Prusko-rakouská válka

Autor : Jan Ešner / honza 🕔20.01.2001 📕10.812

XI. Hlavní protagonisté války

Ještě než se dostaneme k důsledkům této války, řekněme si pár slov k některým významným pruským a rakouským velitelům této války.

Rakousko:

V čele Severní armády stál polní zbrojmistr Ludwig von Benedek. Narodil se roku 1804 v Ödenburgu. Vojenské vzdělání získal na vojenská akademii ve Wiener-Neustadtu. V roce 1833 byl přidělen jako nadporučík do Itálie. O třináct let později, již jako plukovník, se osvědčil při potlačování nepokojů v Haliči. V roce 1849 se pod vedením Radeckého vyznamenal v bitvách u Mortary a Novary a byl povýšen na generálmajora. Během další války s Itálií již jako podmaršál úspěšně bránil během bitvy u Soferina městečko San Martino. O rok později je povýšen na polního zbrojmistra a stává se generálním guvernérem v Uhrách. V prusko-rakouské válce se stává velitelem Severní armády v Čechách. Příliš se mu to však nelíbí, neboť se domníval, že převezme Jižní armádu v Itálii, protože zdejší poměry velmi dobře znal. Doslova prý k tomu řekl: „V Itálii znám každý strom, ale v Čechách budu jen oslem.“ Po prohrané válce je postaven před válečný soud, císař však soudní líčení zastavil. Benedek je poté penzionován a dožívá ve Štýrském Hradci, kde také roku 1881 umírá.

Velitelem Jižní armády byl polní maršál arcivévoda Albrecht. Byl synem arcivévody Karla, vítěze nad Napoleonem v bitvě u Aspern. Narodil se ve Vídni roku 1817. Pod velením Radeckého se vyznamenal v bitvě u Santa Lucia roku 1848. Zde se v Radeckého štábu setkal s budoucím císařem Františkem Josefem I. O rok později již velel jedné z divizí v bitvě u Novary. V roce 1866 se jako polní maršál stává velitelem Jižní armády. Po válce je Albrecht jmenován generálním inspektorem armády. Umírá roku 1895.

Další zajímavou postavou rakouské armády je Ludwig von Gablenz. Narodil se v Jeně roku 1814. Působil jako důstojník v saské armádě. Po roce 1833 však již působí v rakouské armádě. V roce 1849 vedl vítěznou bitvu u Košic. Statečně odolával i v bitvě u Soferina, kde byla jeho brigáda poslední jednotkou, která opustila bojiště. Vedl rakouská vojska ve válce s Dánskem. V letech 1865-66 působil jako místodržící v Holštýnsku. Zemřel v Curychu roce 1974.

Velitelem VI. sboru v bitvě u Hradce byl polní zbrojmistr Wilhelm Ramming von Niedkirchen. Narodil se roku 1815 v Nemošicích. Jako Čech v rakouské armádě se angažoval pod vedením Radeckého ve válkách v letech 1848-49. Poté zažil první porážku v bitvě u Magenty. Během prusko-rakouské války bojuje v čele VI. sboru proti pruské 2. armádě. Byl jedním z mála Čechů v takto vysokém postavení v rakouské armádě. Ovšem po porážce v bitvě u Náchodu je jeho sbor stažen. Nutno konstatovat, že zklamal naděje do něho vkládané, neboť jako velitel nedokázal samostatně přemýšlet. Nebyl však jediným rakouským velitelem, který ve válce takto zklamal. Přesto byl po válce jmenován doživotním členem Panské rady. Roku 1876 umírá v Karlových Varech.

Posledním rakouským velitelem, o kterém bych se chtěl zmínit je Wilhelm von Tegetthoff. Je jedním z mála, kteří si za svůj výkon během prusko-rakouské války zaslouží uznání. Narodil se roku 1827 v Mariboru. Po studiu vstupuje do rakouského námořnictva. Od roku 1851 slouží na moři. Svůj první úspěšný boj Tegetthoff svedl 9.5. 1864 u Helgolandu během války s Dánskem. Za své zásluhy byl poté povýšen na kontraadmirála. Během prusko-rakouské války jako velitel rakouské flotily porazil Italy admirála Persana u Vissu. Po válce byl povýšen na viceadmirála a o dva roky později byl jmenován velitelem válečného námořnictva. Zemřel ve Vídni roku 1871.

Prusko:

Hlavním mozkem pruské armády byl bezesporu Helmut von Moltke. Narodil se roku 1800 v Parchim v Meklenbursku. Navštěvoval dánskou kadetní akademii v Kodani a po jejím absolvování vstoupil do dánské armády. Od roku 1822 však již slouží v pruské armádě. Ve třicátých letech působí v Turecku jako instruktor tamní armády. Po několika letech se vrací zpět do Pruska. V roce 1857 se stává náčelníkem generálního štábu. To ještě netušil, že v této funkci vydrží plných jednatřicet let! První zkouškou ohněm prošel během války s Dánskem, kde se velice osvědčil jako schopný manažer. Byl spíše typem klidného, rozvážného velitele. Příliš toho nenamluvil, a proto si vysloužil přezdívku „Der große Schweiger“. Plně se jeho manažerské schopnosti prokázaly ve válce s Rakouskem a Francií. Po válce s Rakouskem byl vyznamenán řádem Černého orla. Po vítězství nad Francií byl povýšen na generála polního maršála, vyznamenán velkokřížem řádu Železného kříže a stal se členem Panské sněmovny. V roce 1888 odchází do výslužby. Dožívá v Berlíně, kde také v roce 1891 umírá.

Dalším významným mužem byl Edwin von Manteuffel. Narodil se v Drážďanech roku 1809. Dlouhá léta slouží v diplomatických službách. V roce 1857 je jmenován šéfem vojenského kabinetu. V roce 1865 velí vojenským oddílům ve Šlesvicku. Odtud pak také o rok později útočí na Holštýnsko a obsazuje jej. Poté pokračuje směrem proti Hannoversku. Pod velením generála Falckensteina donutil hannoverské ke kapitulaci. Poté je jmenován velitelem Mohanské armády. Výborně si vedl i ve válce s Francií. Přebírá pak vedení 1. pruské armády a stává se guvernérem Alsaska a Lotrinska. Zemřel v Karlových Varech v roce 1885.

Velitelem Labské armády byl Herwarth von Bittenfeld. Narodil se roku 1796 v saském Grosswertheru. Do armády vstoupil již během válek s Napoleonem. Jeho služební postup byl však velice pomalý. Roku 1864 velel krátce pruským jednotkám ve Šlesvicku. Během války s Rakouskem v čele Labské armády obsazuje Sasko. Poté proniká do Čech, aby zvítězil v důležitých bitvách u Kuřích vod a Mnichova Hradiště. V roce 1870 se po vítězství nad Francií stává guvernérem západního Německa. O rok později je konečně povýšen na polního maršála a je penzionován. Zbytek života tráví v Bonnu. Zemřel v roce 1884.

Mozkem pruské 1. armády ve válce s Francií je její náčelník generálního štábu Konstantin von Voigts-Rhetz. Pochází z durynského Seesenu (nar. 1809). Zaznamenal několik důležitých vítězství v bitvách u Mnichova Hradiště, Jičína a podílel se velkou měrou na vítězství u Hradce Králové. Po válce je jmenován guvernérem Hannoverska. Úspěšně vedl X. sbor ve válce s Francií, kde zvítězil v bitvě u Mét. Po válce je penzionován a dožívá ve Wiesbadenu, kde v roce 1877 umírá.

Úspěšným ve svých funkcích byl také Eduard Vogel von Falckenstein. Narodil se roku 1797 ve Vratislavi. Bojoval již v napoleonských válkách, kde si vysloužil Železný kříž. Ve válce s Dánskem v roce 1864 působil jako náčelník generálního štábu. Ještě téhož roku se stal guvernérem Jutska. Poté byl jmenován velitelem VII. sboru a povýšen na generála pěchoty. Ve válce se státy Německého spolku vedl vítěznou Mohanskou armádu nejprve proti hannoverské armádě a posléze proti Bavorům. Po válce působil krátce jako guvernér německých pobřežních zemí. Zemřel roku 1885 v Dolsku (poblíž Nového města nad Metují).

V čele 2. armády v bitvě u Hradce stál Leonard von Blumenthal. Narodil se v roce 1810 v pruském Schwedtu. Se svou armádou během prusko-rakouské války zvítězil u Náchodu, Skalice, Dvora Králové a přivedl svou armádu včas i ke Hradci. Po vítězství u Hradce pak pronásledoval zbytky rakouské armády. Své skvělé velitelské umění - často je volán na porady generálního štábu - prokázal i ve válce s Francií. Po roce 1888 se v hodnosti generála polního maršála stává inspektorem 4. německé armády. Zemřel v roce 1900 v anhaltském Quellendorfu.

Autor : Jan Ešner / honza 🕔20.01.2001 📕10.812

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře