až do poloviny února se odehrávaly pouze boje lokálního významu. O lednových bojích se hovoří pouze obecně. Například článek „Bojiště v Tunisku“ z 16. února popisuje podrobněji některé lokální boje z poloviny ledna. Na závěr dodává: „Tak vypadá situace v Tunisku tři měsíce po anglo-americkém přepadení Francouzské severní Afriky. Darovala silám Osy důležitá horská postavení jako operační základnu. Získaly tím dnes nejen předmostí, ale taky příznivou, dobře hájitelnou operační základnu.[174]

V polovině února se německá vojska chystala k poslednímu útoku. Situace nebyla pro samotného Rommela dobrá. Odhlédneme-li od jeho špatného zdravotního stavu, nejvíce jej trápila nová situace ohledně vrchního velení. Rommel už nebyl tím, kdo rozhoduje o osudu všech jednotek. Nově příchozím jednotkám i části Rommelových jednotek velel nyní generál von Arnim. Nejednotnost velení a neochota obou velitelů najít v nejdůležitějších otázkách společnou řeč, snižovala hned od počátku německé šance na úspěch. [175]

14. února 1943 se vydaly jednotky na postup směrem k americkému protivníkovi. Ten byl útokem značně zaskočen, čehož propaganda obratně využila. Die Zeit přináší 17. února článek „Německý útok v Tunisku“. První informace přebírá přímo od protivníka: „Anglická zpravodajská služba informuje celkem podrobně o úspěšných operacích Osy proti americkým postavením ve středním Tunisku. „Exchange“ informuje, že poté, co se německo-italským jednotkám podařilo zahnat Američany o 30 kilometrů, napřáhly německé jednotky k novému úderu. Směr útoku je veden na Gafsu, jejíž americká posádka riskuje obklíčení. Německý tlak je nadále silný… Na každý pád nabyly boje významných rozměrů...[176]

Elbetalzeitung o den později v rozsáhlém článku „Uzemní zisk v Tunisku“ informuje: „Od 15. února útočí německé a italské jednotky v jižním Tunisku… V lednových bojích již byly nepřátelské síly v severním a středním Tunisku s citelnými ztrátami zahnány hluboko do pohoří Atlas a německo-italské jednotky zablokovaly obsazením všech důležitých výšin ústupové cesty z pohoří…

V článku se poté podrobně popisuje dosavadní vývoj bojů. Popisují se úspěšné akce z 15. a 16. února. Jsou zde také uvedeny ztráty nepřítele. Ty, podle informací, činí 800 zajatých vojáků, 97 tanků a 23 děl. [177]

Propaganda tentokrát ani v nejmenším nepřeháněla. Během jediného dne skutečně Němci zničili více než sto padesát tanků a obrněných vozidel. Mimo to zajali 2 000 amerických vojáků. [178] A situace se měla pro Američany ještě zhoršit. Nezkušení Eisenhowerovi vojáci se svým bojovým uměním zkušeným německým jednotkám rovnat nemohli. Bitva i v dalších dnech pokračovala podobným způsobem. Tisk u toho pochopitelně nemohl chybět a africké bojiště se na pár dní stává skutečnou prioritou. Nesmíme zapomínat, že před pouhými dvěma týdny Hitler ztratil u Stalingradu celou šestou Paulusovu armádu. Nyní byla opět šance referovat o nových německých úspěchách.

19. února otiskl Die Zeit článek „Výpad na oázu Gafsa“. Postup popisuje takto: „Nové velké boje mezi silami Osy a americkými svazy v Tunisku skončily krvavou porážkou pro Yankees. Podle…podrobností o bojích v prostoru západně od Faidu, - ležícím asi 100 kilometrů západně od středotuniského přístavu Sfax – nese hlavní tíhu bojů americký II. sbor…

Druhý americký sbor ztratil, podle listu, asi 100 tanků. Německý útok pokračoval a otevřel cestu k obklíčení města Gafsa. [179]

O den později navazuje Elbetalzeitung článkem „Gafsa a Sbeitla obsazeny“. Zde pokračuje v líčení situace: „Obsazení obou středotuniských míst – Gafsy a Sbeitly – vojsky Osy, jakož i počty těžkých ztrát nepřítele, vzbudily velký ohlas v Itálii. Zejména počet zničených amerických tanků je považován za důkaz toho, jak těžké údery musel americký II. sbor vytrpět.[180]

Opět nelze než souhlasit s hodnocením bojů. Snad jen pro doplnění – zatímco se o Sbeitlu skutečně bojovalo, Gafsu vyklidili Američané bez boje. [181] Poté zaútočil Rommel na průsmyk Kaserín. Opět došlo k prudkým bojům a obrovskému zmatku v amerických řadách. Propaganda pozměnila tón. Nyní byl pro ni americký nepřítel spíše cíl k zesměšnění. 21. února se, jako již tradičně, objevují v článku „Na Němce nemáte“ přetištěné zprávy nepřítelových novin: „Se smíšenými pocity se staví anglický tisk k posledním německý úspěchům. V celé šíři je přiznána porážka, poukazuje se otevřeně kriticky na křest ohněm amerických spojenců…

Dále jsou v článku citovány komentáře deníků „Daily Herald“ a „Daily Mail“, které se shodují v tom, že jsou americké jednotky odkázány na britskou pomoc. Nejpodrobněji se, podle Die Zeit, zabývá problematikou amerických jednotek britský list „Daily Telegraph“. Ten popisuje jasnou převahu německých jednotek nad americkým protivníkem. Zmiňuje mnoho zajatých Američanů a nakonec prý dodává: „Němci byli tak rychlí, že byli Američané donuceni zanechat na místě mnoho válečného materiálu, aby se včas stihli zachránit. Máme pocit, že americké jednotky a jejich velení na německou taktiku v žádném případě nemají…[182]

Vrcholem ponížení Eisenhowerových vojsk byl článek „Američtí vojáci prchají v nočních košilích“. O amerických vojácích překvapených rychlostí německého postupu píše: „…Bylo to především náhlé a překvapivé nasazení (německých) tanků a jejich mocně se valících útoků, které srazilo Američany na kolena. Po prvním proražení horských průsmyků u Faidu se mohl tankistům zjevit groteskní obrázek amerických vojáků prchajících v nočních košilích a pyžamech. Ti si našli čas, aby se s prvním rozbřeskem vyhrabali ze svých spacáků dříve, než nastoupí cestu do zajetí…[183]

Výkony amerických vojáků byly opravdu slabé. Jenom samotný americký II. sbor ztratil více než 4 000 mužů a 165 tanků či obrněných vozidel. [184] Autor článku „Na Němce nemáte“ však nemohl tušit, že 21. únor byl také posledním dnem německé ofenzívy. O den později se německý postup zastavil. [185] Materiální převaha nepřítele se musela dříve či později projevit. Paul Carell to ve své knize komentuje lakonicky, ale naprosto přesně: „Eisenhower nevedl válku chudého muže“. [186]

Seriál

  1. Diplomová práce: Válka v severní Africe 1941 - 1943 z pohledu dobového nacistického tisku Sudetské župy
  2. Válka v Africe 1940 - 1943
  3. Válka v Africe 1940-1943
  4. Válka v Africe 1940-1943
  5. Válka v Africe 1940-1943
  6. Válka v Africe 1940-1943
  7. Válka v Africe 1940-1943
  8. Válka v Africe 1940-1943
  9. Válka v Africe 1940-1943
  10. Válka v Africe 1940-1943
  11. Válka v Africe 1940-1943
  12. Válka v Africe 1940-1943
  13. Válka v Africe 1940-1943
  14. Válka v Africe 1940-1943
  15. Válka v Africe 1940-1943
  16. Válka v Africe 1940-1943
  17. Válka v Africe 1940-1943
  18. Válka v Africe 1940-1943
  19. Válka v Africe 1940-1943

Podobné články

Další články autora

Autor : Jan Ešner / honza 🕔20.01.2001 📕8.962

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře