Válka v Africe 1940-1943

Autor : Jan Ešner / honza 🕔20.01.2001 📕7.842

Seriál

  1. Diplomová práce: Válka v severní Africe 1941 - 1943 z pohledu dobového nacistického tisku Sudetské župy
  2. Válka v Africe 1940 - 1943
  3. Válka v Africe 1940-1943
  4. Válka v Africe 1940-1943
  5. Válka v Africe 1940-1943
  6. Válka v Africe 1940-1943
  7. Válka v Africe 1940-1943
  8. Válka v Africe 1940-1943
  9. Válka v Africe 1940-1943
  10. Válka v Africe 1940-1943
  11. Válka v Africe 1940-1943
  12. Válka v Africe 1940-1943
  13. Válka v Africe 1940-1943
  14. Válka v Africe 1940-1943
  15. Válka v Africe 1940-1943
  16. Válka v Africe 1940-1943
  17. Válka v Africe 1940-1943
  18. Válka v Africe 1940-1943
  19. Válka v Africe 1940-1943

Podobné články

Další články autora

První boje u el Alameinu

Boje o el Alamein znamenaly přelom ve válce v severní Africe. Rommelův postup od Tobrúku se u této překážky zastavil. Situace v prvních týdnech byla patová. Rommel nemohl postupovat dále, ani Britové však neměli dostatek sil k nové velké ofenzívě. V nejhorší pozici se ovšem nacházel britský ministerský předseda. Zpráva o kapitulaci Tobrúku jej zastihla během jeho návštěvy v USA. Prezident Roosevelt jej ujistil, že Spojené státy budou Británii dále podporovat a vyhověl okamžité Churchillově žádosti o další materiální pomoc. [119]

Ta se ovšem mohla projevit až po několika měsících. Po návratu z Ameriky čelil Churchill vůbec největší krizi, neboť mu dokonce hrozilo hlasování o nedůvěře. Britský premiér však dokázal svůj post uhájit. Jeho řečnické umění mu pomohlo krizi překonat. Jak ovšem poznamenal jeden ze členů parlamentu, Churchill „vyhrává jednu debatu za druhou, ovšem jednu bitvu za druhou ztrácí“. [120]

Německá propaganda si všímá těžké pozice britské osmé armády. Krátce po porážce u Tobrúku její situaci popisuje ve článku „Řízený britský ústup nemožný“takto: „Zprávy došlé z Káhiry hovoří o nejvyšším možném stupni pohotovosti na britském vrchním velitelství. Nikdo nemůže zakrýt, že je situace považována za nesmírně vážnou. Nedá se utajit, že úprk britských jednotek a vojenského transportu, těžce zasažen údery letectva Osy, znemožňuje provést řízený ústup…[121]

Situace Britů samozřejmě složitá byla, ale situace německých a italských vojsk nebyla o mnoho lepší. O jejich stavu však propaganda mlčí. Jaký tedy byl ve skutečnosti?

Zatímco byl v Egyptě vyhlášen stav ohrožení a čekalo se na možný Rommelův průnik až k Alexandrii, měl německý generál polní maršál k dispozici jen něco přes osmdesát tanků [122] (z toho tři desítky italských) a úplně vyčerpané jednotky. Rommel však na únavu svých mužů nedbal a 1. července vydal rozkaz k útoku na britská obranná postavení u el Alameinu. [123]

Nový Rommelův útok samozřejmě německá média zachytila. Die Zeit přináší první článek 3. července. Nese název „Ústup k deltě Nilu“ a podtitul „Poslední britská obranná linie před Alexandrií prolomena“. Informuje: „V lahvovém hrdle el Alameinu, asi 90 kilometrů od Alexandrie začaly ve středu (1. 7.) prudké boje. Generál Auchinleck zde se zbytky 8. armády vytvořil, s posilami ze Sýrie a Palestiny, obrannou linii, která se opírá o polní opevnění a přírodní překážky…

Článek dále hovoří o rozkazu generála Auchinlecka bránit obrannou linii el Alameinu do posledního muže. Německo-italské divize, podle listu, pokračují v ofenzívě a prolomily britská postavení a pronásledují Brity k Nilu.

Na závěr článek dodává informuje o tom, že „celý ofenzivní i defenzivní systém, který Angličané zřídili na obranu nilského údolí, již hrozí zhroucením…[124]

Podobné informace otiskl o den později Elbetalzeitung. Vyšly pod názvem „Lahvovým hrdlem k deltě Nilu“. Článek popisuje situaci takto: „Stejně tak úspěšné, jako dosud, jsou podle italských zpráv, operace sil Osy ve východním koridoru el Alameinu. Operace mají za cíl zlomit odpor jednotlivých nepřátelských skupin, které jsou již odděleny od Auchinleckových sil ustupujících k deltě Nilu. Rommel tím zajišťuje svým německo-italským kolonám plnou volnost pohybu pro pokračování útoku na britská postavení v srdci Egypta.[125]

Die Zeit ve stejný den přinesl článek „Alexandrie slyší hřmění děl“ ještě optimističtější informace, když mimo jiné, sděluje: „Alexandrie slyší již od středy první hřmění blížících se bojů a Londýn chce mít jasno, kam budou směřovat jednotky Osy, neboť poté, co Rommel prolomil „lahvové hrdlo“ el Alameinu, se operační pole příznivě otevřelo pro pokračování postupu…[126]

Podle těchto informací Rommel úspěšně postupoval. Situace však byla naprosto odlišná, než jak ji tisk prezentoval. Již 4. července, tedy po pouhých několika dnech bojů, Rommel ofenzívu zastavil. [127]

Protože byl Egypt pouze britskou kolonií a britská vláda se v něm netěšila právě masové oblibě, žádal Rommel zahájit silnější protibritskou propagandu. Ta nakonec velký úspěch nepřinesla. Podívejme se na ukázku, jak měla v praxi vypadat. 4. července vyšel článek „Egypt Egypťanům“. Ten mimo jiné hlásal: „…Němci a Italové nemají nic proti egyptskému národu. Naproti tomu Anglie sebrala Egyptu před desetiletími svobodu, utiskovala jej, pokořila zbraněmi, vykořisťovala a podváděla. Pokud Německo a Itálie vyžene Brity od Nilu, osvobodí tím Egypt i celý Blízký východ od nesnesitelné poroby…[128]

Tyto sliby samozřejmě nebylo možné brát seriózně. Každý velmi dobře věděl, že Německo ve druhé světové válce žádnému národu svobodu nepřineslo.

V dalších dnech však dochází ke změně tónu. Stejně jako při všech německých neúspěšných ofenzívách se nyní přestává hovořit o dalším postupu, ale objevují se formulace typu „těžké boje“. Ty, pokud čteme mezi řádky, znamenají konec německé ofenzívy. Podívejme se na tuto proměnu. Začíná v obou denících 6. července.

Elbetalzeitung ve svém článku cituje zprávy korespondentů: „…Všichni (londýnští a káhirští) korespondenti varují před předčasným optimismem a poukazují na to, že poslední protiútoky britských jednotek neznamenají, že je Rommelův postup zastaven.[129]

Velmi pozoruhodná proměna, když ještě před dvěma dny napsal, že „Rommel prolomil „lahvové hrdlo“ el Alameinu, se operační pole příznivě otevřelo pro pokračování postupu“. [130]

Ve stejný den ve článku „Auchinleck nasazuje veškeré rezervy“ list informuje, že se jedná zatím o „nejtěžší boje v dosavadní válce v severní Africe“ a „Auchinleck musel nasadit všechny své rezervy, aby útok zastavil.[131]

Die Zeit vydává podobný článek „Auchinleck nasadil poslední rezervy“. Britskou situaci popisuje takto: „Britové nasadili do tohoto obranného boje všechny dostupné muže i všechen materiál. Jsou zde koncentrovány i ty nejmenší, nejvzdálenější posádky z delty Nilu, jakož i několik divizí z Blízkého i Dálného východu… Všechny bojeschopné tanky byly nasazeny na linii, dokonce i ty, které se nacházely na opravách v Alexandrii a Káhiře a mimo to i nové severoamerické tanky „generál Grant“, které přišly z jižní Afriky. A konečně zde byly koncentrovány veškeré bombardéry a stíhačky z Blízkého a Dálného východu…[132]

Nejedná se o nic jiného, než o postupné připravování německého obyvatelstva na brzký neúspěch. Jako důvod nastávající porážky bude prezentována obrovská materiální převaha protivníka. (Stejně jako v případě operace „Compas“.) V další fázi změny se bude hovořit o výše zmíněných „prudkých bojích“. Článek z Die Zeit z 12. července nese název „Prudké boje u el Alameinu“. Situaci hodnotí takto: „U el Alameinu probíhají opět prudké boje. Zatímco byly odraženy britské útoky ve středu a na severu německo-italské fronty, na jižním úseku zahnal německo-italský útok Angličany zpět. V Káhiře a Alexandrii vládne v důsledku nových hlášení z fronty pokleslá nálada…[133]

Zde se dokonce již otevřeně hovoří o odražení nepřátelských protiútoků. 25. července citovaná zpráva z britských zdrojů to jen potvrzuje: „Po několikadenním mlčení se ukázalo, že nepřítel zuřivě brání každý metr půdy ve svědomitě vystavěných pozicích. Anglické tanky narazily na minová pole, obávané flaky a protitanková děla.“ Je pak doplněna názorem listu „Daily Expres“, že „anglický národ očekává, že bude Rommel za všech okolností zahnán zpět. Je příliš blízko Alexandrie.[134]

K zahnání Rommela však Britové ještě dostatek sil neměli. V srpnu došlo ke změně ve velení osmé armády. Do jejího čela byl postaven generál Montgomery. [135]

Rommel se pokusil využít situace, kdy ještě nebude nepřítel dostatečně posílen. Sám mnoho posil očekávat nemohl. Afrika rozhodně nebyla pro vrchní velení prioritou a pokud už byly zásoby poslány, stávaly se díky „Ultra“ často cílem útoku britských ponorek či letadel. Proto bylo jedinou šancí zaútočit co nejdříve, dokud poměr sil nebude ještě nepříznivější.

Svou druhou ofenzívu k proražení pozic u Alameinu zahájil Rommel 31. srpna. Montgomery však měl k dispozici informace z „Ultra“, díky nimž mohl včas připravit obranná opatření. K nejprudším bojům došlo v prostoru hřebene Alam Halfa. Již večer 1. září však Rommel útok zastavil. [136] Slabé jednotky Osy nebyly s to britskou obranu prorazit. Rozhodnutí zastavit postup napomohlo zřejmě i potopených několika lodí přivážejících Rommelovi životně nezbytné zásoby. [137]

Stručně a jasně je výčet důvodů popsán v Cianově deníku: „…Velké rozmnožení anglo-amerických prostředků, kvantitativně i kvalitativně, převaha spojeneckého letectva, nedostatečné zásobování obecně a pohonnými látkami zvláště.[138]

Z čistě taktického hlediska nebyla bitva pro síly Osy neúspěchem. Rommel zničil nepříteli 67 tanků za cenu ztráty vlastních 38. [139] Na rozdíl od Britů si však tyto ztráty dovolit nemohl.

Tisk si této krátké bitvy nevšímá. Několik málo informací přinesla jen hlášení OKW. Hlášení z 3. září informuje: „Při postupu rychlých německo-italských jednotek proti britským postavením v Egyptě bylo zničeno 30 nepřátelských tanků…[140]

V hlášeních z dalších dní se hovoří pouze o činnosti průzkumných jednotek či o bojích lokálního významu. K těm skutečně došlo, když se Rommel stahoval zpět do svých pozic.

Ze strategického hlediska byla bitva u Alam Halfy jednoznačným vítězstvím vojáků Commonwealthu. Winston Churchill to ohodnotili slovy: „Byla to opravdu bitva celého impéria, v níž mateřská země nesla hlavní tíhu.[141]

Němci byli sice velmi blízko Alexandrie, ale obrannou linii Alameinu nikdy neprolomili. Porážky v první bitvě u el Alameinu a u Alam Halfy znamenaly začátek konce Rommelových sil v severní Africe.

Tisk se v dalších měsících situaci v Africe nevěnuje. Není ani důvod. Rommel odjel na zdravotní dovolenou do Německa a Montgomery nehodlal zaútočit dříve, než bude mít dostatečný počet mužů a zbraní pro zahájení ofenzívy.

První článek vyšel až začátkem října 1942, necelé tři týdny před zahájením Montgomeryho ofenzívy. Rommel se léčil v Alpách a Goebbels toho využil jako záminku pro krátký publikovaný rozhovor. Vyšel pod názvem „Maršál Rommel o válce v Africe“. K dosavadním bojům řekl Rommel mimo jiné toto: „Kvalita našich jednotek a velení nám zajistila vítězství. Když se podívám zpět na tyto události, svět by nevěřil s jak malými silami se nám podařilo Angličany porazit a zahnat zpět daleko za egyptské hranice. Dnes stojíme 100 kilometrů před Alexandrií a Káhirou a máme v rukou bránu do Egypta…

Na Goebbelsův dotaz: „Proč se vystavuje takovému nebezpečí?“ Rommel odpověděl: „Dělám jen to, co je nezbytně nutné. Doposud vypadala situace v Africe tak, že nebylo možné velet zezadu. Kromě toho je nutné říci, že na válečném poli hrozí nebezpečí na každém místě. Byl jsem vždy pro to být na místě, kde se něco děje. Jenom tak se mohu správně rozhodovat…“ A na otázku o zdravotním stavu polní maršál odpověděl: „Daří se mi skvěle. Mohu vás ujistit, že budu na svém místě, když to bude nutné.[142]

Rommel sice mohl ujišťovat, ale ve skutečnosti byl, nejen on, datem zahájení britské ofenzívy plně zaskočen.

Seriál

  1. Diplomová práce: Válka v severní Africe 1941 - 1943 z pohledu dobového nacistického tisku Sudetské župy
  2. Válka v Africe 1940 - 1943
  3. Válka v Africe 1940-1943
  4. Válka v Africe 1940-1943
  5. Válka v Africe 1940-1943
  6. Válka v Africe 1940-1943
  7. Válka v Africe 1940-1943
  8. Válka v Africe 1940-1943
  9. Válka v Africe 1940-1943
  10. Válka v Africe 1940-1943
  11. Válka v Africe 1940-1943
  12. Válka v Africe 1940-1943
  13. Válka v Africe 1940-1943
  14. Válka v Africe 1940-1943
  15. Válka v Africe 1940-1943
  16. Válka v Africe 1940-1943
  17. Válka v Africe 1940-1943
  18. Válka v Africe 1940-1943
  19. Válka v Africe 1940-1943

Podobné články

Další články autora

Autor : Jan Ešner / honza 🕔20.01.2001 📕7.842

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře