Genocida v mezinárodním právu veřejném na příkladě Tibetu

Autor : Radek Váňa 🕔20.01.2001 📕11.634

Seriál

  1. Genocida v mezinárodním právu veřejném na příkladě Tibetu
  2. Genocida v mezinárodním právu veřejném na příkladě Tibetu
  3. Genocida v mezinárodním právu veřejném na příkladě Tibetu
  4. Genocida v mezinárodním právu veřejném na příkladě Tibetu
  5. Genocida v mezinárodním právu veřejném na příkladě Tibetu
  6. Genocida v mezinárodním právu veřejném na příkladě Tibetu
  7. Genocida v mezinárodním právu veřejném na příkladě Tibetu
  8. Genocida v mezinárodním právu veřejném na příkladě Tibetu
  9. Genocida v mezinárodním právu veřejném na příkladě Tibetu

Podobné články

Další články autora

IV. Diskutabilní definice

Již v době schvalování Úmluvy se ozývaly hlasy, že definice genocidy v podobě, v jaké se objevila v závěrečném textu, je nepřiměřeně zužující. Mezi skupinami, kterým Úmluva poskytuje ochranu, se podle názoru mnohých měly objevit ještě skupiny další, jako např. kulturní, sociální, ale zejména politické. „Zatímco v minulosti byl zločin genocidy páchán převážně z důvodů rasových a náboženských, je zřejmé, že motivace páchání těchto činů v budoucnosti bude zejména politická“, poznamenal v průběhu jednání o textu Úmluvy zástupce Francie. [9]

Hlavně na nátlak sovětských delegátů však politické skupiny do Úmluvy nakonec zařazeny nebyly. Vyhlazení dvaceti miliónů lidí v sovětských gulazích a koncentračních táborech určených pro „nepřátele sovětského režimu a pracujícího lidu“ je tudíž z hlediska Úmluvy nepostižitelné a zřejmě největší genocidální čin v dějinách lidstva tak podle Úmluvy ani genocidou není. Podobně účelové bylo i odmítnutí ochrany kulturním skupinám, o nějž se zasadily zejména tehdejší koloniální mocnosti.

Podmínkou akceptovatelnosti jakékoliv právní normy pro její adresáty a následně její bezproblémové aplikace je obecně její přiměřenost. Jestliže však v případě Úmluvy rozlišujícím znakem k posouzení, jestli daný skutek je genocidou či nikoliv, nerozhoduje charakter tohoto skutku, ale výslednice působení politických a zájmových tlaků při přijímání Úmluvy, lze mít o její přiměřenosti oprávněné pochybnosti. Přiměřená aplikace nepřiměřené normy pak pochopitelně v následující praxi musela vyvolávat četné potíže. Skutečnost, že některé zřetelně genocidální případy pod skutkovou podstatu genocidy ve smyslu Úmluvy nespadají, tak bezesporu přispěla k tomu, že se legální definice genocidy nikdy nestala obecně uznávaným vodítkem pro rozlišení skutečné genocidy od jiných méně závažných případů masového zabíjení.

V této souvislosti je nutné rovněž připomenout, že v případě přijetí Úmluvy o genocidě rozhodně nešlo o pouhé deklaratorní potvrzení již existující obyčejové normy mezinárodního práva. Úmluva se pokusila existující velmi obecný zákaz genocidia dále rozvést, konkretizovat a konsolidovat. S ohledem na výše uvedené výhrady vůči definici genocidia v Úmluvě obsažené lze proto vznést pochybnosti, nakolik přesným vyjádřením tohoto obyčejového pravidla Úmluva ve skutečnosti je.

Některé ryze genocidální činy (zejména např. výše zmíněné politické čistky na území Sovětského svazu), které sice nejsou zločinem genocidia ve smyslu Úmluvy o genocidě, by proto mohly být porušením kogentního zákazu genocidy podle obecného mezinárodního práva včetně všech odpovědnostních následků s tím souvisejících. Z hlediska praktického by však taková konstrukce byla patrně jen velmi obtížně prosaditelná.

S ohledem na zabránění zločinu genocidia má diskutabilní definice vedle již zmíněných ještě další, neméně důležitý důsledek. Pojem genocida si většina lidí dodnes spojuje s představou plynových komor, koncentračních táborů a nacistického teroru a chápe je jako vyjádření těch nejstrašnějších hrůz, jaké mohou být na člověku spáchány. Při absenci autoritativní definice genocidy je proto velmi běžné, že kdykoliv se dnes ve světě vyskytne případ masového násilí či nespravedlnosti, jeho oběti ve snaze šokovat a získat sympatie světové veřejnosti označí svůj případ za genocidu.

Pojem genocida tak postupně ztrácí na významu a stává se synonymem jakéhokoliv masakru či represe. Za genocidu byly označeny případy tak různorodé jako je diskriminace žen, Palestinců či apartheid v Jižní Africe, na genocidu se odkazuje při debatách o přípustnosti potratů, v souvislosti s problémem podvýživy či ochrany zvířat.

Závažnost zločinu genocidia, která spočívá zejména v existenci a uskutečňování chladnokrevného plánu na vyhlazení určité skupiny lidí z povrchu zemského, se v této inflaci pojmů naprosto vytrácí. Důsledek je nasnadě. Slovo genocida dnes již přestalo vzbuzovat pozornost a skutečné genocidy, jejich oběti a především pachatelé neprávem unikají zájmu veřejnosti, médií a tudíž i politiků disponujících reálnou mocí ke změnění stávajícího stavu.

Seriál

  1. Genocida v mezinárodním právu veřejném na příkladě Tibetu
  2. Genocida v mezinárodním právu veřejném na příkladě Tibetu
  3. Genocida v mezinárodním právu veřejném na příkladě Tibetu
  4. Genocida v mezinárodním právu veřejném na příkladě Tibetu
  5. Genocida v mezinárodním právu veřejném na příkladě Tibetu
  6. Genocida v mezinárodním právu veřejném na příkladě Tibetu
  7. Genocida v mezinárodním právu veřejném na příkladě Tibetu
  8. Genocida v mezinárodním právu veřejném na příkladě Tibetu
  9. Genocida v mezinárodním právu veřejném na příkladě Tibetu

Podobné články

Další články autora

Autor : Radek Váňa 🕔20.01.2001 📕11.634

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře