Válka v Africe 1940-1943

Autor : Jan Ešner / honza 🕔20.01.2001 📕8.498

Seriál

  1. Diplomová práce: Válka v severní Africe 1941 - 1943 z pohledu dobového nacistického tisku Sudetské župy
  2. Válka v Africe 1940 - 1943
  3. Válka v Africe 1940-1943
  4. Válka v Africe 1940-1943
  5. Válka v Africe 1940-1943
  6. Válka v Africe 1940-1943
  7. Válka v Africe 1940-1943
  8. Válka v Africe 1940-1943
  9. Válka v Africe 1940-1943
  10. Válka v Africe 1940-1943
  11. Válka v Africe 1940-1943
  12. Válka v Africe 1940-1943
  13. Válka v Africe 1940-1943
  14. Válka v Africe 1940-1943
  15. Válka v Africe 1940-1943
  16. Válka v Africe 1940-1943
  17. Válka v Africe 1940-1943
  18. Válka v Africe 1940-1943
  19. Válka v Africe 1940-1943

Podobné články

Další články autora

Operace "Crusader"

Od července až do poloviny listopadu 1941 se v Africe nic významnějšího neudálo. Němci stále drželi Tobrúk v obklíčení a Britové jej,v rámci možností, po moři zásobovali.

V tisku najdeme v tomto období o africkém bojišti jen kusé informace. 3. července nalezneme v Aussigertagblattu krátký článek „Wavell odvolán do Indie“. V něm se mimi jiné zmiňuje: „...Přesunutí Wavella do Indie vyvolalo v anglické veřejnosti velké ohromení. Vidí v něm nový důkaz ohrožení britských pozic na východě...“. [54]

Britové plánovali mohutnou ofenzívu na listopad 1941. Cílem bylo proražení obklíčení Tobrúku a následovat mělo vyhnání nepřítele ze severní Afriky. Prostřednictvím „Ultra“ znali Britové rozmístění i počty německých a italských jednotek. Mohli se opřít o převahu v tancích. A jak k tomu uvádí Jaroslav Hrbek: „...Celkový poměr počtu tanků v Africe byl přibližně pět ku dvěma ve prospěch Britů, na bojišti to bylo přibližně tři ku dvěma a XXX. (britský) sbor měl pro plánovanou tankovou bitvu s Afrikakorpsem převahu dvě ku jedné...[55]

Britská vojska se dala do pohybu dopoledne 18. listopadu. Tisk registruje situaci v Africe v hlášeních OKW od 20. listopadu. Ten den oznamuje: „Jižně a jihozápadně od Sídí Omaru nastoupili Britové k útoku na Tobrúk... Díky okamžitému protiútoku německých a italských jednotek byly těžké britské síly, nasazené západně od Sídí Omaru, s těžkými ztrátami zahnány zpět. Mnoho britských tanků bylo zničeno.“ A italské vrchní velitelství k tomu dodává: „V Marmarice zaútočily za středečního úsvitu (19.11.) nepřátelské motorizované síly na italské motorizované jednotky. Tanková divize „Ariete“ provedla odvážný manévr a na konci dne obklíčila a zničila část nepřátelských tanků, ostatní se stáhly...[56]

Italská zpráva byla naprosto pravdivá. Generál Cunningham, velitel britského útoku, se nevyhnul chybě, jakou spojenečtí velitelé již několikrát udělali, když své síly rozdělil. Při útoku na italskou tankovou divizi „Ariete“ podcenil Cunningham schopnosti Italů. Ti dokázali zničit 25 britských tanků a řadu dalších poškodit. Italské jednotky a technické poruchy způsobily, že ještě než se Britové střetli s německými vojsky, ztratili do té doby téměř polovinu svých tanků! [57]

Po krátké předehře se od 21. listopadu rozhořely boje v oblasti u Sídí Rezeh. Až do začátku prosince se o bojích v Africe zmiňují v deníku Elbetalzeitung pouze hlášení OKW. Tato hlášení se v prvních dnech bitvy u Sídí Rezeh nesou ve stejném duchu. Pro ilustraci například hlášení z 24. 11. oznamuje: „V severní Africe i včera proběhl úspěšný protiútok vedený německými a italskými pozemními vojsky a leteckými svazy v osvědčeném přátelství zbraní. Mnoho dalších tanků bylo zničeno. Počet zajatců a válečné kořisti roste. Boje jižně od Tobrúku, stejně jako útoky silných britských jednotek proti sollúmsko-bardíjské frontě, pokračují.[58]

Ve skutečnosti se situace komplikovala a ztráty rostly na obou stranách. Přestože Němci v první bitvě u Sídí Rezeh zvítězili, měl 26. listopadu celý Afrikakorps jen 60 bojeschopných tanků. [59] 27. listopadu se pak rozhořely nové boje a začala druhá bitva u Sídí Rezeh.

Otištěná hlášení OKW nyní hovoří o „těžkých zadržovacích bojích“. Jiné informace než z hlášení OKW se o Africe objevují v deníku Elbetalzeitung až 3. prosince 1941.

Die Zeit informuje však okamžitě po vypuknutí bitvy. Již 23. listopadu se objevuje článek „Tanková bitva v Marmarice“. Ten mimo jiné oznamuje: „Nová anglická ofenzíva začala rychlým postupem průzkumných vozidel a tanků v oblasti Sídí Omaru. Byl kryt dělostřeleckou palbou. Poté, co anglické tanky postoupily vpřed, začala 19. listopadu vlastní tanková bitva...[60]

Článek dále samozřejmě připomíná úspěch divize „Ariete“. Zmiňování úspěchů italských vojsk mělo za cíl posilovat alianci zemí Osy. Navíc se nestávalo příliš často, aby zrovna italská divize způsobila Britům citelné ztráty, proto tomu byla věnována větší pozornost. Jde však vesměs o výjimku a například jednotlivé úspěchy německých jednotek nejsou popisovány. Nezmiňují se dílčí úspěchy německé 15. či 21. tankové divize, ale vždy se hovoří o úspěchu německých jednotek jako celku.

O týden později vychází článek „Bitva v Marmarice zuří dále“ s podtitulem „Britové nedosáhli žádného svého cíle“. Článek oznamuje: „Bitva v Marmarice, která začala před dvěma týdny, pokračuje se střídajícími se útoky a protiútoky s nezměněnou prudkostí...

Britům se údajně nepodařilo dosáhnout žádného ze svých válečných cílů. A článek dále hodnotí situaci takto: Čím je odpor jednotek Osy houževnatější, tím méně pravděpodobné je dobytí pozic na celé linii Tobrúk-Tripolis-Tunis-Dakar, které bylo před čtrnácti dny slibováno... Triumfální „rozhodnutí“, které před čtrnácti dny hlásal britský tisk a rozhlas, na sebe nechá čekat...“ [61]

Oba články se od sebe odlišují. První sleduje pečlivě konkrétní vojenské operace, druhý článek je mnohem méně konkrétní. Zřejmě je již nucen připravovat své čtenáře na možný neúspěch. Z druhého článku vyzařuje nejistota dalšího vývoje v celé Africe, nejlépe ilustrována zmínkou o houževnatém odporu a o možnosti nepřítele proniknout na zmíněnou linii táhnoucí se od Tobrúku po Dakar. V závěru článku opět autor napadl britskou propagandu. To je jev velmi obvyklý, mohli jsme jej nalézt i v předchozích článcích.

3. prosince 1941 vychází článek „Waterloo pouště nenastalo“. Článek mino jiné oznamuje: „Po patnácti dnech bojů v severní Africe se v Římě zjistilo, že pouštní bitva, odehrávající se v několika epizodách, stále trvá. Britským vojákům se ještě nepovedlo uskutečnit ani jediný z programových bodů vrchního velení... Anglická veřejnost, která již čtrnáct dní čeká na slíbené Waterloo, jeví známky neklidu. Ty se objevují v protichurchillovských novinových článcích...“ Dále jsou pak citovány některé reakce britských novin na nejnovější boje. Článek si vybírá citované příčiny britských neúspěchů. Například „Timesy“ uvádějí, že oním důvodem je „znamenitý útok nepřátelských kolon proti Egyptu“. „Daily Mail“ zase uvádí, že „manévry a protimanévry zmátly britský štáb“. Tankový teoretik Liddle Hart připomíná, že „vojska Osy rozpoutala skvělé protiútoky.“ Znovu „Daily Mail“ přidává, že „se jedná o jeden z nejpodivnějších týdnů dějin bitev“. Nakonec článek dodává: „...Také neutrální tisk, který se zpočátku nechal částečně oklamat britskou propagandou, vidí nyní situaci v severní Africe daleko realističtěji.[62]

Ten samý den otiskl svůj článek, nazvaný „Německé úspěchy v severní Africe“, i deník Elbetalzeitung. O afrických bojích mimo jiné zmiňuje: „Nic nemůže vyjádřit obsah bitvy lépe, než počty zajatců, zničených a ukořistěných vozidel. Tyto úspěchy získaly zvláštní váhu s ohledem na krajinu a na okolnosti, za kterých byli dosaženy. Neboť v této oblasti pouště, kde daleký jednotvárný prostor utváří více než kde jinde formu bojů určitými a zvláštními zákony vedení bojů, ztratila evropská měřítka svou hodnotu...[63]

Tento článek vystihuje pravou povahu bojů v poušti. Zde skutečně nerozhodoval územní zisk, ale skutečnost, zda byla nepřátelská vojska poražena. Sám územní zisk pouze prodlužoval zásobovací trasy. Zajímavé však je, že se pravá podstata bojů vysvětluje až při náznaku nepřítelova úspěchu. V době Rommelova postupu se nic podobného neobjevilo.

I druhou bitvu u Sídí Rezeh Rommel sice vyhrál, ale jeho situace se přesto stávala zoufalou. Ztráty rostly a přísun zásob po moři vázl. Zejména britské ponorky a letectvo zaznamenaly mnoho úspěchů. Během druhé poloviny roku 1941 ztratila Osa 156 obchodních lodí. [64] Jenom v říjnu, měsíc před zahájením britské ofenzívy, ztratil Rommel během přepravy 60 procent veškerých zásob. [65]

Ač nerad, musel tedy generál Rommel po týdenních bojích v prosinci 1941 vydat rozkaz k ústupu. Chtěl tak zachránit zbytek svých sil pro další ofenzívu, neboť mohl v lednu 1942 čekat posily. Nakonec se jich také dočkal. [66] Přes tuto pomoc nebyla samozřejmě ve skutečnosti pro Hitlera Afrika ani v tuto chvíli příliš významnou. Sám k tomu řekl: „…Rommel by býval potřeboval o 200 tanků víc… Ještě jsem Afriku zdaleka nevzdal… Až sníží (Britové) své stavy, pošlu Rommelovi všechno, co potřebuje.[67]To se samozřejmě nikdy nestalo.

Britové tak po několika měsících konečně osvobodili posádku obklíčenou v pevnosti Tobrúk. Díky své nerozhodnosti však ofenzíva neskončila tak, jak si Britové přáli. Němci sice ustoupili, ale ze severní Afriky rozhodně vyhnáni nebyli a už v lednu zahájili další protiofenzívu.

Pro tisk, zvyklý do té doby popisovat prakticky samá vítězství, nastal v prosinci 1941 problém. V Africe Rommel ustupoval a u Moskvy zahájil nepřítel ofenzívu. Proto se v těchto prosincových dnech stává hlavním tématem válka v Pacifiku, neboť zde německý spojenec Japonsko zaznamenal celou řadu nečekaných úspěchů.

V Africe hovoří hlášení OKW stále o „těžkých obranných bojích“. Slovo ústup zde až do 27. prosince nenajdeme. Teprve v tento den nalezneme článek „Řízený ústup v severní Africe“. Ten přiznává vyklizení Benghází a Kyrenajku označuje za „prázdný prostor mezi zásobovacími trasami z Tripolisu do Alexandrie.“ Na severoafrickém bojišti pak probíhal „řízený manévr“ a „nutné územní oběti byly ponechány nepříteli“. Článek končí slovy: „...Na africké půdě mají tyto oběti, jak je všeobecně známo, úplně jiný význam než v Evropě. Partie není ukončena.[68]

Pokud bychom se na tento článek dívali čistě pragmaticky, pak lze konstatovat, že není nepravdivý. Jen potvrzuje slova o významu obsazeného území v poušti, pokud nebyl nepřítel s konečnou platností poražen. Zcela jinak však vyzní, připomeneme-li si znovu článek z 5. dubna 1941, již jednou citovaný: „...Poté, co Britové vyklidili Benghází, degradovala britská propaganda Benghází na bezvýznamné pouštní město a anglický útěk povýšila na „skvělý vítězný ústup“, na „podařený strategický manévr“...[69]

Německá propaganda se tehdy zmiňovala o tom, jak Britové popisovali svůj ústup z Benghází, a nyní použila v podstatě stejná vyjádření, kterým se ještě před několika měsíci vysmívala...

Seriál

  1. Diplomová práce: Válka v severní Africe 1941 - 1943 z pohledu dobového nacistického tisku Sudetské župy
  2. Válka v Africe 1940 - 1943
  3. Válka v Africe 1940-1943
  4. Válka v Africe 1940-1943
  5. Válka v Africe 1940-1943
  6. Válka v Africe 1940-1943
  7. Válka v Africe 1940-1943
  8. Válka v Africe 1940-1943
  9. Válka v Africe 1940-1943
  10. Válka v Africe 1940-1943
  11. Válka v Africe 1940-1943
  12. Válka v Africe 1940-1943
  13. Válka v Africe 1940-1943
  14. Válka v Africe 1940-1943
  15. Válka v Africe 1940-1943
  16. Válka v Africe 1940-1943
  17. Válka v Africe 1940-1943
  18. Válka v Africe 1940-1943
  19. Válka v Africe 1940-1943

Podobné články

Další články autora

Autor : Jan Ešner / honza 🕔20.01.2001 📕8.498

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře